20 C 2/2025
č. j. 20 C 2/2025-17
V PLATNOSTIOkresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl, že smlouvy o půjčce jsou neplatné, protože věřitel nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. Soud uložil žalovanému zaplatit částku 31 185 Kč a 1 877 Kč jako náhradu poskytnuté jistiny, přičemž zákonem stanovený úrok z prodlení byl uložen pouze od doby, kdy byla žalovanému výzva k úhradě dluhu. Nárok na kapitalizované úroky a úroky z prodlení za předchozí období byl zamítnut kvůli nedostatku důkazů. Soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Plný text
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Solanskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 33 062 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku ve výši 31 185 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 185 Kč za dobu od datum do zaplacení, b) částku ve výši 1 877 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 877 Kč za dobu od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 26 009,98 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 581,76 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 31 185 Kč za dobu od datum do datum a zákonného úroku z prodlení z částky 1 877 Kč za dobu od datum do datum, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem doručeným soudu dne datum se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 33 062 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČ: IČO, a žalovaným došlo dne datum k uzavření Smlouvy o půjčce č. hodnota (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 38 000Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 31 768 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 852 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 7 220 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 19 696 Kč (dále jen „poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 1 163 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně měl ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 6 815 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 31 185 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 38 000 Kč a částkou ve výši 6 815 Kč zaplacenou žalovaným na tuto jistinu, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 26 009,98 Kč, tj. ve výši 7,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny od datum do datum a úrok z prodlení v zákonné výši 7,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 31 185 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně dále tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy o půjčce č. hodnota (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 12 540 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 915 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 850 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 775 Kč (dále jen „poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60týdenních (sedmidenních) splátkách po 459 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 13 123 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 1 877 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 15 000 Kč a částkou ve výši 13 123 Kč zaplacenou žalovaným na tuto jistinu, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 581,76 Kč, tj. ve výši 7,50 % ročně počítaný z dlužné jistiny od datum do datum, a úroky z prodlení v zákonné výši 7,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 1 877 Kč od datum do zaplacení. Pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byly ze strany společnosti právnická osoba postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Jelikož žalovaný je občanem Slovenské republiky hodnotil soud nejprve otázku mezinárodní příslušnosti soudů České republiky k zahájení řízení ve smyslu Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, (dále jen „nařízení“). Podle čl. 17 odst. 1 nařízení ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. Podle článku 18 odst. 2 nařízení I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Od ustanovení tohoto oddílu je možné se odchýlit pouze dohodou: 1) uzavřenou po vzniku sporu; 2) umožňující spotřebiteli zahájit řízení u jiných soudů než těch, které jsou uvedeny v tomto oddíle, nebo 3) uzavřenou mezi spotřebitelem a jeho smluvním partnerem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná (článek 19 nařízení). Protože má žalovaný bydliště na adrese adresa, je tak v souladu s nařízením dána příslušnost, respektive pravomoc soudů České republiky, kdy věcně a místně příslušným je Okresní soud ve Frýdku-Místku. Podle čl. 4 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, ze dne 17. června 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) se smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Právní předchůdce žalobkyně je českou právnickou osobou se sídlem v České republice, proto na danou věc dopadá české hmotné právo, resp. občanský zákoník.
2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, ani neoznačil žádné důkazy stavící na svou obranu. Za situace, kdy jak žalobkyně, tak žalovaný v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. souhlasili s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, soud postupoval v souladu s tímto zákonným ustanovením a rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání.
3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní a to: smlouvou o půjčce ze dne datum včetně smluvních podmínek, smlouvou o půjčce ze dne datum včetně smluvních podmínek, zákaznickými kartami, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy – seznam postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání a předžalobní upomínkou včetně dokladu o odeslání.
4. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce na základě které právní předchůdce žalobkyně půjčil žalovanému částku 30 000 Kč. Převzetí uvedené částky žalovaným vyplývá z obsahu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s půjčkou částku ve výši 31 768 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 4 852 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 21 % ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 7 220 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 19 696 Kč. Splatnost půjčky a příslušenství nastala dne datum. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný na svůj dluh, dle tvrzení žalobkyně, částečně plnil. Uhradil celkem 6 815 Kč. Dále byla dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce na základě které právní předchůdce žalobkyně půjčil žalovanému částku 15 000 Kč. Převzetí uvedené částky žalovaným vyplývá z obsahu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s půjčkou částku ve výši 12 540 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 915 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 21 % ročně, odměny administrativní zpracování půjčky ve výši 2 850 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 775 Kč. Splatnost půjčky a příslušenství nastala dne datum. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný na svůj dluh, dle tvrzení žalobkyně, částečně plnil. Uhradil celkem 13 123 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postupovaných pohledávek prokázala žalobkyně svou aktivní legitimaci a oznámením o postoupení pohledávky, že žalovaný byl o postoupení pohledávky informován a vyzván k její úhradě do deseti dnů po obdržení dopisu. Žalovaný úhradu dluhu neprovedl ani poté, co mu byla odeslána předžalobní upomínka.
5. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. (nový občanský zákoník) se v tomto řízení použije zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2013 (dále jen občanský zákoník), neboť právní poměry ze závazkových právních vztahů vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku se řídí, dosavadními právními předpisy.
6. Podle ust. § 657 občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
7. Podle ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.
8. Podle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.
9. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., v platném znění, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnost podle § 9 nesplnil.
11. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný. Soud na základě provedeného dokazování nezjistil, že by poskytovatel půjček před uzavřením smluv o půjčce zkoumal s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet půjčky. Ostatně ani žalobkyně netvrdila, že by její právní předchůdce před uzavřením smluv o půjčce zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr a žalované částky požadovala z titulu bezdůvodného obohacení. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., v platném znění, bylo povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a úvěr mu poskytnou jen tehdy, pokud dospěje k závěru že, žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.
12. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně před uzavření smluv o půjčce s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného, uplatní se ust. § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. tj. má se za to, že žalobkyně svou povinnost dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. nesplnila. Okresní soud tak nemohl dospět k jinému závěru, než že smlouva o půjčce ze dne datum a smlouva o půjčce ze dne datum je neplatná. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. jde o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle ust. § 588 občanského zákoníku z úřední povinnosti.
13. Podle ust. § 451 občanského zákoníku má žalobkyně s ohledem na neplatnost smlouvy o půjčce ze dne datum právo na vrácení toho, co plnila, tedy vrácení poskytnuté jistiny ve výši 38 000 Kč ponížené o žalovaným provedené úhrady. Jelikož žalovaný zaplatil částku ve výši 6 815 Kč, zavázal jej soud k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 31 185 Kč, a to dle ust. § 451 odst. 1, 2 občanského zákoníku. Spolu s částkou ve výši 31 185 Kč je žalovaný povinen podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení, jehož výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění rozhodném k počátku prodlení žalovaného. Prodlení žalovaného se odvíjí od první prokazatelné výzvy žalobkyně k úhradě dluhu (která byla obsažena v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum). Žalobkyně stanovila v této výzvě žalovanému lhůtu ke splnění dluhu do 10 dnů po obdržení dopisu. Oznámení o postoupení pohledávky bylo odesláno dne datum a jelikož bylo odesláno s využitím provozovatele poštovních služeb lze předpokládat, že došlo třetí pracovní den po odeslání, tj. doručeno dne datum. Splatnost pohledávky tak nastala dne datum a následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení. Soud proto uložil žalovanému zaplatit zákonný úrok z prodlení z částky ve výši 31 185 Kč od datum. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení do datum nemá oporu v provedeném dokazování, a proto jej soud zamítl.
14. Podle ust. § 451 občanského zákoníku má žalobkyně dále s ohledem na neplatnost smlouvy o půjčce ze dne datum právo na vrácení toho, co plnila, tedy vrácení poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč ponížené o žalovaným provedené úhrady. Jelikož žalovaný zaplatil částku ve výši 13 123 Kč, zavázal jej soud k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 1 877 Kč, a to dle ust. § 451 odst. 1, 2 občanského zákoníku. Spolu s částkou ve výši 1 877 Kč je žalovaný povinen podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení, jehož výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění rozhodném k počátku prodlení žalovaného. Prodlení žalovaného se odvíjí od první prokazatelné výzvy žalobkyně k úhradě dluhu (která byla obsažena v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum). Žalobkyně stanovila v této výzvě žalovanému lhůtu ke splnění dluhu do 10 dnů po obdržení dopisu. Oznámení o postoupení pohledávky bylo odesláno dne datum a jelikož bylo odesláno s využitím provozovatele poštovních služeb lze předpokládat, že došlo třetí pracovní den po odeslání, tj. doručeno dne datum. Splatnost pohledávky tak nastala dne datum a následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení. Soud proto uložil žalovanému zaplatit zákonný úrok z prodlení z částky ve výši 1 877 Kč od datum. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení do datum nemá oporu v provedeném dokazování, a proto jej soud zamítl.
15. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 54 %, žalovaný v rozsahu 46 %. Vzhledem k tomu, že úspěch obou účastníků byl přibližně totožný, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku ke Krajskému soudu v Ostravě písemně ve dvojím vyhotovení. Neplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.