19 C 8/2023

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 680 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 680 Kč od 13. 8. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 864 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet číslo variabilní symbol, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, smlouvu o půjčce číslo (dále jen " Smlouva), na základě níž poskytla právnická osoba anonymizováno žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč. Tato částka byla žalovanému vyplacena při podepsání Smlouvy a žalovaný svým podpisem rovněž stvrdil, že výše uvedený finanční obnos v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit poplatek 13 920 Kč. Společnosti anonymizována dvě slova tak měl žalovaný vrátit celkem 33 920 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 640 Kč. Žalovaný na svůj dluh zaplatil pouze 2 320 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 53 týdnů od data podpisu, tj. datum. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 postoupena na anonymizována dvě slova, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015, kterým byl žalovaným zároveň vyzván k uhrazení dluhu z této smlouvy do 10 dnů od doručení výzvy. Následně pak došlo k dalšímu postoupení pohledávky smlouvou ze dne 24. 8. 2018 na žalobkyni. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 31 600 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč a poplatku ve výši 11 600 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek (přípisem ze dne 25. 6. 2015), avšak žalovaný ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu.

4. Soud z listin předložených žalobkyní, a to smlouvou o půjčce číslo ze dne datum, včetně smluvních podmínek smlouvy, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015, včetně podacího archu a další smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 včetně oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní upomínky ze dne 18. 11. 2022, včetně poštovního archu, zjistil skutkový stav, který zcela odpovídá výše uvedeným žalobním tvrzením, na které soud pro stručnost odkazuje.

5. Soud tak učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako Smlouva o půjčce číslo se společnost právnická osoba jako předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout a také dne datum skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky - půjčku ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně společnosti právnická osoba celkem částku 33 920 Kč, z toho 20 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 13 920 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 53 týdenních splátek po 640 Kč; v rámci samotné smlouvy o půjčce si pak obě strany sjednaly použití zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku; žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnil řádně a včas, na uvedenou půjčku zaplatil pouze 2 320 Kč, přičemž ani následně pak žalovaný neuhradil ničeho, a to přípisem ze dne 25. 6. 2015, kterým byl žalovaným zároveň vyzván k uhrazení dluhu z této smlouvy do 10 dnů od doručení výzvy. Tato výzva mu byla odeslána doporučeně dopisem ze dne 30. 7. 2015, přičemž do dispozice žalovaného se tato výzva mohla dostat do 3 dnů od odeslání, tj. do 2. 8. 2015.

6. Na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a následně ze dne 24. 8. 2018 byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Předžalobní výzvou byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky z označené smlouvy o půjčce. Před tímto byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu také dopisem – oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015, který mu byl odeslán dne 30. 7. 2015 s tím, nechť svůj dluh zaplatí nejpozději do 10 dnů od obdržení dopisu. Žalovaný tak měl svůj dluh zaplatit nejpozději 12. 8. 2015. Od 13. 8. 2015 je žalovaný v prodlení se zaplacením dluhu.

7. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. se na tuto věc použije zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník), neboť právní poměry ze závazkových právních vztahů vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku se řídí dosavadními právními předpisy (tj. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013).

8. Podle § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

9. Podle § 563 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

10. Podle ust. § 517 odst. 1 věta prvá, odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

11. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v části důvodná a lze jí proto částečně vyhovět. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba a žalovaným byla dne datum podepsána písemná smlouva o půjčce dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, na základě které měla vzniknout uvedené právní předchůdkyni žalobkyně povinnost poskytnout - půjčit žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se naopak měl zavázat vrátit bance celkem částku 33 920 Kč, z toho 20 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 13 920 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 53 týdenních splátek po 640 Kč, žalovaný však právní předchůdkyni žalobkyně vrátil pouze částku 2 320 Kč. K výzvě právní předchůdkyně žalobkyně měl žalovaný svůj dluh uhradit nejpozději do 12. 8. 2015.

12. Tato smlouva by tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Soud se však zabýval i otázkou platnosti ujednání o poplatcích sjednaných v této smlouvě a dospěl k závěru, že poplatky neměly jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnily funkci úroků z půjčky, a proto je nutno po právní stránce posoudit je jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Právní předchůdce žalobkyně smlouvy uzavírala jako podnikatel, předmětem jeho podnikání v době uzavření smluv bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je zřejmé, že byl založen za účelem zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání půjčených peněžních prostředků, tak zisk z předmětných případů by generován nebyl. Úrok ročně ve výši 13 920 Kč za poskytnutí půjčky 20 000 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky na dobu 53 týdnů představuje 69,6 % celé jistiny půjčky a je možno učinit závěr, že se jedná o úroky (odměnu) nepřiměřeně vysokou, přesahující více než 5x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednané úroky v půjčce pro jejich nepřiměřenou roční výši (69,6 %) jako úroky sjednané v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu poplatků nevzniklo. Přitom podle § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Smlouva o půjčce je neplatná v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Jak bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku a předmětem jeho podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je tudíž zcela zřejmé, že smluvní strany by bez ujednání o úroku (odměny za poskytnutí peněz) smlouvy o půjčce neuzavřely. Na základě toho lze učinit závěr, že částečná neplatnost ujednání o úrocích (poplatcích), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje v tomto konkrétním případě absolutní neplatnost celé smlouvy o půjčce, neboť oddělení této části od smlouvy o půjčce brání okolnosti, za nichž k uzavření smluv došlo. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba, přitom uzavřela se právnická osoba anonymizována dvě slova, a ta následně se žalobkyní platnou smlouvu o postoupení shora specifikované pohledávky za žalovanou. Na základě těchto smluv o postoupení pohledávek proto byly pohledávky vůči žalovanému se vším příslušenstvím a případným zajištěním platně převedeny ze společnosti právnická osoba až na žalobkyni, jež je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, přičemž oznámení o postoupení pohledávek učinila ve vztahu k žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel.

13. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce v daném případě vznikla oběma smluvním stranám povinnost vrátit druhému vše, co podle této neplatné smlouvy dostaly. Žalovaný podle smlouvy ze dne datum přitom obdržel peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalobkyni (její právní předchůdkyni) zaplatil částku 2 320 Kč, z čehož je zřejmé, že na straně žalovaného je obohacení ve výši 17 680 Kč. Vzhledem k uvedenému soud proto žalobě v této části týkající se zaplacení částky 17 680 Kč vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni právě tuto částku spolu s úrokem z prodlení od 13. 8. 2015 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž vyzvala žalovaného k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 25. 6. 2015, dle kterého měl žalovaný uhradit svůj dluh nejpozději do 10 dnů od obdržení výzvy, přitom v řízení bylo postaveno na jisto, že tato výzva se dostala do sféry vlivu žalovaného nejpozději dnem 2. 8. 2015. Protože tak žalovaný do 12. 8. 2015 neučinil, dostal se ode dne 13. 8. 2015 podle § 517 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z této části (17 680 Kč). Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení, jehož výše k 13. 8. 2015 činí 8,05 % ročně. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, když v daném případě soud žádné důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny a tím méně prokázány.

14. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

15. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal procesně ne zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve zkrácené míře, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., když její procesní neúspěch představuje částka ve výši 2 320 Kč, když v této části byla žaloba zamítnuta. Uvedený procesní neúspěch tak představuje 12 % z celkového předmětu řízení. Při plném úspěchu je sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 300 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis výzvy k plnění). Za tyto tři úkony by mu náležela odměna ve výši 900 Kč. Dále by mu náležela náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 100 Kč) a 21% DPH ve výši 252 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč činí při plném úspěchu 2 452 Kč. Protože však žalobkyně nebyla zcela procesně úspěšná, její procesní úspěch představovalo pouze cca 88 % z předmětu řízení, je třeba od jejího procesního úspěchu odečíst její procesní neúspěch, tj. 12 %. Žalobkyni tak po vyčíslení nákladů řízení ve výši 2 452 Kč náleží z této částky pouhých 76 %, tj. částka po zaokrouhlení 1 864 Kč Tyto náklady ve výši 1 864 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

16. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 20 000 Kč s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. a) (tj. 1 000 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.