20 C 10/2026

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Solanskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 27 521 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 081 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá, co do částky ve výši 15 440 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 521 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve , adresa, soudní poplatek ve výši 275 Kč na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol: , var. symbol, , do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, , doplněnou dne , datum, , se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 27 521 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Žalobkyně tvrdila, že nabyla předmětnou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, se společností , právnická osoba, ., která ji dříve nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, se společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). K ověření úvěruschopnosti žalovaný poskytl právnímu předchůdci žalobkyně výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy a současně byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně úvěruschopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný dne , datum, uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které mu právní předchůdce žalobkyně poskytl úvěr v celkové výši 20 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se dle odst. 2.1.

6. Smlouvy zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný byl dle odst. 2.1.

7. Smlouvy povinen splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 12. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl právním předchůdcem žalobkyně opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne , datum, byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru k datu upomínky a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne , datum, . Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI. Smlouvy. Předmětem návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je pohledávka v celkové výši 27 521 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 20 000 Kč a nesplacené části smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny pouze za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 7 521 Kč nejpozději splatných dne , datum, , to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Výzva k plnění byla odeslána žalovanému dne , datum, . Žalobkyně případně požadovala žalovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný na daný úvěr uhradil celkem částku ve výši 7 919 Kč.Věřitel posuzoval úvěruschopnost na základě údajů sdělených klientem. Úvěruschopnost ověřoval věřitel mimo jiné lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru klient prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit, a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech úvěr splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost úvěr splatit. Na základě této lustrace a prohlášení klienta původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti klienta úvěr splatit. Úvěruschopnost klienta ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Žalovaný věřiteli doložil doklad o tom, že mu plyne pravidelný finanční příjem z titulu zaměstnání, a to minimálně ve výši 43 617 Kč v měsíci říjen roku 2023, dále ve výši 52 495 Kč v měsíci listopad roku 2023 a dále ve výši 58 140 Kč v měsíci listopad roku 2023. K ověření výše příjmu a výdajů žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu za období od září 2023 do února 2024.

2. Žalovaný se k předmětné žalobě nijak nevyjádřil a do spisu nedoložil žádné důkazy stavící na svou obranu. Za situace, kdy jak žalobkyně, tak žalovaný v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. souhlasili s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, soud postupoval v souladu s tímto zákonným ustanovením a rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání.

3. Soud provedl dokazovaní následujícími listinami: smlouva o úvěru č. , hodnota, , žádost o spotřebitelský úvěr, výpisy z účtu, potvrzení o provedených platbách, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, , Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , včetně dokladu o odeslání, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Předžalobní výzva k plnění ze dne , datum, vč. dokladu o odeslání, sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, , včetně výpisu z účtu, výplatní pásky žalovaného. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o tomto skutkovém stavu: právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnou žalovanému úvěrový limit do výše 30 000 Kč na dobu neurčitou, oproti povinnosti žalovaného úvěr splácet v měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. RPSN činilo 5750,2 %. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému 12 000 Kč dne , datum, a 8 000 Kč dne , datum, převodem na účet žalovaného. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně zaplatil dle tvrzení žalobkyně 7 919 Kč. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku z úvěrové smlouvy postoupil společnosti , právnická osoba, . a ta ji následně postoupila žalobkyni. Žalobkyně postoupení žalovanému oznámila a vyzvala jej k zaplacení dlužné částky do tří dnů. Žalovaný úhradu dluhu neprovedl, ani po odeslání předžalobní upomínky.

4. Po právní stránce, soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalovaného podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ,,ZoSÚ“).

5. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

6. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

12. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně sice tvrdila opak, avšak z důkazů žalobkyní předložených vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumal. Právní předchůdce žalobkyně disponoval výplatními páskami žalovaného, které prokazují, že byl před poskytnutím úvěru zaměstnán s příjmem ve výši 43 617 Kč v měsíci říjen roku 2023, dále ve výši 52 495 Kč v měsíci listopad roku 2023 a dále ve výši 58 140 Kč v měsíci listopad roku 2023. Právní předchůdce žalobkyně se ale vůbec nezabýval konkrétními výdaji žalovaného. Z výpisu z účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, , předloženého žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaný pravidelně i několikrát za den sází prostřednictvím internetových sázkových společností částky ve výši 50 až 350 Kč, což nebylo při zkoumání úvěruschopnosti zohledněno. Dále měl žalovaný půjčky i u jiných společností, což rovněž poskytovatel úvěru nezohlednil. Z výpisu z účtu žalovaného doloženého , právnická osoba, . bylo zjištěno, že dni poskytnutí úvěru dne , datum, , byl žalovaný v mínusu 25 283,13 Kč. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného proto nebylo dle závěru soudu dostatečné a správné a právní předchůdce žalobkyně nedostál svým povinnostem, které pro něj vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr, proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ust. § 87 ZoSÚ, ve spojení s § 580 a § 588 občanského zákoníku. Soud přihlédl k absolutní neplatnosti tohoto právního jednání, aniž by se ho žalovaný dovolal, neboť stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, a to při vědomí smyslu právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru z hlediska ekonomické síly.

13. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku má žalobkyně s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru právo na vrácení toho, co bylo plněno, tedy vrácení poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč ponížené o žalovaným provedené úhrady. Jelikož dle tvrzení žalobkyně žalovaný zaplatil 7 919 Kč, zavázal soud žalovaného k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 12 081 Kč, a to dle ust. § 2993 občanského zákoníku bez potřeby formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly.

14. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSoÚ, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024-160. Jelikož žalovaný žalobkyni neplnil ani po zaslání předžalobní upomínky, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. S ohledem na výše uvedené soud žalobě částečně vyhověl, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 12 081 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Lhůta k plnění má oporu v ust. § 160 odst.1 o.s.ř. Nárok na další žalobou uplatněné nároky (smluvní úrok), nemá oporu v provedeném dokazování. Ve zbytku proto byla žaloba zamítnuta.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Z požadovaných částek a obsahu výroků I. a II. vyplývá, že žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 44 % a žalovaný z 56 %. Žalobkyně by tak byla povinna hradit žalovanému 12 % náhrady nákladů řízení. Jelikož žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

16. Podle položky 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků – přílohy zákona č. 549/1991 Sb., soud ve výroku IV. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit soudní poplatek, resp. doplatek soudního poplatku ve výši 275 Kč, když ve věci nebyl vydán platební rozkaz.