20 C 49/2026
č. j. 20 C 49/2026-20
V PLATNOSTICitované zákony (4)
Plný text
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Solanskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 16 809 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 676 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 5 133 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky ve výši 16 361 Kč za dobu od , datum, do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 070 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol: , var. symbol, , do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 16 809 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru eventuelně z titulu bezdůvodného obohacení. Tvrdila, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, , jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, ., jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaná následně využila svého práva na navýšení úvěru a čerpal úvěr v celkové výši 14 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne , datum, . Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byla původním věřitelem opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení úhradou celého úvěru dne , datum, . Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 16 809 Kč skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 14 000 Kč, smluvního úroku 2 361 Kč a smluvní pokuty v souladu se smlouvou o úvěru 448 Kč, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru z jistiny úvěru. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaná prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědoma, že by byla evidována v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v interní databázi věřitele, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, či v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, a nejsou jí známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jejích dluhů a povinností. Původní věřitel úvěr žalované vyplatil v období mezi , datum, a , datum, převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované , č. účtu, . Žalovaná byla prokazatelně upomínána k úhradě dluhu upomínkami a následně i formou předžalobní upomínky.Podáním ze dne , datum, žalobkyně doplnila, že žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho.
2. Žalovaná se k předmětné žalobě nijak nevyjádřila a do spisu nedoložila žádné důkazy stavící na svou obranu. Za situace, kdy jak žalobkyně, tak žalovaná v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. souhlasily s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, soud postupoval v souladu s tímto zákonným ustanovením a rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání.
3. Soud provedl dokazovaní následujícími listinami: smlouva o úvěru ze dne , datum, , Obchodní podmínky , právnická osoba, s.r.o., doklad o provedení verifikační platby, dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru, dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru, dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru, 3 x výpis z účtu právního předchůdce žalobkyně, platební historie žalované, smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, vč. dokladu o odeslání, předžalobní výzva k plnění vč. dokladu o odeslání. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o tomto skutkovém stavu: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši celkem 3 000 Kč a to dne , datum, (potvrzení o provedené platbě). Žalovaná se zavázala vrátit jistinu a zaplatit úrok ve výši 278,89 % ročně, kapitalizovaný na částku 690 Kč do 30 dnů. RPSN činila 1141,20 % (smlouva o úvěru ze dne , datum, ). Třemi písemnými dodatky ke smlouvě o úvěru se žalovaná postupně úvěr navýšila a zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnutou jistinu ve výši 14 000 Kč, spolu s úrokem ve výši 205,18%, kapitalizovaným na 2 361 Kč, s RPSN 4581,20 (3 x výpis z účtu právního předchůdce žalobkyně). Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně zaplatila 2 324 Kč jakožto poplatek za prodloužení smlouvy (platební historie žalované). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , ve znění dodatku, včetně seznamu postupovaných pohledávek prokázala žalobkyně svou aktivní legitimaci a oznámením o postoupení pohledávky, že žalovaná byla o postoupení pohledávky informována a vyzvána k její úhradě. Žalovaná úhradu dluhu neprovedla ani poté, co jí byla odeslána předžalobní upomínka.
4. Po právní stránce, soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalované podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ,,ZoSÚ“).
5. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ, Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
10. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně nezkoumal úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI a úvěrové historie. Výsledky provedených lustrací však nedoložila. Dále měl právní předchůdce žalobkyně vycházet toliko z údajů sdělených žalovanou ohledně jejích příjmů a výdajů a prohlášení žalované, že je schopna zápůjčku splatit a že řádně zvážila své možnosti. Původní věřitel měl úvěruschopnost ověřovat výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, výši konkrétních výdajů a příjmů žalované však žalobkyně neuvedla, ani neuvedla, jakým způsobem, či z jakých zdrojů výdaje žalované ověřovala. Současně žalobkyně uvedla, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Právní předchůdce žalobkyně tak neověřil údaje o příjmech žalované, nezkoumal výdaje žalované. Posouzení úvěruschopnosti žalované proto nebylo dle závěru soudu dostatečné a správné a právní předchůdce žalobkyně nedostál svým povinnostem, které pro něj vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru schopnost žalované splácet úvěr, proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ust. § 87 ZoSÚ, ve spojení s § 580 a § 588 občanského zákoníku.
11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ má žalobkyně s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru ze dne , datum, , ve znění dodatků, právo na vrácení toho, co bylo plněno, tedy vrácení poskytnuté jistiny ve výši 14 000 Kč ponížené o žalovanou provedené úhrady. Jelikož dle platební historie žalovaná zaplatila 2 324 Kč, zavázal soud žalovanou k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 11 676 Kč.
12. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSoÚ, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024-160. Jelikož žalovaná žalobkyni ode dne postoupení pohledávky, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jejích možnostech uvedený dluh splnit. S ohledem na výše uvedené soud žalobě částečně vyhověl, uložil žalované zaplatit žalobkyni 11 676 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Lhůta k plnění má oporu v ust. § 160 odst.1 o.s.ř. Nárok na další žalobou uplatněné nároky (poplatky, smluvní pokuta), nemá oporu v provedeném dokazování. Ve zbytku proto byla žaloba zamítnuta.
13. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Z požadovaných částek a obsahu výroků I. a II. vyplývá, že žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 69 % a žalovaná co do 31 %. Žalovaná je tak povinna hradit žalobkyni 38 % náhrady nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby po 400 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby), z částky 300 Kč za 3 paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za provedené úkony právní služby. Soud aplikoval ust. § 14b advokátního tarifu, jelikož byly splněny všechny podmínky pro jeho použití. Z úřední činnosti je soudu známo, že ve skutkově i právně obdobných věcech, uplatňuje žalobkyně své nároky opakovaně formou ustáleného vzoru, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, když současně byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení ve výši celkem 1 070 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně.
14. Podle položky 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků – přílohy zákona č. 549/1991 Sb., soud ve výroku IV. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit soudní poplatek, resp. doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, když ve věci nebyl vydán platební rozkaz.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.