41 C 146/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Martikánovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 8 142 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8.142 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% p.a. jdoucím od 1.8.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 1.489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku se žalobce vůči žalované domáhal zaplacení shora uvedené částky z titulu dluhu za užívání bytu po skončení nájemního vztahu. Podaný návrh odůvodnil tím, že žalobce je vlastníkem bytu [číslo] o velikosti 1+1 situovaného v 1. nadzemním podlaží budovy [adresa] na ulici [název] [obec], obec Frýdek - [část obce] (dále jen„ předmětný byt“). Žalovaná užívala předmětný byt v období 1.1.2019 – 7.2.2019 zcela bez právního důvodu poté, co nájemní poměr k předmětnému bytu skončil ke dni 14.12.2018 uplynutím doby určité. Žalovaná má za období bezesmluvního užívání předmětného bytu povinnost uhradit žalobci jednak náhrady za bezesmluvní užívání předmětného bytu odvozené od výše čistého měsíčního nájemného, uvedené v aktuálním evidenčním listu pro dané období a rovněž vyúčtování služeb za období 1.1.2019 - 7.2.2019, dále služby spotřebované za výše uvedené období v předmětném bytě (vyúčtování služeb za období 1.1.2019 – 7.2.2019). Vyúčtováním služeb spojených s bydlením za období 1.1.2019 – 7.2.2019 byla zjištěna hodnota spotřebovaných služeb v předmětném bytě v uvedeném období, a to ve výši 9.318 Kč. Na tuto částku byl započten úrok z kauce ve výši 1 Kč. Na výše uvedené bylo uhrazeno pouze 1.175 Kč. Na základě doručení výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne 8.6.2020 se pohledávka žalobce stala splatnou ke dni 31.7.2020. Žalovaná tedy za užívání předmětného bytu a služby v něm spotřebované v období 1.1.2019 – 7.2.2019 dluží žalobci celkem částku ve výši 8.142 Kč. Jelikož ani na základě předžalobní výzvy k zaplacení ze dne 1.12.2020 nebylo na výše uvedenou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho, nezbývá žalobci než se domáhat zaplacení dlužné částky, včetně zákonného příslušenství, tj. úroku z prodlení, soudní cestou. Žalobce zaslal žalované dne 2.12.2020 (tj. ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním tohoto návrhu na zahájení řízení) na adresu pro doručování výzvu k plnění v souladu s ust. § 142a o.s.ř.

2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila, ve sporu zůstala nečinná. K projednání věci nemusel soud nařizovat jednání, neboť účastníci souhlasili s projednáním věci bez jednání jen na základě listinných důkazů ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř.

3. Soud provedl důkaz listinami předloženými mu žalobcem.

4. Výpisem z katastru nemovitostí žalobce prokázal, že je vlastníkem bytu [číslo] v domě [adresa] na ulici [název] [obec] ve [obec] Nájemní smlouvou včetně dodatku žalobce prokázal, že žalované vzniknul k tomuto bytu nájemní vztah na dobu určitou, který skončil ke dni 14.12.2018. Výše úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu byla prokázána vyúčtováním služeb spojených s bydlením za období od 1.1.2019 do 7.2.2019. Výstrahou obsahující výzvu k zaplacení bylo prokázáno, že byla žalovaná dne 8.6.2020 vyzvána doporučeným dopisem k úhradě dlužné částky 8.142 Kč za služby spojené s užíváním bytu, pohledávka se stala splatnou ke dni 31.7.2020. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že právní zástupce žalobce řádně vyzval žalovanou před podáním žaloby k dobrovolné úhradě dlužné částky.

5. Dle ustanovení § 2295 občanského zákoníku má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Soud má na základě shora uvedených skutečností za prokázané, že zde existoval závazkový vztah mezi žalobcem a žalovanou založený nájemní smlouvou ve smyslu ustanovení § 2201 a násl. občanského zákoníku, nájemní vztah žalované k nájemnímu bytu však byl ukončen uplynutím času ke dni 14.12.2018. Od této doby užívala žalovaná předmětný byt bez právního důvodu; na její straně vznikalo bezdůvodné obohacení, neboť protiprávně užívala cizí hodnotu a dle § 2295 občanského zákoníku měla povinnost platit žalobci náhradu ve výši ujednaného nájemného. Společně s nájemným byla žalovaná povinna platit zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel. Soud má rovněž za prokázané, že žalovaná v rozporu se shora uvedeným zákonným ustanovením nezaplatila za služby související s užíváním bytu v celkové částce 8.142 Kč. Nezaplacením těchto částek se dostala žalovaná do prodlení s plněním peněžitého závazku a vznikla mu navíc povinnost hradit zákonný úrok z prodlení z dlužné částky dle § 1970 o.z. Povinnost zaplatit dlužnou částku za spotřebované služby související s užíváním bytu spolu s úrokem s prodlení uložil soud žalované tímto rozsudkem ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když dospěl k závěru, že žalobce uplatněný nárok zcela prokázal.

7. V projednávané věci soud v souladu s vyhl. č. 120/2014 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014 hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení. Žalobce je právnickou osobou a s ohledem na předmět svého podnikání podává stovky žalob ve skutkově a právně obdobných věcech, je tedy naplněn předpoklad § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., tedy, že řízení je zahájeno na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech. Základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je tak v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je pak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Navíc v dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50.000 Kč ve smyslu § 14b odst. 1 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb.

8. Náklady řízení žalobce tak představuje zaplacený soudní poplatek 400 Kč, odměna právního zástupce za 3 úkony právní služby á 200 Kč za úkon dle vyhl. 177/1996 Sb., 3 režijní paušály á 100 Kč za úkon a 21% DPH. Tyto náklady je žalovaná povinna dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.