19 C 74/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Szkanderovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o odčinění nemajetkové újmy

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši 100 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13 016,46 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 16.2.2021 domáhala u zdejšího soudu po žalované odčinění nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč s tím, že samotné konstatování porušení práva není dostačující.

2. Žalobkyně žalobu zdůvodnila tím, že Městský úřad ve Frýdlantě nad Ostravicí udělil žalované souhlas s výstavbou novostavby na pozemku parc. [číslo] dne 6.4.2018 včetně zřízení elektrického zařízení, vodovodní přípojky, žumpy, napojení na dešťovou kanalizaci a oplocení. Ještě před tím žalovaná podala u stejného úřadu dne 9.1.2018 žádost o udělení územního souhlasu. Rozhodnutí Městského úřadu ve Frýdlantě nad Ostravicí bylo na základě odvolání žalované zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 5.5.2020, č. j. 25 A 128/2019-44, kde soud uvedl, že u žalované je určitá míra dotčenosti stavebním řízením žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná se žalobkyní nejednala jako účastníkem stavebního řízení, žádné souhlasy nevyžádala, považuje to žalobkyně za zásah do jejich práv, čemuž odpovídá vznik nemajetkové újmy dle žalobkyně ve výši 100 000 Kč. Proto žalovanou vyzvala předžalobní výzvou ze dne 16.11.2020 k vyplacení žalované částky, kdy žalovaná od počátku věděla o snaze žalobkyně být účastníkem stavebního řízení.

3. K důkazům navrhla výslech žalované, výslech svědka [jméno] [příjmení], souhlas Městského úřadu ve Frýdlantě nad Ostravicí, rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č. j. 25 A 128/2019-44, předžalobní výzvu, podání ze dne 18.9.2019, dopis ze dne 7.5.2018, dopis [jméno] [příjmení] a protokol Městského úřadu ve Frýdlantě nad Ostravicí ze dne 11.4.2018.

4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 20.9.2021 a uvedla, že se žalobou nesouhlasí, nárok neuznává, na své straně shledává nedostatek pasivní legitimace, neboť okruh účastníků stavebního řízení vymezuje zákon, kdo tedy bude účastníkem stavebního řízení, žalovaná nemohla ovlivnit, záleželo to na rozhodnutí stavebního úřadu, když žalovaná pouze realizovala svůj stavební záměr domoci se stavebního povolení, což nemůže způsobit újmu na straně žalobkyně, přičemž sama žalobkyně využila všech prostředků, jak se domoci zrušení předmětného stavebního rozhodnutí. Pokud by snad žalobkyni nějaká újma vznikla, mohla vzniknout v důsledku špatného posouzení okruhu účastníků u stavebního úřadu, nikoliv nepřiložením jakéhokoliv souhlasu žalobkyně s probíhajícím stavebním řízením. Je v daném případě ke zvážení odpovědnost státu, nejedná se o odpovědnost žalované za vznik škody na straně žalobkyně, přičemž podle žalované jsou nedůvodná i tvrzení žalobkyně, když žádný zásah udělením stavebního souhlasu a vybudováním stavby nehrozí, pozemky žalobkyně a žalované nejsou sousedícími pozemky, žalobkyně vlastní pozemek parc. [číslo] sama žalobkyně své pozemky pronajímá, hnojí, pozemky se obhospodařují a podle žalované žalobkyni žádná újma nevznikla.

5. Žalovaná k návrhu navrhla výpis z aktuálních sporů, spis Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 16 C 62/2021, předmětné rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, souhlas Městského úřadu ve Frýdlantě nad Ostravicí ze dne 6.4.2018, hydrogeologický posudek, katastrální mapu a rozhodnutí o opravném stavebním povolení ze dne 3.5.2021.

6. Žalobkyně u jednání uvedla, že trvá na žalobě v celém rozsahu, po žalované požaduje částku ve výši 100 000 Kč, neboť žalovaná se domáhala ve stavebním řízení povolení stavby rodinného domu. Součástí žádosti o výstavbu rodinného domu byla žádost žalované o likvidaci splaškové vody pomoci žumpy a likvidace dešťové vody vsakovací jímkou. Žalobkyně od počátku chtěla být účastníkem tohoto stavebního řízení, což jí žalovaná znemožnila, neboť návrh na uzavření veřejné smlouvy vzal [příjmení] [příjmení] zpět a žalovaná požádala o vydání stavebního povolení. V tomto stavebním řízení nebylo se žalobkyní jednáno jako s osobou dotčenou i přesto, že s ní jednáno být mělo. Žalovaná žalobkyni odepřela možnost být účastníkem stavebního řízení i přesto, že v budoucnu výstavbou rodinného domu žalované a zejména výstavbou žumpy a vsakovací jímky může dojít k poškození jejího majetku, a to pozemku parc. [číslo]. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že v budoucnu nepůjde na těchto pozemcích postavit žádnou studnu, protože vsakováním vody od pozemku žalované budou pozemky žalobkyně znehodnoceny.

7. Právní zástupce žalované setrval rovněž na svém procesním stanovisku a žalobu shledal zcela nesmyslnou, kdy žalovaná se v žádném případě nedopustila žádného protiprávního jednání, pouze realizovala své zákonné právo a u příslušného stavebního úřadu požádala o povolení za účelem realizace výstavby svého rodinného domu. Stavební úřad přezkoumal veškeré podklady připojené k žádosti a vydal stavební povolení. Pokud by k nějaké újmě na straně žalobkyně došlo, v žádném případě se této újmy nedopustila žalovaná, ale případně stavební úřad, který se žalobkyní nejednal, ač s ní jednat měl. V současné době je vydáno opravné stavební povolení, které bylo potvrzeno krajským úřadem, přičemž zdůraznil, že žalovaná je notorická stěžovatelka, vede řadu dalších sporů.

8. Žalobkyně byla v průběhu jednání poučena podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby doplnila skutková tvrzení, předložila důkazy za účelem splnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, tedy unesení břemene tvrzení a břemene důkazního a současně vzala na vědomí, že v případě nesplnění těchto povinností se vystavuje nebezpečí neúspěchu ve sporu. Současně byla poučena, jakým způsobem má skutková tvrzení doplnit, tedy ke všem předpokladům odpovědnosti za škodu, jak dospěla k vyčíslení žalované částky, zda došlo k upuštění od zásahu a odstranění následků, jaké duševní útrapy žalobkyni vznikly a proč není konstatování porušení práva dostačující.

9. Žalobkyně u jednání uvedla, že poučení vzala na vědomí. Pokud požádala o poskytnutí lhůty, soud tento návrh zamítl, žádnou lhůtu neposkytl žalobkyni, když s ohledem na podání žaloby ze dne 16.2.2021 měla žalobkyně dle soudu dostatek prostoru pro přípravu k jednání.

10. Žalobkyně u jednání doplnila skutková tvrzení, když uvedla, že žalovaná jí způsobila újmu, protože pro účely stavebního řízení si nevyžádala její souhlas podle stavebního zákona, a to souhlas s výstavbou žumpy a jímky. Podle žalobkyně došlo k zásahu do jejího práva, a to práva žalobkyně vyjádřit se k záměru žalované ohledně výstavby rodinného domu, žumpy a jímky pro účely stavebního řízení, přičemž dodala, že žalovaná nemůže posoudit sama, zda žalobkyně je dotčeným subjektem, tedy zda má být účastníkem řízení, toto nepřísluší ani žalobkyni, ani žalované, ale toto posouzení vyplývá dle žalobkyně z nálezu Ústavního soudu, dle kterého není rozhodující, jak daleko jsou vzájemné pozemky. Protiprávní jednání žalované spočívá v tom, že žalobkyni nedala možnost vyjádřit se k výstavbě před podáním žádosti na stavební úřad. Žalované ukládá zákon vyžádat si souhlas žalobkyně a proto, že to neudělala, porušila zákon, jednala protiprávně a způsobila na straně žalobkyně vznik škody. K vyčíslení škody žalobkyně dospěla odhadem. K nápravě závadného stavu nedošlo, neboť žalovaná žalobkyni ničeho nevysvětlila, nic v té věci neudělal a celou kauzu žalobkyni nepochybně vznikly útrapy, neustále musí věc sledovat, pročítat nástěnky stavebního úřadu. Současně konstatování porušení práva není dostačující, protože podle žalobkyně to tak zkrátka nejde. Žalobkyně má právo vědět, jak žalovaná staví a co buduje, svůj nárok opírá o ust. § 2956 obč. zákona. Pokud je opakovaně dotazována na to, jaké přirozené právo bylo protiprávním jednáním žalované zasaženo, jedná se její vlastnické právo.

11. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to společným souhlasem, rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, předžalobní výzvou, podáním, dopisem, odpovědí, protokolem Městského úřadu ve Frýdlantě nad Ostravicí, odpovědí, hydrogeologickým posudkem, výpisem z aktivních sporů, kopií katastrální mapy, rozhodnutím – opakovaným stavebním povolením, opravným rozhodnutím, veřejnou vyhláškou, výpisem z katastru nemovitostí, rozhodnutím krajského úřadu a rozsudkem Nejvyššího správního soudu.

12. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: Žalobkyně je vlastníkem pozemků zapsaných na [list vlastnictví] pro kat. území [obec] u [obec], a to mimo jiné pozemku parc. [číslo] o výměře 10 809 m2. Naopak žalovaná je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře 662 m2 – orná půda, zapsaného na [list vlastnictví] v kat. území [obec] u [obec], přičemž se nejedná o sousední pozemky. Městský úřad ve Frýdlantě nad Ostravicí dne 6.4.2018 v řízení vedeném pod sp. zn. MÚFO [číslo] vydal společný souhlas, a to územní souhlas a souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru výstavby rodinného domu na pozemku parc. [číslo] v kat. území [obec] u [obec] stavebníkem [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození]. Žalobkyně tento společný souhlas vydaný Městským úřadem ve Frýdlantě nad Ostravicí, odborem regionálního rozvoje a stavebního úřadu napadla odvoláním, o tomto odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5.5.2020, č. j. 25 A 128/2019-44, tak, že společný územní souhlas a souhlas s provedením stavby ze dne 6.4.2018 zrušil a věc vrátil městskému úřadu k dalšímu řízení, neboť dospěl k závěru, že na straně žalobkyně existuje určitá míra dotčenosti jejich práv i přesto, že se nejedná o sousední pozemky. Dne 3.5.2021 Městský úřad ve Frýdlantě nad Ostravicí v řízení vedeném pod sp. zn. MÚFO [číslo] vydal opakované stavební povolení ke stavbě pod názvem novostavba rodinného domu na pozemku parc. [číslo] v kat. území [obec] u [obec], přičemž v tomto stavebním řízení již se žalobkyní jednal, neboť v rozhodnutí je žalobkyně označena jako účastník řízení. Žalobkyně napadla předmětné rozhodnutí stavebního úřadu odvoláním, které Krajský úřad v Ostravě svým rozhodnutím ze dne 14.3.2022 odmítl a napadené rozhodnutí Městského úřadu ve Frýdlantě nad Ostravicí, odbor regionálního rozvoje a stavebního úřadu sp. zn. MÚFO [číslo] ze dne 3.5.2021 potvrdil. Žalobkyně dne 16.11.2020 žalovanou vyzvala k zaplacení nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč.

13. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech čtených listinných důkazů, když vlastnická práva obou účastníků vyplývají z výpisu z katastru nemovitostí, z katastrální mapy je zřejmé, kde se pozemky účastníků nacházejí, tedy že se nejedná o sousední pozemky. Z citovaných rozhodnutí Městského úřadu ve Frýdlantě nad Ostravicí, a to územního souhlasu, případně rozhodnutí o udělení stavebního povolení, je zřejmé, že Městský úřad ve Frýdlantě nad Ostravicí udělil žalované stavební povolení k výstavbě rodinného domu na pozemku parc. [číslo] o výměře 662 m2. Z odvolání i rozhodnutí Krajského úřadu je zřejmé, že žalobkyně napadla předmětná rozhodnutí ať už správní žalobou ke Krajskému soudu v Ostravě, tak odvoláním ke Krajskému úřadu v Ostravě. Jak vyplývá z rozhodnutí Krajského úřadu v Ostravě ze dne 14.3.2022, odvolání žalobkyně bylo zamítnuto a rozhodnutí stavebního úřadu potvrzeno.

14. Pokud jde o důkazní návrhy žalobkyně, a to účastnickou výpověď žalované, vzhledem k tomu, že žalovaná nesouhlasila s účastnickou výpovědí, soud k této účastnické výpovědi nemohl přistoupit a ani neshledal důvody, proč by měl žalovanou vyslýchat.

15. Pokud jde o důkazní návrh žalobkyně, a to svědeckou výpověď [jméno] [příjmení], tento důkazní návrh soud u jednání zamítl, neboť neshledal důvody na provedení tohoto důkazu.

16. Pokud jde o čtení spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 16 C 62/2021, na tomto důkazním návrhu žalovaná netrvala.

17. Podle § 81 odst. 1 obč. zákona č. 89/2012 Sb. chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

18. Podle § 81 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

19. Podle § 2956 obč. zákona č. 89/2012 Sb. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

20. V projednávaném případě posoudil soud žalobu žalobkyně ze dne 16.2.2021 a tuto žalobu shledal zcela nedůvodnou, proto soud žalobě nevyhověl a výrokem I. žalobu v celém rozsahu zamítl. Žalobkyně se žalobou ze dne 16.2.2021 po žalované domáhala zaplacení nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč. Žalobkyně i přes poučení soudu nesdělila, jaké důvody ji vedly k podání žaloby na náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč, když žádné tvrzení, které žalobkyně v průběhu řízení učinila, nevedly soud k závěru, že by došlo v daném případě k jakémukoliv protiprávnímu jednání na straně žalované a že by došlo na straně žalobkyně ke vzniku újmy, potažmo škody ve výši 100 000 Kč. Žalobkyně svůj nárok opírala o ochranu svého přirozeného práva, když tímto právem měla na mysli ochranu vlastnického práva. Žalobu zdůvodňovala tím, že protiprávní jednání žalované spočívá ve skutečnosti, že žalovaná zahájila stavební řízení, požádala o vydání stavebního souhlasu s výstavbou rodinného domu na svém pozemku včetně žumpy a vsakovací jímky, aniž by obstarala souhlas žalobkyně s vydáním takového stavebního povolení, přičemž žalobkyně má za to, že je nepochybně dotčenou osobou, že výstavbou rodinného domu žalované dojde ke znehodnocení jejího majetku, a to zejména pozemku parc. [číslo] v kat. území [obec] u [obec]. Tímto počínáním žalované došlo k protiprávnímu jednání, podle žalobkyně došlo k zásahu do jejího přirozeného práva, a to vlastnického práva. V důsledku tohoto protiprávního jednání a způsobených duševních útrap vznikla na straně žalobkyně nemajetková újma, kterou odhadla částkou ve výši 100 000 Kč.

21. Soud se v daném případě neztotožnil se skutkovými ani právními závěry žalobkyně, žalobě nevyhověl a žalobu v celém rozsahu zamítl, když připomíná, že nebyly naplněny žádné předpoklady odpovědnosti za škodu, že v daném případě nedošlo ani k žádnému zásahu do přirozeného práva žalobkyně a nedošlo ke vzniku žádné nemajetkové újmy. Soud neshledal žádné porušení práva ze strany žalované, neshledal žádné prožité duševní útrapy a neshledal žádný důvod, proč by měl žalobkyni přiznat právo na zaplacení žalované částky ve výši 100 000 Kč. Naopak se zdejší soud plně ztotožnil se stanoviskem žalované, která od počátku řízení shledávala nedostatek pasivní legitimace na straně žalované a žalobu shledávala zcela nedůvodnou.

22. Ustanovení § 81 odst. 1 občanského zákona poskytuje ochranu osobnosti člověka včetně všech jeho přirozených práv. Žalobkyně před soudem neuvedla, jaké přirozené právo mělo být protiprávním jednáním žalované porušeno, do jakého přirozeného práva měla žalovaná zasáhnout a co na straně žalobkyně poškodila, když nelze dát žalobkyni za pravdu, že došlo k porušení jejího vlastnického práva a že tomuto právu je poskytnuta ochrana citovaným ustanovením § 81 odst. 1 občanského zákona. Jednak je třeba zdůraznit, že ust. § 81 odst. 1 a o § 81 odst. 2 obč. zákona č. 89/2012 Sb. primárně poskytuje ochranu zcela zásadním a základním přirozeným právům člověka, je chráněna osobnost člověka, jeho důstojnost, jeho život a zdraví, příznivé životní prostředí nebo jeho vážnost a čest, případně soukromí či projevy osobní povahy. Žádné takové přirozené právo, do něhož mělo být zasaženo, žalobkyně netvrdila, naopak uvedla, že žalovaná zasáhla do jejího vlastnického práva, jakým způsobem však žalovaná měla do vlastnického práva žalobkyně zasáhnout, neuvedla, navíc dle závěru soudu vlastnické právo v žádném případě nepožívá ochrany ust. § 81 odst. 1, odst. 2 obč. zákona, neboť se nejedná o přirozené právo tak, jak má na mysli ust. § 81 odst. 1 občanského zákona, jehož narušení vede ke vzniku nemajetkové újmy podle § 2956 občanského zákona. Z těchto důvodů primárně shledal soud žalobu nedůvodnou, neboť nebylo v prvé řadě prokázáno, že by ze strany žalované došlo k zásahu do přirozeného práva žalobkyně.

23. V neposlední řadě žalobkyně sama uvedla, že k poškození jejího majetku - pozemku parc. [číslo] může dojít až v budoucnu, dodatečně, po výstavbě rodinného domu, žumpy nebo vsakovací jímky, a to pronikáním spodní vody. Sama žalobkyně tedy uvedla, že hypoteticky ke vzniku škody může dojít až následně v budoucnu. Není tedy zřejmé, jak žalobkyně dospěla k závěru, že jí vznikla újma protiprávním jednáním žalované již v současné době, navíc ve výši 100 000 Kč. Vzhledem k tomu, že v daném případě nedošlo k žádnému protiprávní zásahu do přirozeného práva na straně žalobkyně, nemohlo dojít ani ke vzniku nemajetkové újmy ve smyslu ust. § 2956 obč. zákona č. 89/2012 Sb., neboť předpokladem vzniku nemajetkové újmy je protiprávní jednání.

24. Dle závěru soudu nebylo v řízení prokázáno, že by vůbec k nějakému protiprávnímu jednání na straně žalované došlo. Pokud toto protiprávní jednání žalobkyně shledává v tom, že žalovaná nevyžádala její souhlas se stavbou, což následně mělo vést ke vzniku újmy na straně žalobkyně, soud se s tímto závěrem žalobkyně neztotožňuje a shledává jakoukoli absenci protiprávního jednání na straně žalované, která v žádném případě nemohla ovlivnit to, s kým bude příslušný stavební úřad jednat, koho bude obesílat, od koho bude vyžadovat stanoviska. Sama žalovaná realizovala své zákonné právo vybudovat rodinný dům, řádně v souladu se stavebními předpisy se obrátila na příslušný stavební úřad Městského úřadu ve Frýdlantě nad Ostravicí, požádala o vydání stavebního povolení, zahájila stavební řízení, požádala o udělení souhlasu s výstavbou rodinného domu, k žádosti předložila veškerou dokumentaci, která byla vyžadována. V žádném případě nemohla ovlivnit, s kým bude stavební úřad jednat, koho do řízení přizve, když toto oprávnění jí nepřísluší, což sama žalobkyně uznala, je na posouzení příslušného stavebního úřadu, s kým bude jednat, koho bude obesílat, koho bude považovat za dotčený subjekt, navíc v případě žalobkyně, která je vlastníkem nikoli sousedního pozemku. V první fázi řízení stavební úřad neshledal jakékoliv důvody, proč jednat se žalobkyní, neboť pozemek žalobkyně a pozemek žalované nejsou sousedícími pozemky, jak jednoznačně vyplývá z katastrální mapy. Tato situace byla napravena poté, co žalobkyně podala správní žalobu na přezkum rozhodnutí stavebního úřadu, Krajský soud v Ostravě svým rozhodnutím ze dne 5.5.2020 shledal jistou míru dotčenosti práv na straně žalobkyně a přikázal stavebnímu úřadu, aby se žalobkyní jednal. Jak vyplývá z opravného stavebního rozhodnutí, příslušné rozhodnutí bylo již žalobkyni doručeno, stavební úřad se žalobkyní jednal, zcela nepochybně tak došlo k nápravě, k odstranění případného nedostatku stavebního řízení, žalobkyně následně opět odvoláním napadla opakované stavební povolení ze dne 3.5.2021 Krajský úřad odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Je tedy zřejmé, že státní úřady respektovaly práva žalobkyně, shledaly jistou míru dotčenosti jejich zájmů, nevyloučili ji ze stavebního řízení, žalobkyně realizovala své právo být účastná, být informována o stavebním řízení a o krocích, které se v tomto stavebním řízení dějí. Pokud snad kdokoli v této kauze pochybil a žalobkyni teoreticky zkrátil na jejich právech, mohl to být stavební úřad, nikoli žalovaná. Zcela po právu byla uplatněna námitka nedostatku pasivní legitimace, kterou soud shledal důvodnou a rovněž z tohoto důvodu žalobu zamítl.

25. Z důvodů shora uvedených soud proto žalobě nevyhověl a žalobu v celém rozsahu zamítl, a to pro nedostatek pasivní legitimace na straně žalované stejně jako pro nedostatek všech základních předpokladů odpovědnosti za škodu, respektive odpovědnosti za vznik nemajetkové újmy, přičemž žalobkyně před soudem ani neobjasnila, jak došlo k vyčíslení žalované částky ve výši 100 000 Kč. Tvrzení ohledně výše škody v tom směru,„ že to tak zkrátka nejde„, není dle závěru soudu dostatečným tvrzením na jehož základě by soud mohl nějakou náhradu přiznat, byly –li by prokázány všechny další předpoklady odpovědnosti za škodu.

26. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla zcela procesně úspěšná, má proto právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení po procesně neúspěšném účastníku řízení, a to žalobkyni. Účelně vynaložené náklady řízení představují 3 úkony právní pomoci za převzetí věci, sepis vyjádření ze dne 20.9.2021 a účast u jednání ze dne 14.6.2022, celkem 3 úkony podle § 7 a § 9 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., kdy tarifní hodnota představuje 50 000 Kč u osobnostních práv, 1 úkon po 3 100 Kč, celkem 3 úkony, dohromady 9 300 Kč, 3x režijní paušál po 300 Kč, celkem 900 Kč a dále jízdné z [obec] do [obec] a zpět osobním motorovým vozidlem Škoda Superb, [registrační značka], celkem ujeto 50 km při průměrné spotřebě 5,2 l /100 km, vyhl. ceny nafty ve výši 47,10 Kč, dohromady 122,46 Kč a opotřebení na 50 km po 4,70 Kč, dohromady 235 Kč, celkem 357,46 Kč, 2x půlhodina ztráty času po 100 Kč, celkem 200 Kč a DPH ve výši 2 259 Kč, dohromady činí náklady řízení 13 016,46 Kč Tyto náklady řízení dle výroku II. je žalobkyně povinna zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalované.