41 C 164/2023

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Martikánovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 240 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 11.240 Kč a zákonný úrok z prodlení jdoucí z částky 11.240 Kč od 16. 8. 2018 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 2.252 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Podanou žalobou se žalobce vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 11.240 Kč. Tento návrh odůvodnil tím, že žalovaný dne 7. 10. 2005 uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen jako„ Původní věřitel") Smlouvu o půjčce [číslo] dále jen " Smlouva. Na základě této Smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Převzetí finančních prostředků žalovaný potvrdil svým vlastnoručním podpisem na Smlouvě. Spolu s jistinou půjčky se žalovaný zavázal původnímu věřiteli splatit i souhrnný poplatek ve výši 8.985 Kč, který představoval smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Žalovaný se tak zavázal původnímu věřiteli splatit celkovou částku ve výši 23.985 Kč, a to v 39 pravidelných týdenních splátkách, které měly být spláceny v hotovosti k rukám osoby pověřené původním věřitelem, přičemž první splátka byla dle Smlouvy splatná 7. den ode dne uzavření smlouvy a každá následující pak do konce následujícího týdenního období, resp. do 7 dnů po uhrazení předchozí splátky. Při řádném splácení půjčky by pak splatnost poslední splátky, jakož i celková splatnost závazku připadla na den 7. 7. 2006. Žalovaný však půjčku včetně sjednaného příslušenství nesplatil řádně a včas, a to tím, že ani ke dni splatnosti poslední splátky, tj. ke dni 7. 7.2006 svůj závazek nesplnil. Žalovaný původnímu věřiteli uhradil částku ve výši 12.745 Kč. Jednotlivé úhrady splátek byly dle dohody smluvních stran započítány nejprve na souhrnný poplatek a po jeho úplném splacení na jistinu pohledávky, viz. čl. 5 Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce. Na souhrnný poplatek tak byla započtena částka ve výši 8.985 Kč a na jistinu pohledávky byla alokována částka ve výši 3.760 Kč. Žalovaný se tak ode dne 8. 7. 2006 dostal do prodlení s úhradou částky 11.240 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny pohledávky ve výši 11.240 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] S.á.r.l., došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele (dále jen jako„ Přechodný věřitel"). Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 11.240 Kč a skládala se z nedoplatku jistiny ve výši 11.240 Kč a nedoplatku souhrnného poplatku ve výši 0 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem spol. [název žalobce] S.á.r.l. a žalobcem [název žalobkyně] došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24. 8. 2018, viz. čl. XV. odst. [číslo]. in fine smlouvy. Postoupení pohledávek bylo na základě ujednání smluvních stran účinné k témuž dni, tj. ke dni nabytí účinnosti smlouvy, viz. čl. II. odst. 2.1. a 2.2. smlouvy. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne 4. 9. 2018. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku ve výši 2.300 Kč. Tato částka byla na pohledávku evidovanou za žalovaným alokována v souladu se zákonem.

2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, ve sporu zůstal nečinný. Za situace, kdy jak žalobce, tak žalovaný v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. souhlasili s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, soud postupoval v souladu s tímto zákonným ustanovením a rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání.

3. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu vyplývá, že žalobce je právnickou osobou se sídlem na území [název země] republiky, jedná se o věc s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém), je proto třeba zabývat se nejprve tím, zda ve věci je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudu České republiky, a pokud ano podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Obecně lze říci, že mezinárodní pravomoc soud zkoumá podle jurisdikčních ustanovení příslušné mezinárodní smlouvy nebo podle právních předpisů Evropské unie a není-li jich, podle příslušných ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém, která upravují pravomoc justičních orgánu České republiky. Se zřetelem k tomu, že jak Česká republika, tak [název země] republika jsou členy Evropské unie, je třeba při určení mezinárodní příslušnosti soudu postupovat podle právních předpisů Evropského společenství, konkrétně (s ohledem na datum a podání žaloby) podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (se zřetelem k článku 66 bod 1 tohoto nařízení). Předmětem řízení v dané věci je nárok ze smlouvy uzavřené žalovaným jako spotřebitelem pro účel, který se netýkal jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, s právním předchůdcem žalobce jako osobou, která provozovala profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště (článek 17 bod 1 písm. c) citovaného Nařízení). Podle článku 18 bod 2 smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. V daném případě má žalovaný bydliště na území České republiky, to znamená, že ve věci je dána mezinárodní příslušnost soudu České republiky. Vzhledem k tomu, že podle obsahu spisu byla smlouva o půjčce účastníky uzavřena na území České republiky, řídí se předmětný právní vztah se zřetelem k ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, právním řádem České republiky.

4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobcem a to: smlouvou o půjčce ze dne 7. 10. 2005, z níž zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla téhož dne uzavřena smlouva o půjčce, na základě které žalobce půjčil žalovanému částku 15.000 Kč. Převzetí uvedené částky žalovaným vyplývá z obsahu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s půjčkou souhrnný poplatek ve výši 8.985 Kč. Splatnost půjčky a poplatku byla sjednána v 39 týdenních splátkách do 7. 7. 2006. Ze smluvních podmínek soud zjistil podrobnosti uzavřené smlouvy. Aktivní legitimace žalobce pak byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání. Skutečnost, že žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky, byla prokázána předžalobní výzvou spolu s poštovním podacím archem.

5. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o půjčce. Žalovaný na svůj dluh, dle tvrzení žalobce, částečně plnil. Uhradil celkem 12.745 Kč do postoupení pohledávky a částku 2.300 Kč po datu postoupení pohledávky, přičemž tyto platby byly použity na úhradu souhrnného poplatku a část jistiny.

6. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. (nový občanský zákoník) se v tomto řízení použije zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2013 (dále jen občanský zákoník), neboť právní poměry ze závazkových právních vztahů vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku se řídí, dosavadními právními předpisy.

7. Podle ust. § 657 občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Podle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

9. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce a půjčku mu také poskytl. Smlouva o půjčce je reálným kontraktem a nevzniká dohodou stran, nýbrž až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníkovi. Ze smlouvy o půjčce vyplývala právnímu předchůdci žalobce jakožto věřiteli povinnost přenechat žalovanému v pozici dlužníka peníze, konkrétně 15.000 Kč. Žalovaný se pak v této smlouvě zavázal vrátit peníze ve splátkách. Žalobce prokázal, že právní předchůdce žalobce žalovanému částku 15.000 Kč poskytl dne 7. [číslo]

5. Splatnost půjčky byla sjednána v 39 týdenních splátkách. Splatnost půjčky, resp. všech 39 dohodnutých splátek nastala dne 7. 7. 2006.

10. Na jistině zbývá uhradit 11.240 Kč. Žalovaný tuto částku žalobci nezaplatil, soud jej proto zavázal k její úhradě. Jelikož je žalovaný s úhradou tohoto dluhu prokazatelně v prodlení, vznikla mu dle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku, povinnost zaplatit žalobci i úroky z prodlení dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění platném ke dni prodlení z částky 11.240 Kč od 29. 6. 2015 do zaplacení, jak požadoval žalobce. Lhůta k plnění činí 3 dny od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

11. V projednávané věci soud v souladu s vyhl. č. 120/2014 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014 hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení. Žalobce je právnickou osobou a s ohledem na předmět svého podnikání podává stovky žalob ve skutkově a právně obdobných věcech, je tedy naplněn předpoklad § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., tedy, že řízení je zahájeno na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech. Základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je tak v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je pak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Navíc v dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50.000 Kč ve smyslu § 14b odst. 1 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb.

12. Tyto celkové náklady řízení činí 2.252 Kč, a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení žalobce za 3 úkony právní služby á 300 Kč za úkon dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky, dále tři režijní paušály po 100 Kč za tyto tři žalobcem účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše včetně 21% DPH, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalobce jako advokát, jež v řízení osvědčil, že je registrovaným plátcem DPH. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.