19 C 338/2020

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 23 583 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 823 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 823 Kč od 27.12.2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 235,50 Kč na účet číslo variabilní symbol, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 23 583 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce číslo (dále jen„ Smlouva“), na základě níž poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 41 760 Kč, jenž představuje jistinu ve výši 24 000 Kč a úrok ve výši 3 360 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 %, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 800 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 9 600 Kč. Dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 720 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28.9.2017. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradila dne 15.11.2019. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019, uzavřené mezi právnická osoba a žalobkyní došlo s účinností ke dni 29.11.2019 k postoupení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila částku 18 177 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o půjčce posoudila úvěruschopnost žalované na základě informací získaných od žalované, a dále pak i na základě informačního systému právního předchůdce žalobkyně, který obsazoval skóringový model s kritérií vycházejících ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku žalovanou vyhodnotil. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o úvěruschopnosti žalované. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dluhu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Obě procesní strany daly souhlas s tím, aby soud o věci rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů, když obě procesní strany se vzdaly práva účasti na projednání věci ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř..

4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, soud z listin označených žalobkyní k důkazům zjistil následující skutečnosti: ze smlouvy o půjčce ze dne datum a smluvních podmínek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně půjčila žalované částku 24 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu s poplatkem ve výši 17 760 Kč v 58 pravidelných týdenních splátkách po 720 Kč. Z půjčené částky vrátila žalovaná dosud 18 177 Kč. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu z označené smlouvy. Listinou označenou jako oznámení o postoupení ze dne 29.11.2019, jakož i podacím lístkem je v řízení prokázáno, že společnost právnická osoba postoupila výše specifikovanou pohledávku za žalovanou na žalobkyni za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalované oznámeno původní věřitelkou. Současně byla touto listinou žalovaná vyzvána, aby dlužné částky z označené smlouvy uhradila do 10 dnů od doručení tohoto oznámení. Toto oznámení bylo žalované odesláno právní předchůdkyní žalobkyně dne 13.12.2019 a do dispozice žalované se dostalo 14.12.2019, protože žalovaná do 26.12.2019 ničeho na svůj dluh neuhradila, od 27.12.2019 je v prodlení s jeho úhradou. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná žije v manželství, je zaměstnaná hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou s čistou měsíční mzdou ve výši 15 000 Kč. Žalovaná má další půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 37 000 Kč s měsíční splátkou 5 000 Kč a pak má další půjčku u právnická osoba ve výši 30 000 Kč s měsíční splátkou 1 000 Kč Vedle příjmu z hlavního pracovního poměru uvedla žalovaná ještě další příjmy ve výši 20 000 Kč bez bližšího určení. K výdajům uvedla žalovaná, že hradí nájem 4 000 Kč, výdaje domácnosti ve výši 6 000 Kč, spoří 1 000 Kč, na splátky úvěrů hradí 6 000 Kč a výdaje tak v prostém součtu činí částku 17 000 Kč. Při sečtení všech příjmů (15 000 Kč + 20 000 Kč) a odečtení výdajů ve výši 17 000 Kč, je použitelný příjem ke splácení provedený tímto prostým výpočtem 18 000 Kč. Jediným ověřovaným dokladem k tomuto byla pouze pracovní smlouva.

5. Na základě shora uvedeného soud učinil skutkový závěr o tom, že na základě smlouvy o půjčce ze dne datum obdržela žalovaná v tento den v hotovosti od právní předchůdkyně žalobkyně částku 24 000 Kč, kterou měla splatit v celkové výši 41 760 Kč v 58 týdenních splátkách po 720 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o půjčce ověřila úvěruschopnost žalované tím, že žalovaná vyplnila tzv. kartu zákazníka a předložila pracovní smlouvu. Uvedla, že má čistý příjem 15 000 Kč z pracovního poměru a další blíže nespecifikované příjmy ve výši 20 000 Kč. Splácí dvě půjčky v celkové výši 6 000 Kč měsíčně a má další výdaje ve výši 11 000 Kč měsíčně (za bydlení, za výdaje na domácnost, za spoření). Žalovanou sdělené údaje byly podrobeny tzv. skoringu, který vyhodnotil, že žalovaná je schopna splácet měsíčně na uvedenou půjčku 2 880 Kč - 3 600 Kč měsíčně (v závislosti na počtu týdnů v měsíci). Právní předchůdkyně žalobkyně si však vyjma pracovní smlouvy neověřovala žádný z údajů takto poskytnutých žalovanou, a to ani k výši příjmů, ani k výši jejich výdajů. Pohledávku za žalovanou pak právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni smlouvou ze dne 29.11.2019.

6. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnost podle § 9 nesplnil.

8. Povinnost posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) č. 145/2010 Sb. stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud. Pokud se dle svých tvrzení žalobkyně spokojila-li s nedoloženým prohlášením žalované o jejich osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do veřejných registrů, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedený názor soudu plně koresponduje se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25 7. 2017 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že„ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných vždy od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Na tom nemůže ani nic změnit, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Jako dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Je tak nutno údaje, které žalovaná jako dlužník věřiteli poskytla, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně v tomto konkrétním případě doklady o výši čisté mzdy žalované ve výši 15 000 Kč měsíčně a doklady k tvz. ostatním příjmům žalované, zde v tvrzené výši 20 000 Kč měsíčně. Toto prověřováno vůbec nebylo. Rovněž tak nebylo prověřováno to, jak žalovaná hradí své jiné závazky, které byly v té době již ve výši 6 000 Kč měsíčně. Rovněž tak nebylo prověřováno to, jaké jsou skutečné výdaje žalované, když nebylo ověřeno ani to v jaké výši je hrazeno nájemné a inkaso. Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované tím, že by měla k doložení žalovanou uvedených příjmů a výdajů předloženy listiny prokazující jejich výši, nemusela dospět k závěru o tom, že žalovaná je úvěruschopná. V době poskytnutí další zápůjčky ve výši 24 000 Kč již totiž žalovaná splácela na jiné své závazky 6 000 Kč. K této částce se měla připojit další částka ve výši 2 880 Kč až 3 600 Kč měsíčně, což se již blíží téměř k 10 000 Kč na splátkách za dluhy. Uvedla-li žalovaná pouze čistou mzdu ve výši 15 000 Kč (a tuto částku právní předchůdkyně žalobkyně ani neověřovala), je zřejmé, že splácet 10 000 Kč měsíčně a hradit své běžné životní potřeby, včetně plateb za bydlení, je evidentně za možnostmi žalované. Žalovaná totiž ničím nedokládala tzv. ostatní příjmy ve výši 20 000 Kč, nebylo totiž vůbec jisté, zda takové příjmy žalovaná vůbec má.

9. Tím, že právní předchůdkyně žalobkyně nedoložila, že by si všechny tvrzené údaje získané od žalované ověřila (fakticky si ověřila pouze pracovní smlouvu, nikoliv již výše příjmů a výdajů), porušila právní předchůdkyně žalobkyně ust. § 9 cit. zákona, když s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované jako spotřebitele splácet půjčku. Je zřejmé nade vší pochybnost, že právní předchůdkyně žalobkyně se řádně nezabývala úvěruschopností žalované, z tohoto důvodu je nutno smlouvu o zápůjčce hodnotit jako absolutně neplatnou v souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., což se nakonec potvrdilo i tím, že žalovaná zaplatila na uvedenou zápůjčku pouze 18 177 Kč.

10. Dále na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nebylo sporné, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla a žalovaná od žalobkyně přijala datum částku 24 000 Kč, čímž žalované v souvislosti s uvedeným vznikla povinnost zápůjčku vrátit dříve její právní předchůdkyni (pak žalobkyni v souvislosti s postoupením pohledávky). Tuto svoji povinnost žalovaná splnila dle tvrzení žalobkyně a listinných důkazů jen částečně, když již zaplatila 18 177 Kč. Žalovaná pak ani k výzvě žalobkyně ničeho na svůj dluh neuhradila. Od 27.12.2019 je tak žalovaná v prodlení se zaplacením částky 5 823 Kč.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Soud věc posoudil podle shora uvedených ustanovení a vzhledem k tomu, že dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce byla podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. vyhodnocena jako absolutně neplatná, z čehož vyplynulo, že žalovaná na základě tohoto neplatného jednání (smlouvy o zápůjčce) převzala od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky, je tyto povinna vrátit podle zásad bezdůvodného obohacení s oporou o ustanovení § 2991 odst. 2 a § 2993 občanského zákoníku. Jelikož žalovaná tak dosud v části neučinila (a to v části rovnající se rozdílu mezi právní předchůdkyní žalobkyně poskytnutou částkou a částkou již vrácenou, tj. 24 000 Kč – 18 177 Kč = 5 823 Kč), bezdůvodně se na úkor žalobkyně žalovaná v této výši, tj. o 5 823 Kč, obohatila. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě této částky, a to i s úrokem z prodlení od 27.12.2019, tj. poté, co byla žalované řádně doručena výzva k plnění. Co do úroku z prodlení z této částky uplatněného, má nárok žalobkyně oporu v ust. § 1970 občanského zákoníku, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

15. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl.

16. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 23 583 Kč s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 944 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. a) (tj. 1 179,50 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 235,50 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

17. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož procesně úspěšnějším účastníkem řízení byla žalovaná. Soud by tak žalované jako procesně úspěšnějšímu účastníku řízení, náhradu nákladů řízení v poměrné výši přiznal. Žalovaná však žádnou náhradu nákladů řízení po žalobkyni neuplatňovala, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.