20 C 61/2026

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Solanskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 10 280 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 100 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení částky ve výši 8 180 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 280 Kč za dobu od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol: , var. symbol, , do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, , doplněnou dne , datum, , se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 10 280 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru číslo , hodnota, ve výši 18 180 Kč (skládající se z půjčené částky 10 000 Kč a souhrnného poplatku 8 180 Kč), podle které měl splácet týdně 303 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Poskytnuté prostředky byly žalovanému vyplaceny hotově na adrese trvalého bydliště, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy v listinné podobě. Žalovaný zaplatil žalobkyni celkem 7 900 Kč. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek, je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, dále nákladů na jízdy s tím spojené, dále na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů potřebných Smlouvy atd. Nejedná se o sjednaný úrok, jedná se o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie je zřejmé, že žalovaný splácel nepravidelně, takže nastala splatnost pohledávky. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatností smlouvy, tedy od , datum, . K okolnostem posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně uvedla, že provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolu RČ dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, , kontrolu náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, kontrolu zaměstnání telefonicky, kontrolu platební historie klienta v rámci společnosti, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta (Čestné prohlášení klienta o výši závazků ) a dle lokality klienta – a to na základě odborných vědomostí z “terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti a kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem (OZ) v kartě klienta. Žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k předmětné žalobě nijak nevyjádřil a do spisu nedoložil žádné důkazy stavící na svou obranu. Za situace, kdy jak žalobkyně, tak žalovaný v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. souhlasily s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, soud postupoval v souladu s tímto zákonným ustanovením a rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání.

3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne , datum, účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční částku ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalovaný se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 1 980 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, tedy v celkové výši 18 180 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 303 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil různé částky, kdy takto žalobkyni celkem zaplatil 7 900 Kč (informace o smlouvě , číslo, ). Dopisem ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení žalované částky (předžalobní výzva, podací arch). Z evidenční karty klienta vyplývá, že žalovaný při uzavírání úvěrové smlouvy uvedl ohledně svých osobních a majetkových poměrů, že je bez vzdělání, svobodný, žije s rodiči, nemá žádné vyživovací povinnosti, nevlastní automobil. Dále uvedl, že již měl u žalobkyně úvěr. Žalovaný měl pracovat na plný úvazek jako dělník s průměrným čistým příjmem ve výši 22 046 Kč, přičemž jeho měsíční výdaje na bydlení činily 4 872 Kč a celkové výdaje domácnosti pak 9 492 Kč. Příjem žalovaného měl být ověřen z pracovní smlouvy a výplatních pásek za červen a červenec 2022. Z výplatních pásek žalovaného bylo zjištěno, že v měsíci červenci 2022 činil jeho čistý příjem 24 545,94 Kč, v červnu 2022 19 544,93 Kč, v dubnu 2021 25 178 Kč a v květnu 2021 24 553,50 Kč.

4. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Jelikož žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.

5. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.

9. Poté co soud takto aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy nepostupovala s odbornou péčí, když dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Předložená evidenční karta sama o sobě, dle názoru soudu, k prokázání skutečnost, že poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, nestačí Nedostatky v postupu žalobkyně pak soud spatřuje především v tom, že pokud jde o skutečné výdaje žalovaného, spokojila se žalobkyně pouze s tvrzením žalovaného, které žádným způsobem neověřila (např. vyžádáním dokladů o nákladech souvisejících s bydlením apod.). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

10. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, přičemž žalovaný jí ve splátkách zaplatila celkem 7 900 Kč, soud proto zavázal žalovaného k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 2 100 Kč, a to dle ust. § 2993 občanského zákoníku bez potřeby formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly.

11. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSoÚ, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024-160. Jelikož žalovaný dle tvrzení žalobkyně nic dalšího neuhradil, a nehradí doposud, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit.

12. Nárok žalobkyně na další plnění (úrok, poplatky) nemá oporu v provedeném dokazování. S ohledem na výše uvedené soud žalobě částečně vyhověl, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 2 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Lhůta k plnění má oporu v ust. § 160 odst.1 o.s.ř. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

13. Jelikož byl žalovaný převážně úspěšný, měl by vůči procesně neúspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

14. Podle položky 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků – přílohy zákona č. 549/1991 Sb., soud ve výroku IV. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit soudní poplatek, resp. doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, když ve věci nebyl vydán platební rozkaz.