40 C 49/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Marcelou Vlčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o výživné manželky

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá rozhodnutí o stanovení vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni ve výši 15 000 Kč měsíčně s účinností od 21. 1. 2025, se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou, došlou původně Okresnímu soudu v , adresa, dne 21.1.2025, domáhala po manželovi stanovení výživného od zahájení řízení ve výši 15 000 Kč měsíčně s odůvodněním, že manželství uzavřela s žalovaným dne 21.5.2015, z manželství se narodilo jedno dítě, a to , datum, , jméno FO, . S ohledem na manželovo závadné jednání se odstěhovala se svými dvěma dcerami zpět do , adresa, s tím, že od 1.5.2017 nesdílí s žalovaným společnou domácnost. Manžel platí výživné (na dceru) v částce 5000 Kč měsíčně. Příjmy žalobkyně jsem velmi nízké vzhledem k vysokým cenám nájmu, potravin a potřeb její osoby a dcery. Uvedla, že její příjmy činí příspěvek na dítě a příspěvek na bydlení 11 160 Kč, výživné 5 000 Kč a DPP cca 3 000 Kč. Výdaje činí na nájem a služby 20 000 Kč měsíčně, výdaje na obědy 700 Kč měsíčně a školní družinu 3000 Kč, kroužek Skaut 1 800 Kč ročně, paušál + internet 1 500 Kč měsíčně a potraviny a běžná drogerie cca 7 000 Kč – 9 000 Kč měsíčně. Výdaje hluboce přesahují její příjmy a nebýt blízkých a rodiny, nezvládla by se postarat ani o střechu nad hlavou. S ohledem na tyto skutečnosti navrhuje, aby žalovanému bylo stanoveno platit výživné ve výši 15 000 Kč měsíčně. Výpisem z insolvenčního rejstříku, že ke dni 22.1.2025 je žalobkyně v insolvenci s tím, že bylo povoleno oddlužení.

2. Žalovaný u jednání, ke kterému se žalobkyně bez omluvy nedostavila uvedl, že se stanovením vyživovací povinnosti nesouhlasí. Uvedl, že pracuje v , adresa, s tím, že jeho příjem činí cca 40 000 – 50 000 Kč měsíčně. S žalovanou se nestýká, dceru neviděl. Má další 3 vyživovací povinnosti, kdy zasílá částku 10 000 Kč (celkem na 3 děti) a částku 5000 Kč na nezl. , jméno FO, . Stran zvýšení vyživovací povinnosti na zbylé tři děti je vedeno řízení, kdy bylo ve věci rozhodnuto, avšak je podáno odvolání. Náklady na bydlení v zahraničí činí cca 5 600 Kč a 5 000 Kč v České republice, kdy přispívá na uhlí (celkem cca 42 000 Kč a 16 800 Kč na dřevo) pro rodinný dům matky, u které po dobu pobytu v ČR pobývá. Uvedl, že odmítá platit výživné na manželku, se kterou dlouhodobě nežije navíc za situace, kdy má zprávy o tom, že tato se zasnoubila.

3. Na základě doložených listinných důkazů učinil soud skutkový závěr, že účastníci jsou od 21.5.2015 manželé, avšak od května 2017 spolu jako manželé nežijí. Z manželství se dne 21.5.2015 narodila dcera , jméno FO, , což bylo zjištěno z rodného listu nezletilé, kdy rozsudkem Okresního soudu v , adresa, byla schválena dohoda rodičů dítě s tím, že dítě bylo svěřeno do péče matky a otec byl zavázán vyživovací povinností k dítěti ve výši 5 000 Kč. Vyživovací povinnost si otec dle žalobkyně plní řádně.

4. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.

5. Podle § 697 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

6. Soud posoudil žalobu v souladu s výše citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žalobkyně ve vztahu ke svým tvrzením, na základě, kterých by mělo být žalobkyni přiznáno výživné manželky, neunesla břemeno důkazní. Žalobkyně nepředložila důkazy k prokázání příjmů, výdajů, a to jak svých, tak žalovaného, přičemž soud byl při prvním jednání připraven poučit a vyzvat žalobkyni nejen k označení důkazů k výdělkovým a majetkovým poměrům svým a žalovaného. Žalobkyně se však k jednání nedostavila, a tudíž nese odpovědnost za procesní neúspěch v daném řízení ve formě zamítnutí žaloby. Jedná se o řízení sporné, kdy povinnost tvrdit a prokázat svá tvrzení je na straně účastníků, nikoliv soudu. Vzhledem k výše uvedenému byla tedy žaloba žalobkyně zamítnuta.

7. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy vzhledem k plnému úspěchu žalovaného v řízení by měl tento právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s tímto řízením, žalovanému však dle obsahu spisu žádné takové náklady řízení nevznikly, pročež bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.