41 C 130/2024

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Martikánovou ve věci žalobkyně: právnická osoba zastoupená advokátem jméno FO sídlem adresa proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 29 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč a zákonný úrok z prodlení jdoucí z částky 20 000 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 600 Kč od 18. 9. 2008 do 24. 9. 2009, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 252 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Podanou žalobou se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 29 600 Kč. Tento návrh odůvodnila tím, že žalovaná dne 18. 9. 2008 uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále jen jako „Původní věřitel"), Smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, dále jen "Smlouva". Na základě této Smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Převzetí finančních prostředků žalovaná potvrdila svým vlastnoručním podpisem na Smlouvě. , adresa, s jistinou půjčky se žalovaná zavázala původnímu věřiteli splatit i souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč, který představoval smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Žalovaná se tak zavázala Původnímu věřiteli splatit celkovou částku ve výši 33 920 Kč, a to v 53 pravidelných týdenních splátkách, které měly být spláceny v hotovosti k rukám osoby pověřené Původním věřitelem, přičemž první splátka byla dle Smlouvy splatná 7. den ode dne uzavření smlouvy a každá následující pak do konce následujícího týdenního období, resp. do 7 dnů po uhrazení předchozí splátky. Při řádném splácení půjčky by pak splatnost poslední splátky, jakož i celková splatnost závazku připadla na den 24. 9. 2009. Žalovaná však půjčku včetně sjednaného příslušenství nesplatila řádně a včas, a to tím, že ani ke dni splatnosti poslední splátky, tj. ke dni 24. 9. 2009 svůj závazek nesplnila. Žalovaná původními věřiteli uhradila částku ve výši 4 320 Kč. Jednotlivé úhrady splátek byly dle dohody smluvních stran započítány nejprve na souhrnný poplatek a po jeho úplném splacení na jistinu pohledávky. Na souhrnný poplatek tak byla započtena částka ve výši 4 320 Kč a na jistinu pohledávky byla alokována částka ve výši 0 Kč. Žalovaná se tak ode dne 25. 9. 2009 dostala do prodlení s úhradou částky 29 600 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny pohledávky ve výši 20 000 Kč a zůstatku souhrnného poplatku ve výši 9 600 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi Původním věřitelem a přechodným věřitelem společností , právnická osoba, ., došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele (dále jen jako „Přechodný věřitel"). Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 29 600 Kč a skládala se z nedoplatku jistiny ve výši 20 000 Kč a nedoplatku souhrnného poplatku ve výši 9 600 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi Přechodným věřitelem spol. , právnická osoba, pohledávek bylo na základě ujednání smluvních stran účinné k témuž dni, tj. ke dni nabytí účinnosti smlouvy. Žalovaná byla o změně věřitele informována přípisem ze dne 13. 9. 2018. Ode dne postoupení pohledávky neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho. Předmět žalobního návrhu tak tvoří nedoplatek jistiny půjčky ve výši 20 000 Kč a nedoplatek souhrnného poplatku ve výši 9 600 Kč, případné shora specifikované kapitalizované zákonné úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že smluvně sjednané příslušenství pohledávky bylo žalobkyni postoupeno v kapitalizované výši, je v žalobním návrhu uplatněno jako Kapitalizovaný úrok. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení za období od 1. 7. 2015 (tj. od účinnosti postoupení pohledávky na přechodného věřitele) do zaplacení, a to ve výši určené konečným datem splatnosti celého závazku, tj. 24. 9. 2009 počítaný z žalované jistiny pohledávky. Poslední upomínku před podáním žaloby ze dne 11. 9. 2023 žalobkyně předkládá i s dokladem o odeslání (§ 142a občanského soudního řádu).

2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila, ve sporu zůstala nečinná. Za situace, kdy jak žalobkyně, tak žalovaná v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. souhlasili s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, soud postupoval v souladu s tímto zákonným ustanovením a rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání.

3. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území , adresa, , jedná se o věc s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém), je proto třeba zabývat se nejprve tím, zda ve věci je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudu České republiky, a pokud ano podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Obecně lze říci, že mezinárodní pravomoc soud zkoumá podle jurisdikčních ustanovení příslušné mezinárodní smlouvy nebo podle právních předpisů Evropské unie a není-li jich, podle příslušných ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém, která upravují pravomoc justičních orgánu České republiky. Se zřetelem k tomu, že jak Česká republika, tak , adresa, jsou členy Evropské unie, je třeba při určení mezinárodní příslušnosti soudu postupovat podle právních předpisů Evropského společenství, konkrétně (s ohledem na datum a podání žaloby) podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (se zřetelem k článku 66 bod 1 tohoto nařízení). Předmětem řízení v dané věci je nárok ze smlouvy uzavřené s žalovanou jako spotřebitelem pro účel, který se netýkal jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, s právním předchůdcem žalobkyně jako osobou, která provozovala profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště (článek 17 bod 1 písm. c) citovaného Nařízení). Podle článku 18 bod 2 smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. V daném případě má žalovaná bydliště na území České republiky, to znamená, že ve věci je dána mezinárodní příslušnost soudu České republiky. Vzhledem k tomu, že podle obsahu spisu byla smlouva o půjčce účastníky uzavřena na území České republiky, řídí se předmětný právní vztah se zřetelem k ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, právním řádem České republiky.

4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to: smlouvou o půjčce ze dne 18. 9. 2008, z níž zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla téhož dne uzavřena smlouva o půjčce, na základě které žalobkyně půjčil žalovanému částku 20 000 Kč. Převzetí uvedené částky žalovanou vyplývá z obsahu smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s půjčkou souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč. Splatnost půjčky a poplatku byla sjednána v 53 týdenních splátkách. Ze smluvních podmínek soud zjistil podrobnosti uzavřené smlouvy. Aktivní legitimace žalobkyně pak byla prokázána smlouvami o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání. Skutečnost, že žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky, byla prokázána předžalobní výzvou spolu s poštovním podacím archem.

5. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o půjčce. Žalovaná na svůj dluh, dle tvrzení žalobkyně, částečně plnila. Uhradila celkem 4 320 Kč, přičemž tyto platby byly použity na úhradu části souhrnného poplatku.

6. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. (nový občanský zákoník) se v tomto řízení použije zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2013 (dále jen občanský zákoník), neboť právní poměry ze závazkových právních vztahů vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku se řídí, dosavadními právními předpisy.

7. Podle ust. § 657 občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Podle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

9. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o půjčce a půjčku mu také poskytla. Smlouva o půjčce je reálným kontraktem a nevzniká dohodou stran, nýbrž až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníkovi. Ze smlouvy o půjčce vyplývala právnímu předchůdci žalobkyně jakožto věřiteli povinnost přenechat žalované v pozici dlužníka peníze, konkrétně 20 000 Kč. Žalovaná se pak v této smlouvě zavázala vrátit peníze ve splátkách. Žalobkyně prokázala, že právní předchůdce žalobkyně žalované částku 20 000 Kč poskytla dne 18. 9. 2008. Splatnost půjčky byla sjednána v 53 týdenních splátkách. Splatnost půjčky, resp. všech 53 dohodnutých splátek nastala dne 24. 9. 2009.

10. Na jistině zbývá uhradit 20 000 Kč a na souhrnném poplatku majícím funkci úroku 9 600 Kč. Žalovaná tuto částku žalobkyni nezaplatila, soud ji proto zavázal k její úhradě. Jelikož je žalovaná s úhradou tohoto dluhu prokazatelně v prodlení, vznikla jí dle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku, povinnost zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění platném ke dni prodlení z částky 20 000 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, jak požadovala žalobkyně. Lhůta k plnění činí 3 dny od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

11. V projednávané věci soud v souladu s vyhl. č. 120/2014 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014 hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení. Žalobkyně je právnickou osobou a s ohledem na předmět svého podnikání podává stovky žalob ve skutkově a právně obdobných věcech, je tedy naplněn předpoklad § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., tedy, že řízení je zahájeno na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně touž žalobkyní, ve skutkově i právně obdobných věcech. Základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je tak v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je pak spíše administrativním úkonem než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Navíc v dané věci jde o předmět řízení v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50 000 Kč ve smyslu § 14b odst. 1 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb.

12. Tyto celkové náklady řízení činí 2 252 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení žalobkyně mající oporu ve vyhl. č. 177/1996 Sb. (tvořené částkou 900 Kč jako odměnou dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 žalobkyní účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky po 300 Kč, dále tři režijní paušály po 100 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše pak včetně 21% DPH, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalobkyně jako advokát, jež v řízení osvědčil, že je registrovaným plátcem DPH). Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.