41 C 30/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Martikánovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k daru

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá určení, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], a pozemku parc. [číslo] vše v k.ú. [obec], [územní celek], zapsáno na LV č. [číslo] u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Třinec, se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 16.040 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému určení, že je výlučným vlastníkem nemovitostí shora uvedených. Tento návrh odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný dne 22. 1. 1972 uzavřeli manželství. Toto manželství bylo pravomocně rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 18. 1. 2021 sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2021, č.j. [číslo jednací]. Žalobkyně získala od svých rodičů na základě darovací smlouvy ze dne 18. 3. 1981, registrované Státním notářstvím ve [část obce] [část obce] dne 18. 3. 1981 pod reg. č. R [spisová značka] nemovitosti zapsané [číslo LV] [anonymizováno] [rok] pro [katastrální uzemí], [územní celek], okres [okres] [stát. instituce], katastrální pracoviště Třinec, a to pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 392 m2, součástí je stavba: [adresa žalovaného a žalobkyně], objekt bydlení a pozemek parc. [číslo] – zahrada o výměře 1068 m2, vše v [katastrální uzemí], [územní celek] [smlouva] ze dne 27. 6. 1983 darovala žalobkyně žalovanému, svému manželovi, ideální 1/2 nemovitostí nacházejících se v jejím výlučném vlastnictví, a to pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 392 m2, součástí je stavba: [adresa žalovaného a žalobkyně], objekt bydlení a pozemku parc. [číslo] – zahrada o výměře 1068 m2, vše v [katastrální uzemí], [územní celek] Tyto nemovitosti jsou zapsány na LV č. [rok] pro [katastrální uzemí], [územní celek], okres [okres] Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Třinec. Žalobkyně se dozvěděla, že si žalovaný našel milenku, ačkoli byl s žalobkyní ženatý. Žalobkyně je diabetik, má problémy s očima a její zdravotní stav se zhoršil. Žalovaný jí měl být oporou a pomáhat jí v nemoci, nikoliv situaci řešit navázáním známosti s cizí ženou. V prosinci 2019 se žalovaný od žalobkyně odstěhoval a v září 2020 podal žádost o rozvod. Žalobkyně s rozvodem manželství nesouhlasila, měla k žalovanému stále citový vztah a jeho nevěru byla ochotna mu odpustit. Žalovaný na rozvodu manželství trval a manželství bylo i přes nesouhlas žalobkyně rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve [část obce] – [část obce] ze dne 18. 1. 2021, č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2021, č.j. [číslo jednací]. Podáním návrhu na rozvod manželství v době, kdy žalobkyně již byla ve starobním důchodu s vážnými zdravotními problémy, žalovaný žalobkyni úmyslně ublížil. I v průběhu manželství navazoval žalovaný známosti, které mu žalobkyně tolerovala a manželství fungovalo dál. Prokázané jednání žalovaného, a to podání návrhu na rozvod manželství, vzhledem k okolnostem ve svém souhrnu naplňuje intenzitu hrubého porušení dobrých mravů, s nímž § 2072 odst. 1 obč. zákoníku spojuje právo dárkyně na vrácení daru. I Okresní soud ve Frýdku-Místku v rozsudku ze dne 18. 1. 2021 sp.zn. [spisová značka] konstatuje, že příčina rozvratu manželství je výlučně na straně žalovaného, kdy nespokojenost v manželství řešil navázáním známosti s jinou ženou a žalobkyně se na rozvratu manželství nepodílela. Žalobkyně doporučeným dopisem s dodejkou ze dne 9. 8. 2021 odstoupila od darovací smlouvy ze dne 8. 6. 1983. Využila svého zákonného práva na odvolání daru pro nevděk v souladu s ust. § 2072 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník a žádala o vrácení shora uvedeného daru.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Namítal, že manželství účastníků trvalo téměř 50 let, což je doba, která je svým způsobem pro trvání manželského svazku úctyhodná. Pokud došlo k situaci, že v době, kdy se oba účastníci, vzhledem ke svému věku, dostali do starobního důchodu a přestali si rozumět, je to rovněž věc, ke které v životě dochází a nelze se v žádném případě„ pojistit“ proti tomu, aby k takové situaci nedošlo. Ze spisu [spisová značka] zdejšího soudu, který rozhodoval o rozvodu manželství, lze zjistit, jak situaci před rozvodem manželství vnímal žalovaný, který před tím, než podal návrh na rozvod manželství považoval toto za nesouladné po dobu asi 5 let. Tehdy se zvýraznily rozdílné názory účastníků na trávení volného času a na společný život. Žalobkyně si stěžovala na své zdravotní potíže způsobené cukrovkou. Vyžadovala, aby ji manžel všude vozil autem a vůbec nechtěla chodit na společenské akce, které před tím běžně navštěvovala. Těchto 5 posledních let před rozvodem účastníci žili v podstatě vedle sebe, sice spolu hospodařili, ale intimně se vůbec nestýkali. V polovině roku 2019 se žalobkyně odstěhovala do horního patra domu a od té doby spolu ani finančně nehospodařili. Je pravdou, že žalovaný v té době navázal vztah s jinou ženou. Již tehdy žalobkyně začala žalovanému vyhrožovat, že se mu pomstí a zničí jej. Rozvrat vztahu mezi účastníky lze dokumentovat i tím, že žalobkyně si prosadila uzavření smlouvy o režimu oddělených jmění s tím, že je přesvědčena, že žalovaný nadělá dluhy, i když k takovéto obavě nebyl žádný důvod. V této souvislosti stojí za zmínku uvést, v jakém stavu byl dům [adresa] v [obec] v době, kdy mu jeho jednu polovinu žalobkyně darovala, tj. v roce 1983. V domě například vůbec nebyla koupelna, jen vana ve sklepě. Dům byl vybydlený, kuchyň nebyla vůbec vybavená. Žalovaný vzhledem k tomu, že do domu zásadním způsobem investoval, takže jej modernizoval. Většinu prací prováděl žalovaný svépomocně, kromě generální opravy střechy, výměny oken, zateplení domu a vybudování veškerého sociálního zařízení, včetně obkladů (3 koupelny). Hodnotu těchto stavebních úprav žalovaný odhaduje střízlivě na částku cca 1.700.000 Kč. Na domě přitom neváznou žádné dluhy. Žalovaný si nebral žádný úvěr, vše financoval z vydělaných peněz. Žalovaný se domnívá, že tuto skutečnost žalobkyně, pokud je objektivní, potvrdí, neboť mu v té době prováděla jako OSVČ účetnictví. Je jistě smutné, že k rozpadu manželství došlo u obou účastníků„ na podzimu“ jejich života, avšak pokud jde o zdravotní stav obou účastníků, je odpovídající jejich věku, když žalobkyni je 69 let. Tento věk přináší s sebou obecné choroby, což se právě u žalobkyně projevuje v tom, že má diabetes. Nemoc jí však žádným zásadním způsobem v životě neomezuje. Zdravotní stav žalobkyně není takový, že by jí rozvodem byla způsobena zvlášť závažná újma. Soud přihlížel i ke skutečnostem, že manželství bylo uzavřeno téměř před 50 lety, účastníci jsou starobními důchodci a žalobkyně trpí cukrovkou. Přes své zdravotní problémy je však žalobkyně schopna se o sebe postarat, nevyžaduje péči druhé osoby, je schopna hradit si náklady na své bydlení, postarat se o své potřeby a je rovněž schopna aktivně trávit volný čas. Tyto závěry, tedy skutečnost, že rozvodem, který zapříčinil žalovaný, nebyla žalobkyni způsobena zvlášť závažná újma, konstatoval nakonec i odvolací soud, který rozhodoval o odvolání žalobkyně proti rozsudku prvostupňového soudu, jenž manželství rozvedl, když odvolací soud toto rozhodnutí jako věcně správné potvrdil. Žalovaný vnímá žalobu žalobkyně jako její pomstu za to, že inicioval rozvod jejich manželství, když mu žalobkyně již v průběhu trvání manželství ústně avizovala, že pokud podá návrh na rozvod manželství, že se žalobkyně žalovanému pomstí a zničí jej. Žalovaný se domnívá, že skutková tvrzení žalobkyně jsou, pokud se jedná o její tvrzení, že žalovaný vůči ní projevil nevděk a že žalobkyně měla vážné zdravotní problémy, nedostatečné, neboť žalovanému není nic známo o tom, že by zdravotní problémy žalobkyně byly vážné, jak uvádí v žalobě, když soud, který manželství rozváděl, takto její zdravotní stav nehodnotil. Ze shora uvedených důvodů žalovaný navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

3. Soud provedl důkazy navržené mu účastníky řízení. Darovací smlouvou žalobkyně prokázala, že dne 8. 6. 1983 darovala 1/2 nemovitostí shora uvedených žalovanému, který byl v té době jejím manželem. Hodnota těchto nemovitostí činila 76.910 Kč. Žádostí o vrácení daru ze dne 9. 8. 2021 žalobkyně prokázala, že prostřednictvím své právní zástupkyně požádala žalovaného o vrácení darovaného spoluvlastnického podílu na nemovitostech s odůvodněním, že podáním návrhu na rozvod žalovaný žalobkyni ublížil, hrubě tím porušil dobré mravy dle § 2072 o.z. Dle dodejky byl tento dopis doručen žalovanému dne 23. 8. 2021. Smlouvou o nájmu bytu bylo prokázáno, že od 1. 7. 2022 je žalobkyně nájemcem bytu v domě s pečovatelskou službou. Z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku č.j. [číslo jednací], jímž soud manželství účastníků rozvedl, bylo zjištěno, že manžel považoval manželství za nesouladné po dobu asi 5 let, tj. od svého nástupu do starobního důchodu. Tehdy se zvýraznily rozdílné názory účastníků na trávení volného času a společný život. Manželka si často stěžovala na svůj zdravotní stav způsobený cukrovkou, a proto vyžadovala, aby jí manžel všude vozil, nechtěla chodit na společenské akce apod. Těchto pět let účastníci žili v podstatě vedle sebe, hospodařili spolu, intimně se však nestýkali. V polovině roku 2019 se manželka odstěhovala do horního patra domu a od té doby účastníci hospodařili samostatně. Toto odstěhování manželovi nezdůvodnila. [příjmení] v polovině roku 2018 navázal vztah s jinou ženou, se kterou se znal již dříve z pracovního poměru, což se manželka dozvěděla snad na konci roku 2018. Reagovala na to různě, buď mu říkala, že se mu pomstí a zničí jej nebo mu ironicky říkala, že mu to přeje. V prosinci 2019 se manžel k této ženě odstěhoval a od té doby s ní žije. Manželka považovala manželství vždy za dobré. Přestože manžel míval milenky, ona mu je tolerovala a předpokládala, že se časem usadí, a proto považovala manželství za pohodové. Neměla však ponětí o tom, že manžel dlouhodobě udržuje vztah se svou současnou partnerkou, což jí manžel přiznal až v listopadu 2019. Po odchodu manžela ze společné domácnosti začala chodit do klubu důchodců, jezdit s nimi na výlety a chodit na túry a tam se dozvěděla, že se svou partnerkou udržoval vztah již déle. Ona však neviděla náznaky, že by manžel s ní nechtěl žít, naopak chodili s vnučkou různě na výlety, do aquaparku apod. V červenci 2019 se odstěhovala do horního patra domu poté, co se z této části domu odstěhovala jejich dcera. Je diabetik, lékař ji po posledním vyšetření chválil, že má hodnoty dobré. Je po operaci kolene a má od lékaře pokyn, aby často chodila, proto se snaží častěji pohybovat. Rovněž má problémy s očima, kdy v důsledku cukrovky má poškozenou sítnici. Na jedno oko téměř nevidí, na druhém oku má 2,5 dioptrie. Pokud to bylo možné, začala s klubem důchodců jezdit na zájezdy a chodit na výšlapy. O obnově soužití se po odchodu manžela nebavili. Když manžel odcházel, říkala mu, že se může vrátit. Poté již obnovu soužití neřešili. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování vzal soud za prokázaný skutkový stav, dle kterého účastníci uzavřeli manželství dne 22. 1. 1972 v [obec]. Z tohoto manželství se narodily dvě děti, které jsou již zletilé. V polovině roku 2018 manžel navázal vztah s jinou ženou, což se manželka dozvěděla v listopadu 2019. Do té doby považovala manželství za souladné, přesto se však v polovině roku 2019 přestěhovala do horního patra společného domu poté, co se z něj odstěhovala dcera účastníků. Manžel se v manželství cítil nespokojený posledních pět let, pro rozdílné názory účastníků na trávení volného času. V prosinci 2019 se manžel ke své nové partnerce odstěhoval, od té doby s ní žije ve společné domácnosti a vylučuje možnost obnovení manželského soužití. Manželka po odchodu manžela ze společné domácnosti pro obnovu soužití neučinila žádné kroky, s manželem se o tom nebavila. Při jeho odchodu mu však dala najevo, že se může vrátit. Protože měla obavy ze zadlužování manžela, navrhla uzavření smlouvy o manželském majetkovém režimu – režimu oddělených jmění, kterou účastníci po ukončení soužití uzavřeli. Manželka trpí několika onemocněními; má zejména cukrovku, v důsledku které má postiženou i oční sítnici a je po operaci kolenního kloubu. Tato onemocnění ji však neomezují v soběstačnosti. Manželka pracuje na zahradě, chodí na turistické výlety, jezdí na zájezdy. K lékaři se však nechává vozit a stejně tak i z nákupu jezdí domu vozidly taxislužby. Je starobní důchodkyní a pobírá důchod ve výši 14 000 Kč měsíčně, stejně jako manžel. Na základě výše uvedeného skutkového stavu učinil soud závěr, že s ohledem na skutečnost, že účastníci spolu již více než rok nežijí, nebydlí ve společné domácnosti a manželství neplní po tuto dobu žádnou ze svých funkcí, je nutno toto soužití hodnotit jako trvale, hluboce a nenapravitelně rozvrácené, u něhož nelze pro postoj manžela, který více než rok žije ve společné domácnosti s jinou ženou, očekávat jeho obnovení. S ohledem na námitky manželky soud hodnotil, zda rozvodem manželství bude manželce, která se na rozvratu porušení manželských povinností převážně nepodílela, způsobena zvlášť závažná újma a zda mimořádné okolností svědčí ve prospěch zachování manželství. Soud přitom konstatoval, že příčina rozvratu manželství je výlučně na straně manžela, který svou určitou nespokojenost v manželství řešil navázáním známosti s jinou ženou, k níž se posléze odstěhoval. Manželka se tedy na rozvratu nepodílela. Při posuzování toho, zda jsou zde mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství a zda rozvodem by manželce byla způsobena zvlášť závažná újma, přihlížel soud i ke skutečnostem, že manželství bylo uzavřeno před téměř 50 lety, že účastníci jsou starobními důchodci a manželka trpí několika onemocněními, zejména cukrovkou. Přes své zdravotní problémy však manželka nevyžaduje péči druhé osoby, je schopna se o sebe postarat, je schopna hradit si náklady na své bydlení, postarat se o své potřeby a je rovněž schopna aktivně trávit volný čas. S ohledem na tyto uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že rozvodem manželství nebude manželce způsobena zvlášť závažná újma a neshledal žádné mimořádné okolnosti, svědčící ve prospěch zachování manželství. Z toho důvodu soud návrhu manžela na rozvod manželství vyhověl a manželství účastníků rozvedl, přičemž příčinu rozvratu shledal výlučně na straně manžela v jeho navázání známosti s jinou ženou. Shodné závěry učinil i Krajský soud v Ostravě v rozsudku č.j. [číslo jednací], jímž rozhodoval o odvolání manželky. Lékařskou zprávou internisty MUDr. [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že žalobkyně je diabetička I. typu od roku 1997 Zdravotní stav žalobkyně v době rozvodu byl stabilizovaný. V současné době došlo k mírnému zhoršení kompenzace, nicméně nedochází k závažným hypoglykemiím. Žalobkyně zvládá selfmonitoring glukometrem, stěžuje si na problémy při aplikaci inzulínu z důvodu zhoršeného vidění. Ze zprávy MUDr. [jméno] [příjmení], očního lékaře, bylo zjištěno, že žalobkyně trpí diabetes s očními komplikacemi. Od srpna 2021 se oční stav postupně zhoršuje. Léčbou je stav pouze stabilizován, vidění postupuje do praktické slepoty. V důsledku toho je odkázána na pomoc druhé osoby, případně použití opt. pomůcek. Špatně se orientuje v prostředcích hromadné dopravy. Lékařskou zprávou MUDr. [jméno] [příjmení], praktického lékaře, bylo prokázáno, že v roce 2021 trpěla žalobkyně chronickými závratěmi, v důsledku čehož si poškodila předloktí LHK. Tyto stavy byly dle pacientky zapříčiněny tím, že neviděla na aplikátor inzulínu a nebyla si schopna aplikovat správnou dávku tohoto léku. V současné době na levé oko prakticky nevidí, kolapsové stavy již nemá. Zlepšila se i po psychické stránce. Naučila se obsluhovat aplikátor inzulínu. Žalobkyně dle lékaře není schopna pečovat o domácnost. [příjmení] o sebe vcelku zvládá. V cizím prostředí se špatně orientuje, stejně jako v prostředcích MHD.

4. Soud pro nadbytečnost zamítnul důkazní návrh výslechem [jméno] [příjmení] k otázkám stavebních úprav na nemovitostech účastníků, když tato otázka nebyla v řízení zásadní.

5. Po provedeném důkazním řízení má soud za prokázané, že účastníci byli od 22. 1. 1972 manželé až do 14. 6. 2021, kdy bylo jejich manželství rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě. V průběhu manželství dne 8. 6. 1983 darovala žalobkyně 1/2 nemovitostí shora uvedených žalovanému. Tyto nemovitosti účastníci užívali k bydlení až do prosince 2019, kdy se manžel ze společné domácnosti odstěhoval ke své přítelkyni. V současné době tyto nemovitosti neužívá žádný z účastníků, když žalobkyně bydlí v domě s pečovatelskou službou. Manželství účastníků bylo relativně spokojené. Manžel jej však vnímal posledních 5 let jako nespokojené, což řešil navázáním vztahu s jinou ženou, k níž se odstěhoval. Příčiny rozvratu manželství tak byly rozvodovým soudem shledány výlučně na straně manžela, dále bylo konstatováno, že rozvodem manželství nebude žalobkyni způsobena žádná závažná újma, neboť je schopna se o sebe postarat, i když její zdravotní stav není dobrý. Na základě lékařských zpráv má soud dále za prokázané, že žalobkyně není odkázána na péči druhé osoby. [příjmení] o sebe zvládá. Nezvládá však péči o domácnost, což vyřešila nájmem bytu v domě s pečovatelskou službou. Před podáním žaloby učinila žalobkyně úkon směřující k obnovení jejího vlastnického práva k nemovitostem – žádost o vrácení daru, která byla žalovanému doručena dne 23. 8. 2021.

6. Právní hodnocení: Soud musel nejprve posoudit, jaká zákonná ustanovení na daný spor aplikovat, když k uzavření darovací smlouvy došlo za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a k tvrzenému nemravnému chování žalovaného za účinnosti nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. /dále jen o.z./. Podle § 3028 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odst. 2). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3). První odstavec § 3028 o. z. vyjadřuje základní zásadu, že zákon působí do budoucnosti, a nikoliv zpětně do minulosti. To je logický důsledek samotné povahy zákona, který stanovuje práva a povinnosti svým adresátům. [příjmení] se podle nich mohli adresáti chovat, musejí mít možnost se s nimi seznámit; v rozporu s tím by bylo, kdyby právní předpis zpětně stanovoval, jak se jeho adresáti měli v minulosti chovat, přestože neměli možnost se s těmito pravidly seznámit. Z tohoto důvodu se režimem občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 zásadně řídí práva a povinnosti vzniklé po nabytí jeho účinnosti. Právo dárce žádat obdarovaného o navrácení daru a tomu odpovídající povinnost obdarovaného dar vrátit je úzce spjato se samotnou darovací smlouvou. Pokud by tato uzavřena nebyla, resp. pokud by dárce obdarovanému dar neposkytl, nemohlo by - logicky vzato - nikdy vzniknout ani právo požadovat jeho vrácení. Zákonem nastavené podmínky pro vrácení daru jsou součástí okolností, za kterých se darovací smlouva uzavírá, a nemohou proto být později bez ohledu na vůli smluvních stran měněny novou právní úpravou, která by měla dopad na právní poměr dříve založený darovací smlouvou. Byla-li darovací smlouva uzavřena před 1. 1. 2014, mohli, resp. museli dárce i obdarovaný vycházet z toho, že dárce se bude moci kdykoli v budoucnu domáhat vrácení daru jen za splnění určitých, v době uzavření smlouvy oběma známých, podmínek uvedených v § 630 obč. zák. Nemohli předvídat změnu zákona, která důvody pro vrácení (vydání) daru modifikuje, resp. rozšíří (viz odvolání daru pro nouzi dárce). I když důvod vedoucí ke ztrátě obdarovaným nabytého vlastnického práva z iniciativy dárce nebyl v darovací smlouvě výslovně sjednán, vyplýval přímo ze zákona. Nelze vyloučit, že v případě platnosti právní úpravy odvolání daru podle § 2068 a násl. o. z. již v době uzavření darovací smlouvy by smlouva uzavřena nebyla, neboť některá ze stran by za takových okolností neměla na darovací smlouvě zájem. Přesto, že zákony nepůsobí zásadně nazpět, může mít nový právní předpis - tak jako v daném případě - význam pro posouzení právních skutečností či právních vztahů vzniklých před nabytím jeho účinnosti. Ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. týkající se smluvních obligací aplikuje pravidlo, že na právní vztah založený před 1. lednem 2014 se právní úprava účinná po tomto datu nevztahuje (za předpokladu, že si strany neujednají, že se jejich práva a povinnosti budou řídit novou právní úpravou), a to z důvodu, že účastníci při uzavírání smlouvy vycházeli z určitého právního stavu (existujícího v okamžiku vzniku jejich vztahu); uvedené reflektuje zásada ochrany nabytých práv. Za situace, kdy ke vzniku právního poměru účastníků z darovací smlouvy došlo před 1. lednem 2014, bylo založeno legitimní očekávání, že dárce může žádat dar nazpět jen, zachová-li se (v budoucnu) obdarovaný k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě poruší dobré mravy (§ 630 obč. zák.) – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 2339/2019.

7. Dle ustanovení § 630 z.č. 40/1964 Sb. se může dárce domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Využije-li dárce tohoto práva, zaniká darovací vztah okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému a obnovuje se původní právní vztah. K zániku darovacího vztahu však dochází pouze tehdy, jsou-li splněny dvě podmínky – hrubé porušení dobrých mravů chováním vůči dárci či členům jeho rodiny a jednostranný právní úkon dárce adresovaný obdarovanému. Předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného nebo pouhý nevděk, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti daného případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů, tedy porušení značné intenzity nebo soustavné porušování. Může se jednat o fyzické násilí, hrubé urážky, neposkytnutí pomoci apod. Dárce se nemůže dovolávat událostí, které se staly před uzavřením darovací smlouvy.

8. V daném případě má soud za to, že žalobkyně má na podání určovací žaloby naléhavý právní zájem, neboť dle jejího názoru stav údajů v katastru nemovitostí neodpovídá stavu reálnému. Dle názoru soudu pak žalobkyně splnila jednu z podmínek vrácení daru, učinila platný právní úkon směřující k obnovení původního vlastnického vztahu, kdy požádala dopisem ze dne 9. 8. 2021 obdarovaného o vrácení daru. Tento adresný úkon se dostal do sféry obdarovaného dne 23. 8. 2021, jak bylo prokázáno dodejkou. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že by byla splněna druhá z podmínek pro úspěšné vrácení daru, nebylo totiž prokázáno, že by se obdarovaný choval k ní nebo k členům její rodiny v rozporu s dobrými mravy.

9. V řízení bylo prokázáno, že manžel v průběhu řízení navázal vztah s jinou ženou, k níž se následně odstěhoval a podal návrh na rozvod manželství. Bylo také prokázáno, že zdravotní stav žalobkyně není dobrý, když v důsledku diabetu dochází ke zhoršení zraku; na levé oko prakticky nevidí. V důsledku toho není schopna zvládat péči o domácnost. Při pohybu v MHD a cizím prostředí vyžaduje asistenci druhé osoby. Z tvrzení žalobkyně ani z provedených důkazů nelze dovodit, že by chování žalovaného bylo možno kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů, tedy porušení značné intenzity nebo soustavné porušování. Z tvrzení žalobkyně ani z provedených důkazů nevyplynulo, že by se žalovaný vůči žalobkyni dopustil fyzického násilí, hrubých urážek či neposkytnutí pomoci v případě potřeby. Žalobkyně netvrdila ani neprokazovala, že by žalovaného žádala o pomoc, které by se jí nedostalo. Není povinností manžela, který se cítí v manželství nespokojen, setrvávat v tomto manželství a podání návrhu na rozvod kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Rozvod manželství je legální cesta k ukončení manželství, o jeho ukončení rozhoduje soud po provedeném dokazování, v němž zkoumá, zda rozvodem není druhému z manželů způsobena závažná újma. V daném případě soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že rozvodem nebude žalobkyni způsobena vážná újma, podání návrhu na rozvod ze strany manžela tak rozhodně nelze kvalifikovat jako chování v hrubém rozporu s dobrými mravy. Skutečnost, že zdravotní stav žalobkyně vyžaduje při některých činnostech péči druhé osoby, a tuto nezajišťuje žalovaný, také nelze hodnotit jako hrubé porušení dobrých mravů. Předně žalobkyně netvrdí a ani neprokazuje, že by žalovaného o takovou péči žádala a on ji odmítnul, dále pak bylo prokázáno, že si asistenci zajistila v domě s pečovatelskou službou. Rozvodem manželství tak nebyla žalobkyni způsobena závažná újma a chování žalovaného nelze hodnotit jako chování v hrubém rozporu s dobrými mravy.

10. Z těchto důvodů shledal soud podanou žalobu nedůvodnou a jako takovou ji v celém rozsahu zamítnul 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy ve věci úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 16.040 Kč Tyto náklady představuje odměna za 4 úkony právní služby á 2.500 Kč dle § 7, § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava věci, vyjádření k žalobě, účast u 2 jednání soudu), 4 režijní paušály á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb., náhrada za 4 půlhodiny promeškaného času á 100 Kč za jednu půlhodinu, cestovné ve výši 1.656 Kč a 21% DPH z těchto částek ve výši 2.784 Kč. Cestovné ve výši 1.656 Kč představuje náhradu za použití motorového vozidla s průměrnou spotřebou 6 l motorové nafty na 100 km při ceně 47,10 Kč na litr na náhradě 4,70 Kč na km a ujetých celkem 220 km. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna zaplatit tyto náklady k rukám právního zástupce žalovaného.