20 C 28/2026

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Solanskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 5 000 Kč a částky 10 000 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 319 Kč na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol: , var. symbol, , do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 31 862,50 Kč s příslušenstvím z titulu smluv o úvěru. Žalobkyně tvrdila, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., byla uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru , číslo, . K uzavření Smlouvy došlo mezi stranami prostřednictvím komunikace na dálku. Původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného, zejména byl žalovaný lustrován v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, žalovaný byl povinen uvést výši svých měsíčních výdajů a příjmů atd. Původní věřitel posoudil veškeré informace získané od žalovaného, porovnal je s informacemi, které si obstaral sám a dospěl k závěru, že žalovaný je schopný řádně a včas plnit své závazky. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému dne , datum, úvěr ve výši 5 000 Kč na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit do 25 dní od jeho poskytnutí. Žalovaný však porušil svoji povinnost řádného splácení úvěru, kdy poskytnutý úvěr nesplatil tak, jak se zavázal a dostal se tak do prodlení s jeho vrácením. Dále byla mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru , číslo, . K uzavření Smlouvy došlo mezi stranami prostřednictvím komunikace na dálku. Původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného, zejména byl žalovaný lustrován v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, žalovaný byl povinen uvést výši svých měsíčních výdajů a příjmů atd. Původní věřitel posoudil veškeré informace získané od žalovaného, porovnal je s informacemi, které si obstaral sám a dospěl k závěru, že žalovaný je schopný řádně a včas plnit své závazky. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému dne , datum, úvěr ve výši 10 000 Kč na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit do 30 dní od jeho poskytnutí. Žalovaný však porušil svoji povinnost řádného splácení úvěru, kdy poskytnutý úvěr nesplatil tak, jak se zavázal a dostal se tak do prodlení s jeho vrácením. Pohledávky vyplývající ze smluv následně původní věřitel postoupil na společnost , právnická osoba, , která tuto pohledávku postoupila na žalobkyni.V podání ze dne , datum, žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrových smluv a požadovala jen vydání toho plnění, představujícího vyplacenou částku úvěru.Usnesením ze dne , datum, , č,j.: , spisová značka, , soud řízení částečně zastavil pro zpětvzetí žaloby a předmětem řízení tak zůstala částka ve výši 5 000 Kč a 10 000 Kč, kterou žalobkyně požadovala z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k předmětné žalobě nijak nevyjádřil a do spisu nedoložil žádné důkazy stavící na svou obranu. Za situace, kdy jak žalobkyně, tak žalovaný v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. souhlasili s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, soud postupoval v souladu s tímto zákonným ustanovením a rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání.

3. Soud provedl dokazovaní následujícími listinami: smlouva o úvěru ze dne , datum, , potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, , smlouva o úvěru ze dne , datum, , potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, , smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , přehled postupovaných pohledávek, předžalobní upomínka vč. dokladu o odeslání. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o tomto skutkovém stavu: právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 5 000 Kč, oproti povinnosti žalovaného úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 36,5% ročně a dalšími poplatky. RPSN činilo 801,03 %. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému 5 000 Kč dne , datum, . Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, oproti povinnosti žalovaného úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 300 Kč a dalšími poplatky. RPSN činilo 5395,58 %. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému 10 000 Kč dne , datum, . Právní předchůdce žalobkyně pohledávku z úvěrové smlouvy postoupil společnosti , právnická osoba, , která tuto pohledávku postoupila na žalobkyni, ta postoupení žalovanému oznámila a vyzvala jej k zaplacení dlužné částky do 7 dnů. Žalovaný úhradu dluhu neprovedl.

4. Po právní stránce, soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalovaného podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ,,ZoSÚ“).

5. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

6. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

12. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně sice tvrdila opak, avšak k prokázání této skutečnosti nedoložila žádné důkazy. Žalobu vzala částečně zpět a dlužnou jistinu požadovala z titulu bezdůvodného obohacení. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného proto nebylo dle závěru soudu dostatečné a správné a právní předchůdce žalobkyně nedostál svým povinnostem, které pro něj vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr, proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ust. § 87 ZoSÚ, ve spojení s § 580 a § 588 občanského zákoníku. Soud přihlédl k absolutní neplatnosti tohoto právního jednání, aniž by se ho žalovaný dovolal, neboť stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, a to při vědomí smyslu právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru z hlediska ekonomické síly.

13. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 5 000 Kč a 10 000 Kč, přičemž nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by žalovaný něčeho uhradil. Soud proto zavázal žalovaného k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč. Lhůta k plnění má oporu v ust. § 160 odst.1 o.s.ř.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a 146 odst. odst. 2 o.s.ř. Z požadovaných částek, obsahu výroku I. a usnesení ze dne , datum, vyplývá, že úspěch ve věci byl u obou účastníků téměř totožný. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

15. Podle položky 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků – přílohy zákona č. 549/1991 Sb., soud ve výroku III. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit soudní poplatek, resp. doplatek soudního poplatku ve výši 319 Kč, když ve věci nebyl vydán platební rozkaz.