19 C 31/2023

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k pozemku parc. č. st. Anonymizováno – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 45 m2, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. Anonymizováno, dále k pozemku parc. č. Anonymizováno – zahrada o výměře 1038 m2 a k pozemku parc. č. Anonymizováno – ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře 227 m2, vše zapsáno na LV č. hodnota pro k. ú. adresa, obec adresa u právnická osoba pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště adresa.

II. Nařizuje se prodej ve veřejné dražbě, a to pozemku parc. č. st. Anonymizováno – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 45 m2, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. Anonymizováno, dále pozemku parc. č. Anonymizováno – zahrada o výměře 1038 m2 a pozemku parc. č. Anonymizováno – ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře 227 m2, vše zapsáno na LV č. hodnota pro k. ú. adresa, obec adresa u právnická osoba pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště adresa, a výtěžek dražby bude rozdělen mezi účastníky řízení podle velikosti podílů v poměru 1/2 pro žalobkyni a 1/2 pro žalovaného.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. 19-223781/0710, VS: 1911003123 na náhradě nákladů řízení částku ve výši 7 634 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Ustanovenému zástupci žalobkyně tituly před jménem jméno FO, advokátovi, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši a splatnosti, jak o nich bude rozhodnuto v samostatném usnesení po skončení tohoto řízení.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. 3703-223781/0710, VS: 1911003123 soudní poplatek ve výši 7 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví s odůvodněním, že spolu se svým synovcem Jméno žalovaného dohromady vlastní nemovitosti v Anonymizováno, a to (dále jen „nemovitosti"). Žalobkyně vlastní 1/2 těchto nemovitostí a její synovec Jméno žalovaného vlastní druhou 1/2 těchto nemovitostí. Veškeré nemovitostí vč. rodinného domu, který je bohužel v havarijním stavu, užívá a obývá pouze synovec žalobkyně Jméno žalovaného se svojí rodinou. Žalobkyni do rodinného domu č. p. Anonymizováno nikdo neumožní vstoupit. Žalobkyně dále vlastní podíl 3/10 na dalších nemovitostech, které užívá (rodinný dům č. p. Anonymizováno vč. souvisejících nemovitostí, vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV č. hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště adresa, pro k. ú. adresa, obec adresa). V souvislosti žalobkyní užívaným domem a dalšími pozemky řeší problémy s druhým spoluvlastníkem těchto nemovitostí, který po žalobkyni nárokuje finanční náhrady za jejich užívání. Protože je však důchodkyní, která nemá peněz nazbyt, vznikl již v minulosti dluh za užívání těchto nemovitostí (již vyřešeno u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 110 C 10/2022) a reálně hrozí riziko vzniku dalších dluhů, případně pak úpadku do exekuce, pokud tyto dluhy nedokáže včas zaplatit. Protože nemovitosti zapsané na LV č. hodnota, které vlastní se žalovaným – synovcem Jméno žalovaného, neužívá a nejsou ji ani k užitku, chtěla svůj podíl na nich prodat, aby tak měla peníze na hrazení provozu svých nemovitostí zapsaných na LV č. hodnota a dluhů vůči druhému spoluvlastníkovi. Bohužel s ohledem na havarijní stav budovy a špatnou dostupnost nemovitostí, je podíl na uvedených nemovitostech na realitním trhu takřka neprodejný. Zkusila se proto opakovaně ústně domluvit se synovcem, zda by si její podíl na nemovitostech neodkoupil, protože je to on, kdo je výlučně užívá. Synovec se však s žalobkyní odmítá jakkoli domluvit. Do rodinného domu č. p. Anonymizováno žalobkyni nechce ani vpustit, Proto ani nemůže svůj podíl na nemovitostech prodat na běžném trhu, ani se nemůže domluvit se svým synovcem jako druhým spoluvlastníkem na jeho odkupu, zároveň o svůj podíl na nemovitostech nemá nadále zájem, proto žádá, aby soud spoluvlastnictví na nemovitostech zapsaných na LV č. hodnota zrušil a tyto přisoudil výlučně synovci Jméno žalovaného s tím, že žalobkyni za její spoluvlastnický podíl na nemovitostech zaplatí přiměřenou finanční náhradu, následně však změnila toto své procesní stanovisko v tom, že navrhla jejich prodej ve veřejné dražbě, když bylo ze stanoviska žalovaného zřejmé, že tento nemá na vyplacení vypořádacího podílu žalobkyně peněžní prostředky (nabídl pouze 20 000 Kč).

2. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že má zájem, aby nemovitosti připadly do jeho výlučného vlastnictví s tím, že by vyplatil na vypořádací podíl žalobkyni 20 000 Kč. Dále uvedl, že nemá moc peněz a má nízký důchod.

3. Dle ustanovení §157 odst. 2 o.s.ř. soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobkyně domáhala a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy.

4. Soud provedl dokazování listinami předloženými k důkazům procesními stranami, dále listinami, které si sám vyžádal k možnosti rozdělení nemovitostí, a dále vycházel ze znaleckého posudku, který účastníci nezpochybňovali. Při zjišťování skutkového stavu soud provedl k důkazům následující listiny, označené jako list vlastnictví č. hodnota - čl. 3, čl. 94, snímek pozemkové mapy pořízený internetově z aplikace www.cuzk.cz – čl. 51, 52, 53, 92-93, internetový výpis z LV č. hodnota – čl. 55, znalecký posudek znalce jméno FO ze dne 21. 2. 2023 – čl. 95-100, odpověď stavebního úřadu adresa k dotazům OS F-M – čl. 119, 130, informace o pozemku parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa čl. 133, Zpráva Magistrátu města Frýdku-Místku ze dne 21.8.2024, č. listu 138, Zpráva Magistrátu města Havířova ze dne 4.9.2024, č. listu 140 – 142, Detail stavebního objektu č. listu 145, aktuální mapa územního plánu adresa – detail č. listu 146, z nichž vzal za prokázané, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky pozemků, označených ve výroku I. tohoto rozsudku, jejich podíly jsou stejné, tj. každý vlastní jednu polovinu. Tyto pozemky dělit lze, avšak pouze tak, že rozdělením by sice vznikly přibližně stejné pozemky o rozloze cca 655 m2 (při započítání i parc. č. st. Anonymizováno) v k. ú. adresa, avšak takto rozdělené části by měly každá odlišnou hodnotu, což bylo prokázáno i znaleckým posudkem znalce jméno FO ze dne 21. 2. 2023 – čl. 95-100 a k důkazům provedený znalecký posudek znalkyně tituly před jménem jméno FO č. hodnota ze dne 14. 8. 2025, když oba znalecké posudky vycházely z toho, že že oddělovaná část pozemků (tj. ta část bez domu), je v podstatě využitelná pouze jako zemědělský pozemek, případně jako pozemek nezastavitelný s funkcí lesa. Toto dělení by pak vyžadovalo, aby jeden nebo druhý ze spoluvlastníků, kterému by byl přikázán do vlastnictví díl pozemku s domem čp. Anonymizováno (bez druhé části pozemku), musel vyplatit na vypořádací podíl druhému ze spoluvlastníků částku v řádech statisíců, když znalkyně jméno FO ocenila tržní hodnotou vypořádávané nemovitosti 993 600 Kč. Ocenila také obě takto určené části k rozdělení částkami 956 300 Kč (za tu část pozemků s domem, tj. pozemky parc.č. st. Anonymizováno a část pozemku parc.č. Anonymizováno) a 37 300 Kč za tu část, kterou představuje zbylá část pozemku parc.č Anonymizováno a pozemek parc.č. Anonymizováno. Vypořádací podíl by tak činil 956 300 + 37 300 = 993 600 Kč, 993 600 : 2 = 496 800 Kč. Každému ze spoluvlastníků by se tak muselo dostat této „tržní hodnoty z jeho podílového spoluvlastnictví. Po odečtení přiřknuté části v hodnotě 37 300 Kč, by pak bylo nutné jednomu ze spoluvlastníků vyplatit ještě na dorovnání vypořádacího podílu 459 500 Kč.

5. Po takto provedeném dokazování a poté, co soud provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich souvislostech a zároveň přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž podíl žalobkyně je ½ a žalovaného rovněž ½, jejich podíly jsou tedy stejné. Nemovitosti fakticky užívá pouze žalovaný, žalobkyně nemovitosti neužívá a ani do budoucna o to nemá zájem. Žalovaný na výzvu žalobkyně k řešení otázky dalšího trvání spoluvlastnictví adekvátně nereagoval, proto žalobkyně jako spoluvlastník podala žalobu u soudu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Žalobkyně o nemovitosti nemá zájem, žalovaný, který nemovitosti dosud užívá, o nemovitosti sice projevil zájem, ale nabídl za spoluvlastnický podíl žalobkyni na její vypořádací podíl pouze částku 20 000 Kč, což bylo pro žalobkyni zcela nepřijatelné. K vyplacení podílu žalobkyně vypočítaného dle znaleckého posudku jméno FO (cca 497 000 Kč) se žalovaný nevyjádřil, ústních jednání soudu se neúčastnil, na výzvy soudu přiléhavě nereagoval. Zbavil se také možnosti být soudem poučen dle ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., aby případně, že má o oddělovaný díl nemovitostí či o ně celé zájem, aby dotvrdil a případně prokázal, že disponuje částkou 460 000 Kč, resp. (měl-li by zájem o celek), pak částkou cca 497 000 Kč. Nemovitosti se nedaly rozdělit tak, aby do výlučného vlastnictví připadl žalobkyni kus oddělovaného pozemku, jehož cena by odpovídala cca ceně té části nemovitosti, která by výlučně (s rodinným domem připadla žalovanému) a žalobkyně na vyplacení jakéhokoli podílu žalovanému neměla potřebné finance a o nemovitosti žádný zájem neměla. Žalovaný s ohledem na svůj postoj v řízení, neprokázal, že by měl volné finanční prostředky k vyplacení žalobkyně za její spoluvlastnický podíl. Soud tak nevzal za prokázané, že by byl žalovaný solventní natolik, aby byl schopen v přijatelné době vyplatit žalobkyni z jejího spoluvlastnického podílu cca částku 497 000 Kč.

6. Podle § 1140 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o zrušení spoluvlastnictví.

7. Podle § 1141 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci, vyžaduje dohoda písemnou formu.

8. Podle § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

9. Podle § 1144 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

10. Podle § 1147 zákona č. 89/2012 Sb., není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

11. Shora citovaná právní úprava dopadá zcela na projednávanou věc a soud podle ní věc rozhodoval a uznal, že žaloba je po právu. Při vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví není soud primárně vázán způsobem vypořádání, který navrhli účastníci (viz rozhodnutí NS sp.zn. 5 Cz 22/65, Rc 4/1966; rozsudek NS sp.zn. 22 Cdo 559/2004, PR č. 21/2004, s. 803; usnesení ÚS sp.zn. I. ÚS 174/2005, SR č. 4/2008, s. 131). Zákon stanovuje jednak taxativní výčet možností, jak spoluvlastnictví vypořádat, a jednak pořadí těchto způsobů. Z citovaných ustanovení pak vyplývá, že soud nejdříve zkoumá, zda je rozdělení společné věci možné; není-li rozdělení dobře možné, přikáže ji za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li však věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej společné věci ve veřejné dražbě a takto postupuje i v případě, že ten spoluvlastník, který má o věc zájem, nemá finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu. V daném případě účastníci řízení jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí, avšak žalobkyně o ně zájem nemá a nechce již ve spoluvlastnictví setrvávat, žalovaný zase v řízení před soudem neprokázal, že by měl prostředky k vyplacení vypořádacího podílu žalobkyni v řádu půl miliónu Kč, nabízel jí pouze symbolickou částku 20 000 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby u soudu žalovaného vyzvala ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, avšak žalovaný nereagoval. V soudním řízení žalobkyně uvedla, že o nemovitosti zájem nemá, rozdělit nemovitosti tak, aby do výlučného vlastnictví obou spoluvlastníků připadly přibližně hodnotově stejné části nemovitostí, nebylo možné, jak jednoznačně toto bylo v řízení prokázané. Žalobkyně výslovně uvedla, že nemá prostředky na vyplacení žalovaného, nebyla tedy ani dostatečně solventní (vedle toho, že o nemovitosti neměla zájem a ani je neužívala). O nemovitosti sice měl zájem žalovaný, který je dosud užívá, avšak neprokázal tzv. solventnost k vyplacení vypořádacího podílu žalobkyni ve výši cca 497 000 Kč. Pokud pak jde o tento možný způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví, tedy přikázání věci za přiměřenou náhradu jednomu ze spoluvlastníků, podmínkou výběru tohoto způsobu je, že jednak spoluvlastník, kterému se má věc přikázat, s tímto přikázáním souhlasí, a jednak, že má prostředky na včasné zaplacení přiměřené náhrady a věc chce sám užívat (rozhodnutí NS sp.zn. 22 Cdo 1563/99, sp.zn. 22 Cdo 1346/2002). Soud ovšem v daném případě musel vycházet z toho, že žalovaný jako spoluvlastník nemá finanční prostředky na vyplacení vypořádacího podílu žalobkyni, pokud by mu nemovitosti připadly do výlučného vlastnictví. Soud proto zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k předmětným nemovitostem a za této situace, kdy žalobkyně o nemovitosti zájem nemá a žalovaný zase nemá na vyplacení vypořádacího podílu, nařídil podle ustanovení § 1147 věta první občanského zákoníku prodej těchto nemovitostí ve veřejné dražbě a výtěžek dražby bude rozdělen mezi účastníky řízení podle velikosti podílů v poměru 1/2 pro žalobkyni ½ pro žalovaného.

1. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. (výrok III.). Soud zde odkazuje na aktuální judikaturu, která uvádí, že ve sporech o vypořádání spoluvlastnictví nemá zpravidla žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když se jedná o tzv. iudicium duplex (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22). Při rozhodování o náhradě nákladů tohoto řízení přitom soud vycházel z povahy dané věci, jakož i závěrů vyslovených v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 10. 11. 2020, sp.zn. I ÚS 262/20, podle něhož v řízeních s povahou iudicii duplicis, v nichž je totožné postavení žalobce i žalovaného, je třeba ustanovení § 142 o.s.ř. interpretovat tak, že plný úspěch a neúspěch procesních stran ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud žalobu, jinak, vyhoví-li návrhu a rozhoduje-li dále o způsobu vypořádání majetku, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o. s. ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žádné výjimečné okolnosti však zjištěné a ani tvrzené nebyly. Navíc žalobkyně byla v řízení zastoupena ustanoveným zástupcem, jehož náklady za dané situace ponese stát a žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu ani nevznikly, žalobkyně pak po žalovaném ani žádnou náhradu nákladů řízení ani nepožadovala. Proto by ani nebylo možné zavázat žalovaného, aby náklady, které ponese Česká republika za právní zastoupení žalobkyně ze svého, byly uhrazeny žalovaným (byť jen z části), k rukám České republiky. Při rozhodování o nákladech řízení soud vzal také v úvahu, že účastníci měli zájem zrušit spoluvlastnictví ke společné věci a vypořádání provést tak, že věc bude za náhradu přikázána žalovanému. Neshodli se však na výši vypořádacího podílu, když žalovaný nabízel žalobkyni skutečně pro ni velmi nízkou náhradu, a proto pro ni nepřijatelnou, byť se jednalo o rodinné příslušníky (teta – synovec). Proto soud postupoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení 12. Jelikož důvodem soudního sporu byla neshoda účastníků o hodnotě nemovitostí (resp. výši vypořádacího podílu, který by měl náležet žalobkyni, byl-li by její spoluvlastnický podíl převeden na žalovaného), když vypořádací podíl byl soudem zjištěn znaleckým dokazováním odlišně od návrhu každého z účastníků, je možno považovat procesní úspěch každého z účastníků za v zásadě stejný. Proto při rozhodování o nákladech státu (výrok IV.) dle § 148 odst. 1 o.s.ř. by byl každý z účastníků zavázán zaplatit náklady státu ve stejném rozsahu. Protože však žalobkyně byla řízení od placení nákladů osvobozena, nebylo možné ji zavázat k jejich úhradě. V řízení však takové náklady vznikly za znalecké dokazování za vyplacené znalečné jméno FO k možnému rozdělení nemovitostí a jejich tržní ceně, proto byl žalovaný zavázán k úhradě poloviny těchto nákladů, a to ve výši 7 634 Kč, které je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem, o.s.ř.).

13. Zatím nejsou vyčísleny náklady ustanoveného právního zástupce žalobkyně Jméno advokáta za zastupování žalobkyně v tomto řízení, nicméně pod výrokem V. tohoto rozsudku, bylo rozhodnuto již tak, že se jméno FO, advokátovi, přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši a splatnosti, jak o nich bude rozhodnuto v samostatném usnesení po skončení tohoto řízení. Tento výrok má oporu v ustanovení § 140 odst. 2 o.s.ř.

14. Výrokem VI. soud uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve FrýdkuMístku soudní poplatek za řízení ve výši 7 000 Kč. Žalobkyně byla v řízení od placení soudních poplatků rozhodnutím soudu osvobozena, v řízení byla úspěšná, a proto se poplatková povinnost v celém rozsahu v souladu s § 2 odst. 3 větou první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, přenesla na žalovaného, který od soudních poplatků osvobozen nebyl. Výše poplatku vychází z položky č. hodnota Sazebníku soudních poplatků. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 7 odst. 1 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, na tři dny od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.