20 C 21/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Solanskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , adresa o zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 1 000 KčIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v článku IV. odst. 4.3. smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky. Úroky úvěru měly být žalovaným žalobkyni hrazeny v měsíčních splátkách 4 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne , datum, . Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalovanému první upomínku ze dne , datum, , kde vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. Žalovaný však vůči žalobkyni své splatné závazky neuhradil. Žalobkyně proto zaslala žalovanému druhou upomínku ze dne , datum, . I přes zaslání několika upomínek tak nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru splatná dne , datum, . Žalobkyně proto dne , datum, , dle ustanovení článku V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru, úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění a nákladů na upomínkování. Žalovaný neuhradil na jistinu pohledávky ničeho. Žalobkyně požaduje po žalovaném částku ve výši 10 000 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za upomínku č. , hodnota, a upomínku č. , hodnota, v souladu čl. V. odst. 5.

4. Smlouvy o úvěru, zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z této částky a náhradu nákladů soudního řízení. Žalobkyně uvádí, že před uzavření smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti, kdy k prokázání této skutečnosti odkazuje na přílohu smlouvy o úvěru, kde je uveden detailní rozbor posouzení úvěruschopnosti prokazující splnění této zákonné povinnosti žalobkyně. Dne , datum, byla žalovanému odeslána „Předžalobní výzva, a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě nejpozději do , datum, .

2. Žalovaný se k předmětné žalobě nijak nevyjádřil a do spisu nedoložil žádné důkazy stavící na svou obranu. Za situace, kdy jak žalobkyně, tak žalovaný v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. souhlasili s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, soud postupoval v souladu s tímto zákonným ustanovením a rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání.

3. Soud ve věci provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy:Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, elektronicky prostřednictvím klientské zóny písemnou smlouvu o úvěru č. , hodnota, . V této smlouvě se úvěrující zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Oproti tomu se žalovaný zavázal splácet úvěr společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Roční procentní sazba nákladů činila 652,95 % p.a. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 6 měsíců. Celková částka spotřebitelského úvěru dle smlouvy byla splatná ke dni , datumV čl. 5.4 smlouvy byly dohodnuty náklady na upomínkování ve výši 500 Kč za první upomínku a 500 Kč za druhou upomínku.Před uzavřením smlouvy byl žalovaný seznámen s Předsmluvní dokumentací, což potvrzuje autorizační doložka ze strany žalovaného. Žalovaný byl seznámen s roční procentní sazbou nákladů, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru a tabulkou umoření.Z přílohy č. , hodnota, k úvěrové smlouvě soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného s kladným závěrem.Z potvrzení o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila žalovanému dne , datum, úvěr ve výši 10 000 Kč bezhotovostně převodem na účet č. , č. účtu, .Žalovaný své závazky ze smlouvy neplnil řádně, ač byl žalobkyní opakovaně upomínán (1. upomínka ze dne , datum, , 2. upomínka ze dne , datum, ), žalobkyně proto ke dni , datum, úvěr na základě článku V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru zesplatnila, a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 35 480 Kč do , datum, . (předžalobní upomínka ze dne , datum, včetně dokladu o odeslání).

4. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný neuhradil na jistinu pohledávky ničeho.

5. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostně úvěr ve výši 10 000 Kč. Smluvní strany si dohodly úrok ve výši 40 % měsíčně, s roční procentní sazba nákladů ve výši 652,95 % p.a. Částka ve výši 10 000 Kč byla předvedena na účet žalovaného dne , datum, . Žalovaný nesplácel řádně splátky, proto žalobkyně ke dni , datum, úvěr sesplatnila. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

6. Po právní stránce, soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalovaného podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ,,ZoSÚ“).

7. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je ujednání o závazku úvěrujícího poskytnout určitou částku úvěrovanému a povinnost úvěrovaného poskytnutou částku vrátit a zaplatit úrok. V řízení bylo prokázáno, že v úvěrové smlouvě ze dne , datum, si účastníci dohodli obchodní úrok ve výši 40% měsíčně. Úrok ve výši 520 % ročně při úvěru ve výši 10 000 Kč s dobou splatnosti 6 měsíců je dle názoru soudu odměnou nepřiměřeně vysokou přesahující mnohonásobně průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Soudní judikatura dovodila, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě, kdy byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v březnu , rok, , kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,83 % p.a. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná roční procentní sazba nákladů, resp. úroková sazba 520 % p.a. je oproti zjištěné běžné sazbě zcela nesrovnatelná. Za této konkrétní situace je nutno posoudit takto ujednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši hraničící s lichvou jako úrok ujednaný v rozporu s dobrými mravy, tedy úrok ujednaný neplatně, přičemž se jedná o neplatnost absolutní podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, ke které soud přihlíží podle ust. § 588 občanského zákoníku z úřední povinnosti. Jelikož ujednání o úrocích není možné oddělit od ostatního obsahu smlouvy, považuje soud z důvodu neplatnosti ujednání o úrocích za absolutně neplatnou celou smlouvu o úvěru.

14. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku má žalobkyně s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru právo na vrácení toho, co plnil, tedy vrácení poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč. V řízení bylo současně prokázáno, že žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Proto soud zavázal žalovaného k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč, a to dle ust. § 2993 občanského zákoníku bez potřeby formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Spolu s částkou ve výši 10 000 Kč je žalovaný povinen podle § 1970 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení, jehož výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění rozhodném k počátku prodlení žalovaného. Prodlení žalovaného se odvíjí od prokazatelné výzvy žalobkyně k úhradě dluhu (která byla obsažena v předžalobní výzvě ze dne , datum, ). Žalobkyně v této výzvě požadovala splnění dluhu do , datum, . Splatnost nároku z bezdůvodného obohacení tak nastala dne , datum, . Následujícího dne, tj. , datum, se žalovaný dostal do prodlení.

15. Nárok žalobkyně na další plnění (náklady na upomínky) nemá oporu v provedeném dokazování. S ohledem na výše uvedené soud žalobě částečně vyhověl, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky za dobu od , datum, do zaplacení a ve zbylém rozsahu žalobu zamítl. Dlužnou částku je žalovaný povinen uhradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Lhůta k plnění má oporu v ust. § 160 odst.1 o.s.ř.

16. Jelikož byla žalobkyně převážně úspěšná, má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Jedná se o zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), z částky 300 Kč za 3 paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za provedené úkony právní služby, to vše zvýšeno o 21% DPH. Soud aplikoval ust. § 14b advokátního tarifu, jelikož byly splněny všechny podmínky pro jeho použití. Z úřední činnosti je soudu známo, že ve skutkově i právně obdobných věcech, uplatňuje žalobkyně své nároky opakovaně formou ustáleného vzoru, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, když současně byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení ve výši celkem 2 252 Kč k rukám zástupce žalobkyně.