4 T 39/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl v hlavním líčení konaném dne 8. října 2021 v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Mikuláše Vodrážky a přísedících Magdaleny Janošcové a Dajany Zápalkové <b>Obžalovaný</b> [celé jméno obžalovaného], [datum narození] v okrese [okres], Rumunská republika, občana Rumunské republiky, trvale bytem [vesnice]. [ulice] [číslo], [PSČ] [město], Rumunská republika, adresa pro doručování [adresa], [vesnice]. [ulice] [číslo], [město], Rumunská republika, [zaměstnání] [anonymizována dvě slova], <b>je vinen, že</b> dne 15. 2. 2021 okolo 1:30 hodin v [obec], okres [okres], v místě hraničního přechodu, poté, co mu bylo policisty nstržm. [celé jméno svědka] a pprap. [celé jméno svědka] sděleno, že nesplňuje podmínky pro umožnění vstupu na území České republiky, neboť má při sobě pouze jeden potřebný doklad totožnosti, byl jimi vyzván k opuštění vozidla Mercedes Sprinter, z vozidla vystoupil a v úmyslu dosáhnout vpuštění na území České republiky povytáhl z kapsy finanční hotovost se slovy„ Coffee for you and your colleague, no problem, I go, I go“ (česky:„ Káva pro vás a kolegu, není problém, pojedu, pojedu“), pak s policisty vešel do unimobuňky sloužící jako kancelář, kde vytáhl z kapsy dvě bankovky v nominální hodnotě 10 EUR, které položil na stůl a hlídce opět sdělil„ Documents okay, colleague, I go, this is for you and your colleague for the coffee, I go“ (česky:„ Dokumenty v pořádku, kolego, já pojedu, to je pro vás a vašeho kolegu na kávu, já pojedu“), <b>tedy</b> sám nabídl úplatek jinému v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu a spáchal takový čin vůči úřední osobě, <b>čímž spáchal</b> zločin podplacení podle § 332 odstavec 1 alinea prvá, odstavec 2 písmeno b) trestního zákoníku <b>a odsuzuje se</b> podle § 332 odstavec 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců. Podle § 81 odstavec 1 trestního zákoníku a § 82 odstavec 1 trestního zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 12 (dvanácti) měsíců. Podle § 80 odstavec 1, odstavec 2 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá trest vyhoštění z území České republiky na dobu 12 (dvanácti) měsíců. Podle § 70 odstavec 2 písmeno a) trestního zákoníku se obžalovanému ukládá trest propadnutí věcí, a to dvou kusů bankovek v celkové hodnotě 20 Euro.

1. Po dokazování provedeném v průběhu hlavního líčení vzal soud za prokázaný skutkový děj uvedený ve výroku tohoto rozsudku. Soud přitom hodnotil veškeré důkazy provedené v průběhu hlavního líčení podle svého vnitřního přesvědčení, po pečlivém uvážení všech okolností případu, jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru, že vina obžalované byla prokázána.

2. Obžalovaný [celé jméno obžalovaného] se k hlavnímu líčení dne 8. 10. 2021 nedostavil a soudu zaslal žádost o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti. Překlad obžaloby do rumunského jazyka byl obžalovanému řádně doručen, obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán, ke skutku, který je předmětem obžaloby, byl již v přípravném řízení vyslechnut, byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na provedení dalších důkazů a současně má soud za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného. Proto soud hlavní líčení konal dle § 202 odst. 2, 5 trestního řádu v nepřítomnosti obžalovaného.

3. V hlavním líčení byly v souladu s § 207 odst. 2 trestního řádu přečteny protokol o výslechu obviněného z přípravného řízení a protokol o vazebním zasedání. Obžalovaný po sdělení obvinění k věci uvedl, že se jedná o velké nedorozumění, jelikož nezná jazyk a nikdy neměl tu tendenci někoho podplácet. Auto, které chtěl koupit v Dánsku, chtěl naložit na přívěsný vozík s plošinou a to by mu bylo dovezeno do Rumunska. Znovu uvedl, že celé to bylo nedorozumění, protože když měl obě ruce v kapsách, tak, když byla zima, policisté mu řekli, aby vytáhl co má v kapse, aby vyložil obsah kapes, a mezitím policie někde telefonovala, aby ověřili doklad ohledně jeho fotokopie řidičského průkazu. Co se týká údajného podplácení, měl u sebe 10 000 EUR v hotovosti, aby v Dánsku koupil auto a 20 EUR si půjčil od kolegy, při tomto zapůjčení ho viděl policista a zavedl ho do té buňky (kontejneru) a tam mu řekl, ať dá na stůl to, co má v kapsách. 20 EUR přece není možné považovat za úplatek, když u sebe měl mnohem více peněz. K dotazům pak, doplnil, že k České republice nemá žádný vztah, nemá tady nikoho známého, pouze tu projížděl jako tranzit. V angličtině nerozumí, nezná ji, zná pouze trochu německy. Toto řekl i policistům. Snažil se jim to říct německy, ale oni si nerozuměli. K dotazu, za jakých okolností měl před policií vytáhnout a na stůl položit 20 EUR, uvedl, že si půjčil od kolegy 20 EUR a dal si je do kapsy od kalhot, a když ho vzali policisté do kontejneru, myslel si, že bude platit pokutu. Pak byl vyzván policisty, aby vytáhl obsah kapes, kde měl eura, a ty položil na stůl, protože byl o to požádán. V minulosti několikrát projíždělo přes Českou republiku. Pokutu v České republice zatím neplatil. Když šel s policisty do kontejneru, další členové osádky zůstali ve vozidle. K dotazu, jak pochopil, že má vyprázdnit obsah svých kapes, uvedl, že policista mu ukázal kapsy a z gestikulace pochopil, že má obsah kapes dát na stůl. V kontejneru byl asi hodinu a pak ho vzali na policejní stanici. Závěrem uvedl, že on nikoho neuplácel, takže se necítí vinen. Kdyby mu aspoň nějakým způsobem naznačili, že se dopouští něčeho protiprávního, tak by to nejspíše stejně nepochopil.

4. Při výslechu ve vazebním zasedání pouze odkázal na svou dřívější výpověď, a k věci nic nového neuvedl.

5. Svědek [celé jméno svědka] v hlavním líčení mimo jiné vypověděl, že s kolegou měli za úkol kontrolovat přijíždějící vozidla se zaměřením na cizí dopravní SPZ, kdy si povšimli, že přijíždělo vozidlo ze Slovenska s rumunskou SPZ, které zastavili za účelem silniční kontroly a kontroly osob, které se ve vozidle nacházely. Zprvu jim dali všichni doklady totožnosti, ID karty včetně řidičských oprávnění. Tyto doklady vzali a pomocí mobilní platformy ztotožnili. Když doklady vraceli, tak kolega si všiml jedné osoby, která se skrývala za jinou osobou. Při prohlídce zvenčí zjistili, že tato osoba nepředložila žádný doklad, proto osobu vyzvali, aby vyšla ven z vozidla a snažili se zjistit, proč jim v první okamžik nepředložila žádný doklad totožnosti a proč se skrývala za jinou osobou. Uvedl jim, že spal, ale v momentě, kdy vraceli doklady, tak už nespal. Předložil jim ID kartu a doptávali se ho na důvod, proč v době pandemického stavu cestuje ze své vlasti přes naše území a řekl jim, že jede stejně jako jeho kolegové z auta nakupovat vozidla do Dánska. Vozidlo mělo za sebou ještě přívěsný vozík, kde bylo možno naložit ještě minimálně dvě osobní auta. Jelikož jim pan [celé jméno obžalovaného] tvrdil, že jde taky kupovat auto a nebyl jim schopen předložit řidičské oprávnění, tak jim to přišlo zvláštní, poněvadž, když jde někdo nakupovat auto a ví, že ho bude řídit nazpátek, tak by měl řidičské oprávnění mít u sebe. To byla pohnutka, kdy si s kolegou říkali, že toto vysvětlení pro ně nebude dostatečné, aby tuto osobu pustili přes naše území. Tato situace byla vysvětlována i panu [celé jméno obžalovaného] venku u auta. Mohlo to trvat 5-10 minut, kdy v této době, nebo v situaci, kdy panu [celé jméno obžalovaného] došlo, že nebude vpuštěn přes naše území, tak tento povytáhl z teplákové kapsy nějaké bankovky a ukázal je směrem ke svědkovi. Svědek reagoval tak, že to řekl svému kolegovi [celé jméno svědka], a aby si ověřili to, že pochopil to povytažení bankovek jako úmysl o uplácení, tak si pana [celé jméno obžalovaného] vzali s kolegou dovnitř do buňky, kde měli své zázemí. Panu [celé jméno obžalovaného] opakovali to samé, co mu říkali venku, z jakého důvodu nebude vpuštěn přes naše území, že jim to přijde nedostatečně odůvodněné. Když mu to říkali, tak v průběhu toho hodil pan [celé jméno obžalovaného] 20 Euro na stůl a řekl:„ It's OK, I go to Denmark“. Čili z tohoto jednání bylo zřejmé, že pan [celé jméno obžalovaného] si myslel, že těmi 20 Eury si zpřístupní cestu přes naši zemi. V daný okamžik to z pozice úřední osoby začali řešit oficiální cestou, kdy poté kontaktovali operačního důstojníka, který přivolal na místo Obvodní oddělení z [obec], potom byl kontaktován dosahový kriminalista z [obec] a nastaly úkony, které vedly k tomu, že pan [celé jméno obžalovaného] byl zadržen a převezen do [obec] a tam se začalo se sepisováním dokumentů s tou věcí souvisejících. Potom skončili ve [obec] na oddělení hospodářské kriminality, kde se ta věc dále vyšetřovala. K dotazům doplnil, že předmětem kontroly byla prevence před nelegální migrací a dále to souviselo s pandemickým stavem, protože v ten okamžik k nám nemohl přicestovat každý, kdy se mu chtělo. Rozhodnutí, že budou požadovat od kontrolovaných osob řidičské průkazy, bylo rozhodnutí z jejich nejlepšího vědomí a svědomí a takhle se v ten okamžik rozhodli. Auto, kterým cestovali, mělo přívěs, přívěs byl stříbrné barvy, kde by se daly určitě naložit dvě osobní vozidla a vepředu to bylo vozidlo Pickup, barvu neví, ale bylo tam celkem 6 osob, které jely ve vozidle.

6. Podle § 211 odst. 3 písm. a) trestního řádu byl v hlavním líčení přečten protokol o výslechu svědka [celé jméno svědka] z přípravného řízení. Tehdy popsal svědek situaci v podstatných bodech shodně jako v hlavním líčení. Po přečtení protokolu svědek potvrdil svou dřívější výpověď. Svědek tvrdil, že jim obžalovaný řekl, že auto, které si chce v Dánsku koupit, bude na zpáteční cestě sám řídit. Svědek upřesnil, že se o tomto bavili v angličtině. Na dotaz, jak by pokračovala kontrola, kdyby jim obžalovaný předložil řidičský průkaz, svědek, uvedl, že by pravděpodobně situaci konzultovali s nadřízeným, ale k tomu nedošlo, protože situace se díky nabídnutému úplatku vyvinula jinak. K dotazu, jakou bankovku obžalovaný povytáhl, uvedl, že to nešlo vidět, jenom to povytáhl z tepláků, stál vedle něho a díval se směrem k němu, ale že to byla bankovka, to ví jistě. K dotazu, zda to viděl někdo jiný, uvedl, že to bylo mezi ním a panem [celé jméno obžalovaného]. Když viděl, že povytahuje tu bankovku, takto sdělil kolegovi [celé jméno svědka], že povytáhl bankovku a že má z toho pocit, že by se mohlo jednat o pokus o uplácení, a na základě toho se rozhodli, že se opravdu přesvědčí, jestli to je pokus o uplácení, a rozhodli se tak, že půjdou do tepla, venku byla zima, takže šli do tepla do té unimobuňky a tam tu konverzaci celou vedli s panem [celé jméno obžalovaného] znovu, načež on jim potom vytáhl, ne na popud toho, že by mu řekli, aby si vytáhl všechny věci z kapsy, ale na popud toho, že konverzace se odvíjela od toho, že nebude vpuštěný na naše území, proto vytáhl těch 20 Euro, a hodil to na stůl s dovětkem„ To je pro Vás, na kávu“ (v anglickém jazyce)„ a já pojedu dál do Dánska“. Když brali pana [celé jméno obžalovaného] do té buňky, neví, jestli mu říkali, z jakého důvodu má jít s nimi do unimobuňky, ale chtěli si celou tu věc vysvětlit znovu, jestli tu věc chápou správně nebo ne. S obžalovaným se bavili anglicky, jednalo se o základní fráze. Když mu vysvětloval důvody, proč nebude vpuštěn, tak myslí, že se to určitě dá pochopit v rámci základních frází, protože za každou větou, která byla řečena, se ho doptal„ Do you understand me?“, načež vždycky odpověděl, že ano. Při celé situaci nebyl okamžik, kdy by se tvářil, že tomu nerozumí, co mu říká. Celkově by popsal úroveň angličtiny pana [celé jméno obžalovaného] jako základní.

7. Svědek [celé jméno svědka] v hlavním líčení vypověděl, že toho dne při silniční kontrole po zastavení vozidla došlo k tomu, že jeden z občanů Rumunska jim opakovaně nabídl úplatek. Nabídl ho tak, že jim rukou gestikuloval, že jim dá peníze. Po zastavení vozidla po nějaké době pan [celé jméno obžalovaného] vystoupil z vozidla, kdy obešel vozidlo dozadu k řidiči, tam byl druhý policista u řidiče, potom spolu přišli zpátky za ním, kdy kolega mu po cestě říkal, že mu za vozidlem nabízel úplatek, tak se ho zeptal ještě jednou, jestli mu dobře rozuměl a na to už viděl, že pan [celé jméno obžalovaného] má znovu ruku v kapse, v teplácích nebo v bundě, má tam nějakou hotovost a gestikuluje, že jim ji podává a něco jim říkal. Tak potom i s kolegou šli do buňky, kterou měli postavenou na hranici, kdy pan [celé jméno obžalovaného] šel za nimi, znovu hotovost vytáhl z kapsy, položil ji na stůl, a byl na odchodu. K dotazům pak doplnil, že pan [celé jméno obžalovaného] něco říkal, něco v tom smyslu, že to je pro ně na kávu a že to je v pohodě, ta situace, že nemají nic řešit, něco takového. Pronesl to svou lámanou angličtinou. Konkrétně obžalovaný v angličtině pronesl:„ It's money for you, for your colleague, fot the coffee“, něco s kávou tam zaznělo, že to je pro něj a pro kolegu, no problem. Nabídl jim 20 Euro, jestli si vzpomíná dobře. Myslí si, že to nebylo myšleno tak úplně jako úplatek, ale tak, jak to na Balkáně chodí, že to je součástí běžné dopravní kontroly, kdy to jsou takové mini pozornosti, takže si myslí, že k tomu přistoupil takhle, jenže takhle to tady u nás není. Svědek byl třikrát na zahraniční misi a ví, jak to chodí na Balkáně na hranicích. V Rumunsku nebyl, jenom prostě ví, že tam je to běžnější než tady. Ta situace při kontrole se vyvinula tak, že jim říkali, že můžou pokračovat dále, protože jich bylo ve vozidle více, ale bez pana [celé jméno obžalovaného], anebo se všichni otočí, a pojedou zpátky na Slovensko. Jestli si dobře vzpomíná, tak pan [celé jméno obžalovaného] jim nepředložil řidičský průkaz, předložil jim nějaký papírek, kdy jim tvrdil, že to je řidičský průkaz, ale nebyla tam fotka, nikdy takový dokument neviděl, takže takový dokument nemůže uznat. Auto, které zastavili, byla taková useknutá dodávka s návěsem na vozidlo, myslí Mercedes, barvu neví, místo zadního prostoru je prostor k naložení jednoho vozidla, a měli tam ještě vozík, na který by šlo dát ještě další vozidlo. Asi neřešili, kolik aut budou kupovat. Před tím, než pan [celé jméno obžalovaného] vytáhl tu bankovku, tak proběhla komunikace v tom smyslu, že jim dali dvě možnosti, a to, že pan [celé jméno obžalovaného] zůstane ve vozidle, v tom případě pojedou zpátky na Slovensko, a druhá možnost byla, že budou pokračovat bez něj. Myslím, že pak proběhla nějaká konverzace mezi nimi (posádkou auta) a zkusili tu situaci vyřešit, a to tím nabídnutím úplatku. Neví, jestli to byl jejich společný záměr. Panu [celé jméno obžalovaného] sdělili, že nemá jak doložit účel cesty, proto ho nemůžou pustit.

8. Podle § 211 odst. 3 písm. a) trestního řádu byl přečten protokol o výslechu svědka [celé jméno svědka] z přípravného řízení. Po přečtení protokolu svědek potvrdil svou dřívější výpověď. Po přečtení protokolu svědek uvedl, že si vzpomněl, že auto bylo pětimístné a jich bylo ve vozidle šest, takže to by byl taky problém, ale k řešení tohoto nedošlo. Ale kdyby jich bylo pět, tak si myslí, že by mohli jet, ale proto, že jich bylo šest, takto bylo pořád špatně, i kdyby měl řidičák. Je to přestupek v dopravě, ta situace by ve výsledku dopadla ke stejnému závěru, takže jeden z nich by musel vystoupit, ale to s nimi neřešili, k tomu nedošlo. V té buňce měl v úmyslu to zadokumentovat, jenomže nebyl schopný zapnout telefon, zapnul ho až potom, co to na ten stůl položil, a to vyfotil, ale měl v plánu udělat na telefon video, aby se to nemuselo řešit takhle zdlouhavě, to se mu ale nepovedlo. V buňce ho nevyzvali, aby vytáhl obsah kapes. V buňce po otevření dveří po dvou metrech vpravo je stůl, tak s kolegou vešli do té buňky, pan [celé jméno obžalovaného] za nimi, a ihned vytáhl peníze a dal je na stůl, otočil se a začal z budky odcházet. K dotazu, zda se obžalovaný před nimi v tom autě aktivně skrýval, uvedl, že určitě ano, protože ze začátku té kontroly, když vybrali pět dokladů, tak neměli tušení, že jich je tam šest. K dotazu, co v angličtině říkal pan [celé jméno obžalovaného], když povytahoval z té kapsy a dával na stůl ty bankovky, uvedl:„ For you, for colleague, coffee, no problém“. To říkal při obou případech, co viděl, už když šel k němu a vevnitř v té buňce taky.

9. Soud v hlavním líčení provedl v souladu s § 213 trestního řádu listinné důkazy, ze kterých učinil následující zjištění. Z protokolu o ohledání místa činu včetně fotodokumentace je zřejmé, kde došlo k předmětnému skutku. Na č.l. 92 je fotografie předmětných dvou desetieurových bankovek pořízená svědkem [celé jméno svědka].

10. K osobě obžalovaného bylo zjištěno, že tento nemá žádný záznam v opisu rejstříku trestů pro Českou republiku. Žádné jiné trestní stíhání nebylo zjištěno ani lustrací v centrální evidenci stíhaných osob. V opisu z evidence přestupků nemá obžalovaný žádný záznam.

11. Po provedeném dokazování dopěl soud k závěru o vinně obžalovaného ze spáchání skutku popsaného v podané obžalobě, jehož popis byl beze změny převzat do výroku tohoto rozsudku. Obžalovaný se k vytýkanému jednání nedoznal a na svou obhajobu tvrdil, že se jednalo o nedorozumění, kdy se domníval, že má v policejní unimobuňce vytáhnout na stůl všechny věci, a proto tak učinil. Vzhledem k tomu, že měl v kapse i dvě desetieurové bankovky, které si půjčil od kolegy pro případ, že by musel platit pokutu, vytáhl a položil na stůl i tyto bankovky. Popřel, že by měl v úmyslu policisty podplácet, peníze vytáhl a položil na stůl na pokyn policistů. Tato obhajoba obžalovaného je spolehlivě vyvrácena výpověďmi obou svědků vyslechnutých, jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem (policistů [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka]), jejichž výpovědi považuje soud ve všech podstatných bodech za pravdivé a věrohodné. Oba svědci, kteří prováděli policejní kontrolu dne 15. 2. 2021, shodně vypověděli a dopodrobna popsali, jak probíhala tato kontrola, včetně okamžiků, kdy se jim obžalovaný pokusil nabídnout úplatek. Oba svědci vypověděli, že nabídka úplatku nebyla učiněna ze strany obžalovaného jednorázově, ale že tak obžalovaný činil opakovaně. Nejprve nabídl jednomu z policistů úplatek venku před unimobuňkou, následně gestikuloval ve smyslu nabídky úplatku i ve vztahu k druhému ze svědků, a následně vytáhl z kapsy 2 desetieurové bankovky i uvnitř unimobuňky, kam jej policisté odvedli. Svědci se zároveň vyjádřili i ke slovním projevům učiněným v angličtině obžalovaným, ze kterých lze jednoznačně učinit závěr, s jakým úmyslem 2 desetieurové bankovky vytáhl. I když obžalovaný tvrdil, že anglicky nerozumí, svědci jednoznačně popsali, že jednoduchým frázím, které k němu zazněly z jejich strany, rozuměl. Rovněž sám obžalovaný používal jednoduché anglické věty, které se promítly i do skutku popsanému ve výroku tohoto rozsudku. Po provedeném dokazování je zřejmé, že po formální stránce došlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu podplacení podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Na skutečnosti, že po formální stránce došlo ke spáchání uvedeného trestného činu, nemůže nic změnit ani okolnost, že požadavek policistů k předložení řidičského průkazu po osobě, která neřídí motorové vozidlo, nelze nijak rozumně odůvodnit. Pokud obžalovaný a zbytek posádky kontrolovaného auta uváděli, že jedou kupovat auto do Dánska, nelze automaticky dovozovat, že musí tato auto sami na zpáteční cestě řídit. S ohledem na úroveň angličtiny, kterou se osoby na místě dorozumívaly, a na obsah výpovědi obou svědků, má soud za to, že tyto podrobnosti na místě s kontrolovanými osobami svědci ani neřešili. Ze strany policistů se jednalo spíše o okamžitou improvizaci v situaci, kterou museli okamžitě řešit, kdy vycházela tzv. proticovidová opatření, v nichž nebylo jednoduché se orientovat ani pro samotné policisty. Podstatnější z tohoto pohledu se jeví tvrzení svědka [celé jméno svědka] u hlavního líčení, který uvedl, že v kontrolovaném autě cestovalo celkem 6 osob (což odpovídá obsahu spisu), přitom se jednalo o auto určené k přepravě pouze 5 osob. Zde lze konstatovat, že je škoda, že policie neprovedla fotodokumentaci kontrolovaného auta. Ze spisu vyplývá pouze informace, že se jednalo o Mercedes Sprinter, který se ale zřejmě vyrábí v různých úpravách. Podstatné stále zůstává, že obžalovaný vyrozuměl z jednání policistů, že mu hrozí, že nebude moci pokračovat v cestě do Dánska, a je lhostejno, zda pochopil, že se tak může stát kvůli neplatnému řidičskému průkazu nebo kvůli skutečnosti, že jich cestuje 6 v automobilu určeném pro 5 osob. V žádném případě však nebyl oprávněn vzniklou situaci řešit nabídnutím úplatku policistům. Svědci jednoznačně vyloučili, že by obžalovanému naznačovali, že má zaplatit nějakou pokutu. Pro pořádek soud dodává, že výše nabídnutého úplatku nemá vliv na trestnost vytýkaného jednání. Pokud jde o společenskou škodlivost vytýkaného jednání, tak soud nesouhlasí s názorem státního zástupce prezentovaném v závěrečné řeči u hlavního líčení, kdy uvedl, že pokud jde o problém společenské škodlivosti, drobná každodenní korupce je jedna z nejnebezpečnějších věcí, co pro fungování státu může být. Dále státní zástupce uvedl, že pokud člověk vidí, že žije ve státě, kde se ani ty nejnutnější věci nedají vyřídit bez úplatků, bez známostí, bez nějakého pošťouchnutí, tak se naprosto rozpadá důvěra ve stát. S tímto názorem by se dalo souhlasit, pokud by byl míněn jako obecné konstatování ve vztahu ke státu, kde to takto skutečně funguje. Soud musí posuzovat společenskou škodlivost konkrétního vytýkaného jednání v kontextu všech okolností. Dle názoru soudu Česká republika v žádném případě není zemí, kterou by sužovala„ každodenní drobná korupce“, o čemž svědčí mimo jiné i fakt, že policisté pokus o úplatek v tomto případě okamžitě nahlásili svým nadřízeným a věc následně skončila až před soudem. Z tohoto pohledu je nutno vytýkaný skutek hodnotit jako v podstatě ojedinělé jednání, ke kterému se obžalovaný uchýlil v situaci, kdy mu hrozilo, že nebude moci pokračovat dál v cestě přes Českou republiku. Určitou roli v jeho jednání mohly hrát i případné zkušenosti z jiných zemí, kde snad lze obdobnou situaci občas vyřešit nabídkou úplatků, jak připustil i svědek [celé jméno svědka]. Společenská škodlivost vytýkaného jednání v tomto případě přesahuje úroveň přestupku, a na místě je uplatnění norem trestního práva.

12. Protiprávní jednání obžalovaného je právně kvalifikováno jako zločin podplacení podle § 332 odstavec 1 alinea prvá, odstavec 2 písmeno b) trestního zákoníku, neboť bylo prokázáno, že obžalovaný sám nabídl úplatek jinému v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu a spáchal takový čin vůči úřední osobě. Provádění dopravní kontroly policií v tomto případě jednoznačně odpovídá pojmu obstarávání věcí obecného zájmu bez ohledu na oprávněnost konkrétního požadavku na předložení platného řidičského průkazu od osoby, která neřídí motorové vozidlo. Vytýkaného jednání se obžalovaný dopustil zaviněně ve formě přímého úmyslu ve smyslu § 15 odstavec 1 písmeno a) trestního zákoníku, neboť chtěl způsobem uvedeným v zákoně porušit zájem chráněný zákonem, což je zřejmé již ze samotného popisu vytýkaného jednání.

13. Při ukládání trestu soud hodnotil všechny okolnosti rozhodné pro jeho druh a výměru z hledisek ustanovení §§ 37, 38 a 39 trestního zákoníku a zároveň zvažoval všechny polehčující a přitěžující okolnosti, které u obžalovaného přicházejí v úvahu. Soud dále hodnotil povahu a závažnost spáchaného přečinu, jakož i osobní poměry pachatele a možnost jeho nápravy. Jako polehčující okolnost vyhodnotil soud dosavadní beztrestnost obžalovaného na území České republiky. Přitěžující okolnosti soud u obžalovaného neshledal. Po zvážení všech okolností v souladu s § 39 trestního zákoníku soud dospěl k závěru, že v tomto případě postačí ukládání podmíněného trestu odnětí svobody s odkladem jeho výkonu na přiměřenou zkušební dobu. Při úvaze o výměře trestu je soud vázán zákonnou trestní sazbou, která je v případě zločinu podle § 332 odst. 2 trestního zákoníku stanovena v rozpětí 1 až 6 let trestu odnětí svobody. Soud po zohlednění všech okolností zejména s přihlédnutím k relativně nízké společenské škodlivosti vytýkaného jednání uložil obžalovanému trest odnětí svobody ve výměře 12 měsíců, což je trest na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Soud obžalovanému zároveň uložil podle § 80 odstavec 1, odstavec 2 trestního zákoníku trest vyhoštění z území České republiky na dobu 12 měsíců a dále podle § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku i trest propadnutí věci ve vztahu ke dvěma kusům bankovek v celkové hodnotě 20 Euro, neboť se jedná o nástroj trestné činnosti. Kumulativně uložené tresty považuje soud za zcela přiměřené společenské škodlivosti vytýkaného jednání a zcela odpovídající kritériím uvedeným v §§ 37 až 39 trestního zákoníku.