20 C 133/2024

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Solanskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 193,75 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do , datum, .

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 252 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen „Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (dále jen „zápůjčka“ nebo „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 15 168 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 9 817 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního splácení ve výši 3 851 Kč (dále jen „poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 65 týdenních splátkách po 465 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne , datum, . Marným uplynutím měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Právní předchůdce žalobkyně měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek neuhradila ničeho.Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek , datum, činila výše pohledávky ze smlouvy bez příslušenství za žalovanou částku 41 207,32 Kč. Její příslušenství pak tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení: dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 193,75 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 15,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od , datum, do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1 193,75 Kč žalobkyně uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 15,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny od , datum, do , datum, .Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.Jelikož žalovaná je občankou Slovenské republiky hodnotil soud nejprve otázku mezinárodní příslušnosti soudů České republiky k zahájení řízení ve smyslu Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, (dále jen „nařízení“). Podle čl. 7 odst. 1 písm. a) osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) druhá odrážka nařízení pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Jelikož poskytnutí úvěru je službou ve smyslu výše uvedeného ustanovení a úvěr byl žalované poskytnut v České republice ve , adresa, a v českých korunách, je tak v souladu s nařízením dána příslušnost, respektive pravomoc soudů České republiky, kdy věcně a místně příslušným je Okresní soud ve , adresa, .Podle čl. 4 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, ze dne 17. června 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) se smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Právní předchůdce žalobkyně je českou právnickou osobou se sídlem v České republice, proto na danou věc dopadá české hmotné právo, resp. občanský zákoník.

2. Žalovaná se k předmětné žalobě nijak nevyjádřila a do spisu nedoložila žádné důkazy stavící na svou obranu. Za situace, kdy jak žalobkyně, tak žalovaná v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. souhlasili s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, soud postupoval v souladu s tímto zákonným ustanovením a rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání.

3. Soud provedl dokazovaní následujícími listinami: smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , vč. Smluvních podmínek, Zákaznická karta, Přehled plateb, Smlouva o postoupení pohledávek, příslušná strana ze Seznamu postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání, Předžalobní výzva k plnění vč. dokladu o odeslání. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o tomto skutkovém stavu: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši 9 817 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a poplatek za komfortní splácení ve výši 3 851 Kč. Splatnost úvěru a poplatků nastala dne , datum, . Žalovaná na svůj dluh, dle tvrzení žalobkyně, ničeho neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek prokázala žalobkyně svou aktivní legitimaci a oznámením o postoupení pohledávky, že žalovaná byla o postoupení pohledávky informována a vyzvána k její úhradě do deseti dnů po obdržení dopisu. Žalovaná úhradu dluhu neprovedla ani poté, co jí byla odeslána předžalobní upomínka.

4. Po právní stránce, soud posoudil smluvní vztah právního předchůdce žalobkyně a žalované podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ,,ZoSÚ“).

5. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný. Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o zápůjčce nezkoumal s odbornou péčí schopnost žalované splácet úvěr. V souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. v platném znění, bylo povinností úvěrujícího s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a úvěr mu poskytnou jen tehdy, pokud dospěje k závěru že, žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně netvrdila, ani neprokazovala, že by právní předchůdce žalobkyně zkoumal s odbornou péčí schopnost žalované splácet úvěr a žalovanou částku požadoval z titulu bezdůvodného obohacení.

10. Soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru schopnost žalované splácet úvěr, proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ust. § 87 ZoSÚ, ve spojení s § 580 a § 588 občanského zákoníku. Soud přihlédl k absolutní neplatnosti tohoto právního jednání, aniž by se ho žalovaná dovolala, neboť stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, a to při vědomí smyslu právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru z hlediska ekonomické síly.

11. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku má žalobce s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru ze dne , datum, právo na vrácení toho, co plnil, tedy vrácení poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč. Jelikož žalovaná ničeho neuhradila, zavázal ji soud k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč, a to dle ust. § 2993 občanského zákoníku bez potřeby formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Spolu s částkou ve výši 15 000 Kč je žalovaná povinna podle § 1970 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení, jehož výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění rozhodném k počátku prodlení žalované. Prodlení žalované se odvíjí od první prokazatelné výzvy žalobkyně k úhradě dluhu (která byla obsažena v oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Žalobkyně stanovila v této výzvě žalované lhůtu ke splnění dluhu do 10 dnů po obdržení dopisu. Oznámení o postoupení pohledávky bylo odesláno dne , datum, a podle ust. § 573 občanského zákoníku doručeno dne , datum, . Splatnost pohledávky tak nastala dne , datum, a následujícího dne se žalovaná dostala do prodlení.

12. Nárok žalobkyně na další plnění nemá oporu v provedeném dokazování. S ohledem na výše uvedené soud žalobě částečně vyhověl, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení, ve zbylém rozsahu žalobu zamítl.

13. Jelikož byla žalobkyně převážně úspěšná, má vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení. Jedná se o zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), z částky 300 Kč za 3 paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za provedené úkony právní služby, to vše zvýšeno o 21% DPH. Soud aplikoval ust. § 14b advokátního tarifu, jelikož byly splněny všechny podmínky pro jeho použití. Z úřední činnosti je soudu známo, že ve skutkově i právně obdobných věcech, uplatňuje žalobkyně své nároky opakovaně formou ustáleného vzoru, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, když současně byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení ve výši celkem 2 252 Kč k rukám zástupce žalobkyně.