40 C 23/2026

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Marcelou Vlčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 28 576,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 964,47 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení: - částky 21 611,72 Kč, - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 64,51 Kč, - kapitalizovaného úroku ve výši 43,57 Kč - zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 081,74 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení, - úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 803,74 Kč od 22. 11. 2025 do zaplacení, - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 513,02 Kč, - kapitalizovaného úroku ve výši 1 987,19 Kč - zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 26 494,45 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení, - úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 24 650,45 Kč od 22. 11. 2024 do zaplacení.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 28576,19 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že Mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba. (dříve pod názvem právnická osoba), se sídlem adresa, IČ: IČO (dále jen „Banka“), a žalovaným byla dne 4. 10. 2022 uzavřena smlouva o úvěru - konkrétně SMLOUVA O ÚVĚRU S POJIŠTĚNÍM SCHOPNOSTI SPLÁCET - Expres půjčka (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání v čl. I. Smlouvy jsou její součástí také všeobecné obchodní podmínky (dále jen „VOP“) a produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru (dále jen „produktové podmínky“) a sazebník. Žalovaný výslovně prohlásil, že se s nimi seznámil a že s nimi souhlasí. Na základě ujednání v čl. II. a III. Smlouvy poskytla Banka žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč z úvěrového účtu č. č. účtu. Úvěr byl poskytnut neúčelově, jednorázově převodem na běžný účet sjednaný v čl. III. Smlouvy. Žalovaný se v čl. II. Smlouvy zavázal hradit Bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 12,75 % p.a.. Dále se žalovaný v čl. II. a III. Smlouvy zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu a dle čl. 22 produktových podmínek případné další poplatky, např. za upomínání, a to ve výši podle Smlouvy a sazebníku Banky. V rámci Smlouvy si žalovaný sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázal hradit Bance poplatek za pojištění ve výši uvedené v čl. II. Smlouvy. Žalovaný byl dle čl. II. Smlouvy povinen splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření Smlouvy. Vedle těchto splátek úvěru byl povinen hradit měsíčně také sjednané poplatky. Poplatky byly splatné vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Splátky poskytnutého úvěru vč. úroků a poplatky byl žalovaný povinen splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžném účtu, v jehož prospěch bylo provedeno neúčelové čerpání úvěru. Žalovaný byl dle Smlouvy a dle čl. 13 písm. c) produktových podmínek povinen neocitnout se v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky Banky. Žalovaný porušil své závazky ze Smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků a vyčíslených poplatků. Banka proto využila svého práva sjednaného v čl. 14 písm. a) produktových podmínek ve spojení s čl. I. Smlouvy a dopisem ze dne 21. 11. 2024 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 21. 11. 2024. Dlužnou částku včetně úroků a poplatků ve výši 2 142,72 Kč byl žalovaný povinen neprodleně uhradit. Ode dne následujícího po dni zesplatnění má žalobce nárok také na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a dlužných poplatků a smluvní pokuty. Dlužná částka nebyla ze strany žalovaného v plné výši uhrazena. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany Banky postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025, a to s účinností ke dni 21. 5. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 6. 6. 2025. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tj. k 21. 5. 2025, celkem 2 189,82 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení: dlužné jistiny úvěru ve výši 803,74 Kč, poplatků ve výši 1 278,00 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 43,57 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 64,51 Kč. Dále žalobkyně požaduje rovněž zaplacení: úroků ve výši 12,75 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 803,74 Kč od 22. 11. 2024 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 12,75 % p.a. z dlužné částky ve výši 2 081,74 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 803,74 Kč, dlužných poplatků ve výši 1 278,00 Kč, od 25. 5. 2025 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 25. 8. 2025. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobkyně je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném rovněž náhradu nákladů tohoto řízení v celkové výši uvedené v části D) tohoto Návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Tarifní hodnotou pro výpočet odměny právního zastoupení je součet Celkových hodnot žalovaných pohledávek bez příslušenství. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba. (dříve pod názvem právnická osoba), se sídlem adresa, IČ: IČO (dále jen „Banka“), a žalovaným byla dne 22. 9. 2022 uzavřena smlouva o úvěru - konkrétně SMLOUVA O ÚVĚRU S POJIŠTĚNÍM SCHOPNOSTI SPLÁCET - Expres půjčka (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání v čl. I. Smlouvy jsou její součástí také všeobecné obchodní podmínky (dále jen „VOP“) a produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru (dále jen „produktové podmínky“) a sazebník. Žalovaný výslovně prohlásil, že se s nimi seznámil a že s nimi souhlasí. Na základě ujednání v čl. II. a III. Smlouvy poskytla Banka žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč z úvěrového účtu č. č. účtu. Úvěr byl poskytnut neúčelově, jednorázově převodem na běžný účet sjednaný v čl. III. Smlouvy. Žalovaný se v čl. II. Smlouvy zavázal hradit Bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 12,75 % p.a.. Dále se žalovaný v čl. II. a III. Smlouvy zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu a dle čl. 22 produktových podmínek případné další poplatky, např. za upomínání, a to ve výši podle Smlouvy a sazebníku Banky. V rámci Smlouvy si žalovaný sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázal hradit Bance poplatek za pojištění ve výši uvedené v čl. II. Smlouvy. Žalovaný byl dle čl. II. Smlouvy povinen splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření Smlouvy. Vedle těchto splátek úvěru byl povinen hradit měsíčně také sjednané poplatky. Poplatky byly splatné vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Splátky poskytnutého úvěru vč. úroků a poplatky byl žalovaný povinen splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžném účtu, v jehož prospěch bylo provedeno neúčelové čerpání úvěru. Žalovaný byl dle Smlouvy a dle čl. 13 písm. c) produktových podmínek povinen neocitnout se v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky Banky. Žalovaný porušil své závazky ze Smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků a vyčíslených poplatků. Banka proto využila svého práva sjednaného v čl. 14 písm. a) produktových podmínek ve spojení s čl. I. Smlouvy a dopisem ze dne 21. 11. 2024 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 21. 11. 2024. Dlužnou částku včetně úroků a poplatků ve výši 28 534,56 Kč byl žalovaný povinen neprodleně uhradit. Ode dne následujícího po dni zesplatnění má žalobkyně nárok také na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a dlužných poplatků a smluvní pokuty. Dlužná částka nebyla ze strany žalovaného v plné výši uhrazena. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany Banky postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025, a to s účinností ke dni 21. 5. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tj. k 21. 5. 2025, celkem 29 994,66 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo na předmětnou pohledávku žalobkyni uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení: dlužné jistiny úvěru ve výši 24 650,45 Kč, poplatků ve výši 1 844,00 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 1 987,19 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 513,02 Kč. Dále žalobkyně požaduje rovněž zaplacení: úroků ve výši 12,75 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 24 650,45 Kč od 22. 11. 2024 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 12,75 % p.a. z dlužné částky ve výši 26 494,45 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 24 650,45 Kč, dlužných poplatků ve výši 1 844,00 Kč, od 25. 5. 2025 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobkyně je tak nucena se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném rovněž náhradu nákladů tohoto řízení v celkové výši uvedené v části D) tohoto Návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Tarifní hodnotou pro výpočet odměny právního zastoupení je součet Celkových hodnot žalovaných pohledávek bez příslušenství.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného a ze získaných vnitřních a vnějších zdrojů, přičemž s ohledem na deklarovanou výši příjmu dospěla k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaný na úvěrovou smlouvu ze dne 4. 10. 2022 zaplatil celkem 6 516,97 Kč a na úvěrovou smlouvu ze dne 22. 9. 2022 částku 21 518,56 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a ve sporu zůstal zcela pasivní.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 4. 10. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, podle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit, spolu se sjednaným úrokem ve výši 20,35 % ročně, a to nejpozději do 4. 10. 2024, v měsíčních splátkách po 281,33 Kč (poslední splátka ve výši 339,72 Kč) (smlouva o úvěru, přehled čerpání a splátek). Jelikož žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 21. 11. 2024 (výzva k úhradě, zesplatňující dopis). Dopisem ze dne 6. 6. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení úvěrové pohledávky na žalobkyni, k němuž došlo smlouvou ze dne 14. 5. 2025 (smlouva o postoupení pohledávek vč. příloh, dohoda o úplatě, potvrzení o úplatě, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní upomínkou ze dne 25. 8. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu, a to ve lhůtě do 9. 9. 2025 (předžalobní výzva, podací lístek). Z potvrzení o příjmu žalovaného ze dne 9. 9. 2022 vyplývá, že žalovaný byl od 1. 12. 2018 zaměstnán u společnosti právnická osoba, když výše průměrného čistého příjmu žalovaného za poslední 3 měsíce činila 21 211 Kč. Dle sdělení žalovaného měsíční příjem domácnosti činí 35 000 Kč, bydlí v nájmu a nemá vyživovací povinnost k dalším osobám. Dále z tvrzení žalobkyně vyplývá, že tato banka porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. A dále, že vůči bance měl žalovaný v době podání Žádosti o úvěr závazky v celkové výši měsíčních splátek 781,63 Kč a z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný má další závazky s celkovou výší měsíčních splátek 8 108 Kč. Z nerozporovaných tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný na úvěr zaplatil celkem 6 516,97 Kč.

5. Dále bylo soudem zjištěno z listinných důkazů předložených žalobkyní, že dne 22. 9. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, podle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit, spolu se sjednaným úrokem ve výši 23,55 % ročně, a to nejpozději do 22. 9. 2028, v měsíčních splátkách po 867,63 Kč (poslední splátka ve výši 569,60 Kč) (smlouva o úvěru, přehled čerpání a splátek). Jelikož žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 21. 11. 2024 (výzva k úhradě, zesplatňující dopis). Dopisem ze dne 6. 6. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení úvěrové pohledávky na žalobkyni, k němuž došlo smlouvou ze dne 14. 5. 2025 (smlouva o postoupení pohledávek vč. příloh, dohoda o úplatě, potvrzení o úplatě, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní upomínkou ze dne 25. 8. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu, a to ve lhůtě do 9. 9. 2025 (předžalobní výzva, podací lístek). Z potvrzení o příjmu žalovaného ze dne 9. 9. 2022 vyplývá, že žalovaný byl od 1. 12. 2018 zaměstnán u společnosti právnická osoba, když výše průměrného čistého příjmu žalovaného za poslední 3 měsíce činila 21 211 Kč. Dle sdělení žalovaného měsíční příjem domácnosti činí 35 000 Kč, bydlí v nájmu a nemá vyživovací povinnost k dalším osobám. Dále z tvrzení žalobkyně vyplývá, že tato banka porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. A dále, že vůči bance měl žalovaný v době podání Žádosti o úvěr závazky v celkové výši měsíčních splátek 781,63 Kč a z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný má další závazky s celkovou výší měsíčních splátek 8 108 Kč. Z nerozporovaných tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný na úvěr zaplatil celkem 21 518,56 Kč.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně 2 smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně § 86 a 87 tohoto zákona.

7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.

11. Poté co soud takto aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Nedostatky v posouzení úvěruschopnosti soud spatřuje především v tom, že právní předchůdkyně žalobkyně sice ověřila výši příjmů žalovaného, ovšem pokud jde o ověření jeho výdajů, spokojila se pouze s údaji, deklarovanými samotným žalovaným, přičemž ani jen netvrdila, že by jakkoliv zjišťovala (natož ověřovala) jaké pravidelné výdaje žalovaný skutečně vynakládá. Bez takového posouzení žalobkyně nemohla komplexně zhodnotit majetkovou situaci žalovaného a jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr. Navíc je zřejmé, že žalovaný byl v době podání žádostí o úvěr zavázán více úvěrovými případy, a to jak u banky samotné, tak i u jiných subjektů, což lze z hlediska úvěruschopnosti spotřebitele považovat za rizikové.

12. Soud proto konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek neplatnost úvěrové smlouvy.

13. V důsledku této neplatnosti je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v prvním případě žalovanému finanční částku 5 000 Kč, přičemž žalovaný jí vrátil 6 516,97 Kč. Tudíž z výše uvedeného vyplývá, že na předmětný úvěrový případ žalovaný ničeho nedluží. Dále, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v druhém případě žalovanému finanční částku 30 000 Kč, přičemž žalovaný jí vrátil 23 035,53 Kč (21 518,56 Kč + k této částce soud připočet přeplatek dle z prvního úvěrového případu 1516,97 Kč, tudíž celkem 23 035,53 Kč). V rozsahu rozdílů těchto částek, tedy co do částky 6 964,47 Kč proto soud žalobě vyhověl. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně platby žalovaného započetla na jiné své nároky, k těmto zápočtům soud nepřihlížel, když z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy nebyl žalovaný závazky ze smlouvy vázán. Ze stejného důvodu nelze žalobkyni přiznat ani nárok na zaplacení smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut.

14. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Tento závěr vyplývá z rozsudku NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, které bylo dne 10. 12. 2025 přijato k publikování ve Sbírce rozhodnutí NS ČR s právní větou: „Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.“ 15. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci nedohodli na nové době splatnosti jistiny úvěru, byla tato určena soudem. Soud přitom nemohl zohlednit aktuální majetkové a osobní poměry žalovaného, když k tomu by byla nutná jeho procesní aktivita, kterou žalovaný v řízení nevyvinul. Soudu proto nezbylo, než novou splatnost určit na základě vlastní úvahy, na základě které soud dospěl k závěru, že s přihlédnutím k poslední známé výši příjmu žalovaného (21 211 Kč) a s ohledem na celkovou výši dlužné částky (tj. 6 964,47 Kč) je přiměřenou lhůtou pro splacení dlužné jistiny lhůta o délce třiceti dnů od právní moci rozsudku, která je jednak dostatečná proto, aby si žalovaný zajistil potřebné financování (nedisponuje-li sám potřebnými prostředky), a současně takto stanovená splatnost významně nezasáhne do práv žalobkyně.

16. Jelikož dlužná částka byla žalovanému uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaný se s její úhradou dosud nedostal do prodlení, a proto žalobkyni nelze přiznat ani požadovaný zákonný úrok z prodlení (srov. např. rozsudek KS Ostrava, č. j. 8 Co 123/2024-66).

17. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci byl procesně úspěšnější žalovaný, který by měl ve sporu právo na náhradu nákladů řízení. S ohledem na pasivitu žalovaného a obsah spisu soud uzavřel, že žalovanému ve sporu řádné náklady řízení nevznikly, tudíž je soud výrokem III. rozsudku žalovanému nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.