20 C 84/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Solanskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 11 715,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do zaplacení částky ve výši 6 662,17 Kč, částky ve výši 53,21 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 287,51 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 11 662,17 Kč s příslušenstvím a částky 53,21 Kč, z titulu smlouvy o úvěru, eventuelně bezdůvodného obohacení. Tvrdila, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, distančním způsobem na adrese www., právnická osoba, .cz (dále jen „Smlouva“), na základě, které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 42 400 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně (dále jen „VOP“), přičemž první splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, .Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, především s požadavky stanovenými v § 86 odst. 1 a 2. Žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka, dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP, případně z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 900 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet dne , datum, v částce 5 000 Kč. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 Smlouvy následující volitelné služby: služba “Presto” za poplatek ve výši 165 Kč, informační SMS servis za poplatek ve výši 23,04 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle čl. 7 odst. 1 Smlouvy žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne , datum, , přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne , datum, . Žalovaný má k dnešnímu dni ve vztahu k žalobkyni nesplacený dluh v celkové výši 11 662,17 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z následujících položek: Jistina: 4 999,97 Kč, Poplatek za vyplacení tranší úvěru: 99,50 Kč, Smluvní úrok: 6 374,66 Kč, Poplatek za službu „Presto“: 165 Kč a poplatek za informační SMS servis ve výši 23,04 Kč. Žalovaný se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 53,21 Kč za prodlení žalovaného se splácením splátky splatné dne , datum, . Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, .

2. Žalovaný se k předmětné žalobě nijak nevyjádřil a do spisu nedoložil žádné důkazy stavící na svou obranu. Za situace, kdy jak žalobkyně, tak žalovaný v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. souhlasili s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, soud postupoval v souladu s tímto zákonným ustanovením a rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání.

3. Soud provedl dokazovaní následujícími listinami: smlouva o úvěru ze dne , datum, , všeobecné obchodní podmínky, předpis denních splátek, metodika pro posouzení úvěruschopnosti, údaje o poskytovateli, bankID výpis, údaje o příjmech žalovaného, výpis o posouzení úvěruschopnosti, potvrzení o platbě ze dne , datum, , oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, , Předžalobní výzva k plnění ze dne , datum, vč. dokladu o odeslání, sdělení , právnická osoba, , a.s. ze dne , datum, . Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o tomto skutkovém stavu: žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému úvěr až do limitu ve výši 42 400 Kč, oproti povinnosti žalovaného úvěr splatit spolu s denním úrokem ve výši 1,066 %. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do , datum, , RPSN činilo 2448,88 %. Žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, na jeho účet částku ve výši 5 000 Kč. Emailem ze dne , datum, žalobkyně smlouvu o úvěru vypověděla z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek – prodlení žalovaného s úhradou splátek. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou ze dne , datum, k zaplacení dlužné částky do tří dnů. Žalovaný úhradu dluhu neprovedl ani poté, co mu byla dne , datum, odeslána předžalobní upomínka. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

4. Po právní stránce, soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalovaného podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ,,ZoSÚ“).

5. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

6. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

12. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně sice tvrdila opak, avšak tato skutečnost byla provedeným dokazování vyvrácena. Žalobkyně nejspíš zjišťovala údaje o příjmech a výdajích žalovaného, avšak k tomuto doložila pouze výpis o posouzení úvěruschopnosti. K ověření výše příjmu či výdajů jsou nezbytné alespoň výplatní pásky, potvrzení od zaměstnavatele, výpisy z účtu. Nic takového žalobkyně nedoložila, přičemž z žalobního tvrzení vyplývá, že minimálně co se týče výdajů vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného proto nebylo dle závěru soudu dostatečné a správné a žalobkyně nedostála svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud uzavírá, že žalobkyně nesplnila zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr, proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ust. § 87 ZoSÚ, ve spojení s § 580 a § 588 občanského zákoníku. Soud přihlédl k absolutní neplatnosti tohoto právního jednání, aniž by se ho žalovaný dovolal, neboť stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, a to při vědomí smyslu právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru z hlediska ekonomické síly.

13. Okresní soud se dále zabýval platností úvěrové smlouvy s ohledem dobré mravy. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je ujednání o závazku úvěrujícího poskytnout určitou částku úvěrovanému a povinnost úvěrovaného poskytnutou částku vrátit a zaplatit úrok. V řízení bylo prokázáno, že v úvěrové smlouvě ze dne , datum, si účastníci dohodli úrok ve výši 1,066 % denně tj. 389,09 % ročně. Kč, výše RPSN pak činila 2448,88 %. Úrok ve výši 389,09 % ročně je dle názoru soudu odměnou nepřiměřeně vysokou přesahující mnohonásobně průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky. Za této konkrétní situace je nutno posoudit takto ujednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši hraničící s lichvou jako úrok ujednaný v rozporu s dobrými mravy, tedy úrok ujednaný neplatně, přičemž se jedná o neplatnost absolutní podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, ke které soud přihlíží podle ust. § 588 občanského zákoníku z úřední povinnosti. Jelikož ujednání o úrocích není možné oddělit od ostatního obsahu smlouvy, považuje soud z důvodu neplatnosti ujednání o úrocích za absolutně neplatnou celou smlouvu o úvěru.

14. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku má žalobkyně s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru ze dne , datum, právo na vrácení toho, co bylo plněno, tedy vrácení poskytnuté jistiny ve výši 5 000 Kč ponížené o žalovaným provedené úhrady. Jelikož dle žaloby žalovaný nezaplatil ničeho, zavázal soud žalovaného k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč, a to dle ust. § 2993 občanského zákoníku bez potřeby formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly.

15. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSoÚ, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024-160. Jelikož žalovaný dle tvrzení žalobkyně nic dalšího neuhradil, a nehradí doposud, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit.

16. Nárok žalobkyně na další plnění (poplatky, kapitalizovaný úrok, smluvní pokuta) nemá oporu v provedeném dokazování. S ohledem na výše uvedené soud žalobě částečně vyhověl, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 5 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Lhůta k plnění má oporu v ust. § 160 odst.1 o.s.ř. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

17. Jelikož byl žalovaný převážně úspěšný, měl by vůči procesně neúspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

18. Podle položky 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků – přílohy zákona č. 549/1991 Sb., soud ve výroku IV. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit soudní poplatek, resp. doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, když ve věci nebyl vydán platební rozkaz.