19 C 370/2020

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 28 967 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 950 Kč od 27.2.2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 289,50 Kč na účet číslo variabilní symbol, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 967 Kč s úrokovým příslušenstvím, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě: a) smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba (dále i jen banka) dne datum. Na základě takto mezi uvedenými subjekty uzavřené smlouvy o zápůjčce banka poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal pravidelně splácet formou 60 týdenních splátek po 465 Kč, se splatností poslední splátky dne 6.7.2017. Žalovaný se zavázal bance fakticky vrátit vedle částky 15 000 Kč také částku 12 842 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků ve výši 2 655 Kč s úrokovou sazbou 27 % ročně, částku 3 737 Kč za administrativní zpracování zápůjčky a částku 6 450 Kč za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný však na poskytnutou zápůjčku uhradil toliko částku 8 050 Kč, když následně porušil své povinnosti hradit poskytnutou zápůjčku řádně a včas. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném zaplacení částky 19 792 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 11 793,36 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 7 998,64 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 8 208,18 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 993,67 Kč, úroků ve výši 27 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 793,36 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 793,36 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, b) smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba (dále i jen banka) dne datum. Na základě takto mezi uvedenými subjekty uzavřené smlouvy o zápůjčce banka poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč, který se žalovaný zavázal pravidelně splácet formou 60 týdenních splátek po 429 Kč, se splatností poslední splátky dne 9.3.2017. Žalovaný se zavázal bance fakticky vrátit vedle částky 14 000 Kč také částku 11 705 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 843 Kč s úrokovou sazbou 20,5 % ročně, částku 2 877 Kč za administrativní zpracování zápůjčky a částku 6 985 Kč za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný však na poskytnutou zápůjčku uhradil toliko částku 16 530 Kč, když následně porušil své povinnosti hradit poskytnutou zápůjčku řádně a včas. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném zaplacení částky 9 175 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 6 052,36 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 3 122,64 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 608,47 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 023,15 Kč, úroků ve výši 20,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 052,36 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 052,36 Kč od 21.1.2020 do zaplacení. Předmětné pohledávky byly společností právnická osoba žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20.1.2020. Před podáním žaloby byl ještě žalovaný vyzván předžalobní výzvou k úhradě dlužných částek.

2. Žalovaný, ač byl usnesením ze dne 25.1.2021, č. j. 19 C 370/2020-10, vyzván k vyjádření k žalobě, k této se nevyjádřil.

3. Soud z listin předloženými žalobkyní, označenými jako – smlouva o zápůjčce ze dne datum číslo smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, zákaznická karta ze dne datum, smlouva o zápůjčce ze dne datum číslo smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, zákaznická karta ze dne datum, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 včetně přílohy - seznamu postupovaných pohledávek str. 98 a str. 104, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 včetně podacího lístku ze dne 14.2.2020, předžalobní výzva, a z těchto listinných důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba poskytla žalovanému dne datum částku 15 000 Kč a dne datum částku 14 000 Kč. Současně pak byla dne datum a dne datum podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouva o zápůjčce číslo smlouva o zápůjčce číslo podle které právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka poskytla žalovanému částku 15 000 Kč a 14 000 Kč. Protože tyto zápůjčky žalovaný řádně nesplácel, ve kterých se právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka zavázala poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč a 14 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 465 Kč a po 429 Kč. Před uzavřením každé z označených smluv o zápůjčkách zkoumala právní předchůdkyně žalobce tzv. úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z tzv. zákaznické karty, kterou žalovaný vždy vyplnil před uzavřením každé ze smluv o zápůjčkách. Současně pak právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku jakož i v rejstřících, zda proti žalovanému nejsou vedeny nějaké exekuce a z tohoto měla právní předchůdkyně žalobkyně dovodit (s odbornou péčí posoudit), že žalovaný má schopnost splácet každou z uvedených zápůjček. V daném případě to měsíčně představovalo částku v rozmezí od 3 576 Kč až po 4 470 Kč. Ze zákaznických karet, které předložila žalobkyně k důkazům, pak vyplynulo, že žalovaný měl v obou případech velmi malé příjmy, měl další dluhy, pokud pak uváděl nějaké ostatní příjmy, pak tyto nebyly právní předchůdkyní žalobkyně jakkoliv ověřovány, rovněž tak přesto, že žalovaný měl bankovní účet, tento rovněž prověřován nebyl. Z uvedeného pak soud nevzal za jakkoliv prověřené ve vztahu úvěruschopnosti žalovaného, že by žalovaný měl dostatečné příjmy ke splácení svých dluhů z označených smluv o zápůjčkách, a to zejména proto, že žádné ostatní příjmy nebyly jakkoliv prověřeny a pokud byl prověřován plat z pracovního poměru, pak tento byl nižší, než žalovaným vykazované výdaje, avšak ani tyto výdaje nebyly prověřovány. Soud tak dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy o zápůjčce dne datum a ani dne datum řádně prověřena. Protože tyto zápůjčky žalovaný řádně nesplácel, fakticky uhradil na tu první pouze 8 050 Kč a na tu druhou pouze 16 530 Kč, byl vyzván dopisem ze dne 20.1.2020 k těmto smlouvám k zaplacení dlužných částek ve výši 9 175 Kč a 19 792 Kč bez příslušenství. Uvedená výzva byla žalovanému doručována doporučeně. Žalovaný dlužné částky neuhradil. Následně pak došlo k postoupení pohledávek z těchto smluv na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svých dluhů z označených smluv, a to předžalobní výzvou k plnění. I tato předžalobní výzva právního zást. žalobkyně byla žalovanému doručována doporučeně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 včetně seznamu postupovaných pohledávek vzal soud za prokázané, že pohledávky z obou smluv o zápůjčkách byly postoupeny žalobkyni, o čemž svědčí rovněž dopis ze dne 20.1.2020 – oznámení o postoupení pohledávek, adresovaný žalovanému a zaslaný mu doporučeně, včetně výzvy k zaplacení dluhů z těchto smluv.

4. Z těchto listin předložených žalobkyní dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba poskytla žalovanému dne datum částku 15 000 Kč a dne datum částku 14 000 Kč. Současně pak byly dne datum a datum uzavřeny mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouvy o zápůjčkách. Z částek takto žalovanému poskytnutých ve výši 15 000 Kč dosud žalovaný žalobkyni vrátil 8 050 Kč a dluží 6 950 Kč a z částky takto poskytnuté ve výši 14 000 Kč žalovaný žalobkyni vrátil 16 530 Kč a ničeho tak nic nedluží. Soud se neztotožnil s tím, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně před uzavřením těchto smluv posoudila tzv. úvěruschopnost žalovaného, když řádně neověřovala ani všechny příjmy tvrzené žalovaným a ani jeho výdaje, jakož ani například jeho bankovní účet, tím pak nemohla právní předchůdkyně žalobkyně získat přehled o příjmových a majetkových poměrech žalovaného, které by jí dovolily učinit spolehlivý závěr o tom, že žalovaný je schopen splácet poskytnuté zápůjčky.

5. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

6. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnost podle § 9 nesplnil.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nároky žalobkyně jsou důvodné pouze co do částky 6 950 Kč s úroky z prodlení (viz výrok I.). Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv o zápůjčkách nezkoumala s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet zápůjčky. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., v platném znění, bylo povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku a tu mu poskytnout jen tehdy, pokud dospěje k závěru že, žalovaný ji bude schopen splácet.

10. Výše uvedená tvrzení žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jsou nedostatečná zejména ohledně jeho konkrétní osobní, majetkové a příjmové situace před uzavřením smluv o zápůjčkách v lednu 2016 a v květnu 2016. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením těchto smluv s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného, uplatní se ust. § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. tj. má se za to, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. nesplnila. Okresní soud tak nemohl dospět k jinému závěru, než že smlouvy o zápůjčce ze dne datum a datum jsou neplatné. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. jde o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle ust. § 588 občanského zákoníku z úřední povinnosti. Povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Z tohoto pak soud dovozuje, že právní předchůdkyně žalobkyně se řádně nezabývala úvěruschopností žalovaného, z tohoto důvodu je nutno smlouvy o zápůjčkách hodnotit jako absolutně neplatné v souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Dále na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nebylo sporné a žalobkyně to doložila smlouvami o zápůjčce, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla a žalovaný od žalobkyně přijal datum částku 15 000 Kč a dne datum částku 14 000 Kč, čímž žalovanému v souvislosti s uvedeným vznikla povinnost čerpané částky vrátit právní předchůdkyni žalobkyně a nyní žalobkyni. Tuto svoji povinnost žalovaný splnil jen částečně, když žalobkyni vrátil z částky 15 000 Kč pouze 8 050 Kč a z částky 14 000 Kč již vrátil 16 530 Kč, tj. částku přesahující částku zapůjčenou právní předchůdkyní žalobkyně dne 14.1.2016. Žalovaný pak ani k výzvě právní předchůdkyně žalobkyně, aby jí vrátil peněžní prostředky nejpozději do 10 dnů od doručení výzvy k plnění, která byla žalovanému zaslána dne 14.2.2020 doporučeně, částku ve výši 6 950 Kč nevrátil. Vzhledem k tomu, že žalovaný na základě těchto neplatných jednání (smluv o zápůjčkách) převzal od žalobkyně peněžní prostředky, je tyto povinen vrátit podle zásad bezdůvodného obohacení s oporou o ustanovení § 2993 o.z. Jelikož žalovaný tak dosud v části neučinil (a to v části rovnající se rozdílu mezi právní předchůdkyní žalobkyně poskytnutými částkami a částkami již žalobkyni vrácenými (15 000 Kč – 8 050 Kč = 6 950 Kč), bezdůvodně se na úkor žalobkyně žalovaný v této výši, tj. o 6 950 Kč, obohatil. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě částky 6 950 Kč, a to i s úrokem z prodlení počítaný od doručení výzvy k plnění, tj. od 27.2.2020. Co do úroku z prodlení z této částky uplatněného, má nárok žalobkyně oporu v ust. § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V této souvislosti pak žalobkyně požadovala úrok, a to ve výši 8,05 % ročně, proto byl úrok přiznán v této výši.

14. Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

15. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl.

16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný, tomu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, neboť zůstal po celou dobu tohoto řízení procesně nečinným.

17. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 28 967 Kč s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 1 159 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. b) (tj. 1 448,50 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 289,50 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.