41 C 241/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Martikánovou ve věci žalobce: obec město , IČO IČO sídlem město 83, 739 11 město nad město advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o vyklizení pozemku

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhá vůči žalované vyklizení části pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a to v rozsahu 164 m2 dle Zaměření skutečného stavu oplocení na pozemku parc. č. , číslo, , ev. číslo , číslo, , se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 27 427,74 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobce vůči žalované domáhal vyklizení části pozemku. Tento návrh odůvodnil tím, že žalobce je vlastníkem nemovité věci, a to pozemku parc. č. , číslo, , o výměře 3432 m2, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaného na listu vlastnictví č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Žalovaná je vlastníkem nemovitých věcí, a to: pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba a pozemku parc. č. , hodnota, , oba v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, , u , právnická osoba, pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště FrýdekMístek. Žalovaná užívá část pozemku žalobce parc. č. , číslo, o výměře cca 164 m2, jak je zjevné z leteckého snímku s vyznačením situace. Na pozemku žalobce má žalovaná umístěno oplocení, pozemek užívá neoprávněně a k jeho užívání nemá žádný právní titul. Žalobce, veden snahou o smírné vyřešení věci, opakovaně komunikoval se žalovanou, avšak bez jakéhokoliv výsledku. Žalobce proto předžalobní výzvou ze dne , datum, žalovanou vyzval k okamžitému ukončení neoprávněného užívání části pozemku parc. č. , číslo, k jeho vyklizení, včetně odstranění oplocení, které je na tomto pozemku umístěno a dále k uvedení pozemku do původního stavu, nejpozději do , datum, . Žalovaná v uvedené lhůtě výzvě nevyhověla. Prostřednictvím svého právního zástupce písemně sdělila, že výzvě ani nevyhoví a namítla vydržení části pozemku parc. č. , číslo, . Ve svém stanovisku uvedla, že vlastnické právo k pozemkům parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba a parc. č. , hodnota, , nabyla na základě darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne , datum, od svých rodičů a část sousedního pozemku parc. č. , číslo, nabyla vydržením, resp. jej vydrželi již její rodiče. Ti měli pozemek parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba a parc. č. , hodnota, , nabýt na základě kupní smlouvy ze dne , datum, a od té doby měli část pozemku parc. č. , číslo, také užívat. Jak vyplývá z Výpisu z katastru nemovitostí k LV č. , hodnota, , právní účinky vkladu práva k pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba a parc. č. , hodnota, , ve prospěch žalované nastaly ke dni , datum, , a to na základě Darovací smlouvy ze dne , datum, . Oprávněný držitel se stává vlastníkem nemovité věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu deseti let. Žalovaná v době podání této žaloby není oprávněným držitelem části pozemku parc. č. , číslo, po dobu deseti let. V případě, že nabyla na základě převodní smlouvy vlastnictví k určitému, řádně vymezenému pozemku, nemůže si při uplatňování vydržení sousedního pozemku započítat dobu, po kterou jej měli v držbě její právní předchůdci, kteří sousední pozemek vydrželi. Žalovaná může nabýt vlastnictví k věci vydržením jen její oprávněnou držbou po celou vydržecí dobu. Zápočet doby právního předchůdce je v takovém případě vyloučen.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Namítala, že dle jejího názoru není žalobce aktivně věcně legitimován domáhat se vyklizení části pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, u FrýdkuMístku. Rodiče žalované – manželé , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, a , jméno FO, koupili kupní smlouvou ze dne , datum, do jejich společného majetku dům čp. , číslo, v , město, včetně pozemků parc. č. st. , číslo, – zastavěná plocha a nádvoří a parc. č. , hodnota, – zahrada. Rodiče žalované tehdy koupili nemovitosti od soukromých osob manželů , jméno FO, a , jméno FO, , přičemž všichni účastníci smlouvy vycházeli z toho, že pozemek parc. č. , hodnota, je ve svých hranicích také oplocen starším dřevěným plotem. Když otec žalované hodlal v místě původního dřevěného plotu stavět plot nový, žádal o povolení přípustnosti stavby tehdejší , právnická osoba, v , město, , který mu rozhodnutím ze dne , datum, pod čj. V./, číslo, vyhověl. I tehdy rodiče žalované přirozeně sledovali zájem oplotit svůj pozemek v jeho hranicích a kladné rozhodnutí , právnická osoba, v Janovicích pouze potvrdilo, že plot bude budován v hranicích jejich pozemku parc. č. , hodnota, . Plot za domkem rodičů žalované směrem k potoku byl tedy vybudován a rodiče žalované byli přesvědčeni, že byla takto oplocena část jejich pozemku. Ve zbývající části byl pak pozemek rodičů žalované fakticky vymezen zasazenými dřevinami. Rodiče žalované po celou dobu pozemky v rozsahu jejich faktického oplocení – ať již plotem či dřevinami udržovali, starali se o sekání trávy, což zajišťovali jak vlastními silami nebo prostřednictvím členů rodiny či za úplatné pomoci sousedů. Lze tedy uzavřít, že rodiče žalované se chopili držby pozemků v , město, zcela ve stejném rozsahu jako předcházející vlastníci a byli se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jsou vlastníky pozemků vymezených hranicí faktické držby. Žalobce celá desetiletí rozsah užívání ze strany rodičů žalované trpěl, dokonce souhlasil se stavbou plotu a je zcela evidentní, že nikdy nepředpokládal, že by předmětem držby ze strany rodičů žalované měla být i část pozemku žalobce. Nikdo z obecního úřadu se nestaral a neprojevoval zájem ani o pozemek mimo oplocení, tím méně pak o pozemek za plotem reálně užívaný rodiči žalované. Např. při povodních v roce 1997 se potok Říčka rozvodnil, zatopil cca 2/3 plochy zahrady i verandu chalupy a zástupci žalobce přirozeně naplavené stromy neodstraňovali, nic na zahradě nečistili, a naopak instruovali rodiče žalované, nechť se postarají o vlastní pozemky. V kupní smlouvě ze dne , datum, nebyla uvedena výměra pozemku parc. č. , hodnota, a pokud žalobce tvrdí, že žalovaná má užívat plochu o rozloze 164 m2 pozemku obce, pak to evidentně svědčí o objektivní omluvitelnosti omylu v poměru k rozloze pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , který je navíc nepravidelného tvaru. Následně darovací smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne , datum, darovali rodiče budovu rodinného domu č. p. , číslo, na pozemku parc. č. st. , číslo, a pozemky parc. č. st. , číslo, – zastavěná plocha a nádvoří a parc. č. , hodnota, – zahrada v , město, žalované, která nemovitosti užívala a užívá opět ve stejném rozsahu jako předchozí vlastníci. Až v měsíci srpnu 2021 žalovanou kontaktoval zaměstnanec katastrálního úřadu, který jí sdělil, že v obci , adresa, se provádí „digitalizace map“ a údajně mají být rozdíly mezi hranicemi pozemků v terénu oproti katastrální mapě. Tedy až do srpna 2021 byla žalovaná jako jedna z řady vlastníků důvodně přesvědčena, že skutečné hranice pozemků odpovídají rozsahu jejich faktického užívání. Z výše uvedených okolností žalovaná dovozuje, že byly naplněny zákonné podmínky pro vydržení části pozemku. Žalovaná tedy uzavírá, že žalobce není aktivně věcně legitimován k vedení tohoto sporu. Žalobce se několik desetiletí o předmětný pozemek nestaral a nyní z pohledu žalované naprosto necitlivým způsobem narušuje pokojný stav.

3. Soud provedl důkazy navržené mu účastníky sporu. Výpisem z KN LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, a obec , adresa, žalobce prokázal, že je zapsán jako vlastník pozemku parc. č. , číslo, 5 o výměře 3432 m2. Výpisem z KN LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, a obec , adresa, žalobce prokázal, že je žalovaná zapsána jako vlastník pozemku parc. č. St. , číslo, o výměře 119 m2, jehož součástí je stavba rodinného domu čp. , číslo, a pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 866 m2. Leteckým snímkem a Zaměřením skutečného stavu oplocení na pozemku parc. č. , číslo, 5, ev. Číslo , číslo, žalobce prokázal faktický stav na místě samém, tedy hranice pozemků dle geometrického zaměření a místo, kde stojí plot žalované.

4. Z odstupní smlouvy sepsané formou notářského zápisu , číslo, 66 datované dnem , datum, uzavřené mezi , jméno FO, a , adresa, bylo zjištěno, že předmětem převodu byl pozemek parc. č. , hodnota, s výměrou 866 m2 a domek čp. , číslo, se stavební parcelou č. , hodnota, o výměře 119 m2. Z notářského zápisu , číslo, bylo soudem zjištěno, že dne , datum, uzavřeli manželé , jméno FO, jako kupující kupní smlouvu s manžely , jméno FO, jako prodávajícími, předmětem této smlouvy byly nemovitosti, a to domek čp. , číslo, v , město, se stav. plochou č. , hodnota, a pozemek parc. č. , hodnota, zahrada zapsané na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, v týchž hranicích a mezích, jak jej sami užívali se všemi součástmi a stavbami. Rozlohy pozemků ani příslušenství nejsou v této smlouvě uvedeny. Notářským zápisem , č.j., ze dne , datum, bylo prokázáno, že manželé , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, darovali žalované pozemky zapsané na LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , a to pozemek parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba rodinného domu čp. , číslo, a pozemek parc. č. , hodnota, v těch mezích a hranicích, jak je sami užívali.

5. Předžalobní výzvou pak bylo prokázáno, že dne , datum, vyzvala právní zástupkyně žalobce žalovanou k odstranění plotu a vyklizení části pozemku. Z dopisu datovaného dnem , datum, soud zjistil, že toto žalovaná odmítla s argumentací shodnou jako je vyjádření k této žalobě.

6. Z listiny nazvané Rozhodnutí o přípustnosti stavby plotu soud zjistil, že , právnická osoba, v Janovicích – Komise pro výstavbu dne , datum, za základě žádosti , tituly před jménem, , jméno FO, vydal rozhodnutí o přípustnosti stavby plotu na pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . O pravosti a správnosti této listiny, která byla předložena v originále, nemá soud pochybnosti. Fotografiemi předloženými žalovanou stranou byl zobrazen stav sporného pozemku v roce 1976 a v následujících letech 2022 a 2024, kdy byl pozemek zasažen povodněmi. Z historických katastrálních map a geometrických plánů je zřejmé, že hranice mezi pozemky parc. č. , hodnota, a , číslo, byla již v minulosti shodná.

7. Výslechem svědkyně , jméno FO, bylo prokázáno, že od roku 1989, kdy koupili s manželem zahradu v Janovicích poblíž pozemků žalované, se o pozemek žalované starali její rodiče, užívali jej, pozemek mají oplocený kolem cesty u potoka. O rozsah užívání pozemku žalovanou a jejími rodiči se svědkyně nezajímala, o opravě plotu nic neví. Svědek , jméno FO, uvedl, že si nevšiml žádné změny v rozsahu užívání pozemku žalovanou nebo jejími rodiči od roku 1989, kdy do Janovic začali jezdit. Neví o tom, že by od té doby došlo k nějaké opravě plotu. Pozemky u potoka kosil otec žalované, teď sporadicky žalovaná.

8. Svědkyně , jméno FO, také potvrdila, že nedošlo k změně v rozsahu užívání pozemku žalovanou nebo jejími rodiči od roku 2016, kdy zakoupila sousední pozemek v Janovicích. Po povodních odstraňovali škody na pozemcích sami vlastníci, nikoli obec. Pozemek mezi potokem a domem žalované udržuje a kosí žalovaná, dříve i její rodiče.

9. Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , otec žalované, ve své výpovědi uvedl, že pozemek koupili s manželkou v roce 1967. Původní starosta obce je o to prosil z důvodu zanedbanosti těchto nemovitostí, zavedl je na to místo u ukazoval jim, v jakém rozsahu bude pozemek jejich. Plot směrem k potoku tam byl, ale v dezolátním stavu. Proto požádali v roce 1974 , právnická osoba, o povolení stavby plotu, žádost jim byla schválena. Na místě se byl podívat tehdejší tajemník výboru, bylo mu ukázáno, kudy plot povede, a to v mezích původního oplocení. Ten starý plot byl dřevěný, uhnilý, nový plot se budoval ihned po odstranění toho původního plotu. , právnická osoba, od domu k plotu i od plotu k potoku prováděla vždy jeho rodina, nikdy se o to nestarala obec. Také s odstraněním škod po povodních nikdy obec nepomohla. Skutečnost, že žalovaná není vlastníkem části oploceného pozemku, se svědek dozvěděl od starosty před 2 nebo 3 lety, do té doby nikoho taková věc ani nenapadla.

10. Svědkyně , jméno FO, , matka žalované, uvedla, že pozemek včetně domu kupovali od pana , jméno FO, , byli ujištěni, že je jejich v rozsahu oplocení a z části ohraničen stromy. Směrem k potoku byl pozemek ohraničen starým dřevěným plotem, který místy ležel na zemi. Na základě povolení od úřadu vystavěli manželé , jméno FO, nový plot v místech původního oplocení. Na místo několikrát přišli i pracovníci úřadu včetně tajemníka Legerského, nejprve za účelem schválení, poté kolaudace. Nikdo nenamítal nic proti umístění tohoto plotu. Svědkyně nikdy neměla pochybnosti o jejich vlastnictví k oplocenému pozemku, vždy se o tento pozemek starali jako jeho vlastníci.

11. Svědek , jméno FO, , manžel žalované, potvrdil, že se o skutečnosti, že žalovaná není vlastníkem části oploceného pozemku, dozvěděli někdy v roce 2021, kdy došlo k přeměřování hranic pozemků v obci , adresa, . Snažili se to s obcí vyřešit smírně, ale k dohodě nedošlo. Svědkovi není jasné, proč obec chce, aby zbourali plot, když se o ten pozemek vždycky starali v domnění, že je jejich, naopak obec o něj nikdy neprojevila zájem. Navíc se jedná o neatraktivní pozemek v záplavové zóně.

12. Z rozhodnutí , právnická osoba, pro Moravskoslezský kraj, KP , adresa, č. j. , IBAN, /, číslo, soud nezjistil nic zásadního pro tento spor, neboť podstatnou skutečností pro jeho rozhodnutí je posouzení aktivní a pasivní legitimace v řízení a tu si musí vyhodnotit soud sám, není vázán závěry správního orgánu. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta námitka žalované proti výměře pozemku parc. č. , hodnota, nově stanovené na základě obnovy katastrálního operátu novým mapováním v k. ú. , adresa, . , právnická osoba, uvedl, že vlastnická hranice mezi tímto pozemkem a pozemkem parc. č. , číslo, ani v hrubých rysech neodpovídá pohledově průběhu existujícího plotu a posun hranic tak není možný bez majetkoprávního vypořádání.

13. Soud pro nadbytečnost zamítnul provedení důkazu účastnickými výpověďmi, neboť výslech účastníků se dle občanského soudního řádu provede pouze tehdy, nelze-li danou skutečnost prokázat jiným způsobem. V tomto řízení však byla provedena řada svědeckých i listinných důkazů, prostor pro účastnické výpovědi tak není dán.

14. Na základě shora provedených důkazů soud učinil skutkový závěr, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. , číslo, 5. Žalovaná je vlastníkem sousedního pozemku parc. č. , hodnota, , který je od potoka oplocen, toto oplocení v rozsahu 164 m2 zakresleném v Zaměření skutečného stavu oplocení zasahuje na pozemek parc. č. , číslo, 5. Tato část pozemku je oplocena plotem z roku 1974, který vybudovali na základě souhlasu , právnická osoba, rodiče žalované. Ti začali užívat tuto spornou část pozemku již v roce 1968, kdy nabyli do svého vlastnictví rodinný dům čp. , číslo, včetně pozemku parc. č. , hodnota, a pozemku parc. č. , hodnota, na základě kupní smlouvy od manželů , jméno FO, , kteří jim ukázali, v jakém rozsahu pozemky nabývají. V kupní smlouvě nebyla výměra parcel stanovena, specifikace hranic byla vyjádřena vágně v rozsahu, jak jej sami užívali. Rodičům žalované bylo sděleno, že hranice mezi jejich pozemkem a sousedním pozemkem směrem k potoku, je určena původním oplocením, které bylo v dezolátním stavu. Oni tak v dobré víře požádali místní národní výbor o povolení ke stavbě nového plotu, tento jim byl povolen na pozemku parc. č. , hodnota, , dle svědků se na místo při povolení i kolaudaci dostavili zástupci obce a nikdy nevznesli žádné námitky proti umístění plotu, který byl, jak se ukázalo až v roce 2021, postaven zčásti na pozemku žalobce. , adresa, víra rodičů žalované, kteří předmětnou část pozemku užívali nepřetržitě jako vlastníci od roku 1968, kdy pozemky nabyli, až do data , datum, , kdy nemovitosti darovali žalované, nebyla ničím narušena. Skutečnost, že část oploceného pozemku užívaného po dlouhá desetiletí rodiči žalované a poté žalovanou, není jejich, byla uživatelům sdělena až v srpnu 2021.

15. Soud na základě zjištěného skutkového stavu přistoupil k posouzení aktivní a pasivní legitimace ve sporu. Pasivní legitimace žalované je dána, neboť v současné době užívá předmětnou část pozemku, o které žalobce tvrdí, že je její vlastník. Tato skutečnost byla prokázána svědecky, Zaměřením skutečného stavu oplocení i provedenými fotografiemi. Aktivní legitimaci žalobce v žalobě na vyklizení však soud neshledal, byť je žalobce zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku parc. č. , číslo, . Existuje zde totiž rozpor mezi zápisem v katastru nemovitostí a reálným stavem z důvodu vydržení vlastnického práva rodiči žalované, kteří jsou na základě této právní skutečnosti vlastníky sporné oplocené části pozemku v rozsahu 164 m2. K podání žaloby na vyklizení by tak mohli být legitimováni pouze oni. Otázku vlastnictví si soud musel v tomto řízení posoudit jako otázku předběžnou právě k určení toho, kdo je ve sporu aktivně legitimován.

16. Vydržením vlastnického práva k věci rozumíme jeho nabytí v důsledku kvalifikované držby věci vykonávané po zákonem stanovenou dobu. Smyslem vydržení je, aby dlouhodobý faktický stav byl v souladu se stavem právním, a tím umožnit nabytí vlastnictví držiteli, který tu danou věc dlouhodobě ovládá v dobré víře. Tato dobrá víra musí být objektivní. Předpokladem vydržení je také to, že „pravý, původní“ vlastník dané věci se nechová jako její vlastník. Účelem vydržení je především zhojení vad a nedostatku, kdy se nabyvatel při zachování obvyklé opatrnosti a při dobré víře domnívá, že tu jeho nabývací titul k věci je, ale on ve skutečnosti neexistuje․ V takovém případě se z něj stane oprávněný držitel – po uplynutí zákonem stanovené doby danou věc vydrží. Tento právní institut pochází již z dob starověkého Říma, významným právním předpisem, kterým byl na našem území upraven institut vydržení, je OZO – Všeobecný zákoník občanský z roku 1811. Právní úprava držby a vydržení dle OZO přetrvala po celou první republiku, z historických příčin došlo k nové občanskoprávní úpravě až po druhé světové válce. Právní úprava institutu vydržení pak byla obsažena v zákoně č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, tzv. středním kodexu (s účinností od 1. 1. 1951 do 31. 3. 1964). V občanském zákoníku z roku 1964 (s účinností od 1. 4. 1964 do 31. 3. 1982) byl tento institut zcela vypuštěn. Institut vydržení do občanského zákoníku znovu zavedla až jeho novela provedená zákonem č. 131/1982 Sb. (účinná od 1. 4. 1982 do 31. 12. 1991). Novela z roku 1982 ovšem stanovila značná omezení. Subjektem vydržení se mohl stát pouze občan, nikoliv právnická osoba, resp. socialistická organizace. Omezené byly i objekty vydržení. Objektem vydržení byla zásadně věc, která mohla být předmětem osobního vlastnictví. Nešlo tedy vydržet do vlastnictví např. činžovní domy, hospodářské budovy, ani pozemky. Podle citované novely občanského zákoníku se vlastníkem věci stal občan, který měl nepřetržitě v držbě movitou věc po dobu tří let a nemovitou věc po dobu deseti let. Občan si mohl do své vydržecí doby započítat i dobu, po kterou měl věc v držbě jeho předchůdce. Bylo možno obdobně vydržet i právo. Novela občanského zákoníku provedená zákonem č. 509/1991 Sb. s účinností od 1. 1. 1992 odstranila mnohá původní omezení institutu vydržení. Na posouzení podmínek vydržení rodiči žalované manžely , jméno FO, aplikoval soud znění zákona č. 40/1964 Sb. účinného v době uplynutí vydržecí lhůty, a tedy změny vlastnického práva. Dle ustanovení § 134 občanského zákoníku platného v době po citované novele č. 131/1982 Sb. se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob. Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. Mezi předpoklady řádného vydržení podle citovaného zákonného ustanovení patří oprávněná držba a dobrá víra. Držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako se svou vlastní. Držba věci v právním smyslu předpokládá, aby u držitele byly splněny dva zákonné znaky a to, že držitel musí mít věc ve své skutečné moci neboli musí věc skutečně ovládat. Dále pak držitel musí mít zároveň vůli s věcí nakládat jako s vlastní. Oba tyto výše uvedené znaky musí být splněny kumulativně. Rozlišujeme držitele na oprávněného a na neoprávněného. Oprávněný držitel věci je ten, který se zřetelem ke všem okolnostem drží věc v dobré víře, že mu patří. Pokud však tuto dobrou víru nemá, jedná se o neoprávněného držitele. , adresa, víra je obecně specifikována tak, že vzhledem ke všem okolnostem a povaze konkrétního případu nakládá držitel s věcí jako s vlastní, tedy že mu věc patří. Okolnosti, ze kterých lze na existenci dobré víry usuzovat, musí v případném soudním sporu tvrdit a prokazovat držitel. , adresa, víra musí podle platné právní úpravy existovat po celou vydržecí dobu. Vydržecí doba činí u řádného vydržení u nemovitých věcí nepřetržitě alespoň deset let. V průběhu držby se nesmí vyskytnout pochybnosti o oprávněnosti držby (tedy domněnka vlastnického práva třetí osoby). Ve vydržecí době tedy musí trvat všechny podmínky oprávněné držby, tedy dobrá víra a vůle nakládat s věcí jako s vlastní.

17. Při aplikaci shora uvedených zákonných ustanovení soud uzavírá, že v řízení bylo prokázáno, že se manželé , jméno FO, , rodiče žalované, ujali řádné držby části pozemku žalobce dne , datum, . , adresa, víra, že se jedná o jejich majetek byla založena kupní smlouvou ve spojení s tvrzením původních vlastníků, že na ně převádí vlastnické právo v těch hranicích, jak jej sami užívali. Dobrou víru manželů , jméno FO, podpořil i plot ohraničující jejich pozemek, byť byl zčásti umístěn na pozemku žalobce, jak se ukázalo při geodetickém měření v roce 2021. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR /viz např. rozhodnutí 22 Cdo 3079/2014/ není nutné, pro naplnění podmínek oprávněné držby, aby se osoba, která se ujala držby pozemku, seznamovala s obsahem katastrální mapy, přeměřovala výměru pozemku nebo požadovala vytýčení hranic pozemku. , adresa, víra manželů , jméno FO, nebyla od roku 1968 až do roku 2021 ničím přerušena, po celou tuto dobu tito byli v dobré víře, že jim pozemek patří, tento skutečně ovládali a nakládali s ním jako s vlastním, to znamená, že jej užívali, udržovali, odstraňovali škody po povodních. Naopak žalobce po dobu 53 let nikdy nevystupoval jako vlastník pozemku, neprováděl žádné údržby, na své vlastnické právo nepoukázal ani v době povolení výstavby oplocení. Na daný spor přiléhá rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 2724/2009, které stanoví, že při zvažování dobré víry držitele, který se chopil držby i části pozemku sousedícího s pozemkem v jeho vlastnictví, je třeba přihlédnout k postoji vlastníka takto držené části sousedního pozemku, pokud léta užívání části pozemku trpěl, je třeba vyjít z toho, že ani on nepředpokládal, že předmětem držby souseda je i část jeho pozemku. Žalované se v řízení podařilo prokázat všechny předpoklady řádné držby a následného vydržení ke sporné části pozemku jejími rodiči k datu 1.4.1992 (deset let od účinnosti novely občanského zákoníku, která umožnila vydržení). Žalovaná sama se nestala vlastníkem předmětné části pozemku, a to ani na základě institutu mimořádného vydržení dle § 1096 o.z., jelikož ještě před účinností tohoto zákona se manželé , jméno FO, stali vlastníky této nemovitosti a vlastnické právo na žalovanou nepřevedli darovací smlouvou ze dne , datum, . Žalovaná si tak nemůže přičíst držbu právních předchůdců, neboť její běh byl ukončen nabytím vlastnického práva. Ona sama pak nebyla v dobré víře po dobu 10 let, že je vlastníkem předmětné části pozemku, když v srpnu 2021 proběhla „digitalizace map“ a žalovaná byla informována o skutečných hranicích pozemku. Její dobrá víra tak byla narušena.

18. S ohledem na skutečnost, že žalobce není vlastníkem části pozemku, jehož vyklizení se domáhá, neshledal soud jeho žalobu jako důvodnou, a proto ji v celém rozsahu zamítnul.

19. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žalované, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady v celkové výš 27 427,74 Kč jsou tvořeny 10 úkony právní služby á 1 500 Kč za úkon dle § 9 odst. 1 vyhl. 177/1996 Sb., /převzetí a příprava věci, sepis stanoviska k předžalobní výzvě, vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu 12. 4. 2023, porada s klientkou přesahující hodinu dne 24. 8. 2023, jednání s protistranou dne 8. 12. 2023, účast u jednání soudu dne 30. 1. 2024, písemné vyjádření ze dne 29. 2. 2024, účast u jednání soudu dne 16. 9. 2024 přesahující 2 hodiny – 2 úkony/, 1 úkonem ve výši 2 300 Kč /účast u jednání soudu dne 22. 1. 2025/, 11 režijními paušály á 300,-Kč dle § 13 vyhl. 177/1996 Sb., cestovními výdaji ve výši 1 167 Kč dle písemné specifikace, náhradou za promeškaný čas za 9 půlhodin ve výši 900 Kč a 21% DPH ve výši 4 760,18 Kč. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobce povinen zaplatit tyto náklady k rukám právního zástupce žalované.