20 C 5/2026

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Solanskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 50 814,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 47 500 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do zaplacení částky ve výši 2 416 Kč, částky ve výši 1 898,49 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 57 053,44 Kč od , datum, zaplacení a co do kapitalizovaného úroku ve výši 7 137,44 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 14 271 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 182 Kč na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol: , var. symbol, , do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 50 814,49 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost a v jeho prospěch finanční prostředky, i postupně a/nebo opakovaně, a to vždy až do výše úvěrového rámce, který byl stanoven na částku 50 000 Kč (viz čl. 4.2. smlouvy o úvěru). Žalovaný v jednotlivých tranších dle smlouvy o úvěru fakticky načerpal celkem částku ve výši 50 000 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena dle čl. 10 elektronicky. Žalovaný se zavázal revolvingový úvěr splácet alespoň v minimálních měsíčních splátkách splatných vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, až do úplného splacení úvěru (viz čl. 5.1. smlouvy o úvěru). Minimální splátka byla ke dni posledního čerpání vypočtena na částku ve výši 2 500 Kč. Žalovaný porušil smlouvu o úvěru, když neuhradil minimální měsíční splátku splatnou dne , datum, . I přes zaslání několika upomínek nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena minimální měsíční splátka úvěru splatná dne , datum, . Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto došlo k zesplatnění jistiny úvěru v souladu s čl. 5.5. smlouvy o úvěru. Žalobkyně domáhá vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 49 916 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku v celkové výši 7 137,44 Kč, nákladů na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za upomínku č. 1 a upomínku č. 2, zákonného úroku z prodlení z dlužné částky a smluvní pokuty ve výši 898,49 Kč. Před uzavření smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě nejpozději do , datum, .V podání ze dne , datum, žalobkyně doplnila, že žalovaný uhradil 1 splátku ve výši 2 500 Kč dne , datum, .Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že výpisy z bankovního účtu žalovaný předal na úrovni banka-poskytovatel služby prostřednictvím API rozhraní. Podoba těchto strojově čitelných dat byla ve formátu JSON, ze kterých po procesu vyhodnocení a kategorizace vychází žalobkyně při sestavení profilu úvěruschopnosti klienta. První část JSON dat je věnována hromadné kategorizaci ověřovaných transakcí a druhá část je věnována jednotlivým transakcím. První ověřovaná transakce ze dne , datum, , poslední ověřovaná transakce ze dne , datum, . Na základě posouzení úvěruschopnosti žalovaného dospěla žalobkyně k závěru, že si žalovaný může dovolit splácet nové závazky až do výše 17 977 Kč, aniž by tím byla dotčena jeho současná životní úroveň. Žalobkyně zohlednila příjmy žalovaného ve výši 46 502 Kč, náklady na bydlení ve výši 11 031 Kč, náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti ve výši 6 000 Kč, finanční závazky ve výši 9 394 Kč, náklady na sázení a hazardní hry ve výši 100 Kč. Žalobkyně vychází z prohlášení žalovaného při vyplňování žádosti o úvěr, kde je požádán o vyplnění částky průměrného čistého měsíčního příjmu bez prémií a reálně příchozího příjmu na bankovním účtu žalovaného, náklady na bydlení deklarovaných žalovaným při vyplňování žádosti o úvěr a reálně nalezených nákladů na bydlení na bankovním účtu, deklarovaných nákladů na potraviny a běžné zboží při vyplňování žádosti o úvěr a reálně nalezených nákladů na potraviny a běžné zboží na bankovním účtu včetně nákladů navíc na děti , deklarovaných finančních závazků žalovaným při vyplňování žádosti o úvěr a reálně nalezených finančních závazků na bankovním účtu. Na základě své finanční situace si žalovaný mohl dovolit splácet nové závazky ve výši 17 977 Kč, aniž by tím byla dotčena jeho současná životní úroveň. Žalobkyně pečlivě prozkoumala příjem žalovaného, jeho náklady na bydlení, náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti, finanční závazky, náklady na sázení a hazardní hry. Tyto informace porovnala ve stejných kategoriích mezi sebou, kdy v rámci svého konzervativního přístupu a opatrnostních zásad se rozhodla do kalkulací finanční situace žalovaného zahrnovat pouze takové hodnoty, které zajistí, že je správně posouzena úvěruschopnost. Například vždy volí nejnižší zjištěný příjem, zatímco u nákladů upřednostňuje ty nejvyšší hodnoty. Kromě zjištěných nákladů žalobkyně započítává i položku EXTRA, která vytváří rezervu na jakékoliv koníčky, záliby a jiné náklady žalovaného. Po započtení všech závazků a rezerv žalobkyně vypočítala, že finanční měsíční zůstatek žalovaného je 17 977Kč. Žalovaný má tedy dostatečný zůstatek na splácení měsíční splátky úvěru, která dle úvěrové smlouvy činí 2 500 Kč.

2. Žalovaný se k předmětné žalobě nijak nevyjádřil a do spisu nedoložil žádné důkazy stavící na svou obranu. Za situace, kdy jak žalobkyně, tak žalovaný v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. souhlasili s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, soud postupoval v souladu s tímto zákonným ustanovením a rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání.

3. Soud provedl dokazovaní následujícími listinami: smlouva o úvěru ze dne , datum, , doložka elektronického podpisu, potvrzení o zaplacení verifikační platby, předsmluvní informace, potvrzení o platbě ze dne , datum, , upomínky, Předžalobní výzva k plnění ze dne , datum, vč. dokladu o odeslání (, datum, ), kopie občanského průkazu, kopie řidičského průkazu, datový výstup z Credit Ingo CE, bankovní historie žalovaného - JSON data.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o tomto skutkovém stavu: žalobkyně a žalovaný uzavřeli elektronicky dne , datum, smlouvu o úvěru (doložka elektronického podpisu, potvrzení o zaplacení verifikační platby, předsmluvní informace), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému úvěr až do limitu ve výši 50 000 Kč, oproti povinnosti žalovaného úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 57,99 % ročně. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, RPSN činilo 76,18 %. Žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, na jeho účet částku ve výši 50 000 Kč (potvrzení o platbě ze dne , datum, ). Předžalobní upomínkou ze dne , datum, žalobkyně smlouvu o úvěru zesplatnila z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek – prodlení žalovaného s úhradou splátek (upomínky 1,2). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do , datum, . Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, ověřila jeho totožnost (kopie občanského průkazu, kopie řidičského průkazu). Z datového výstupu z Credit Ingo CEE soud zjistil, že ke dni , datum, nemá žalovaný záznam v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v registru SOLUS má pozitivní záznam ve výši 3 663 Kč měsíčně. Z bankovní historie žalovaného za období od dubna 2025 do června 2025 soud zjistil, že v dubnu 2025 žalovaný dosáhl příjmu ve výši celkem 95 536 Kč (, právnická osoba, 43 273 Kč, , právnická osoba, 30 256 Kč, , právnická osoba, 22 007 Kč), jeho výdaje činily celkem 107 774 Kč a pravděpodobné příjmy z půjček či úvěrů přestavovaly celkem 42 210 Kč (, právnická osoba, . 5 000 Kč, , jméno FO, 37 210 Kč). V květnu 2025 dosáhl žalovaný příjmu ve výši celkem 94 399 Kč (, právnická osoba, 43 171 Kč, , právnická osoba, 30 061 Kč, , právnická osoba, 21 221 Kč), jeho výdaje činily celkem 176 626 Kč a příjmy z půjček či úvěrů přestavovaly celkem 62 500 Kč (, právnická osoba, 5 000 Kč, , právnická osoba, 45 000 Kč, , právnická osoba, 12 500 Kč). V červnu 2025 dosáhl příjmu ve výši celkem 105 139 Kč (, právnická osoba, 44 465 Kč, , právnická osoba, 38 814 Kč, , právnická osoba, 21 860 Kč), jeho výdaje činily celkem 179 540 Kč a pravděpodobné příjmy z půjček či úvěrů přestavovaly celkem 58 700 Kč ( , jméno FO, 5 000 Kč, , jméno FO, 26 000 Kč, , jméno FO, 20 000 Kč, , jméno FO, 4000 kč, , jméno FO, 3 700 Kč).

5. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Po právní stránce, soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalovaného podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ,,ZoSÚ“).

11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

15. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně sice tvrdila opak, avšak k prokázání této skutečnosti doložila pouze osobní doklady žalovaného, datový výstup z Credit info CEE, bankovní historii – soubor obsahující JSON data. Žalobkyně tvrdila, že si od žalovaného vyžádala kompletní výpis z bankovního účtu za poslední tři měsíce formou analýzy úvěruschopnosti od společností , právnická osoba, . a , právnická osoba, . Výpisy z bankovního účtu žalovaný předal na úrovni banka-poskytovatel služby prostřednictvím API rozhraní. Z těchto dat po procesu vyhodnocení a kategorizace vychází žalobkyně při sestavení profilu úvěruschopnosti klienta. První část JSON dat je věnována hromadné kategorizaci ověřovaných transakcí a druhá část je věnována jednotlivým transakcím. Pokud žalobkyně vychází, co se týče příjmů žalovaného z reálných příjmů na účtu žalovaného, z doložených podkladů nelze bez pochybností dovodit, jaký původ uvedený příjem má. Není najisto postaveno, že jde o mzdu a zda nejde například o prostředky z jiných půjček, jak tomu často bývá. Žalobkyně ostatně ani nezjišťovala, zda je žalovaný zaměstnán a s jakým příjmem. Ze samotné bankovní historie pak vyplývá, že minimálně v květnu a červnu 2025 byly celkové příjmy žalovaného, tedy i při započtení případných půjček a úvěrů, nižší než jeho výdaje.

16. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného proto nebylo dle závěru soudu dostatečné a správné a žalobkyně nedostála svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud uzavírá, že žalobkyně nesplnila zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr, proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ust. § 87 ZoSÚ, ve spojení s § 580 a § 588 občanského zákoníku17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ má žalobkyně s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru ze dne , datum, , právo na vrácení toho, co bylo plněno, tedy vrácení poskytnuté jistiny ve výši 50 000 Kč ponížené o žalovaným provedené úhrady. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný zaplatil 2 500 Kč, soud proto zavázal žalovaného k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 47 500 Kč.

18. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSoÚ, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024-160. Jelikož žalovaný žalobkyni plnil naposledy dne 15. 7. 2025, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. S ohledem na výše uvedené soud žalobě částečně vyhověl, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 47 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Lhůta k plnění má oporu v ust. § 160 odst.1 o.s.ř. Nárok na další žalobou uplatněné nároky (smluvní pokuta, smluvní úrok, náklady spojené s uplatněním pohledávky), nemá oporu v provedeném dokazování. Ve zbytku proto byla žaloba zamítnuta.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky má oporu v ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. Z požadovaných částek a obsahu výroků I. a II. vyplývá, že žalobkyně byla ve sporu převážně úspěšná. Žalovaný je tak povinen hradit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení. Jedná se o odměnu advokáta za tři úkony právní služby po 3 460 Kč dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby), částku 1 350 Kč za 3 paušální náhrady po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., za provedené úkony právní služby a soudní poplatek ve výši 2 541 Kč. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení ve výši celkem 14 271 Kč k rukám zástupce žalobkyně. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby ze dne, když , datum, , když uvedené skutečnosti měly být součástí žaloby samotné.

20. Podle položky 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků – přílohy zákona č. 549/1991 Sb., soud ve výroku IV. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit soudní poplatek, resp. doplatek soudního poplatku ve výši 182 Kč, když ve věci nebyl vydán platební rozkaz.