19 C 54/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 32 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 604 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 604 Kč od 27.12.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 322 Kč na účet číslo variabilní symbol, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 32 200 Kč s příslušenstvím, tuto žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně spol. právnická osoba, IČO se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalovaným došlo a) dne datum k uzavření smlouvy o půjčce číslo žalovaný se zavázal podle této smlouvy splácet zápůjčku, kterou obdržel ve výši 18 000 Kč v hotovosti právní předchůdkyni žalobkyně v 58 týdenních splátkách po 548 Kč, a to spolu s částkou 13 320 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 520 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a částkou ve výši 7 200 Kč za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný fakticky zaplatil pouze částku 2 396 Kč, dále pak již ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení částky 29 388 Kč (18 000 Kč jistina a dlužné úhrady za služby ve výši 11 388 Kč), dále pak kapitalizovaný úrok a zákonný úrok z prodlení. b) dne datum k uzavření smlouvy o půjčce číslo žalovaný se zavázal podle této smlouvy splácet zápůjčku, kterou obdržel ve výši 5 000 Kč v hotovosti právní předchůdkyni žalobkyně v 43 týdenních splátkách po 188 Kč, a to spolu s částkou 2 955 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 455 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč a částkou ve výši 1 500 Kč za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný fakticky zaplatil pouze částku 5 277 Kč, dále pak již ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení částky 5 272 Kč (2 754,75 Kč jistina, 455 Kč úrok, 1 000 Kč poplatek za administrativní činnost, 978,12 Kč poplatek za hotovostní inkaso, 84,13 Kč poplatek za pojištění), dále pak kapitalizovaný úrok a zákonný úrok z prodlení. Pohledávky za žalovaným byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupeny žalobkyni a toto postoupení bylo také oznámeno žalovanému dopisem ze dne 29.11.2019. Žalovaný přesto, že byl předžalobní upomínkou vyzván k zaplacení celého dluhu, neuhradil ničeho. Před uzavřením uvedených spotřebitelských smluv o půjčkách, právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného a dospěla k závěru, že žalovaný je schopen uvedené půjčky splácet tak, jak se dohodl s právní předchůdkyní žalobkyně ve smlouvách o půjčkách. K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv o půjčkách ze dne datum a datum posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele tyto zápůjčky splácet, přičemž k tomu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce ze dne datum zjistila, že žalovaný je zaměstnán u právnická osoba s. r.o. s měsíčním příjmem 18 000 Kč, má další příjmy ve výši 5 000 Kč a pobírá státní sociální dávky ve výši 11 000 Kč, nemá žádnou půjčku u jiné společnosti, a dále že před uzavřením smlouvy o zápůjčce ze dne datum byl žalovaný zaměstnán u právnická osoba AUTOPAL s měsíčním příjmem 13 000 Kč, má další příjmy ve výši 10 000 Kč a pobírá dávky státní sociální podpory ve výši 9 500 Kč a přídavky na děti ve výši 500 Kč. Z těchto údajů od žalovaného jakož i ze svých vlastních zjištění nahlédnutím do informačních systémů pak právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen předmětné zápůjčky splácet.

2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání nařízenému na datum se nedostavila žádná z procesních stran. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti procesních stran, když vycházel pouze z obsahu spisu a z provedených důkazů. Tím, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, zbavila se možnosti být soudem v průběhu ústního jednání poučena. Na tomto nic nemění to, že žalobkyně v omluvě uvedla, že nebude-li považovat soud tvrzení a důkazy žalobkyně za dostatečné, že žalobkyně žádá, aby jí bylo umožněno napravit v dodatečné určené lhůtě vše potřebné na základě výzvy soudu.

4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, soud po provedeném dokazování z listin označených žalobkyní k důkazům zjistil následující skutečnosti: ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 18 000 Kč, když tuto částku měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem ve výši 13 320 Kč v 58 pravidelných týdenních splátkách po 548 Kč. Žalovaný uhradil pouze 2 396 Kč. Ničeho dalšího již žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně, ani žalobkyni, nevrátil. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 5 000 Kč, když tuto částku měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem ve výši 2 955 Kč v 43 pravidelných týdenních splátkách po 188 Kč. Žalovaný uhradil pouze 5 272 Kč. Ničeho dalšího již žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně, ani žalobkyni, nevrátil. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dluhu z označené smlouvy. Listinou označenou jako smlouva o postoupení pohledávky včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení s dokladem o odeslání žalované, je v řízení prokázáno, že společnost právnická osoba, postoupila výše specifikovanou pohledávku za žalovanou na žalobkyni za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalovanému oznámeno původní věřitelkou a žalovaný byl současně vyzván k úhradě svého dluhu do 10 dnů od doručení tohoto oznámení. Toto oznámení bylo žalovanému zasláno dne 13.12.2019 doporučeným dopisem. Z karty zákazníka ze dne 22.9.2016 bylo zjištěno, že žalovaný je skutečně zaměstnán u spol. právnická osoba s příjmem ve výši 18 000 Kč a to od 7/ 2016, dále pobírá další blíže nespecifikované příjmy ve výši 5 000 Kč a sociální dávky (mateřské dávky) ve výši 11 000 Kč. Jeho celkové příjmy jsou tak ve výši 34 000 Kč. Jeho výdaje pak představuje nájem ve výši 7 000 Kč, výdaje na domácnost včetně telefonu, jídla, dopravy, oblečení ve výši 9 000 Kč, dále splátky úvěrů ve výši 2 700 Kč a ostatní náklady 600 Kč, tedy má výdaje ve výši 19 300 Kč. Uvedené skutečnosti ověřila právní předchůdkyně žalobkyně z výplatní pásky, z výpisu z účtu, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy a z výměry podpory. Z karty zákazníka ze dne 27.5.2016 bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán u spol. anonymizována tři slova s příjmem ve výši 13 000 Kč a to od 4/ 2016, dále pobírá další blíže nespecifikované příjmy ve výši 10 000 Kč a sociální dávky (mateřské dávky) ve výši 9 500 Kč a přídavky na děti ve výši 500 Kč. Jeho celkové příjmy jsou tak ve výši 33 000 Kč. Jeho výdaje pak představuje nájem ve výši 6 700 Kč, výdaje na domácnost včetně telefonu, jídla, dopravy, oblečení ve výši 9 000 Kč, dále splátky úvěrů ve výši 1 000 Kč a ostatní náklady 600 Kč, tedy má výdaje ve výši 17 300 Kč. Uvedené skutečnosti ověřila právní předchůdkyně žalobkyně z výplatní pásky, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy a z výměry podpory. Z listin předložených žalobkyní k prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením každé z uvedených smluv nevzal soud za prokázané, že by se právní předchůdkyně žalobkyně řádně s odbornou péčí zabývala úvěruschopností žalovaného. Pokud vycházela z tzv. karet zákazníka ze dne 27.5.2016 a 22.9.2016, pak zde figurují příjmy, které nejsou ničím ověřovány, a to ve výši 10 000 Kč (karta zákazníka ze dne 27.5.2016) a 5 000 Kč (karta zákazníka ze dne 22.9.2016). Dále jsou zde uváděny dávky státní sociální podpory označované jako„ mateřská“, což však nepobírá žalovaný, ale pravděpodobně jeho družka – partnerka, se kterou má žalovaný od 5/2015 žít ve společné domácnosti. Dále pak bylo zjištěno, že v obou případech už má žalovaný jiné splátky na úvěry, v případě karty zákazníka ze dne 27.5.2016 je to splátka ve výši 1 000 Kč měsíčně a v případě karty zákazníka ze dne 22.9.2016 je to splátka ve výši 2 700 Kč měsíčně. Není vůbec zjištěno, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně ověřovalo to, zda žalovaný přinejmenším v případě splátky úvěru ve výši 1 000 Kč měsíčně uvedené v kartě zákazníka ze dne datum tento úvěr splácí, když tento úvěr nebyl poskytnut žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně, ale jiným věřitelem. Rovněž tak z těchto karet zákazníka nevyplývá, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala placení jiných závazků žalovaného (zda nemá dluh na nájemném a inkase, platbách za energie atd..), když z označených dokumentů k ověření finanční situace žalovaného jako zákazníka, nemohla mít právní předchůdkyně žalobkyně tyto skutečnosti za jakkoli ověřené. Právní předchůdkyně žalobkyně tak řádně neprověřila ani příjmovou stránku žalovaného před uzavřením obou smluv, a ani tu výdajovou.

5. Tím, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, zbavila se možnosti být soudem v průběhu ústního jednání poučena k doplnění tvrzení, případně k důkazům k tomu, jakým konkrétním způsobem byly prověřovány příjmy a výdaje žalovaného s ohledem na skutečnosti uvedené v bodě 4. odůvodnění shora.

6. Na základě shora provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav: a) právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce, na základě které převzal žalovaný v hotovosti téhož dne částku 5 000 Kč, tuto částku měl žalovaný žalobkyni vrátit ve 43 pravidelných týdenních splátkách po 188 Kč, a to spolu s dalšími částkami celkem ve výši 2 955 Kč. Žalovaný tak ve skutečnosti měl měsíčně splácet právní předchůdkyni žalobkyně z titulu uvedené smlouvy o půjčce částku v rozmezí od 752 Kč do 940 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně obdržela na tuto půjčku od žalovaného splátky celkem ve výši 5 272 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy neposoudila řádně ani příjmovou stránku žalovaného a ani jeho výdaje. b) právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce, na základě které převzal žalovaný v hotovosti téhož dne částku 18 000 Kč, tuto částku měl žalovaný žalobkyni vrátit ve 58 pravidelných týdenních splátkách po 548 Kč, a to spolu s dalšími částkami celkem ve výši 13 320 Kč. Žalovaný tak ve skutečnosti měl měsíčně splácet právní předchůdkyni žalobkyně z titulu uvedené smlouvy o půjčce částku v rozmezí od 2 192 Kč do 2 740 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně obdržela na tuto půjčku od žalovaného splátky celkem ve výši 2 396 Kč. Je zřejmé, že společně s první půjčkou ze dne datum již byl žalovaný povinen měsíčně splácet právní předchůdkyni žalobkyně částku v rozmezí od 2 944 Kč až po 3 680 Kč, a to spolu i s dalšími úvěry od jiných věřitelů žalovaného, které však blíže nejsou v kartě zákazníka specifikovány (v kartě zákazníka jsou uvedeny jiné měsíční splátky na úvěry ve výši 1 000 Kč měsíčně a 2 700 Kč měsíčně). Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením ani této smlouvy neposoudila řádně ani příjmovou stránku žalovaného a ani jeho výdaje. Pohledávky za žalovaným byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupeny žalobkyni a toto postoupení bylo také oznámeno žalovanému dopisem ze dne 29.11.2019. Žalovaný ani k předžalobní upomínce ničeho na žalované částky žalobkyni nezaplatil.

7. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnost podle § 9 nesplnil.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nároky žalobkyně ani z jedné smlouvy o půjčce ze dne datum a datum nejsou důvodné. Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o půjčkách řádně nezkoumala s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet tyto půjčky. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., v platném znění, bylo povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr a ten mu poskytnout jen tehdy, pokud dospěje k závěru že, žalovaný ho bude schopen splácet.

14. Výše uvedená tvrzení žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byla nedostatečná zejména ohledně jeho konkrétní osobní (nebylo vůbec zjištěno v kartě zákazníka kolik osob žije ve společné domácnosti s žalovaným, zda má žalovaný nějaké vyživovací povinnosti), majetkové a příjmové situace před uzavřením smlouvy o zápůjčce v září 2016 a v květnu 2016. Rovněž tak se právní předchůdkyně žalobkyně nezabývala ani tím, že od května 2016 do září 2016 žalovaný změnil zaměstnavatele, přičemž v pracovním poměru byl teprve od dubna 2016 a v případě druhé smlouvy o zápůjčce od července 2016. Právní předchůdkyně žalobkyně se nezabývala tím, z jakého důvodu byl ukončen původní pracovní poměr, zda nebyl ukončen z důvodu špatné pracovní morálky na straně žalovaného apod.. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně před uzavřením obou smluv o zápůjčce s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného, uplatní se ust. § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. tj. má se za to, že žalobkyně svou povinnost dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. nesplnila. Okresní soud tak nemohl dospět k jinému závěru, než že smlouvy o zápůjčkách jsou neplatné. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. jde o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle ust. § 588 občanského zákoníku z úřední povinnosti. Povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Z tohoto pak soud dovozuje, že žalobkyně se řádně nezabývala úvěruschopností žalovaného, z tohoto důvodu je nutno smlouvy o zápůjčkách uzavřené dne datum a datum hodnotit jako absolutně neplatné v souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb..

15. Dále na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nebylo sporné, že žalovanému poskytla a žalovaný od žalobkyně přijal dne datum částku 18 000 Kč a dne datum částku 5 000 Kč, čímž žalovanému v souvislosti s uvedeným vznikla povinnost čerpané částky vrátit žalobkyni. Tuto svoji povinnost žalovaný splnil jen částečně ve vztahu k částce 18 000 Kč, ve vztahu k částce 5 000 Kč, již tuto svou povinnost splnil. Proto soud přiznal žalobkyni k zaplacení rozdíl mezi částkou, kterou žalovaný obdržel dne datum ve výši 18 000 Kč a na kterou dosud žalobkyni vrátil pouze 2 396 Kč, tj. celkem částku 15 604 Kč, a to s úrokem z prodlení počítaným od 27.12.2019, tj. od výzvy právní předchůdkyně žalobkyně, která byla žalovanému zaslána doporučeně dne 13.12.2019 s tím, nechť žalovaný svůj dluh zaplatí do 10 dnů. Nárok na zaplacení úroků z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku a jeho výše v § 2 nař. vl. 351/2013 Sb..

16. Ve zbývajícím rozsahu (tj. nad částku 15 604 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení od 27.12.2019 do zaplacení z této částky) soud žalobu zamítl pro důvody uvedené shora, když bylo prokázáno v tomto řízení pouze to, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částky 18 000 Kč z níž dosud nebylo vráceno vše (tj. částka 15 604 Kč), a dále částku 5 000 Kč, kterou již však žalovaný žalobkyni vrátil.

17. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 32 200 Kč s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 1 288 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. b) (tj. 1 610 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 322 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

18. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný, tomu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, neboť zůstal po celou dobu tohoto řízení procesně nečinným. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.