19 C 355/2020

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 39 133,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku a) 17 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 300 Kč od 30.7.2019 do zaplacení, b) 3 639 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 639 Kč od 30.7.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 421 Kč na účet číslo variabilní symbol, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 39 133,80 Kč s úrokovým příslušenstvím, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě: a) smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba (dále i jen banka). Na základě takto mezi uvedenými subjekty uzavřené smlouvy o zápůjčce banka poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 19 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal pravidelně splácet formou 60 týdenních splátek po 589 Kč, se splatností poslední splátky dne 10.11.2017 s tím, že žalovaný se zavázal bance vrátit vedle částky 19 000 Kč také částku 16 283 Kč, jenže představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené prostředky ve výši 3 275 Kč s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 1 925 Kč a částku za administrativní činnost – splácení hotovosti ve výši 11 083 Kč. Žalovaný však na poskytnutou zápůjčku uhradil toliko částku 1 700 Kč, následně porušil své povinnosti hradit poskytnutou zápůjčku řádně a včas, tuto neuhradil ani k dalším výzvám banky a žalobkyně. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkovou dlužnou částku ve výši 26.933,80 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 18.252,10 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 8.681,70 Kč, dlužných kapitalizovaných úroků ve výši 8.389,88 Kč, dlužných kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3.873,22 Kč, úroků ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18.252,10 Kč od 25.06.2019 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18.252,10 Kč od 25.06.2019 do zaplacení. b) smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba (dále i jen banka). Na základě takto mezi uvedenými subjekty uzavřené smlouvy o zápůjčce banka poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal pravidelně splácet formou 60 týdenních splátek po 310 Kč, se splatností poslední splátky dne 14.7.2017 s tím, že žalovaný se zavázal bance vrátit vedle částky 10 000 Kč také částku 8 561 Kč, jež představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené prostředky ve výši 1 770 Kč s úrokovou sazbou ve výši 27 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 491 Kč a částku za administrativní činnost – splácení hotovosti ve výši 4 300 Kč. Žalovaný však na poskytnutou zápůjčku uhradil toliko částku 6 361 Kč, následně porušil své povinnosti hradit poskytnutou zápůjčku řádně a včas, tuto neuhradil ani k dalším výzvám banky a žalobkyně. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkovou dlužnou částku ve výši 12 200 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 7 436,08 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 4 763,92 Kč, dlužných kapitalizovaných úroků ve výši 3 959,71 Kč, dlužných kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 577,99 Kč, úroků ve výši 27 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 436,08 Kč od 25.6.2019 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 436,08 Kč od 25.06.2019 do zaplacení. Předmětné pohledávky byly společností právnická osoba žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne datum. Postoupení pohledávek z označených smluv bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24.6.2019 v rámci něhož byl rovněž vyzván k úhradě dlužných částek z těchto smluv do 10 dnů od doručení tohoto dopisu.

2. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil.

3. K jednání nařízenému na datum se nedostavila žádná z procesních stran, přičemž žalobkyně se prostřednictvím svého práv. zástupce z tohoto ústního jednání řádně omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutí věci ve své nepřítomnosti. Žalovaný se však neomluvil a ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení tohoto jednání. Proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti procesních stran a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

4. Při ústním jednání, které se konalo dne datum byl soud ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. připraven žalobkyni poučit o její povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného, když tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného v žalobě absentovala konkrétními údaji, rovněž pak žaloba neobsahovala ani označení důkazů k případné úvěruschopnosti žalovaného. Tím, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, zbavila se možnosti být takto soudem v průběhu ústního jednání poučena.

5. Soud ve věci provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, označenými jako Smlouva o zápůjčce číslo ze dne datum, smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, přehled plateb – tabulka umoření, Smlouva o zápůjčce číslo ze dne datum, smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, přehled plateb – tabulka umoření, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek (strana 127 a strana 140), oznámení o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 včetně podacího lístku ze dne 17.7.2019, předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladu o odeslání, a z těchto listinných důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba poskytla žalovanému dne 16.9.2016 částku 19 000 Kč a dne 20.5.2016 částku 10 000 Kč. Současně pak byly dne datum a dne datum podepsané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouvy o zápůjčce číslo číslo ve kterých se právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka zavázala poskytnout žalovanému částku 19 000 Kč a 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 589 Kč a po 310 Kč. Protože tyto zápůjčky žalovaný řádně nesplácel, fakticky uhradil na tu první pouze 1 700 Kč a na tu druhou pouze 6 361 Kč, byl vyzván dopisem ze dne 24.6.2019 k těmto smlouvám k zaplacení dlužných částek ve výši 14 495,15 Kč a 39 133,80 Kč bez příslušenství. Uvedená výzva byla žalovanému doručována doporučeně. Žalovaný dlužné částky neuhradil. Následně pak došlo k postoupení pohledávek z těchto smluv na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019. Ze splátkových kalendářů – tabulky umoření, k oběma tvrzeným smlouvám o zápůjčce pak bylo prokázáno, že ve vztahu ke smlouvě číslo zaplatil žalovaný pouze 1 700 Kč a ve vztahu ke smlouvě číslo zaplatil žalovaný pouze 6 361 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svých dluhů z označených smluv, a to předžalobní výzvou k plnění ze dne 12.3.2020 s tím, nechť dlužnou částku celkem ve výši 63 645,67 Kč uhradí nejpozději do 19.3.2020. I tato předžalobní výzva právního zást. žalobkyně byla žalovanému doručována doporučeně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postupovaných pohledávek vzal soud za prokázané, že pohledávky z obou smluv o zápůjčkách byly postoupeny žalobkyni, o čemž svědčí rovněž dopis ze dne 24.6.2019 – oznámení o postoupení pohledávek, adresovaný žalovanému a zaslaný mu doporučeně, včetně výzvy k zaplacení dluhů z těchto smluv.

6. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba poskytla žalovanému dne datum částku 19 000 Kč a dne datum částku 10 000 Kč. Současně pak byly dne datum a datum uzavřeny mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouvy o zápůjčkách. Z částek takto žalovanému poskytnutých ve výši 19 000 Kč dosud žalovaný žalobkyni vrátil 1 700 Kč a dluží 17 300 Kč a z částky takto poskytnuté ve výši 10 000 Kč dosud žalovaný žalobkyni vrátil 6 361 Kč a dluží tak 3 639 Kč. Nebylo však tvrzeno, ani prokázáno ve vztahu k těmto smlouvám, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjček řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, když v tomto ohledu jsou žalobní tvrzení zcela nedostatečná, pouze obecná, bez konkrétních údajů, tzn. jaké konkrétní informace jí o sobě žalovaný poskytl, jaké konkrétní doklady žalovaný předložil, jaké příjmy a výdaje před poskytnutím zápůjček žalovaný měl, případně zda své závazky řádně a včas hradil svým věřitelům, a zda na základě takto konkrétně posouzených údajů právní předchůdkyní žalobkyně bylo možné po jejích ověření uzavřít, že žalovaný je ve vztahu každé ze zápůjčce schopen hradit své závazky. Pokud pak jde o posouzení úvěruschopnosti u následně uzavírané smlouvy o zápůjčce dne datum, je pak třeba ještě zohlednit i to, že žalovaný již v té době splácel týdně částku 310 Kč z předchozí smlouvy o zápůjčce (čemuž odpovídá měsíčně částka v rozmezí od 1 240 Kč až po 1 550 Kč), a k té sumě se pak po datum přidala ještě částka 589 Kč týdně (čemuž odpovídá měsíčně částka v rozmezí od 2 356 Kč až po 2 945 Kč), což měsíčně pak v případě obou splátek představuje částku v rozmezí od 3 596 Kč až po 4 495 Kč, což už je znatelné ve výdajích žalovaného. Z žalobních tvrzení pak soud nevzal za prokázané, že by se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala řádně úvěruschopností žalovaného, když k úvěruschopnosti žalovaného nebyly označeny ani žádné důkazy.

7. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnost podle § 9 nesplnil.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nároky žalobkyně jsou důvodné pouze co do částky 17 300 Kč a 3 639 Kč s úroky z prodlení (viz výrok I.). Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv o zápůjčkách nezkoumala s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet zápůjčky. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., v platném znění, bylo povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku a tu mu poskytnout jen tehdy, pokud dospěje k závěru že, žalovaný ji bude schopen splácet.

12. Výše uvedená tvrzení žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jsou nedostatečná zejména ohledně jeho konkrétní osobní, majetkové a příjmové situace před uzavřením smluv o zápůjčkách v květnu 2016 a v září 2016. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením těchto smluv s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného, uplatní se ust. § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. tj. má se za to, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. nesplnila. Okresní soud tak nemohl dospět k jinému závěru, než že smlouvy o zápůjčce ze dne datum a datum jsou neplatné. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. jde o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle ust. § 588 občanského zákoníku z úřední povinnosti. Povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Z tohoto pak soud dovozuje, že právní předchůdkyně žalobkyně se řádně nezabývala úvěruschopností žalovaného, z tohoto důvodu je nutno smlouvy o zápůjčkách hodnotit jako absolutně neplatné v souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Dále na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nebylo sporné a žalobkyně to doložila tabulkami umoření, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla a žalovaný od žalobkyně přijal datum částku 19 000 Kč a dne datum částku 10 000 Kč, čímž žalovanému v souvislosti s uvedeným vznikla povinnost čerpané částky vrátit právní předchůdkyni žalobkyně a nyní žalobkyni. Tuto svoji povinnost žalovaný splnil jen částečně, když žalobkyni vrátil z částky 19 000 Kč pouze 1 700 Kč a z částky 10 000 Kč pouze 6 361 Kč. Žalovaný pak ani k výzvě právní předchůdkyně žalobkyně, aby jí vrátil peněžní prostředky nejpozději do 10 dnů od doručení výzvy k plnění, která byla žalovanému zaslána dne 17.7.2019 doporučeně, částku ve výši 17 300 Kč a 3 639 Kč nevrátil. Vzhledem k tomu, že žalovaný na základě těchto neplatných jednání (smluv o zápůjčkách) převzal od žalobkyně peněžní prostředky, je tyto povinen vrátit podle zásad bezdůvodného obohacení s oporou o ustanovení § 2993 o.z. Jelikož žalovaný tak dosud v části neučinil (a to v části rovnající se rozdílu mezi právní předchůdkyní žalobkyně poskytnutými částkami a částkami již žalobkyni vrácenými (19 000 Kč – 1 700 Kč = 17 300 Kč a 10 000 Kč – 6 361 Kč = 3 639 Kč), bezdůvodně se na úkor žalobkyně žalovaný v této výši, tj. o 17 300 Kč a 3 639 Kč, obohatil. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě částky 17 300 Kč a 3 639 Kč, a to i s úrokem z prodlení počítaný od doručení výzvy k plnění, tj. od 30.7.2019. Co do úroku z prodlení z této částky uplatněného, má nárok žalobkyně oporu v ust. § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V této souvislosti pak žalobkyně požadovala úrok, a to ve výši 8,05 % ročně, proto byl úrok přiznán v této výši. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl.

16. Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

17. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 39 133,80 Kč s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 1 566 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. b) (tj. 1 987 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 421 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

18. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný (neboť po vyčíslení a kapitalizaci úroků a úroků z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku, by tato částka, uplatněná žalobkyní, byla vyšší než jí přiznaný nárok ve výši 17 300 Kč a 3 639 Kč), tomu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, neboť zůstal po celou dobu tohoto řízení procesně nečinným. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.