40 C 84/2023

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Vlčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 10 667 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 667 Kč s 8,5 % p. a. zákonným úrokem z prodlení z částky 10 667 Kč od 21. 10. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 10 667 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaný v rámci obchodní činnosti žalobkyně uzavřeli v souladu s ustanovením § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ občanský zákoník“), pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění ke dni 1. 7. 2021, a to za účelem sjednání pojistného produktu Pojištění odpovědnosti podnikatelů. V uvedené smlouvě se v souladu s ustanovením § 2758 občanského zákoníku žalobkyně zavázala pro případ vzniku nahodilé události poskytnout žalovanému, ve sjednaném rozsahu pojistné plnění a žalovaný se pak zavázal platit žalobkyni pojistné. Pro pojistné období bylo stanoveno pojistné na částku 10 667 Kč s roční splatností. Žalovaný však neuhradil pojistné splatné dne 1. 7. 2021, a to ani po opakovaných urgencích ze strany žalobkyně. Z důvodu neplacení pojistného tedy žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky a v souladu s ustanovením § 2804 občanského zákoníku žalovaného upozornila na možnost zániku pojistné smlouvy v důsledku neplacení, když v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními stanovila k úhradě dlužného pojistného lhůtu ne kratší než 1 měsíc. Žalovaný v dané lhůtě i přes upozornění žalobkyně na možný zánik pojištění dlužné pojistné neuhradil, účinky ukončení pojistné smlouvy tak nastaly ke dni 20. 10. 2021. Za období od 1. 7. 2021 do 20. 10. 2021 včetně, kdy byla smlouva ukončena, činí dlužné pojistné částku ve výši 10 667,00 Kč. Žalovaný dlužné pojistné neuhradil ani v návaznosti na upomínky žalobkyně. Vzhledem k tomu, že veškeré snahy žalobkyně o smírné mimosoudní řešení věci byly neúspěšné, zaslala žalobkyně dne 13. 9. 2022 prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský soudní řád“), předžalobní upomínku, ve které žalovanému stanovila lhůtu k plnění v délce patnácti dní od odeslání. Žalobkyně tedy žalovanému stanovila lhůtu k plnění, která zásadně přesahuje minimální lhůtu stanovenou v citovaném ustanovení občanského soudního řádu. Žalovaný však ani po odeslání této předžalobní upomínky svůj dluh vůči žalobkyni neuhradil. Žalobkyni tedy nezbývá, než se se svým oprávněným nárokem obrátit na věcně a místně příslušný soud a žádat jeho přiznání v občanském soudním řízení. Žalobkyně tedy požaduje uhradit dlužnou částku ve výši 10 667 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 667 Kč od 21. 10. 2021 do zaplacení a dále v souladu s ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalobkyně nadto požaduje uhradit náhradu nákladů řízení, jež si dovoluje specifikovat níže.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl bez ústního projednání ve smyslu § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento postup navrhla v žalobě a žalovaný se k němu na výzvu soudu nevyjádřil, ačkoli mu soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. upozornil, že pokud se v určené lhůtě do 7-mi od doručení výzvy nevyjádří, má se za to, že s rozhodnutím bez jednání souhlasí.

4. Na základě takto provedeného dokazování dospěl ke skutkovému závěru shodně s žalobou, a sice, že mezi stranami byla uzavřena pojistná smlouva Pojištění podnikatele a právnických osob [číslo]. Pojistné bylo sjednáno ve výši 10 667 Kč, když se jednalo o roční pojistné a splatné bylo v první den příslušného pojistného období, tj. 1. 7. 2021. Pojištění zaniklo ke dni 19. 10. 2021, smlouva zanikla v důsledku neplacení pojistného ze strany žalovaného a za pojištěné období 1. 7. 2021 do 20. 10. 2021 vznikl žalovanému dluh ve výši 10 667 Kč. Žalobkyně upomínala žalovaného k úhradě dlužné částky, ze strany žalovaného nebylo zaplaceno ničeho.

5. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v původním znění (dále o.z.) se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

6. Podle § 2783 odst. 2 o.z. je jednorázové pojistné splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční.

7. Podle § 2804 o. z., upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty.

8. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v původním znění odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud posoudil jako pojištění ve smyslu § 2758 o. z. Žalovaný nezaplatil pojistné, přivodil tak zánik pojištění oznámením podle § 2804 o.z. Lhůta k zaplacení marně uplynula a pojištění tedy zaniklo. Žalobkyni vznikl nárok dlužné pojistné za pojistné období, za něž žalovaný nezaplatil. Také úrok z prodlení žalobkyně vyčíslila v souladu s výše citovaným ustanovením vládního nařízení. Prokázala tedy vznik žalovaného nároku. Žalovaný naproti tomu zůstal pasivní a neprokázal žádnou skutečnost, jež by přisouzení vzneseného nároku bránila. Proto soud žalobě vyhověl.

11. V případě paušálních nákladů spojených s uplatněním pohledávky (dále„ paušálu“) soud zkoumal právní otázku, zda je lze přiznat souběžně s pojistným, úrokem z prodlení a náklady soudního řízení tak, jak žalobkyně požadovala, nebo je nutno některou jinou žalovanou částku snížit o 1 200 Kč. Ustanovení § 3 nařízení implementuje čl. 6 unijní směrnice do vnitrostátního právního řádu. V řešené souvislosti je interpretačním vodítkem též fakt, že až do 31. 12. 2013 bylo v ustanovení § 369 odst. 1 druhé věty zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, jednoznačně uvedeno, že“ věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády.” Rozsah ode dne 1. 7. 2013 upravovalo ustanovení § 2a vládního nařízení č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení č. 180/2013 Sb. V o. z. však takto jasný odkaz, z nějž by vyplynulo, že nárok na náhradu nákladů uplatnění je ve vztahu k nároku na zaplacení úroku z prodlení samostatný, chybí. Proto je nutno § 3 nařízení vykládat podle směrnice, tedy eurokonformně. Podle Čl. 6 směrnice: <i>„ 1. Členské státy zajistí, že v případech, kdy má být v obchodních transakcích podle článku 3 nebo 4 zaplacen úrok z prodlení, má věřitel nárok obdržet od dlužníka alespoň pevnou částku ve výši 40 EUR.</i> <i>2. Členské státy zajistí, že pevná částka uvedená v odstavci 1 je splatná bez nutnosti upomínky a představuje náhradu vlastních nákladů věřitele spojených s vymáháním.</i> <i>3. Věřitel má nárok obdržet od dlužníka kromě pevné částky uvedené v odstavci 1 přiměřenou náhradu za veškeré náklady spojené s vymáháním, které tuto pevnou částku přesahují a které mu vznikly v souvislosti s opožděnou platbou dlužníka. Mezi tyto náklady by mohly patřit mimo jiné výdaje za pověření advokáta či za využití služeb společnosti vymáhající pohledávky.“</i> 12. Podle bodu 19. preambule směrnice je„ k odrazení od opožděných plateb nezbytné, aby věřitelé získali spravedlivou náhradu nákladů spojených s vymáháním, které jim vznikly v důsledku opožděné platby. Náklady spojené s vymáháním by měly zahrnovat rovněž náklady spojené s vymáháním administrativních nákladů a náhradu za interní náklady vzniklé v důsledku opožděné platby, pro něž by v této směrnici měla být stanovena pevná minimální částka, kterou lze kumulovat s úrokem z prodlení. Náhrada ve formě pevné částky by měla omezit administrativní a interní náklady spojené s vymáháním. O náhradě nákladů spojených s vymáháním by se mělo rozhodovat, aniž jsou dotčeny vnitrostátní předpisy, podle nichž může soud věřiteli přiznat jakoukoli další náhradu škody, která souvisí s opožděnou platbou dlužníka.“ Co se týče vztahu mezi paušálem a úroky z prodlení, je nutno vycházet z celého čl. 6 směrnice ve smyslu, který mu propůjčuje bod 19. její preambule. Izolované čtení čl. 6 odst. 1 by mohlo svádět k interpretaci, že„ …v případech, kdy má být v obchodních transakcích podle článku 3 nebo 4 zaplacen úrok z prodlení, má věřitel nárok obdržet od dlužníka alespoň pevnou částku (úroku z prodlení – pozn. sou.) ve výši 40 EUR“ Že tedy 40 EUR (1 200 Kč) představuje nutné minimum úroku z prodlení, které je proto třeba odečíst od celkového úroku z prodlení, který žalobkyně požaduje. Taktomu ovšem není – jde pouze o neobratnou formulaci. Podle čl. 6 odst. 2 je paušál náhradou nákladů vymáhání pohledávky. Prvotní funkcí úroku z prodlení, ač jej věřitel může v jednotlivém případě ekonomicky využít právě pro sanaci nákladů vymáhání, totiž není náhrada nákladů vymáhání. Je jí peněžitá sankce za prodlení, která kromě toho, že má potrestat dlužníka, nerefunduje věřiteli náklady vymáhání - ty v danou chvíli, kdy už je dlužník povinen platit úrok z prodlení, ještě nemusely vzniknout. Nýbrž odškodnit věřitele za to, že nemůže vrácené peníze užívat on, jak bylo smluveno či zákonem stanoveno, nýbrž že tak činí dlužník, ačkoli jde o protiprávní stav. Z první věty bodu 19. preambule navíc jasně plyne, že lze paušál„ kumulovat“ s úrokem prodlení, tedy po právu požadovat jejich simultánní zaplacení. A čl. 6 odst. 1 tudíž musíme číst tak, že vznik nároku na paušál podmiňuje vznikem nároku na úrok z prodlení. Proto soud neodečetl 1 200 Kč od žalovaného úroku z prodlení. Pokud jde o vztah paušálu k nákladům soudního řízení, v tomto případě se jednalo o náklady zastoupení žalobkyně advokátkou. Čl. 6 odst. 2 nepodmiňuje vznik práva na paušál soudním řízením, jako je tomu v případě práva na náhradu procesních výloh (§ 142 ve spojení s § 137 odst. 1 o. s. ř.); pouze povinností dlužníka platit sankční úrok. Čl. 6 odst. 3 by mohl vzbudit klamné zdání, že paušál představuje část náhrady nákladů řízení jako„ výdaje za pověření advokáta“ ve smyslu věty druhé. Odhlédneme-li od toho, že výdaje za pověření advokáta vznikají i bez soudního sporu, čl. 6 odst. 3 druhá věta nehovoří o paušálu, nýbrž o nákladech, které paušál přesahují, tedy v podstatě o jiné částce. Podle bodu 19. preambule věty druhé a třetí paušál skutečně představuje v prvé řadě náhradu„ nákladů spojených s vymáháním administrativních nákladů a náhradu za interní náklady vzniklé v důsledku opožděné platby.“ Tedy jakési interní náklady věřitele, které musí vynaložit uvnitř svého podniku, nikoli navenek na advokáta. V souvislosti s náklady paušál přesahujícími naopak čl. 6 odst. 3 druhá věta směrnice hovoří o„ výdajích za pověření advokáta či za využití služeb společnosti vymáhající pohledávky.“ Tedy o nákladech externích, vynaložených na služby advokáta nebo inkasní agentury, ekonomicky oddělených od věřitelova podniku. Směrnice tudíž rozlišuje interní a externí náklady, přičemž paušál slouží k náhradě pouze těch interních. Ostatně, jestliže směrnice hovoří o inkasní agentuře, pak explicitně počítá s možností, že se vymáhání pohledávky může odehrát mimosoudně, což platí i pro případ pověření advokáta. Zatímco nárok na paušál je hmotněprávní, nárok na náhradu nákladů soudního řízení nárok procesní. Oba mají jiný, samostatný právní základ. I když jde v obou případech o příslušenství pohledávky (§ 513 o. z.), právo na náhradu procesních nákladů není závislé pouze na existenci pohledávky, nýbrž především na procesním úspěchu, resp. výsledku řízení. Neuspěje-li věřitel v soudním řízení, třebaže danou pohledávku má, nejenže mu nevznikne právo na náhradu procesních výloh, ale navíc musí nahradit protistraně její vlastní procesní náklady. Výše uvedená směrnice nemá horizontální přímý účinek – nelze ji bezprostředně aplikovat ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou coby dvěma jednotlivci. Soud nicméně použil účinek nepřímý, když vyložil ustanovení § 3 nařízení výše uvedeným způsobem, tedy eurokonformně v situaci, kdy české právní předpisy postrádají výslovná pravidla, bez nichž by ovšem nebylo možno § 3 nařízení vůbec aplikovat tak, aby žalujícímu věřiteli vznikl právní nárok na zaplacení paušálu, což by odporovalo klíčovému právnímu principu unijního práva, doktríně effet utile. Ze všech těchto důvodů právní nárok na paušál existuje a je odlišný od nároku na úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení, pročež jej od nich odečíst. Proto soud výrokem I. přiznal žalobkyni celou žalovanou částku.

13. Výrok o nákladech řízení má oporu v § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve sporu plný úspěch. Soud jí náklady přisoudil i proto, že v časovém limitu předvídaném v § 142a odst. 1 o.s.ř. žalovanému odeslala předžalobní upomínku. Náklady řízení sestávají ze soudního poplatku 800 Kč podle položky 2 odst. 1 písm. a) přílohy zákona č. 549/1991 Sb., Zákona o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 460/2016 Sb., z mimosmluvní odměny za zastoupení za 3 úkony právní služby – převzetí a přípravu právního zastoupení, žalobu a za předžalobní upomínku – po 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d), odst. 2 písm. h) a. t.), paušální náhrady hotových výdajů za tyto úkony ve výši 100 Kč za každý (§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.), a z náhrady DPH ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o.s.ř.) Celkem tedy 2 252 Kč.

14. Lhůty k zaplacení soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., poněvadž neshledal důvod k jiné lhůtě.