40 C 51/2026

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Marcelou Vlčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 11 602,25 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 602,25 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 615 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 11 602,25 Kč. Tento návrh odůvodnila tím, žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 16. 5. 2025 Smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen "Smlouva"). Nedílnou součástí Smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky Jméno žalobkyně. (dále jen "VOP"), Ceník a Podmínky pro používání název karty. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku tak, že žalovaný prostřednictvím těchto prostředků požádal elektronickým podepsáním návrhu Smlouvy žalobkyně o její uzavření, s tím, že elektronický podpis tohoto Návrhu byl připojen na základě zadaného kódu, který byl žalovanému zaslán prostřednictvím SMS na ověřené telefonní číslo, a žalobkyně tento návrh akceptovala opatřením Smlouvy elektronickým podpisem. Elektronické podpisy stran byly učiněny v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. Žalobkyně předně doplňuje, že před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím aplikace Bankovní vizitka (www.bankovnivizitka.cz), která funguje na principu ověřování totožnosti prostřednictvím bankovní identity. Služba umožňuje ověřit identitu klientů v aplikacích třetích stran pomocí jejich účtů v bankách. Vychází přitom z principu, že pro založení účtu musela být totožnost majitele účtu bankou důkladně ověřena a že přístup do internetového bankovnictví banky, které má nejvyšší úroveň zabezpečení, je umožněn pouze majiteli účtu. Žalovaný prokázal svoji totožnost přihlášením do internetového bankovnictví a žalobkyně provedla kontrolu osobních údajů přenesených z banky oproti osobním údajům sděleným žalovaným při uzavírání Smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen Smlouva). Vzhledem ke skutečnosti, že aplikace internetového bankovnictví vyžaduje vícefaktorové ověřování, je mimo veškerou pochybnost, že by při uzavírání smlouvy za žalovaného jednala jiná osoba. Následně proběhla tzv. crossvalidace dat, tedy kontrola, zda data zadaná žalovaným odpovídají údajům, které žalobkyně obdržela z banky. Data sdělená žalovaným při uzavírání smlouvy odpovídala údajům poskytnutým bankou žalovaného, proto crossvalidace dopadla úspěšně. Kartu Mall Pay žalobkyně odesílala žalovanému poštou na adresu zadanou přímo žalovaným. Kartu nelze použít k žádným platbám, dokud žalovaný v zabezpečené části klientského portálu, nepotvrdí její převzetí a nepožádá zde o její aktivaci. Přístup do svého zákaznického účtu má přitom pouze žalovaný a tento přístup je chráněn vícefaktorovou autentizací. Poté se žalovanému prostřednictvím klientského portálu zobrazil také její PIN. Pokud by se karta dostala do rukou jiné osoby než žalovaného, nemohla by ji tato osoba použít k platbě, dokud by žalovaný neprovedl aktivaci karty. Žalovaný zase přirozeně nepřistoupil k aktivaci karty, dokud se tato neocitla v jeho držení. Před uzavřením smlouvy žalobkyně pečlivě přezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Vycházel přitom z pokročilých scoringových a sociodemogarfických modelů a z výše příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně se nespolehla pouze na údaje sdělené žalovaným, ale vyžádala si od něj potvrzení jím tvrzeného příjmu. Žalobkyně zároveň ověřovala výši výdajů žalovaného mimo jiné tím, že zkoumala platební morálku žalovaného prostřednictvím lustrace Insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí, BRKI/NRKI (bankovní a nebankovní registr klientských informací). Žalobkyně z uvedených zdrojů po vyhodnocení pokročilým ekonomickým modelem nezjistila žádné informace, které by naznačovaly, že by žalovaný neměl být v budoucnu schopný poskytnutý úvěr řádně splácet. Žalobkyně tak v souladu s aktuální judikaturou reprezentovanou rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 ICdo 27/2021 ze dne 18. 1. 2022 zcela v této oblasti dostála požadavkům kladeným rozsudkem Nejvyššího soudu 33 Cdo 2178/2018 a nálezem Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018. Přímo řádností postupu žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti jednotlivých žadatelů o poskytnutí úvěru se zabýval Krajský soud v Ústí nad Labem, který ve svém Rozsudku č. j. 84 Co 238/2022-218 ze dne 29. 3. 2023. Odvolací soud ve svém rozhodnutí potvrdil, že „se žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně zabývala úvěruschopností žalovaného ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru.“ Hlavním argumentem pro přijetí tohoto závěru pak byla skutečnost, že „Zejména si pak od žalovaného před poskytnutím úvěru vyžádala výpis z bankovního účtu, na nějž byla vyplácena mzda žalovaného, ve shora uvedené výši. Z tohoto účtu získala žalobkyně přehled o měsíčních příjmech a výdajích domácnosti žalovaného. Sám žalovaný v průběhu celého řízení netvrdil, že by žalobkyně při posouzení jeho žádosti o úvěr vycházela z chybných podkladů či správné podklady nesprávně vyhodnotila. Takový závěr nevyplývá ani z obsahu spisu.“ Na základě Smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč. K čerpání úvěru docházelo dvěma způsoby: - platbami za zboží a služby na vybraných e-shopech formou právnická osoba platby, kdy prodejce po dokončení nákupu pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni, žalobkyně prodejci cenu za zboží a služby zaplatila a platbu zapsala na úvěrový účet žalovaného, - bezhotovostními platbami za zboží a služby a výběry hotovosti z bankomatů prostřednictvím právnická osoba karty, takto provedená čerpání úvěru byla rovněž zapsána na úvěrový účet žalovaného. Jednotlivá čerpání úvěru a splátky žalovaného jsou uvedeny v přehledu transakcí, který je výstupem certifikovaného informačního systému žalobkyně, jehož funkčnost a zabezpečení vzhledem k tomu, že žalobkyně je platební institucí podle zákona o platebním styku, podléhají stejně jako další činnosti žalobkyně kontrole České národní banky. Pro vysvětlení mechanismu zúčtování karetních transakcí odkazuje žalobkybě na přílohu: „Kudy tečou půjčené peníze při placení mallpay kartou?“ V souladu s čl. 4.2 VOP se na úvěrový účet žalovaného připisovaly rovněž veškeré poplatky, a to ve výši dle platného Ceníku. Žalovaný se zavázal vyčerpané finanční prostředky žalobkyni splatit vždy do 20. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k jejich vyčerpání, a to na základě vyúčtování vystaveného žalobcem (čl. 4.3 VOP). Pro případ, že žalovaný neuhradí splátku řádně a včas, se v souladu s čl. 6.1 Smlouvy zavázal uhradit žalobkyni náklady za vymáhání pohledávky ve výši dle Ceníku. Jelikož žalovaný své povinnosti neplnil řádně a včas, byl následně žalobkyní opakovaně upomínán. V souladu s čl. 6. 1 Smlouvy byl žalovanému účtován poplatek za každou zaslanou upomínku ve výši dle Ceníku. Jelikož žalovaný ani přes výzvy nedoplatek neuhradil, neuhrazená částka se dle čl. 6.2 Smlouvy dne 22. 8. 2025 stala splatnou a žalobkyně v souladu s čl. 8.5 a 8.6 Smlouvy přistoupila k odstoupení od Smlouvy, o čemž žalovaného informovala dopisem odeslaným dne 11. 9. 2025 a současně jej vyzvala k úhradě celé dlužné částky, a to nejpozději do osmi kalendářních dní ode dne odeslání této výzvy. Dlužná částka ve výši 11 602,25 Kč se skládá z: - vyčerpaných finančních prostředků a případných neuhrazených poplatků za vedení účtu ve souhrnné ve výši 10 002,25 Kč, - poplatků ve výši 1 600 Kč. Poplatky v souhrnné výši 1 600 Kč jsou tvořeny: - poplatky za zaslané upomínky v celkové výši 1 600 Kč (200 Kč za první až šestou odeslanou upomínku do 5. 12. 2022 a následně 100 Kč za první upomínku a 300 Kč za druhou až šestou upomínku) - dle čl. 6.1 Smlouvy, oddíl Ceníku Upomínky, - náklady za vymáhání pohledávky ve výši 0.00 Kč (zaúčtovány ke dni 22. 8. 2025) - dle čl. 6.1 Smlouvy, oddíl Upomínky Ceníku platného do 5. 12. 2022. Jelikož žalovaný ve stanovené lhůtě neuhradil ničeho, byl k úhradě dlužné částky opětovně vyzván, a to Výzvou k úhradě dluhu - předžalobní upomínkou ze dne 26. 11. 2025. Žalovaný byl současně upozorněn, že pokud nedojde k úhradě dlužné částky, obrátí se žalobkyně se svým nárokem na soud. Žalovaný do dnešního dne pohledávku neuhradil a žalobkyně tak za žalovaným eviduje dlužnou pohledávku ze Smlouvy ve výši 11 602,25 Kč. Žalovanému byla dne 26. 11. 2025 zaslána Výzva k úhradě dluhu - předžalobní upomínka ze dne 26. 11. 2025, kterou byl vyzván k neprodlené úhradě dlužné částky a současně byl upozorněn, že pokud nedojde k úhradě dlužné částky, obrátí se žalobkyně se svým nárokem na soud.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a ve sporu zůstal zcela pasivní. K projednání věci nemusel soud nařizovat jednání, neboť účastníci souhlasili s projednáním věci bez jednání na základě listinných důkazů ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř.

1. Soud provedl důkazy předložené mu žalobkyní, a to: smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 5. 2025, Všeobecnými obchodními podmínkami právnická osoba a potvrzením o úhradě první splátky, dále předžalobní upomínkou a poštovním podacím archem včetně přehledu transakční historie ohledně plateb za zboží a služby.

2. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, při jejímž podpisu žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpat finanční prostředky do výše 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané finanční prostředky žalobkyni splatit vždy 20. dne v měsíci následujícího po měsíci, v němž došlo k čerpání. Žalovaný neuhradil splátky řádně a včas, proto ho žalobkyně vyzvala k úhradě dlužné částky, a za toto upomínání je pak žalovaný povinen zaplatit náklady ve formě poplatků v souladu s čl. 6.

1. Ceníku. Z obsahu smlouvy vyplývá, že byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zjistila totožnost žalovaného a dále zjišťovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Výzvou k plnění ze dne 26. 11. 2025 - předžalobní upomínkou včetně poštovního podacího archu bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

3. Na základě provedeného dokazování učinil soud skutkový závěr spočívající v tom, že mezi žalobkyní a žalovaným, jakožto fyzickou osobou, nepodnikatelem, byla dne 16. 5. 2025 uzavřena písemná smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpat finanční prostředky až do výše 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit. Prostřednictvím aplikace Bankovní vizitka spolu s kontrolou rejstříků bylo prokázáno splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost dlužníka ve smyslu ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k dobrovolné úhradě dlužné částky, jak soud zjistil z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání.

4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně ve smyslu § 2395 občanského zákoníku uzavřena písemná smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky až do výše 10 000 Kč na sjednanou dobu, a žalovaný se naopak zavázal žalobkyni tuto částku ve stanovené lhůtě vrátit.

6. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná řádně a včas svůj dluh nesplnila a nyní žalobkyni nadále dluží částku 10 002,25 Kč, soud podané žalobě vyhověl a žalovaného zavázal žalobkyni zaplatit částku 11 602,25 Kč (jistina 10 002,25 Kč, poplatek za upomínání 1 600 Kč).

7. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud neshledal, resp. nebyly v řízení ani tvrzeny, tím méně prokázány.

8. Ohledně nákladů řízení soud rozhodl výrokem II. rozsudku dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni náklady řízení ve výši 2 615 Kč. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b) vyhl. č. 177/96 Sb. ve znění k datu podání návrhu částku 400 Kč. Právní zástupce žalobkyně učinil za řízení tři úkony právní služby, představující sepis návrhu a převzetí věci a sepis předžalobní upomínky. Za tyto tři úkony mu náleží odměna ve výši 1 200 Kč. Dále mu byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b) odst. 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. po 100 Kč, tj. částka 300 Kč a 21% DPH Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč činí 2 615 Kč. Tyto náklady je žalovaný povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě dané ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.