19 C 368/2020

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci proti žalovaný: celé jméno žalovaného, narozeného datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 44 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 033 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 033 Kč za dobu od 27.2.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 440 Kč na účet číslo variabilní symbol, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 44 000 Kč s úrokovým příslušenstvím, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba (dále i jen banka) dne datum. Na základě takto mezi uvedenými subjekty uzavřené smlouvy o zápůjčce banka poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 49 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal pravidelně splácet formou 60 týdenních splátek po 1 500 Kč, se splatností poslední splátky dne datum. Žalovaný se zavázal bance fakticky vrátit vedle částky 49 000 Kč také částku 40 967 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků ve výši 6 258 Kč s úrokovou sazbou 19,98 % ročně, částku 9 312 Kč za administrativní zpracování zápůjčky a částku 25 397 Kč za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný však na poskytnutou zápůjčku uhradil toliko částku 45 967 Kč, když následně porušil své povinnosti hradit poskytnutou zápůjčku řádně a včas. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném zaplacení částky 44 000 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 27 667,10 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 16 332,90 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 14 258,14 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 11 159,76 Kč, úroků ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 27 667,10 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 27 667,10Kč od 21.1.2020 do zaplacení. Předmětná pohledávka byla společností právnická osoba žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20.1.2020. Před podáním žaloby byl ještě žalovaný vyzván předžalobní výzvou k úhradě dlužných částek. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce prověřovala úvěruschopnost žalovaného, přičemž dospěla na základě karty zákazníka a v ní uvedených údajů žalovaným a dalších právní předchůdkyní žalobkyně ověřovaných dokladů, že žalovaný je schopen poskytnutou zápůjčku splácet ve splátkách jak se mezi sebou právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodly. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce s odbornou péčí právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet zápůjčku, a to na základě dostatečných informacích získaných i od žalovaného z údajů v zákaznické kartě, tuto zákaznickou kartu však již nemá k dispozici.

2. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil.

3. Obě procesní strany daly souhlas s tím, aby soud o věci rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů, když obě procesní strany se vzdaly práva účasti na projednání věci ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř..

4. Soud z listin předloženými žalobkyní, označenými jako – smlouva o zápůjčce ze dne datum číslo smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 včetně přílohy - seznamu postupovaných pohledávek str. 82, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 včetně podacího lístku, předžalobní výzva, a z těchto listinných důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba poskytla žalovanému dne datum částku 49 000 Kč. Současně pak byla dne datum podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouva o zápůjčce číslo podle které právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka poskytla žalovanému částku 49 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 1 500 Kč. Žalovaný dosud uhradil žalobkyni částku 45 967 Kč. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně tzv. úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z tzv. zákaznické karty, kterou žalovaný vždy vyplnil před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Současně pak právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku jakož i v rejstřících, zda proti žalovanému nejsou vedeny nějaké exekuce a z tohoto měla právní předchůdkyně žalobkyně dovodit (s odbornou péčí posoudit), že žalovaný má schopnost splácet zápůjčku. V daném případě to měsíčně představovalo částku v rozmezí od 6 000 Kč až po 7 500 Kč. Žalobkyně bohužel již nedisponuje zákaznickou kartou žalovaného, nepředložila ani k výzvě soudu žádný jiný důkaz o tom, z jakých konkrétních skutečností dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že žalovaný je schopen zápůjčku splácet, když k tomuto neuvedla žalobkyně v žalobě ani žádná konkrétní údaje o příjmech žalovaného, jeho osobní a majetkové situaci, výši jeho konkrétních výdajů v době předcházející uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně byť je povinna tvrdit dané skutečnosti, je také povinna tyto tvrzené skutečnosti prokázat příslušnými důkazy. Žalobkyně však výslovně uvedla, že těmito důkazy nedisponuje, když již neexistuje, resp. nemá k dispozici ani kartu zákazníka, která by osvětlila, z jakých skutečností vycházela právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení schopnosti žalovaného zápůjčku splácet. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Následně pak došlo k postoupení pohledávek z této smlouvy na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu z označené smlouvy, a to předžalobní výzvou k plnění. I tato předžalobní výzva právního zást. žalobkyně byla žalovanému doručována doporučeně.

5. Z těchto listin předložených žalobkyní dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba poskytla žalovanému dne datum částku 49 000 Kč. Současně pak byla dne datum uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouva o zápůjčce. Z poskytnuté částky ve výši 49 000 Kč dosud žalovaný žalobkyni vrátil 45 967 Kč a dluží tak na jistině 3 033 Kč. Soud se neztotožnil s tím, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně před uzavřením této smlouvy posoudila tzv. úvěruschopnost žalovaného, když vůbec nebylo zjištěno (ani tvrzeno) z jakých údajů právní předchůdkyně žalobkyně vycházela u žalovaného, když soud byl žalobkyní informován o tom, že žalobkyně již nedisponuje ani zákaznickou kartou, do které sám žalovaný uváděl své příjmové a výdajové údaje, ale také údaje o svém bydlení, vyživovacích povinnostech, majetku, účtech, a také dokladech, z nichž právní předchůdkyně žalobkyně mohla tyto tvrzené údaje žalovaného ověřit. Dnes tak žalobkyně nedisponuje žádným relevantním důkazem o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila před poskytnutím zápůjčky, že žalovaný je schopen tuto zápůjčku ve sjednané výši splátky (6 000 Kč – 7 500 Kč měsíčně) skutečně hradit. Žalobkyně tak neprokázala zásadně tak tu skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí dospěla k závěru, že žalovaný je schopen zápůjčku splácet.

6. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnost podle § 9 nesplnil.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nároky žalobkyně jsou důvodné pouze co do částky 3 033 Kč s úroky z prodlení (viz výrok I.). Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv o zápůjčkách nezkoumala s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet zápůjčky. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., v platném znění, bylo povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku a tu mu poskytnout jen tehdy, pokud dospěje k závěru že, žalovaný ji bude schopen splácet.

13. Výše uvedená tvrzení žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jsou neprokázaná, neboť nejsou známa u žalovaného konkrétní osobní, majetkové a příjmové informace před uzavřením smlouvy o zápůjčce v březnu 2014. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy o zápůjčce s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného, uplatní se ust. § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. tj. má se za to, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. nesplnila. Okresní soud tak nemohl dospět k jinému závěru, než že smlouva o zápůjčce ze dne datum je neplatná. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. jde o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle ust. § 588 občanského zákoníku z úřední povinnosti. Povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Z tohoto pak soud dovozuje, že právní předchůdkyně žalobkyně se řádně nezabývala úvěruschopností žalovaného, z tohoto důvodu je nutno smlouvu o zápůjčce hodnotit jako absolutně neplatnou v souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb.

14. Dále na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nebylo sporné a žalobkyně to doložila smlouvou o zápůjčce, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla a žalovaný od žalobkyně přijal datum částku 49 000 Kč, čímž žalovanému v souvislosti s uvedeným vznikla povinnost čerpanou částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně a nyní žalobkyni. Tuto svoji povinnost žalovaný splnil jen částečně, když žalobkyni vrátil z částky 49 000 Kč pouze 45 967 Kč. Žalovaný pak ani k výzvě právní předchůdkyně žalobkyně, aby jí vrátil peněžní prostředky nejpozději do 10 dnů od doručení výzvy k plnění, která byla žalovanému zaslána dne datum doporučeně, částku ve výši 44 000 nevrátil. Vzhledem k tomu, že žalovaný na základě těchto neplatných ujednání (smlouvy o zápůjčce) převzal od žalobkyně peněžní prostředky, je tyto povinen vrátit podle zásad bezdůvodného obohacení s oporou o ustanovení § 2993 o.z. Jelikož žalovaný tak dosud v části neučinil (a to v části rovnající se rozdílu mezi právní předchůdkyní žalobkyně poskytnutými částkami a částkami již žalobkyni vrácenými (49 000 Kč – 45 967 Kč = 3 033 Kč), bezdůvodně se na úkor žalobkyně žalovaný v této výši, tj. o 3 033 Kč, obohatil. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě částky 3 033 Kč, a to i s úrokem z prodlení počítaný od doručení výzvy k plnění, tj. od 15.2.2020, s prodlením od 27.2.2020. Co do úroku z prodlení z této částky uplatněného, má nárok žalobkyně oporu v ust. § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V této souvislosti pak žalobkyně požadovala úrok, a to ve výši 8,05 % ročně, proto byl úrok přiznán v této výši. Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl.

15. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 44 000 Kč s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 1 760 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. b) (tj. 2 220 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 440 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný, tomu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, neboť zůstal po celou dobu tohoto řízení procesně nečinným. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.