20 C 67/2026

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Solanskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 250 039,29 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 250 039,29 Kč s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 239 418,59 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 239 418,59 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 10 602 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši celkem 250 039,29 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne datum věřitel-prodávající právnická osoba. v likvidaci uzavřel se žalobkyní – kupující smlouvu o prodeji a koupi obchodního závodu. Na základě smlouvy o prodeji a koupi obchodního závodu vstoupila žalobkyně na místo původního věřitele-prodávajícího a stala se jeho právním nástupcem. Dne datum uzavřel původní věřitel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. číslo bez sledování účelu poskytnutí finančních prostředků. Na základě smlouvy o úvěru původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 340 000 Kč, přičemž žalovaným byla vyčerpána celková částka 340 000 Kč. Mezi původním věřitelem a žalovaným bylo dohodnuto splácení úvěru spolu s úrokovou sazbou ve výši 6,99 % p.a. po celou dobu platnosti úvěrové smlouvy. Mezi původním věřitelem a žalovaným bylo dohodnuto splácení poskytnutého úvěru v měsíčních splátkách ve výši 4 653 Kč počínaje měsícem listopadem roku 2021. Dále bylo dohodnuto, že žalovaný zaplatí vyúčtované poplatky, tedy ceny poskytnutých služeb a provedených úkonů ve výši stanovené sazebníkem platným ke dni vyúčtování, tj. za pojištění pro případ nemožnosti splácení částku ve výši 348 Kč. Původní věřitel v souladu se zákonem ověřil úvěruschopnost žalovaného a tento byl po posouzení vyhodnocen jako úvěruschopný. Žalovaný platil dohodnuté splátky v termínu od měsíce listopadu roku 2021 do měsíce září roku 2024. Celkem žalovaný zaplatil do splatnosti celého úvěru částku 172 679,30Kč. Žalobkyně upomínala žalovaného k zaplacení dlužných splátek upomínkami a vzhledem k tomu, že žalovaný na upomínky nereagoval a dlužné splátky nezaplatil, byl dne datum vyzván k zaplacení dluhu v termínu do datum s tím, že zůstatek úvěru se stal splatný dne datum. Žalovaný svou povinnost nesplnil a pohledávku žalobkyni nezaplatil. Ke dni splatnosti dluhu se dlužná částka sestávala z nezaplacené jistiny ve výši 239 418,59 Kč, nezaplacených smluvních úroků ve výši 7 128,70 Kč a nezaplacených poplatků za pojištění a upomínky ve výši 3 492 Kč. V podání ze dne datum žalobkyně doplnila, že žalovaný na žádosti uvedl příjem ve výši 27 410 Kč, přičemž poskytovatel úvěru provedl prověření na základě doloženého potvrzení o příjmu. Poskytovatel úvěru dále mimo jiné ověřil pomocí interního napojení na Insolvenční rejstřík, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, jeho zaměstnavatel nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB ověřil předchozí splátkovou morálku žalovaného, z historie v interní evidenci klientů žalobkyně ověřila, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam o exekučním řízení. Poskytovatel úvěru tedy aktivně prověřoval insolvenční rejstřík, bankovní registr, exekuční portál. Žalovaný na žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 0 Kč. Poskytovatel úvěru proto stanovil životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení a konkrétních sdělených dat žalovaným) na částku 15 000 Kč. Zároveň poskytovatel úvěru při výpočtu disponibilního příjmu žalovaného stanovil maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Tato hranice spolu s ekonomickým modelem stanovenými náklady stanovuje maximální částku z příjmu, kterou lze použít pro splácení úvěrů. Jinými slovy, klient musí vyhovět jak ukazateli splátkového zatížení, tak nákladům dle ekonomického modelu. Příjem nad tuto hranici splátkového zatížení je tedy příjmem využitelným k pokrytí životních nákladů klienta, které vychází z ekonomického modelu. Stanovená částka mimo jiné zahrnovala odhadované průměrné tržní nájemné v dané oblasti dle analýzy nájemného zpracovaného MMR ČR. Dle této analýzy činí průměrné tržní nájemné částku 170 Kč za metr čtvereční pronajímané plochy, což např. u50metrového bytu v místě bydliště žalovaného v roce 2021, kde žalovaný žije a žádal o úvěr, odpovídá nájmu 8 500 Kč měsíčně. Tedy poskytovatel úvěru stanovil náklady takto: 8 500 Kč (nájem, i když žalovaný tvrdil nájem 0 Kč) + 3 500 Kč vodné/stočné/energie + 3 500 Kč strava, ošacení a další výdaje. Celkem tedy částka 15 000 Kč. Žalovaný na žádosti uvedl splátky ve výši 0 Kč. Poskytovatel úvěru dotazem do CCB a vlastních systémů zjistil, že žalovaný měl v době žádosti tyto úvěry: Úvěr mimo žalobkyně se splátkou 4 481 Kč. Splátka nového úvěru činila 4 653 Kč. Nové splátkové zatížení tedy činilo 9 134 Kč. Celkové zatížení jsou náklady ve výši 15 000 Kč, splátky ve výši 9 134 Kč. Žalovaný byl schopný úvěr splácet. Poskytovatel úvěru znal výši přijmu žalovaného, z dostupných údajů stanovil výdaje, měl přehled o dosavadních dluzích žalovaného a pokud žalovaný spadl do dluhové pasti, stalo se tak až po uzavření smlouvy s poskytovatelem úvěru v důsledku přijetí dalších závazků bez vlivu poskytovatele úvěru. Poskytovatel úvěru ve svém posouzení postupoval dle interního ekonomického modelu, který pracuje se statistickými údaji a aktuálními údaji životních nákladů a nákladů na bydlení. Žalobkyně má za to, že celkové posouzení úvěruschopnosti žalovaného při znalosti jeho finanční a závazkové situace odpovídalo závěrům rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 33Ido 24/2021, v němž byly posuzovány shodné hodnoty jako v případě posuzování hodnot u žalovaného, což se mimo jiné projevilo v tom, že žalovaný po určitou dobu řádně plnil svůj dluh. Že poskytovatel úvěru postupoval s péčí řádného hospodáře svědčí i skutečnost, že žalovaný platil dohodnuté splátky od listopadu roku 2021 do měsíce září roku 2024.

2. Žalovaný se k předmětné žalobě nijak nevyjádřil a do spisu nedoložil žádné důkazy stavící na svou obranu.

3. Soud u jednání dne datum provedl dokazovaní listinný důkazy, ze kterých zjistil a vzal za prokázáno, že skutková tvrzení žalobkyně, obsažená v žalobě, odpovídají žalobkyní předloženým listinám, když těmito listinami byly žádost o poskytnutí úvěru ze dne datum, návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum, akceptační dopis ze dne datum - smlouva o úvěru, výpis z účtu žalovaného (doklad o čerpání úvěru) č.l. 19, podklady pro soudní jednání, potvrzení o výši příjmu č.l. 11, podací arch datum, výzva k úhradě z datum, podací arch datum, výzva k úhradě z datum, výzva k úhradě z datum, doklad o koupi závodu ve formě notářského zápisu ze dne datum, ceník, výzva k úhradě z datum, výzva k úhradě z datum, výzva k úhradě z datum, oznámení o převodu obchodního závodu datum, výzva k úhradě z datum, oznámení o postoupení pohledávky datum, výzva k úhradě z datum, výzva k úhradě z datum, předžalobní výzva, oznámení o sesplatnění ze dne datum, podací arch, On line credit risk report č.l. 23-26. Těmito listinami bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dne datum, na jejímž základě žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši 340 000 Kč převodem na účet, dále aktuální výše dluhu žalovaného, jak je žalobkyní v žalobě tvrzena, jakož i to, že žalobkyni svědčí vůči žalovanému právo na zaplacení uvedeného nároku, když byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně v tomto sporu. Žalobkyně rovněž prokázala, že před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného. Naopak žalovaným nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že by dobrovolně žalovaný nárok uhradil.

4. Po právní stránce má nárok žalobkyně oporu v předložené úvěrové smlouvě a v ust. § 2395 občanského zákoníku, podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

6. S oporou o výše uvedená zákonná ustanovení soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. V daném případě právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytl žalovanému úvěr ve výši 340 000 Kč, který žalovaný čerpal převodem na svůj účet. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 6,99% ročně v měsíčních splátkách ve výši 4 999 Kč (včetně pojištění) počínaje dnem datum vždy k 20. dni v měsíci. Žalovaný však podmínky smlouvy nesplnil, úvěr řádně nesplácel. Žalobkyně proto žalovaného upomínala a následně v souladu se smlouvou přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni datum. Žalobkyně prokázala listinou „podklady pro soudní jednání“, že ke dni datum dlužil žalovaný žalobkyni na jistině celkem 239 418,59 Kč, na nezaplacených smluvních úrocích 7 128,70 Kč a na nezaplacených poplatcích 3 492 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni celkem částku ve výši 250 039,29 Kč s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 239 418,59 Kč od datum do zaplacení. Prodlení žalovaného je rovněž prokázáno, soud tedy zavázal žalovaného k úhradě zákonného úroku z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 239 418,59 Kč od datum do zaplacení.

7. Náhrada nákladů řízení byla přiznána dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 10 002 Kč a paušální náhradu podle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony po 300 Kč, tj. předžalobní upomínku a sepis návrhu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.