41 C 103/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Martikánovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 69 741,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 69 741,18 Kč s úrokem ve výši 8,9 % ročně z částky 67 941,18 Kč od 17.2.2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 67 941,18 Kč od 17.2.2021 do zaplacení ve výši 10 %, s kapitalizovaným úrok ve výši 8 405,48 Kč od 13.2.2019 do 16.2.2021 a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 089,20 Kč od 26.3.2020 do 16.2.2021, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 036 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky. Tento návrh odůvodnil tím, že dne 13.2.2019 uzavřel žalobce se žalovaným Smlouvu o úvěru reg. [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě čl. I.

2. Smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr, a to až do výše 70 000 Kč (úvěrový limit). Nedílnou součástí Smlouvy byly Obchodní podmínky pro [anonymizováno] spotřebitelské úvěry (dále jen„ Obchodní podmínky“). Žalovaný se v čl. I.

6. Smlouvy a čl.

5. Obchodních podmínek zavázal vrátit žalobci poskytnuté (vyčerpané) peněžní prostředky spolu se smluvenými úroky v pravidelných měsíčních splátkách a též dle čl. I.

5. Smlouvy hradit poplatky související s poskytnutým úvěrem. Žalovaný byl oprávněn vrátit poskytnuté peněžní prostředky před dobou stanovenou ve smlouvě. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, byl ze strany žalobce opakovaně vyzván k úhradě splatných dlužných splátek včetně příslušenství a poplatků. Protože ani poté žalovaný dlužnou částku neuhradil, prohlásil žalobce dle čl. 9 písm. d) Obchodních podmínek všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem ke dni 25.3.2020 za splatné. Žalobce žádá úhradu úroku z prodlení ve výši stanovené obecně závaznými právními předpisy (zákonný úrok z prodlení) od data prodlení. Dlužná částka k 16.2.2021 činí 83 235,86 Kč, a to v následujícím členění: jistina 67 941,18 Kč a poplatky 1 800 Kč. Jelikož ani přes opakované výzvy žalovaný žalobci dlužnou částku neuhradil, předal žalobce věc právnímu zástupci. V zájmu mimosoudního řešení věci žalobce žalovaného prostřednictvím právního zástupce vyzval k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 4.2.2021. Žalovaný přes tuto výzvu svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla k datu tohoto podání uhrazena. Žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovaného dne 4.2.2021 k úhradě dlužné částky, a to do 7 dnů od odeslání výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem. Žalovaný přes tuto výzvu svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla k datu tohoto podání uhrazena.

2. K posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobce uvedl, že žalobce před uzavřením Smlouvy, na základě které poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 70 000 Kč se splatností v délce 132 měsíců, posoudil s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o žalovaném, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele dle § 20z zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Žalobce úvěruschopnost žalovaného tedy posuzoval v prvé řadě na základě údajů vyplněných v samotné Žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne 13.02.2019 (dále jen jako„ Žádost“). Vzhledem k tomu, že žalovaný využil nabídku předschváleného limitu na spotřebitelský úvěr na bydlení ve výši 70 000 Kč poskytovaný na 132 měsíců s měsíční anuitní splátkou ve výši 837 Kč, byl úvěr žalovanému poskytnut bez nutnosti doložení příjmu a žalobce tedy vycházel v tomto směru z informací poskytnutých přímo ze strany žalovaného, které si následně ověřil u zaměstnavatele a dále prostřednictvím historických výpisů z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období posledních 6 měsíců před poskytnutím úvěru, ze kterých byly patrné veškeré transakce na účtu žalovaného za posledních 6 měsíců před poskytnutím úvěru a veškeré přijaté platby žalovaného za období posledních 6 měsíců před poskytnutím úvěru. Žalobce vyhodnotil rozhodující informace týkající se běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet], a to zejména, jaká je skutečná výše měsíčního příjmu pravidelně připisovaného na účet žalovaného, jestli jsou kreditní obraty na běžném účtu žalovaného v posledních 6 měsících pravidelné a jestli je běžný účet žalovaného aktivně využívám pro občanský platební styk. Při posouzení úvěruschopnosti žalobce vycházel ze skutečností, že na předmětný běžný účet žalovaného v období předcházejícím poskytnutí úvěru přicházely pravidelné platby, jejichž výši vyhodnotil žalobce jako dostatečnou ke splácení poskytnutého úvěru. Dle obratu na běžném účtu žalovaného došlo ze strany žalobce k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K projednání věci nemusel soud nařizovat jednání, neboť účastníci souhlasili s projednáním věci bez jednání jen na základě listinných důkazů ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř.

4. Soud provedl důkaz listinami předloženými mu žalobcem.

5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] včetně Podmínek a Sazebníku soud zjistil, že dne 13.2.2019 uzavřela banka s žalovaným spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem 70.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných anuitních splátkách. Výpisem z účtu žalobce prokázal, že žalovaný úvěr čerpal a v rozporu se smluvním ujednání dlužnou částku nesplácel, ocitnul s v prodlení s více než dvěma splátkami a žalobce tak v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný ke dni 25.3.2020, jak bylo prokázáno oznámením o splatnosti úvěru s poštovní doručenkou. Žádostí o poskytnutí úvěru spolu s historickým výpisem z účtu a schvalovacím protokolem žalobce prokázal, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb.

6. Předžalobní upomínkou a poštovním podacím archem bylo v řízení dále prokázáno, že právní zástupce žalobce touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky s tím, že v případě, že tuto částku žalovaný neuhradí, bude se žalobce splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou.

7. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto prokazují nárok žalobce.

8. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že mezi bankou a žalovaným byla uzavřena platná smlouva o úvěru, na podkladě které banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 70.000 Kč, který žalovaný čerpal a zavázal se jej splácet včetně úrokového navýšení. Před uzavřením smlouvy banka řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Jelikož svůj závazek nesplnil a nesplácel řádně to, k čemu se zavázal, prohlásila banka v souladu se smlouvou úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k jeho úhradě včetně poplatků a úvěrového navýšení. Žalovaný však až dosud žalobci neuhradil z titulu této smlouvy částku specifikovanou shora.

9. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobce ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná a lze ji proto v celém rozsahu vyhovět. Soud má za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Úvěrová smlouva měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Nedílnou součástí smlouvy se pak v souladu s dohodou stran staly i všeobecné obchodní podmínky žalobce, na které bylo výslovně odkázáno ve smlouvě ve smyslu § 1799 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a soud má za to, že v tomto směru je možno vyhodnotit tuto doložku odkazující na obchodní podmínky jako platnou, byť se v daném konkrétním případě jedná o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

11. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný řádně a včas svůj dluh nesplnil, dostal se tak s úhradou popsaného dluhu ve smyslu ust. § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, do prodlení. Žalobci tak proto vznikl vůči žalovanému též nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši, která ve smyslu ust. nař. vl. č. 351/2013 Sb., odpovídá výši repo sazby stanovené ČNB pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

12. Vzhledem k výše uvedenému proto soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl.

13. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku.

14. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal procesně zcela úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2.790 Kč, dále odměnou advokáta za právní služby, přičemž sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 3.900 Kč (vznikl nárok na odměnu za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobce do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis kvalifikované výzvy k plnění). Dále mu byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 300 Kč) a 21% DPH. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).