41 C 188/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Martikánovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného t.č. část obce a číslo , PSČ obec o zaplacení částky 72 879 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 72.879 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12.793 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 12.793 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, výši 8,25 % ročně z částky 11.793 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 8.500 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 8.500 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 1.500 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 8.500 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 21.644 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku se žalobce vůči žalovanému domáhal zaplacení shora uvedené částky z titulu dluhu z podnájemní smlouvy. Podaný návrh odůvodnil tím, že žalobce je na základě nájemní smlouvy uzavřené s Ing. [jméno] [příjmení], trvale bytem [adresa], nájemcem bytové jednotky o velikosti 3+1, o výměře 85,27m2, nacházející se v 1. podlaží budovy [adresa], byt [číslo] na adrese [adresa], zapsané na [list vlastnictví] pro katastrální území Vinohrady (dále také jako„ Byt“). Na základě smluvních ujednání bylo rovněž žalobci umožněno ubytovat v Bytě podnájemce či spolubydlící. Žalobce a žalovaný spolu v listopadu roku 2019 ústně uzavřeli smlouvu, na základě které bylo žalovanému umožněno od měsíce prosince roku 2019 užívat část Bytu, a to jeden samostatný pokoj, kuchyni a příslušenství. Původně byla sjednána měsíční úplata za užívání části Bytu a služby s tím spojené ve výši 12.793 Kč. Úplata se zmenšila od měsíce června roku 2020 na 11.793 Kč, neboť došlo ke snížení nájemného žalobce kvůli opatřením souvisejícím s nemocí Covid-19, o měsíc později byla úplata dále snížena na 8.500 Kč, a to z důvodu, že se do Bytu nastěhoval další spolubydlící. Od dubna roku 2020 žalovaný sjednanou úplatu nehradil řádně a včas. Z příslušných výpisů z účtu žalobce vyplývá, že od uvedeného data byla na dlužnou úplatu uhrazena pouze částka 24.000 Kč. Žalobce tyto platby započítal dle data a výše plnění na splátky za měsíce červenec, srpen a částečně listopad 2020. [příjmení] pohledávek je dodnes nesplacený. Žalovaný porušil svou povinnost platit žalobci řádně a včas úplatu za užívání části Bytu. K této platební povinnosti je třeba připočítat i příslušenství, neboť každá dlužná splátka se úročí i zákonným úrokem z prodlení. Žalobce zaslal prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému dne 15. 1. 2021 předžalobní výzvu, ve které jej vyzval k doplacení úplaty. Zároveň jejím prostřednictvím ukončil právní vztah, na základě kterého byl žalovaný oprávněn část Bytu obývat a vyzval jej, aby do 10-ti dnů od doručení výzvy tuto řádně vyklidil a předal od Bytu všechny klíče. Žalovaný však ani tuto svou povinnost nesplnil. Vzhledem k tomu, že pronajímatel bytu s ním měl další plány, byl žalobce nucen provést vyklizení části bytu, jakož i její uvedení do původního stavu sám. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v daném pokoji po dobu několika měsíců prakticky nezdržoval, ale i vzhledem k tomu, že i během jeho přítomnosti evidentně zanedbával základní pravidla úklidu, hygieny a čistoty, byl tento v naprosto dezolátním stavu. Pokoj byl plný věcí žalovaného, byl špinavý, neuklizený, byl v něm přítomen hmyz a šířil se z něj zápach. V takovéto situaci nebylo absolutně možné např. nabízet předmětný prostor případným zájemcům k jakémukoli užívání. Na úklid pokoje v takovémto stavu si mohl žalobce zcela důvodně sjednat úklidovou firmu a vzniklé náklady vymáhat po žalovaném, na což jej také v předžalobní výzvě upozornil. Nakonec se rozhodl pokoj vyklidit svépomocí, nicméně i toto svědčí o přístupu žalovaného ke svým závazkům a o jeho komunikaci.

2. Žalovaný na předžalobní výzvu nikterak nereagoval a ničeho neuhradil.

3. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že žalobci nedluží tolik peněz, kolik po něm žalobce požaduje, protože v bytě od poloviny listopadu 2020 nebydlel.

4. K projednání věci soud nařídil ústní jednání. Strany učinily nespornou skutečnost, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena podnájemní smlouva k pokoji v bytu [číslo] na ulici [adresa] za částky stanovené v podané žalobě. [příjmení] skutečností dále bylo učiněno, že žalovaný uznal dluh co do důvodu a výše na nájemném za období duben až červen 2020. Dále žalovaný nerozporoval dluh na nájemném do poloviny listopadu 2020. Spornou skutečností mezi stranami tak zůstalo, zda má žalobce nárok na zaplacení částky 8.500 Kč za podnájem v měsíci prosinec 2020 a částky 8.500 Kč za podnájem za měsíc leden 2021.

5. Žalující stranu soud poučil, aby prokázala, že žalovaný užíval ve sporných měsících předmětný byt, žalovaného pak soud vyzval k prokázání skutečnosti, že předmětný byt předal v polovině listopadu 2020 žalovanému.

6. Na toto poučení reagoval právní zástupce žalobce tak, že může fotografiemi prokázat, že ještě koncem ledna 2021 měl žalovaný v bytě své věci, které žalobce musel vyklidit. Žalovaný připustil, že v bytě ponechal nábytek a další věci, o nichž mu žalobce psal, že je vyhodí. Skutečnost, že byt opouští a už se do něj nehodlá vrátit, sděloval žalobci ústně, toto nemůže nikterak prokázat.

7. Soud provedl důkaz listinami předloženými mu žalobcem. Nájemní smlouvou včetně dodatku žalobce prokázal, že je nájemcem předmětného bytu, k němuž byl jako nájemce oprávněn zřídit podnájemní vztah. Uznáním dluhu ze dne 24. 8. 2020 bylo prokázáno, že zde existoval závazkový vztah mezi žalobcem a žalovaným, a to podnájemní smlouva k bytu na ulici [ulice a číslo], [obec a číslo] a že žalovaný uznal dluh ve výši 37.379 Kč za podnájem za období duben až červen 2020 co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit do 31. 12. 2020. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný v roce 2020 uhradil na podnájemné částku 12.793 Kč dne 5. 1. 2020, dne 4. 2. 2020 a 26. 2. 2020, tyto platby byly použity na podnájemné v období leden až březen 2020. Dále pak uhradil žalovaný 5. 8. 2020 částku 8.500 Kč jako podnájem za červenec 2020, dne 5. 8. 2020 částku 8.500 Kč jako podnájem za srpen 2020 a dne 27. 11. 2020 částku 7.000 Kč jako podnájem za listopad (část podnájmu). Výzvou ze dne 9. 1. 2021 prokázal žalobce, že prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k vyklizení předmětného bytu, k předání klíčů od bytu a domu a k uvedení bytu do původního stavu. Dále byl vyzván k úhradě částky 64.379 Kč za dluh na podnájmu v měsících duben, květen, červen, září, říjen, listopad a prosinec 2020.

8. Na základě nesporných tvrzení a provedených důkazů má soud za prokázané, že zde existoval podnájemní vztah mezi žalobcem a žalovaným, na základě něhož dal žalobce žalovanému do užívání jeden pokoj v bytě za dohodnutou cenu. Žalovaný tento pokoj užíval nejméně do poloviny listopadu 2020. Vzhledem ke zhoršeným vztahům mezi žalobcem a žalovaným, způsobeným dluhem žalovaného na podnájmu, opustil žalovaný daný byt na výzvu žalobce bez oficiálního předání bytu. V bytě ponechal svůj nábytek i pár osobních věcí. Za užívání bytu neplatil v měsících, jak jsou specifikovány v podané žalobě, za listopad a leden platit nehodlá, protože byt již neužíval.

9. Dle ustanovení § 2274 o.z. může dát nájemce do podnájmu část bytu. Ustanovení § 2272 se použije přiměřeně. Na podnájemní vztah lze analogicky aplikovat ustanovení o nájmu bytu. Dle § 2292 o.z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nebrání v přístupu do bytu a jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný hned.

10. Dle ustanovení § 2295 občanského zákoníku má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

11. Při aplikaci shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Existence závazkového vztahu i výše podnájemného byla mezi stranami nesporná. Spornou skutečností se stal pouze nárok žalobce na podnájemné za měsíce prosinec 2020 a leden 2021. Jelikož žalovaný připustil, že byt žalobci oficiálně nepředal a ponechal v něm své věci, uložil mu soud povinnost hradit podnájemné ve výši stranami ujednané, tedy ve výši 8.500 Kč za každý z těchto měsíců dle § 2295 o.z. Žalovaný ani přes poučení soudu dle § 118a o.s.ř. nemohl v řízení prokázat, že byt v polovině listopadu vyklidil a předal žalobci, když dle jeho sdělení k tomuto nikdy skutečně nedošlo. Soud v řízení rozhoduje na základě prokázaných skutečností, z tohoto důvodu přiznal nárok uplatněný žalobcem v plné výši.

12. Nezaplacením podnájemného v termínech splatnosti se dostal žalovaný do prodlení s plněním peněžitého závazku a vznikla mu navíc povinnost hradit zákonný úrok z prodlení z dlužných částek dle § 1970 o.z. Lhůta k plnění činí 3 dny od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když žalovaný nežádal a ani neprokazoval, že by u něj byly splněny podmínky pro poskytnutí plnění ve splátkách.

13. Náklady řízení žalobce tak představuje zaplacený soudní poplatek 2.916 Kč, odměna právního zástupce za 4 úkony právní služby á 4.100 Kč za úkon dle § 7 vyhl. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast u jednání), celkem tedy 16.400 Kč, 4 režijní paušály á 300 Kč za úkon, celkem tedy 1.200 Kč, náhrada za promeškaný čas 10 půlhodin za cestu k jednání a zpět 10 x 100 Kč, celkem tedy 1.000 Kč a cestovné autobusem z [obec] do [obec] a zpět v tarifu ZTP/P ve výši 128 Kč Tyto náklady je žalovaný povinen dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.