41 C 193/2024

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Martikánovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 22 712 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 119 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobkyně domáhá vůči žalované zaplacení částky 13 593 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 22 712 Kč. Tento návrh odůvodnila tím, že žalovaná (dále také jako „klient“) v souladu s ustanovením § 2395 a násl. zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, uzavřela dne 10. 10. 2023 s žalobkyní Úvěrovou smlouvu (dále také jako „Smlouva“). Jedná se o bezúčelový spotřebitelský úvěr. K uzavření Úvěrové smlouvy může dojít pouze prostřednictvím internetových stránek společnosti , Jméno žalobkyně, ., www. kamali.cz v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci společnosti , Jméno žalobkyně, . k tomu určené. Zájemce o uzavření smlouvy vyplní požadované údaje, po jejich vyplnění probíhá automatizovaný schvalovací proces. Pokud je žadateli žádost schválena, objeví se na internetových stránkách nebo mobilní aplikaci text Smlouvy a na telefonní číslo, které uvedl v žádosti a které je součástí Smlouvy v části „Smluvní strany“, je zaslán podpisový SMS kód. Ve chvíli, kdy kód zadá na webové stránce www.kamali.cz nebo v mobilní aplikaci, je Smlouva uzavřena a následně je odeslána na e-mailovou adresu, která byla uvedena v žádosti a zároveň je součástí Smlouvy v její části „Smluvní strany“, v případě žalovanou na , e-mail, , zároveň je klientovi dostupná z mobilní aplikace. Totožnost žadatele o úvěr je ověřována ze strany žalobkyně prostřednictvím kopie dokladů totožnosti, které jsou ze strany žadatele zaslány. A to v případě, že nedošlo k ověření prostřednictvím služby bank ID, viz. níže, to vše dle části Smlouvy „Jak Vám úvěr poskytneme“. Při uzavírání první smlouvy o úvěru je dále v souladu se stejnou částí Smlouvy ověřeno vlastnictví k účtu žadatele o úvěr. V případě vyplacení úvěru na bankovní účet, musí být klientem odeslána 1 Kč na bankovní účet společnosti , Jméno žalobkyně, ., případně zaslán výpis z účtu, ze kterého je patrné, kdo je jeho majitelem. Další možností, jak ověřit vlastnictví k účtu je prostřednictvím tzv. bank ID. Pokud ovšem žalobkyně ověřila vlastníka účtu již při uzavírání jiné smlouvy, tedy smlouvy na odlišném portfoliu nežli Kamali, výše uvedené již není vyžadováno. V tomto případě klient zaslal kopii výpisu z účtu, případně printscreen z internetového bankovnictví. To vše plyne z části Smlouvy „Jak Vám úvěr poskytneme“. Protože jméno žadatele o úvěr a vlastníka účtu, který byl uveden v žádosti o uzavření Smlouvy, se shodovala, byla schválená výše úvěru převedena na účet žalovanou. Žalobkyně zároveň vždy při uzavírání Smlouvy, hodnotí schopnost žadatele splácet. Společnost , Jméno žalobkyně, . v tomto případě zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí, a to prostřednictvím registru SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí, či nikoliv. V podrobnostech žalobkyně důkazem do příloh vkládá postup posouzení úvěruschopnosti spolu s argumentací, jak bylo k posouzení dospěno. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalované, v důsledku které přestala hradit poskytnutý úvěr, nebylo toto zapříčiněno nedostatečným prověřením její úvěruschopnosti. Na základě Úvěrové smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se ve Smlouvě zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 660 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Jednotlivé splátky jsou potom uvedeny ve splátkovém kalendáři, který je součástí Smlouvy. Způsob poskytnutí úvěru je na volbě klienta. První variantou je vyplacení na účet, druhou poté výběr na zvoleném terminále společnosti , právnická osoba, . Schválená výše úvěru byla odeslána z účtu žalobkyně na účet žalované, v tomto případě byla částka 20 000 Kč zaslána dne 10. 10. 2023 na číslo účtu uvedeném ve Smlouvě: , č. účtu, . Účet, který žalovaná uvedla při uzavírání Smlouvy, je v ní uveden, a to konkrétně v části „Smluvní strany“. Sjednány byly také další volitelné služby za následující poplatky: Poplatek za tzv. Bezpečnou splátku: Poplatek ve výši 99 Kč umožňuje klientovi v případě nečekané životní události odložit splatnost aktuální splátky o měsíc, a to konkrétně z důvodů uvedených ve Smlouvě. Bezpečnou splátku je možné využít dvakrát za trvání Smlouvy. Poplatek se hradí měsíčně v rámci jednotlivých splátek a je možné kdykoliv tuto službu ze strany klienta zrušit. To vše plyne z části Smlouvy „Bezpečná splátka“. V rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši 980 Kč, který byl sjednán ve Smlouvě v části „Náklady úvěru“. V rámci první a deváté až dvacáté čtvrté splátky se úrok nevynáší. Výše úroků plyne ze splátkového kalendáře, který je součástí Smlouvy, a to konkrétně části „Úvěrová smlouva“. Povinnost je hradit poté plyne z části Smlouvy „Náklady úvěru“ – „Úroky“. Úvěr společně s poplatky a úroky je v souladu s ustanovením části Smlouvy „Úvěrová smlouva“ splatný ve 24 měsíčních splátkách. Pokud splatnost jednotlivé splátky vychází na víkend nebo státní svátek, automaticky se dle části Smlouvy „Jak budete splácet“ posouvá na následující pracovní den. Splatnosti jednotlivých splátek potom plynou ze splátkového kalendáře, který je součástí Smlouvy, konkrétně části „Úvěrová smlouva“. Žalovaná si 2krát prodloužila splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem, a to v souladu s ustanovením Smlouvy „Jak si posunout splatnost splátky“. V tomto případě k prodloužení splatnosti dostačuje, pokud klient uhradí alespoň 1 Kč, případně více, ale ne více, než je výše měsíční splátky. Za takovéto prodloužení splatnosti je účtován poplatek ve výši 1 980 Kč, jeho výše je uvedena v části Smlouvy „Úvěrová smlouva“ – „Parametry a podmínky úvěru“. Splatnost takto účtovaného poplatku je potom vždy se splatností následující splátky, jak plyne z části Smlouvy „Jak si posunout splatnost splátky“. Ke korunovému odkladu došlo v následujících datech: dne 10. 11. 2023 byla uhrazena částka 1 Kč, dne 11. 12. 2023 byla uhrazena částka 1 Kč. Žalovaná hradila v následujících datech (součástí plateb jsou i platby zaslané za účelem prodloužení splatnosti, pokud tak žalovaná v průběhu trvání Smlouvy učinila):dne 10. 11. 2023 byla uhrazena částka 1 Kčdne 11. 12. 2023 byla uhrazena částka 1 Kčdne 11. 1. 2024 byla uhrazena částka 5 553 Kčdne 14. 2. 2024 byla uhrazena částka 1 913 Kčdne 11. 3. 2024 byla uhrazena částka 1 913 Kčdne 27. 3. 2024 byla uhrazena částka 500 Kčdne 30. 4. 2024 byla uhrazena částka 500 Kčdne 29. 5. 2024 byla uhrazena částka 500 KčJednotlivé platby byly započteny v souladu se Splátkovým kalendářem, v případě, že byly zaslány tak, jak bylo sjednáno ve Smlouvě, v ostatních případech jsou platby započteny v souladu s ustanovením Smlouvy „Jak budete splácet“, a to v následujícím pořadí: poplatek za online platbu, poplatek za odklad splatnosti, jistina, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za SMS servis, poplatek za bezpečnou splátku, poplatek za expres výplatu, poplatek za výplatu v hotovosti, smluvní pokuta a jiné závazky, které vůči žalobkyni žalovaná má. Žalobkyně si zároveň ve stejné části Smlouvy vyhrazuje právo stanovit jiné pořadí započítávání plateb přijatých od žalované. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byla žalobkyní informována o výši dluhu a vyzývána prostřednictvím SMS a e-mailu, které zadala při uzavírání první smlouvy, k jeho úhradě. V souladu s částí Smlouvy "Náklady úvěru" konkrétně odstavcem „Sankce“, byla žalované účtována smluvní pokuta následujícím způsobem:dne 12. 6. 2024 ve výši 500 Kčdne 13. 5. 2024 ve výši 500 Kčdne 25. 4. 2024 ve výši 500 KčSmluvní pokutu žalobkyně účtuje v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou aktuálně splatné splátky. Výše pokuty je stanovena pevnou částkou na 500 Kč. V případě, že by dlužná splátka byla nižší, než 500 Kč, je účtována smluvní pokuta ve výši nesplacené splátky. Jednotlivé předpisy Smluvní pokuty vyplývají ze Splátkového kalendáře, který je přiložen k tomuto Návrhu, a na nějž žalobkyně důkazem odkazuje. Ve Splátkovém kalendáři jsou jednotlivé částky předpisů označeny jako „Smluvní pokuta“ a jsou označeny rovněž datem, kdy byla částka naúčtována. Ze Splátkového kalendáře rovněž vyplývá, zda byl jednotlivý předpis Smluvní pokuty zcela nebo zčásti uhrazen. Výsledná výše požadovaných Smluvních pokut je tvořena součtem jednotlivých dosud neuhrazených Smluvních pokut označených ve Splátkovém kalendáři. V následujících dnech byly žalované účtovány účelně vynaložené náklady:dne 15. 4. 2024 ve výši 300 Kčdne 20. 5. 2024 ve výši 300 Kčdne 12. 6. 2024 ve výši 300 KčS ohledem na růst cen a mezd byly účelně vynaložené náklady stanoveny na částku 300 Kč tak, jak je vypočtena níže, a to od 1. 5. 2022. Výše účelně vynaložených nákladů byla žalobkyní stanovena rozdělením nákladů do čtyř kategorií, kdy u každé byly stanoveny náklady zvlášť. V prvé řadě se jedná o segmentaci a reporting, zde byly započteny náklady na upozorňování klientů na blížící se splatnost splátky, a to vždy 10, 5, 3 dní před splatností a v den splatnosti. K upozornění dochází prostřednictvím emailů a SMS zpráv. Na základě těchto aktivit pak dochází k reportingu a analýzám, na základě kterých je vyhodnoceno a paušalizováno chování dlužníků. Pro tuto oblast byly vypočteny účelně vynaložené náklady na výši 40 Kč měsíčně. Druhou kategorií jsou operátoři, jejichž práce je při správě a vymáhání pohledávek nepostradatelná, kdy 120 Kč bylo stanoveno jako náklad na mzdy a dalších 33 Kč poté na úkony, které vykonávají, konkrétně na zasílané emaily, dopisy a SMS zprávy s informacemi o dlužných částkách adresované přímo dlužníkům. V této souvislosti je zde i další kategorie vypočtených účelně vynaložených nákladů, které se týká rozvoje a kontroly kvality operátorů. Jde o činnost, kdy jsou zaškolováni noví zaměstnanci, stávajícím je zvyšována kvalifikace a jsou kontrolováni při výkonu pracovní činnosti, tyto náklady byly vypočteny ve výši 67 Kč. V neposlední řadě je zásadní systémová podpora. Jedná se o účelné náklady vynaložené na systém, jeho správu, údržbu a vývoj. Systém je potřebný pro práci operátorů při vymáhání dlužných pohledávek. Účelně vynaložené náklady byly v tomto případě stanoveny na 40 Kč měsíčně. Jednotlivé předpisy Nákladů na vymáhání vyplývají ze Splátkového kalendáře, který je přiložen k tomuto Návrhu, a na nějž žalobkyně důkazem odkazuje. Ve Splátkovém kalendáři jsou jednotlivé částky předpisů označeny jako „Účelně vynaložené náklady“ a jsou označeny rovněž datem, kdy byla částka naúčtována. Ze Splátkového kalendáře rovněž vyplývá, zda byl jednotlivý předpis Účelně vynaložených nákladů zcela nebo zčásti uhrazen. Výsledná výše požadovaných Účelně vynaložených nákladů je tvořena součtem jednotlivých dosud neuhrazených Účelně vynaložených nákladů označených ve Splátkovém kalendáři. V souladu se zněním Smlouvy, konkrétně ustanovení části „Ukončení smlouvy z naší strany“ byla žalované dne 20. 5. 2024 zaslána výzva před zesplatněním celého úvěru formou doporučeného dopisu, ve kterém byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě dlužné částky a upozorněna na možnost zesplatnění úvěru a v té souvislosti se vznikem nákladů na vymožení dlužné částky. V souladu se zněním Smlouvy, konkrétně ustanovení části „Ukončení smlouvy z naší strany“ byl úvěr ke dni 21. 6. 2024 zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty, a to ve sjednané lhůtě. Tato výzva byla zaslána dlužníkovi doporučeně formou doporučeného dopisu. Žalované byla v souladu s § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zaslána předžalobní výzva k plnění, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě celého dluhu a upozorněna na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání, a to bez jakékoliv další výzvy. S ohledem na výše uvedené eviduje žalobkyně ke dni sepsání žalobního návrhu za žalovanou pohledávku ve výši 22 712 Kčsestávající z:- neuhrazené jistiny ve výši 16 662 Kč- poplatků za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč- úroků v celkové výši 3 353 Kč- účelně vynaložených nákladů v celkové výši 900 Kč- smluvních pokut v celkové výši 1 500 KčVýpočet jednotlivých položek dlužné částky provedla žalobkyně následujícím způsobem: Jistina - jedná se o částku, ke které žalobkyně dospěla tak, že od načerpané jistiny ve výši 20 000 Kč odečetla částky započtené na jistinu, v tomto případě 3 338 Kč, jež byly v souladu se splátkovým kalendářem nebo částí Smlouvy „Jak budete splácet“, započteny na jistinu. Poplatky za bezpečnou splátku byly účtovány následovně:dne 10. 1. 2024 ve výši 99 Kčdne 10. 2. 2024 ve výši 99 Kčdne 10. 3. 2024 ve výši 99 Kčdne 10. 4. 2024 ve výši 99 Kčdne 10. 5. 2024 ve výši 99 Kčdne 10. 6. 2024 ve výši 99 Kčdne 21. 6. 2024 ve výši 99 KčÚroky byly účtovány od druhé do osmé splátky, pokud nedošlo k prodloužení její splatnosti. Pokud byl úvěr zesplatněn před splatností osmé splátky, byl taktéž úrok vynesen při zesplatnění úvěru. Účelně vynaložené náklady jsou účtovány v případě, že se žalovaná dostane do prodlení a dlužná částka je žalobkyní vymáhána, jako v případě žalované, žalobkyně si takto účtuje účelně vynaložené náklady za každý měsíc, ve kterém byl dluh žalované žalobkyní vymáhán. Dále za každý doporučeně zaslaný dopis jsou účtovány účelně vynaložené náklady ve výši 130 Kč, tedy vždy za výzvu před zesplatněním a zesplatňovací dopis, jak je uvedeno výše. Žalované byla v souladu s § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zaslána předžalobní výzva k plnění, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě celého dluhu a upozorněna na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání, a to bez jakékoliv další výzvy.

2. Ve věci byl dne 3. 7. 2024 vydán elektronický platební rozkaz č. j. EPR 169230/202456, proti němuž podala žalovaná odpor.

3. Ve vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že žalovaná nárok tak, jak je uveden v žalobě, neuznává. Nejde o nárok vyplývající ze závazku na úvěrové smlouvě, nýbrž nárok na vypořádání z bezdůvodného obohacení. Uvedený závěr dovozuje ze skutečnosti, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná. Tato neplatnost je dána nesplněním povinnosti věřitele (žalobkyně) posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalované.

4. Dále žalovaná uvedla, že o úvěr žádala na stránkách www.kamali.cz. Co se týče samotného kontraktačního procesu prostředky elektronické komunikace na dálku, nebyly naplněny požadavky daného právního jednání, a shledává tak uvedenou smlouvu neplatnou. Již 26. senát Nejvyššího soudu navázal na 20. senát (srov. usnesení ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1741/2017) a v usnesení sp. zn. 26 Cdo 1230/2019, ze dne 22. 5. 2019 dospěl rovněž k závěru, že prostý email bez elektronického podpisu nesplňuje požadavek písemného právního jednání. Považuje proto za spornou i samotnou skutečnost, zda úvěrová smlouva sjednaná prostřednictvím elektronické komunikace na dálku byla vůbec uzavřena. V souladu se závěry rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně, 28 C 202/2022-59, ze dne 26. 9. 2022 nebo rozhodnutí č.j. 10 C 212/2021 ze dne 22. 10. 2021 Okresního soudu v Berouně má žalovaná za to, že s ohledem na způsob kontraktačního procesu nelze věrohodně prokázat, zda a jakou konkrétní smlouvu vůbec uzavřela a v jakém textovém znění, tedy že vyslovila souhlas právě s textem smlouvy. Žalovaná si je vědoma toho, že daný úvěr čerpala. Nicméně zda se smlouva, kterou měla zájem uzavřít, shoduje se smlouvou, která byla v nadepsaném řízení předložená žalobkyní, není schopna posoudit. Má za to, že smlouva není ze strany žalované platně podepsaná a že proto ani nikdy nevznikla. Smlouvu o úvěru uzavřela 10. 10. 2023, částka jistiny byla 20 000 Kč. RPSN ve smlouvě byla stanovena ve výši 49,2 % ročně. Údaj o skutečné roční výši nákladů je ovšem uveden až níže za velmi nejasnou formulací, v odstavci nad ním, v kterém se stanovuje, že „1. měsíc trvání úvěru bude úvěr bezúročný. To znamená, že bude mít pevnou roční úrokovou sazbu ve výši 0 %. 2. až 8. měsíc trvání úvěru bude úvěr úročený pevnou částkou, která bude záviset na výši poskytnutého úvěru (jistiny). Výše úroku je 49 Kč za každých půjčených 1 000 Kč. Roční úroková sazba se v tomto případě pohybuje v rozmezí od 0,00 % do 83,04 %. Od 9. měsíce trvání úvěru až do dne splatnosti úvěru bude úvěr bezúročný.“ Toto ustanovení je pro běžného spotřebitele zavádějící a složitě konstruované, kdy může obtížně predikovat, jakou pevnou částkou v závislosti na výši jistiny bude úvěr úročen a o jaké navýšení se v poměru k poskytnuté jistině jedná. Jako takové tak nesplňuje požadavky dle ust. § 1811 občanského zákoníku, které jasně stanoví, že veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně. Žalovaná má za to, že výše uvedené ujednání je pro běžného spotřebitele naprosto nesrozumitelné. Domnívá se, že sankční mechanismus tak, jak je koncipován ve smlouvě o úvěru, budí dojem, že je nastaven záměrně tak, aby byl pro spotřebitele matoucí. Poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč je zavádějícím způsobem uveden v části „Veškeré další náklady vyplývající ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr“ mezi poplatky za tzv. volitelné doplňkové služby, ačkoli se jedná o v rámci úvěru o náklad mandatorní, který v konečném důsledku navyšuje celkovou výši nákladů na spotřebitelský úvěr. Zavádějící a ve značném v nepoměru ke výši poskytnutého úvěru i samotné splátky je tzv. „Poplatek za prodloužení doby splatnosti o 15 dnů, tzv. Korunový odklad: 1 980 Kč“ Vezmeme-li v potaz, že samotná splátka je stanovena v částce 1 250 Kč měsíčně, je cena za možnost 30denního odkladu dané splátky jejím téměř 2,4 násobkem. Samotná služba prodloužení doby splatnosti tak ve skutečnosti není žádnou službou pro dlužníka, ale nástrojem jak neúměrně k výši poskytnuté „služby“ navýšit závazek spotřebitele. Samotné podmínky tzv. zavádějícím způsobem pojmenovaného korunového odkladu jsou pak ale uvedeny až na str. 15 (z celkových 19 stran smlouvy). Žalovaná se domnívá, že smlouva o úvěru je dále absolutně neplatná i z důvodu nesplnění povinnosti žalobkyně (věřitele) posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (dlužníka). Uzavření smlouvy o úvěru se zástupcem žalobkyně přitom probíhalo pouze přes webový portál kamali.cz. Žalovaná odeslala žádost o schválení úvěru, které následně proběhlo, a poté byla úvěrová smlouva (údajně) podepsána elektronicky. Pokud žalobkyně ve svém návrhu tvrdí, že se schopností žalované splácet uvedený úvěr dostatečně zabývala a že všechny požadované parametry posoudila, měla by to dle názoru žalované i doložit důkazy (viz rozsudek ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, CA Consumer Finance vs. Ingrid Bakkaus). Pokud by úvěruschopnost žalované posoudila dle intencí zákona, nemohla by jí nikdy úvěr poskytnout a dostat ji tak do ještě tíživější finanční situace. V rozhodnutí č.j. 20 C 166/2022-72 ze dne 9. 3. 2021 (bod 31) Okresní soud Olomouc shledal, že „(v) tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, když prověřila pouze měsíční příjmy žalovaného z historie pohybů na běžném účtu žalovaného. Žalobkyně však vůbec neprověřila pravidelné měsíční výdaje žalovaného, když se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného o nákladech na bydlení ve výši 2 603 Kč měsíčně a s uvedenou částkou životního minima. Z hodnocení klienta však vyplývá, že žalovaný se o možnosti čerpat u žalobkyně úvěr dozvěděl z internetu, již z těchto údajů je zřejmé, že žalovaný používal internet, o těchto výdajích však není v listině označené jako hodnocení klienta žádná zmínka.“ Taktéž v posuzovaném případě žalované byly měsíční výdaje nedostatečně posouzeny. Pro úplnost žalovaná uvádí, že v době uzavření smlouvy měla sjednaný s žalobkyní rovněž revolvingový úvěr s následnými dodatky a navyšováním dlužné částky a s tím související měsíční náklady na tento úvěr. Stejně tak u žalobkyně čerpala úvěry skrze její portál www.kamali.cz v minulosti opakovaně; žalobkyni tak i přes úplné splacení těchto úvěrů muselo být zřejmé, že opakovaně nevychází se svými příjmy a musí své běžné životní potřeby financovat úvěry. Věřitel musí zkoumat čisté měsíční příjmy dlužníka za více předchozích měsíců, jeho pracovní perspektivu po celou dobu trvání úvěru (hlavně u pracovních poměrů na dobu určitou nebo dohod mimo pracovní poměr, případně nástupu dlužníka do důchodu za dobu trvání úvěru), a především také věrohodně prověřit výdajovou stránku dlužníka s ohledem na všechny složky v jeho běžném životě (tzn. reálné výdaje na bydlení a souvisejících s bydlením, dopravu, komunikace, jídlo, ošacení, osobní vyžití). Žalovaná znovu připomíná, že na jiné případné finanční závazky a její schopnost je splácet se jí zástupce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy neptals vůbec. Domnívá se, že žalobkyně jakožto věřitel svou povinnost prověřit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka nesplnila.

5. Soud nařídil jednání ve věci na 28. 1. 2025, ke kterému se žalobkyně nedostavila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

6. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: ze Smlouvy o úvěru ze dne 10. 10. 2023 bylo zjištěno, že banka poskytla žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Výpisem z účtu žalobkyně prokázala, že byla tato částka skutečně převedena na účet žalované. Na základě výpisu čerpání a splátek předloženého žalobkyní má soud za prokázané, že žalovaná na úvěrovou smlouvu zaplatila částku ve výši 10 881 Kč. Žalovaná řádně úvěr nesplácela, proto došlo k zesplatnění uvedeného revolvingového úvěru výzvou ke dni 21. 6. 2024. Tato skutečnost byla prokázána výzvami k zaplacení, zejména výzvou datovanou dnem 21. 6. 2024 Po zesplatnění pak žalovaná již ničeho na vyčerpanou část úvěru neuhradila. Žalovanou částku dle žaloby tvoří dluh na jistině ve výši 16 662 Kč, poplatek za bezpečnou splátku 297 Kč, úroky 3 353 Kč, účelně vynaložené náklady 900 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč za prodlení s dlužnými splátkami. Předžalobní výzvou včetně podacího archu žalobkyně prokázala, že dne 24. 6. 2024 vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornila ji na možnost soudního vymáhání v případě jejího neuhrazení.

7. K námitkám žalované ohledně nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně doplnila, že před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, a to tak, že u žalované provedla Metodiku posouzení úvěruschopnosti následujícím způsobem: V rámci Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta je podrobně popsáno, jakým způsobem žalobkyně získala informace o schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr, v rámci Karty klienta jsou uvedeny konkrétní informace, ze kterých žalobkyně vycházela při posouzení schopnosti žalované předmětný úvěr splácet. V návaznosti na předloženou Metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta a Kartu klienta, žalobkyně soudu dále doplňuje konkrétní výpočty hodnoty MLS pro jednotlivé smlouvy žalované. Jak již bylo uvedeno v Metodice posouzení úvěruschopnosti klienta MLS je vypočítáván vždy jak na klienta, tak i na domácnost klienta. Do výpočtu MLS klienta se započítávají částky životních minim klienta a eventuelně jím vyživovaných dětí (poměrné části), spolu se splátkovou zátěží klienta včetně splátky schváleného úvěru. Do výpočtu MLS domácnosti se krom splátky schváleného úvěru započítává vyšší z níže uvedených dvou hodnot, které žalobkyně mezi sebou vzájemně porovná, nižší z hodnot, která není do výpočtu zahrnuta, je v Kartě klienta přeškrtnuta.1) minimální uvěřitelné výdaje domácnosti, což je statistický údaj obsahující součet životních minim členů domácnosti, splátky žadatele a očekávané minimální náklady na bydlení stanovené kontrolovanou osobou normativně pevně daným výpočtem založeným na statistických datech publikovaných Českým statistickým úřadem a Ministerstvem práce a sociálních věcí, který vychází z počtu osob v domácnosti, vč. vyživovaných dětí a velikosti obce.2) celkové pravidelné měsíční výdaje celé domácnosti, což je údaj deklarovaný klientem v rámci žádosti o úvěr obsahující součet výdajů domácnosti na bydlení, splátek klienta a ostatních členů domácnosti, a dalších pravidelných nákladů spojených se zdravotní péčí, cestováním do zaměstnání atd.Tyto dva výpočty, tedy MLS klienta a MLS domácnosti, se porovnají a využije se ten MLS, který je nižší.Výpočty MLS:MLS klientaPříjem klienta z žádosti46 000 KčŽivotní minima dospělých členů domácnosti5 995 KčSplátky jiným společnostem z Nrki mimo HC9 546,33 KčSplátky v HC1 103 KčBuffer žadatele100 KčVýše splátky schváleného úvěru1 913 KčZbývající MLS klienta27 342,67 KčMLS domácnostiPříjem klienta z žádosti46 000 KčPříjem ostatních členů domácnosti40 000 KčSplátky jiným společnostem z Nrki mimo HC9 546,33 KčSplátky v HC1 103 KčŽivotní minimum členů domácnosti11 560 Kčvýdaje na bydlení8 000 KčVýše splátky schváleného úvěru1 913 KčZbývající MLS domácnosti53 877,67 KčVěřitel provedl lustraci žalované v registrech NRKI, SOLUS, CRIBIS a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotaz do ISIR byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen a dotaz do registru CRIBIS s výsledkem – bez exekuce. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledala žalobkyně žalovanou schopnou splácet předmětný úvěr.

8. K prokázání uvedených skutečností žalobkyně předložila jako důkaz Potvrzení o provedení ověření bonity klienta z oddělení řízení rizik, dle něhož byla žalovaná lustrována v registru ISIR, SOLUS, CRIBIS, NRKI – bez negativních zjištění. Dále žalovaná předložila listinu Posouzení úvěruschopnosti klienta vysvětlující v obecné rovině pojmy jako Metodika – výklad, hodnocení, judikatura. Výpisem z účtu žalované, který žalobkyně soudu předložila k posouzení úvěruschopnosti žalované, plyne, že za období od 1. 9. 2023 do 30. 9. 2023 byl počáteční zůstatek na účtu 1 082,70 Kč a konečný 1 459,56 Kč, jediným vyšším příjmem, který na tento účet přišel, byla půjčka ze společnosti , právnická osoba, dne 7. 9. 2023 ve výši 30 000 Kč, žádný příjem ze zaměstnání ani podnikatelské činnosti zde nebyl.

9. Soud na základě provedených důkazů (výpisy z účtu žalované, výpočty MLS k úvěrové smlouvě, metodiky k posouzení úvěruschopnosti), učinil skutkový závěr o tom, že prověření úvěruschopnosti žalované neprovedla žalobkyně řádně, když k tvrzenému příjmu žalované 46 000 Kč neměla k dispozici žádné doklady prokazující tuto výši deklarovaného příjmu žalované, z výpisu z účtu žalované za období září 2024 plyne, že jejím jediným příjmem je půjčka společnosti , právnická osoba, . Navíc v době uzavření této půjčky měla žalovaná u žalobkyně další půjčku, kterou již v té době nebyla schopna splácet, jak je zjevné z řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, . Žalobkyně po žalované nepožadovala žádné doklady, kterými by žalovaná prokázala deklarovaný příjem 46 000 Kč, ze kterého vycházela žalobkyně při poskytnutí úvěru. Pokud jde o ověření skutečných příjmů a výdajů žalované, k jejich skutečné výši nepřiložila žalobkyně žádné důkazy vyjma výpisu z účtu žalované prokazující její neschopnost úvěr splácet, když jejím jediným měsíčním příjmem byla další půjčka.

10. Soud byl při ústním jednání dne 28. 1. 2025 připraven žalobkyni poučit ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř. o její povinnosti tvrdit a prokazovat řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované, když z předložených důkazů toto nevyplývá. Žalobkyně tím, že se k jednání nedostavila, zbavila se možnosti být soudem poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.

11. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

15. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy dospěl k závěru, že tato skutečnost způsobuje neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli.

16. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Posuzovaná úvěrová smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně nepředložila žádné konkrétní důkazy k prokázání, že by posoudila úvěruschopnost žalované řádným ověřením toho, co sama uvedla o svých poměrech žalovaná. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěru založeného Smlouvou. Jelikož bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč, z níž žalovaná uhradila pouze částku 10 881 Kč, posoudil soud nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

18. Na shora zjištěný skutkový stav aplikoval soud citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do výše 9 119 Kč představující část poskytnutých prostředků, které žalovaná žalobkyni dosud nevrátila. V této výši uložil soud výrokem I. žalované dlužnou částku uhradit. Lhůta k plnění má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věty první před středníkem o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu 13 593 Kč byla žaloba zamítnuta, protože mezi stranami nedošlo k platnému ujednání o smluvních pokutách či poplatcích. Nárok na jejich zaplacení tak žalobkyni nevzniknul.

19. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Za situace, kdy poměr úspěchu ve věci mezi účastníky byl zhruba obdobný, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.