20 C 78/2026

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Solanskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem jméno FO sídlem adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 50 000 Kč za dobu od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 4 904 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že uzavřela s žalovaným prostřednictvím webového rozhraní www.právnická osoba.cz dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to způsobem uvedeným v čl. 4 Všeobecných obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a to jednak nahlédnutím do databáze SOLUS a také z informací získaných od žalovaného. Žalovaný před uzavřením smlouvy vyplnil na webových stránkách věřitele dotazník, ve kterém uvedl, že je ženatý a uvedl název zaměstnavatele – právnická osoba., IČ IČO, dále uvedl výši svého příjmu. Žalovaný doložil výši svých příjmů a výdajů zpřístupněním údajů ze svého bankovního účtu prostřednictvím aplikace Kontomatik. Touto aplikací byly rovněž ověřeny jeho příjmy od zaměstnavatele za období od 04/2024 do 09/2024. Současně předložil potvrzení z bankovního účtu o příjmech za období 05/2024, 07/2024 a 08/2024. Z údajů uvedených ve výpisu z aplikace Kontomatik vyplývá, že bilance příjmů a výdajů žalovaného byla dostačující k úhradám sjednaných splátek. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Plnění bylo žalovanému poskytnuto dne 8. 11 .2024 z účtu žalobkyně prostřednictvím platební brány ThePay na účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni úvěr 50 000 Kč spolu s úrokem (úplatou za poskytnutí úvěru) ve výši 0,095890410958904 % denně, t.j. 13 041,96 Kč. Žalovaný se tedy zavázal k úhradě částky 63 041,96 Kč, a to v 16měsíčních splátkách s termínem splatnosti poslední splátky ke dni datum. Žalovaný nesplnil podmínky smlouvy tím, že nehradil předepsané splátky. V souladu s ustanovením čl. 9.3 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně z důvodu neplnění povinností žalovaného z úvěrové smlouvy č. hodnota prohlásila úvěr za splatný ke dni datum. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil a žalobkyni ničeho neuhradil. Žalovaný na výzvy žalobkyně a jejího právního zástupce nereagoval a žalobkyni nic nezaplatil. Žalobkyně zaslala žalovanému dne datum předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k předmětné žalobě nijak nevyjádřil a do spisu nedoložil žádné důkazy stavící na svou obranu. Za situace, kdy jak žalobkyně, tak žalovaný v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. souhlasili s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, soud postupoval v souladu s tímto zákonným ustanovením a rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání.

3. Soud provedl dokazovaní následujícími listinami: předsmluvní informace, smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, všeobecné obchodní podmínky, výpis z účtu – kontomatik, dotazník, potvrzení z bankovního účtu o příjmech za období 05/2024, 07/2024 a 08/2024, potvrzení o provedené platbě ze dne datum, faktura ke smlouvě o spotřebitelském úvěru s uvedením termínů splatnosti splátek a jejich výše, zesplatnění spotřebitelského úvěru č. hodnota, předžalobní výzva s dokladem o odeslání. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o tomto skutkovém stavu: žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, oproti povinnosti žalovaného úvěr splatit spolu s denním úrokem ve výši 0,095890410958904 %. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 480 dnů, RPSN činilo 41,21 %. Žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet dne datum částku ve výši 50 000 Kč. Dopisem ze dne datum žalobkyně z důvodu neplnění povinností z úvěrové smlouvy č. hodnota dluh sesplatnila ke dni datum. Žalovaný úhradu dluhu neprovedl ani poté, co mu byla dne datum odeslána předžalobní upomínka. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

4. Po právní stránce, soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalovaného podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ,,ZoSÚ“).

5. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

6. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

12. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně sice tvrdila opak, avšak tato skutečnost byla provedeným dokazování vyvrácena. Žalobkyně zjišťovala údaje o příjmech a výdajích žalovaného, k tomuto doložila potvrzení z bankovního účtu o příjmech za období 05/2024, 07/2024 a 08/2024, dotazník a výpis z účtu - kontomatik. Z předloženého výpisu za období březen 2024 až září 2024 vyplývá, že hlavním pravidelným příjmem žalovaného byla mzda od zaměstnavatele právnická osoba., která se pohybovala přibližně mezi 41 000 až 52 000 Kč měsíčně. Souhrnně žalovaný dosahoval měsíčně celkových příjmů ve výši cca 91 000 až 148 000 Kč měsíčně, avšak významnou část těchto prostředků netvořila mzda, ale opakovaně čerpané úvěry a půjčky. Ve výpisu jsou jednoznačně doloženy půjčky od společností Zaplo, Movinero, Profi Credit, OFIN, Rerum Finance, Tando Financial, Simfina (SimplePůjčka), Creditea/Provident a dalších poskytovatelů. Jen v srpnu 2024 byly načerpány nové úvěry přibližně za 85 000 Kč, v červenci za cca 26 000 Kč, v červnu za cca 88 000 Kč, v květnu za cca 59 000 Kč a v dubnu dokonce kolem 100 000 Kč. Výdaje žalovaného byly velmi vysoké, pohybovaly se zpravidla mezi 125 000 až 160 000 Kč měsíčně a dlouhodobě převyšovaly samotný příjem ze zaměstnání. Ve výpisu jsou patrné četné splátky úvěrů, platby inkas úvěrů, splátky společnostem Profi Credit, Cool Credit a dalším věřitelům. Současně se objevují opakované výběry hotovosti, platby za pohonné hmoty, nájemné, telefonní služby a běžnou spotřebu. Na účtu byly účtovány také debetní úroky, což potvrzuje využívání povoleného či nepovoleného debetu a období, kdy byl účet v záporném zůstatku. Celkově lze uzavřít, že ačkoli žalovaný dosahoval pravidelného pracovního příjmu kolem 45 000 Kč měsíčně, jeho skutečné výdaje byly výrazně vyšší a byly dlouhodobě financovány rozsáhlým využíváním spotřebitelských úvěrů, krátkodobých půjček a dalších externích zdrojů financování. Samotná mzda k pokrytí vykazovaných měsíčních výdajů nepostačovala. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného proto nebylo dle závěru soudu dostatečné a správné a žalobkyně nedostála svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud uzavírá, že žalobkyně nesplnila zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr, proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ust. § 87 ZoSÚ, ve spojení s § 580 a § 588 občanského zákoníku.

13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ má žalobkyně s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru ze dne datum, právo na vrácení toho, co bylo plněno, tedy vrácení poskytnuté jistiny ve výši 50 000 Kč ponížené o žalovaným provedené úhrady. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný ničeho nezaplatil, soud proto zavázal žalovaného k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 50 000 Kč.

14. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSoÚ, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024,Anonymizováno č. j. 8 Co 5/2024-160. Jelikož žalovaný dle tvrzení žalobkyně úvěr nesplácel a nehradí doposud, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit.

15. S ohledem na výše uvedené soud žalobě částečně vyhověl, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 50 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Lhůta k plnění má oporu v ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

16. Při rozhodování o nákladech řízení aplikoval soud ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně požadovala k úhradě částku ve výši 50 000 Kč s příslušenstvím a byla úspěšná co do částky ve výši 50 000 Kč. Žalobkyně tak byla ve sporu převážně úspěšná, a proto je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby po 700 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby), částku 300 Kč za 3 paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za provedené úkony právní služby. Soud aplikoval ust. § 14b advokátního tarifu, jelikož byly splněny všechny podmínky pro jeho použití. Z úřední činnosti je soudu známo, že ve skutkově i právně obdobných věcech, uplatňuje žalobce své nároky opakovaně formou ustáleného vzoru, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, když současně byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení ve výši celkem 4 904 Kč k rukám zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Neplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.