40 C 42/2026

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Marcelou Vlčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 10 012,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhá, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni: - částku 483 Kč - zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 11 410,46 Kč od 8.3.2026 do zaplacení - kapitalizovaný úrok ve výši 1 427,46 Kč od 16.11.2025 do 13.2.2026 - náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč - částku 29,95 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 815 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet Okresního soudu ve Frýdku–Místku, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 012,95 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 27. 9. 2025 smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. číslo, na základě, které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr hradit v minimálních měsíčních splátkách po 500 Kč, vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný však splátkový kalendář nedodržel a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 20.11.2025. Jelikož dlužnou splátku žalovaný neuhradil ani po opětovných výzvách, žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 21. 2. 2026.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnosti rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 27. 9. 2025 účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, což vyplývá že smlouvy o revolvingovém úvěru č. číslo včetně jejích příloh, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného, když tato skutečnost vyplývá z výpisu z účtu žalovaného. Žalovaný se zavázal věřiteli kromě jistiny zaplatit také úrok ve výši 57,99 % ročně (RPSN 76,18 %). Celkovou dlužnou částku ve výši 10 000 Kč se žalovaný zavázal uhradit v měsíčních splátkách minimálně po 500 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, když se dostal do prodlení s úhradou splátky splatné dne 20. 11. 2025, pročež byl žalobkyní. Jelikož dlužná částka nebyla ani poté zaplacena, žalobkyně dopisem úvěr zesplatnila, což je patrné z dopisu ze dne ze dne 21. 2. 2026 vč. podacího lístku. Podle nerozporovaných tvrzení žalobkyně, žalovaný na předmětný úvěr zaplatil 500 Kč.

4. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Jelikož žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.

5. Podle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům.

7. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

8. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Po právní stránce soud právní jednání účastníků posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení, když žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly tyto finanční prostředky poskytnuty a zavázal se je v dohodnuté době vrátit. Soud se zabýval otázkou platnosti ujednání o úroku a jeho výši, který byl sjednán ve výši 57,99 % a dospěl k závěru, že taková výše úroku je zcela zjevně nepřiměřená. Z tohoto důvodu soud ujednání o úrocích vyhodnotil jako právní jednání v rozporu s dobrými mravy, a tudíž jako neplatné. Žalobkyni tak právo na úroky nevzniklo. Jak již dovodil Nejvyšší soud ČR například v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o zápůjčce, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při peněžité zápůjčce totiž platí, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité zápůjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 o.z., je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (nyní obdobně § 2392 odst. 1 o.z.), která podstatně překračuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Za této konkrétní situace je nutno posoudit takto ujednané úroky pro jejich nepřiměřenou výši hraničící s lichvou jako úroky ujednané v rozporu s dobrými mravy, tedy úroky ujednané neplatně.

11. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, včetně ujednání o úroku a smluvní pokuty je nutno vzájemný vztah mezi účastníky vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od žalobkyně finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil 500 Kč, žalobkyni tak dluží částku 9 500 Kč a soud tudíž výrokem I. rozsudku žalovaného zavázal povinností žalobkyni tuto částku zaplatit, a to ve lhůtě mající opodstatnění v ust. § 160 ost. 1 o.s.ř.

13. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, uveřejněný pod číslem 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Až marným uplynutím doby dle § 87 ZSU se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť s ohledem na absolutní neplatnost nebylo možné žalobkyni přiznat ani žádné smluvní příslušenství.

14. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“). Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 a. t. částku 400 Kč. Za tři úkony (příprava a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby) tak žalobkyni náleží náhrada ve výši 1 200 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. (3 x 100 Kč) a 21 % DPH ve výši 315 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně, včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, tak činí 2 815 Kč. Soud v tomto případě aplikoval § 14b a. t.., jelikož z úřední činnosti mu je známo, že žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech podává větší množství návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu (tj. podání na ustáleném vzoru), přičemž požadované plnění nepřevyšuje částku 50 000 Kč.

15. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky 10 012,95 Kč s příslušenstvím domáhala nejprve vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni soudní poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. a), tj. 1 000 Kč, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.