41 C 312/2023

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Martikánovou ve věci žalobkyně: právnická osoba, s.r.o. v likvidaci, právnická osoba zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika - Jméno žalované A, IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A sídlem Adresa žalované B o zaplacení částky 514 921 Kč

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá vůči žalované zaplacení částky 514 921 Kč, se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 1 530 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč dle položky 8a Sazebníku soudních poplatků.

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu ve adresa dne 27.10.2023 se žalobkyně domáhá vůči žalované zaplacení částky 514 921 Kč jako náhrady škody způsobené jí nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Žalobkyně se žalobou domáhá náhrady škody, která jí vznikla v důsledku nezákonného podezřelý výraz stíháním jméno FO, nar. 31.8.1951, trvale bytem adresa, vedeným před Okresním soudem ve adresa pod sp. zn. spisová značka. V období od 2. září 2009 do 8. dubna adresa, v provozovně žalobkyně, měl jméno FO, nar. 31.8.1951, trvale bytem adresa, jako jednatel a společník žalobkyně v rozporu s § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, skladovat za účelem dalšího prodeje na trhu v České republice nejméně 15 590 ks padělků ložisek, které byly neoprávněně označeny slovním označením právnická osoba, jež obsahovalo ochrannou známku ZVL, která je registrovaná pro tyto výrobky u Úřadu průmyslového vlastnictví České republiky pod zápisem číslo hodnota, číslo přihlášky číslo – slovní grafická známka, zápisem číslo hodnota, číslo přihlášky číslo – kombinovaná známka a zápisem číslo hodnota, číslo přihlášky číslo – slovní známka pro vlastníka, společnost OCHRANNÁ právnická osoba., se sídlem adresa, IČ IČO, přestože měl být dne 2. září 2009 upozorněn zástupci společnosti právnická osoba., se sídlem adresa, jméno FO 22, Slovenská republika, IČ IČO, na pravidla užívání ochranné známky ZVL a na to, kdo je jejím majitelem, když tato společnost byla v té době nevýlučným licenčním uživatelem ochranné známky ZVL ve vztahu k těmto výrobkům na území Slovenské republiky a na území České republiky nevýlučným licenčním uživatelem na základě licenční smlouvy uzavřené dne 25. listopadu 2002 s účinností vůči třetím osobám od 11. března 2010 a dále měl být upozorněn dopisem odeslaným dne 25. listopadu 2009 společností právnická osoba., a ZVL právnická osoba., se sídlem Prešov, adresa, Slovenská republika, IČ IČO, na porušování práv k ochranné známce ZVL a na to, že ložiska označená ochrannou známkou ZVL prodávaná žalobkyní, nepocházejí ze zdrojů distribuovanými těmito společnostmi, čímž měl zasáhnout do práv k ochranné známce ZVL ve vztahu k ložiskům v počtu nejméně 15 590 ks, jejichž hodnota by jinak činila nejméně 487 825,60 Kč. Tímto svým jednáním se měl jméno FO podle orgánů činných v podezřelý výraz řízení dopustit podezřelý výraz porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, odst. 3, písm. b) podezřelý výraz zákoníku účinného v té době. Dne 8. dubna 2010 byla v prostorách žalobkyně provedena prohlídka jiných prostor a došlo k zabavení věcí, mj. předmětných ložisek. právnická osoba, Krajským ředitelstvím policie Moravskoslezského kraje, územního odboru, oddělení hospodářské kriminality, bylo zahájeno podezřelý výraz stíhání jméno FO, usnesením č. j. č.j., ze dne 31. července 2010. Po více než devíti a půl letech od zahájení podezřelý výraz stíhání jméno FO vydal Okresní soud ve adresa dne 21. února 2020 rozsudek č. j. spisová značka, kterým byl jméno FO zproštěn obžaloby. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. dubna 2020. Žalobkyni byla v rámci prováděné prohlídky skladu společnosti zabavena ložiska, která byla následně dne 26. října 2016 zlikvidována, a to na základě rozsudku Okresního soudu ve adresa č. j. spisová značka, ze dne 14. srpna 2015, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v adresa č. j. spisová značka, ze dne 3. května 2016, který nabyl právní moci dne 3. května 2016. K tomuto došlo, přestože obhajoba podala dovolání dne 8. září 2016, tedy 48 dnů před tím, než došlo k nezákonné likvidaci ložisek. Nejvyšší soud usnesením č. j. spisová značka, ze dne 23. srpna 2017, všechna uvedená rozhodnutí zrušil. Žalobkyně tímto uplatňuje nárok na náhradu újmy na jmění (škody) vzniklé nezákonnou likvidací ložisek s označením právnická osoba. Jednalo se o následující typy ložisek (s počtem zlikvidovaných kusů v druhém odstavci): Typ Počet kusů Náklady v EUR na pořízení 1 ks Celkové náklady na pořízení v EUR Celkové náklady na pořízení v CZK 22209CCW33 45 9,80 441 11915,82 22210CCW33 49 10,10 494,9 13372,198 22211CCW33 27 10,98 296,46 8010,3492 22207CCW33 16 8,73 139,68 3774,1536 22206CCW33 33 8,37 276,21 7463,1942 22208CCW33 22 9,50 209 5647,18 22212CCW33 38 11,56 439,28 11869,3456 22213CCW33 11 12,90 141,9 3834,138 22214CCW33 4 14,80 59,2 1599,584 22215CCW33 10 14,65 146,5 3958,43 22216CCW33 20 16,30 326 8808,52 22217CCW33 26 17,40 452,4 12223,848 22218CCW33 21 20,50 430,5 11632,11 22220CCW33 10 23,90 239 6457,78 22308CCW33 34 9,40 319,6 8635,592 22315CCW33 15 23,80 357 9646,14 22316CCW33 2 28,90 57,8 1561,756 22314CCW33 5 20,50 102,5 2769,55 22313CCW33 7 19,30 135,1 3650,402 22310CCW33 24 12,22 293,28 7924,4256 22311CCW33 23 13,70 315,1 8514,002 22222CCW33 4 31,50 126 3404,52 22213CCKW33 26 15,10 392,6 10608,052 22218CCKW33 17 21,51 365,67 9880,4034 22220CCKW33 8 24,50 196 5295,92 22217CCKW33 5 18,30 91,5 2472,33 22208CCKW33 12 10,00 120 3242,4 22215CCKW33 14 15,00 210 5674,2 22211CCKW33 9 11,75 105,75 2857,365 22210CCKW33 6 11,65 69,9 1888,698 22209CCKW33 10 10,60 106 2864,12 22222CCKW33 4 34,70 138,8 3750,376 22311CCKW33 4 15,20 60,8 1642,816 22312CCKW33 5 18,20 91 2458,82 22313CCKW33 9 20,40 183,6 4960,872 6205-2RS 2630 0,57 1499,1 40505,682 6204-2RS 1837 0,54 991,98 26803,2996 6302–2RS 202 právnická osoba 151,5 4093,53 6202–2RS 2500 0,36 900 24318 6207–2RS 360 1,12 403,2 10894,464 6203–2RS 1750 0,45 787,5 21278,25 6216–2Z 2 5,60 11,2 302,624 6217–2Z 2 8,66 17,32 467,9864 6217-2RS 4 8,89 35,56 960,8312 6218-2Z 1 10,70 10,70 289,114 6217 10 8,80 88 2377,76 6212-2RS 72 3,57 257,04 6945,2208 6214-2Z 8 4,84 38,72 1046,2144 6214-2RS 1 5,46 5,46 147,5292 6215-2Z 3 6,15 9,15 247,233 6209-2Z 4 1,70 6,8 183,736 6210-2RS 27 2,18 58,86 1590,3972 6211-2RS 84 2,90 243,6 6582,072 6208-2RS 28 1,70 47,6 1286,152 6207-2RS 28 1,10 30,8 832,216 6205-2Z 406 0,55 223,3 6033,566 6206-2Z 63 0,85 53,55 1446,921 6203-2RS 350 0,38 133 3593,66 6203-2Z 617 0,45 277,65 7502,103 6201-2RS 1155 0,33 381,15 10298,673 6202-2RS 415 0,36 149,4 4036,788 6305-2RS 478 0,93 444,54 12011,4708 6305 45 0,89 40,05 1082,151 6313-2Z 5 7,08 35,4 956,508 6309-2RS 11 2,90 31,9 861,938 6314-2RS 2 9,98 19,96 539,3192 6000-2RS 500 0,25 125 3377,5 6013-2Z 9 2,50 22,5 607,95 6011-2RS 13 1,89 24,57 663,8814 6015-2RS 7 4,17 29,19 788,7138 6017-2RS 2 6,22 12,44 336,1288 6018-2RS 8 7,75 62 1675,24 6003 134 0,30 40,2 1086,204 6020-2RS 4 9,65 38,6 1042,972 6020-2Z 2 9,40 18,8 507,976 6010-2RS 36 1,65 59,4 1604,988 6016-2RS 8 4,20 33,6 907,872 609-2RS 502 0,20 100,4 2712,808 609-2Z 448 0,20 89,6 2420,992 6018 7 6,69 46,83 1265,3466 6030 2 23,96 47,92 1294,7984 608-2RS 196 0,20 39,2 1059,184 6409 8 5,72 45,76 1236,4352 Celkem náklady na pořízení 436 373,8106 Kč Marže 18 % 78 547,30 Kč Celková prodejní cena bez DPH 514 921,10 Kč 2. Likvidací uvedených ložisek vznikla Žalobkyni škoda ve výši 514 921 Kč. Tato částka představuje náklady na pořízení zlikvidovaných ložisek navýšené o prodejní marži, která činila 18 %. Náklady na pořízení jsou prokazovány přiloženými fakturami. Náklady na pořízení v EUR byly přepočteny na CZK dle kurzu České národní banky (27,02) ke dni likvidace ložisek, tj. ke dni 26.10.2016. Žalobkyně uplatnila dne 27. dubna 2023 nárok na náhradu škody u žalované v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění. Přijetí této žádosti potvrdila žalovaná dopisem ze dne 2. května 2023 a byl v této věci zaveden spis pod sp. zn. MSP-904/2023-ODSK-ODSK. V souladu s ustanovením § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., došlo k zastavení běhu promlčecí lhůty, nejdéle však po dobu 6 měsíců, která již uplynula. Vzhledem k tomu, že žalovaná během této lhůty nevyřídila žádost žalobkyně o náhradu škody, obrací se žalobkyně na soud s uplatněním nároku na náhradu škody, která jí byla způsobena nezákonnou likvidací ložisek orgány činným v podezřelý výraz řízení, jak je popsáno výše.

3. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že Ministerstvu spravedlnosti bylo dne 27.4.2023 doručeno podání žalobkyně, jehož obsahem byla žádost o náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., v rámci které žalobkyně žádala zaplacení částky 514 921 Kč. Podle sdělení žalobkyně jí měla škoda vzniknout v důsledku podezřelý výraz řízení vedeného u okresního soudu ve adresa pod sp. zn. spisová značka. V rámci mimosoudního projednání věci žalovaná ve svém stanovisku ze dne 27.10.2023, č.j. adresa, a to k prohlídce provozovny žalobkyně na adresa, neboť se zde mohly nacházet věci důležité pro podezřelý výraz řízení (padělky ložisek právnická osoba, účetní záznamy o nákupu a prodeji těchto ložisek, skladové evidence těchto ložisek a další doklady související s předmětnou trestnou činností). Dne 8.4.2010 proběhla prohlídka jiných prostor, při které byly vydány věci uvedené v protokolu o této prohlídce (zejména ložiska s označením č.j.). V podání ze dne 15.4.2010 (adresovaném policejnímu orgánu) žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce uvedla: „Výslovně upozorňuji, že část zabavených výrobků není vlastnictvím společnosti mého klienta, ale vlastnictvím společnosti LSA, a.s., sídlem adresa, Považská Bystrica 017 01, Slovenská republika, IČO: číslo, zapsána v obchodném registre Okresného súdu adresa, Oddiel: Sa, Vložka číslo: číslo. Jedná se o větší část zabavených výrobků.“ V podání ze dne 23.4.2010 žalobkyně opakovaně uvedla, že „ložiska uvedená na faktuře č. hodnota, splatné dne 26. 4. 2010, nejsou vlastnictvím společnosti jméno FO, s.r.o., ale vlastnictvím společnosti LSA a.s.“ a navrhla, aby Policie ČR informovala společnost LSA a.s. o zabavení jejího majetku. V podání ze dne 26.4.2010 žalobkyně poté sdělila Policii ČR, že „jediným výsledkem celé akce je tak bezdůvodné poškození podnikání společnosti jméno FO, s.r.o. a jejího dodavatele, společnosti LSA, a.s., které patří podstatná část zajištěných věcí“. Usnesením právnická osoba, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru, oddělení obecné kriminality ze dne 31.7.2010, č.j. č.j., bylo zahájeno podezřelý výraz stíhání jednatele žalobkyně, tituly před jménem jméno FO, pro podezřelý výraz porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu ve adresa ze dne 14.8.2015, č.j. spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v adresa ze dne 3.5.2016, č.j. spisová značka, byl jednatel žalobkyně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 1 roku a 4 měsíců a k trestu propadnutí věci. Rozsudek nabyl právní moci dne 3.5.2016. Podle protokolu právnická osoba ze dne 26.10.2016, č.j. č.j., byly dne 26.10.2016 předmětné vydané věci zlikvidovány. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23.8.2017, č.j. spisová značka, byla podle § 265k tr. řádu zrušena rozhodnutí soudů obou stupňů a další obsahově navazující rozhodnutí a podle § 265l odst. 1 tr. řádu byla věc přikázána státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství ve adresa k došetření. Rozsudkem Okresního soudu ve adresa ze dne 21.2.2020, č.j. spisová značka, byl jednatel žalobkyně zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) tr. řádu. Rozsudek nabyl právní moci dne 28.4.2020. Usnesením Okresního soudu ve adresa ze dne 5.5.2020, č.j. spisová značka, bylo rozhodnuto, že se věci předložené obžalovaným tituly před jménem jméno FO a jeho obhájcem vrací tituly před jménem jméno FO (jednalo se o celkem hodnota kusů prázdných krabiček s označením ZVL, 10 kusů ložisek v igelitovém obalu, plastový váleček s obsahem ložisek umístěný v uzavřené obálce a 3 kusy obalů od ložisek umístěných v uzavřené obálce). Usnesení nabylo právní moci dne 29.5.2020. Výše uvedené věci převzal obhájce tituly před jménem jméno FO dne 5.6.2020. Žalovaná naopak činí předmětem sporu důvodnost žalovaného nároku na náhradu škody. Žalovaná k tomu uvádí následující. V rámci podezřelý výraz řízení nebylo rozhodnuto o vrácení vydaných věcí (ložisek) žalobkyni, jak tomu bývá v obdobných případech, kdy i v situaci faktické nemožnosti vrácení vydané věci je vydáváno rozhodnutí o vrácení věci. Soud rozhodl pouze o vrácení prázdných krabiček, v nichž byly zlikvidované věci původně umístěny (a též 10 kusů ložisek v igelitovém obalu a plastového válečku s obsahem ložisek umístěného v uzavřené obálce). Není proto najisto postaveno, že by vydané věci – pokud by nedošlo k jejich zlikvidování – byly skutečně vráceny žalobkyni. Z obsahu podezřelý výraz spisu vyplývá, že odsuzující rozsudek vydaný proti jednateli žalobkyně byl Nejvyšším soudem zrušen, neboť k posouzení viny obžalovaného bylo nutné doplnit dokazování o znalecké zkoumání zajištěných ložisek (předtím znalec zkoumal pouze krabičky, v nichž byla ložiska zabalena), kdy v rámci dokazování měla být řešena otázka, zda došlo k porušení práva k ochranné známce (v bodě 39. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.8.2017, č.j. spisová značka, je uvedeno, že „nebylo dosud přesvědčivě zjištěno, zda předmětná ložiska byla neoprávněně označena ochrannou známkou právnická osoba) a tedy jde o „padělky“, a v případě, že ano, tak zda to obviněný věděl nebo mohl vědět a byl minimálně srozuměn s touto skutečností“). Z důvodu zlikvidování zajištěných ložisek však již nemohlo být provedeno dokazování těmito zajištěnými ložisky (ani jejich znalecké zkoumání), přičemž dokazování nebylo možno doplnit ani ložisky dodatečně předloženými jednatelem žalobkyně, neboť tato neodpovídala ložiskům, která byla v rámci vyšetřování zajištěna (viz bod 19. odůvodnění rozsudku Okresního soudu ve adresa ze dne 21.2.2020, č.j. spisová značka). Na tomto místě je též nutno podotknout, že sám jednatel žalobkyně ve svém dovolání argumentoval tím, že měl nejasnosti ohledně oprávnění k užívání ochranné známky ZVL a že na Slovensku probíhaly soudní spory o tuto ochrannou známku (viz bod 4. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.8.2017, č.j. spisová značka). Otázka oprávnění žalobkyně používat danou ochrannou známku tudíž v rámci podezřelý výraz řízení nebyla vyřešena, a proto nelze mít za nesporné, že by zajištěná ložiska mohla být žalobkyni vrácena, pokud by nedošlo k jejich likvidaci. Z několika podání žalobkyně, která jsou založena v podezřelý výraz spise (podání ze dnů 15.4.2010, 23.4.2010 a 26.4.2010, jejichž kopie jsou přiloženy k tomuto vyjádření), nadto vyplývá, že sama žalobkyně opakovaně sdělila policejnímu orgánu, že vydané věci, resp. větší část vydaných věcí, není ve vlastnictví žalobkyně, ale ve vlastnictví společnosti LSA a.s. Žalobkyně též uvedla, že zajištěním věcí bylo poškozeno podnikání společnosti LSA a.s. a v podání ze dne 23.4.2010 žádala po policejním orgánu, aby informoval společnost LSA a.s. o tom, že došlo k zabavení jejího majetku. Z podání žalobkyně ze dne 27.4.2023 (a též z podané žaloby) však vyplývá, že žalobkyně požaduje náhradu škody za veškeré zajištěné věci. Odkazuje přitom na seznam těchto věcí uvedený v likvidačním protokole právnická osoba ze dne 26.10.2016, č.j. č.j.. Tvrzení žalobkyně ohledně jejího vlastnického práva k zajištěným věcem je tedy v rozporu s tvrzením žalobkyně učiněným v rámci podezřelý výraz řízení, že větší část vydaných věcí není ve vlastnictví žalobkyně, ale ve vlastnictví společnosti LSA a.s. (tvrzení obsažené v podáních žalobkyně ze dnů 15.4.2010, 23.4.2010 a 26.4.2010, o nichž bylo pojednáno v předcházejícím odstavci). Z výše uvedených důvodů nemohla mít žalovaná za prokázaný vznik a výši tvrzené škody, a proto nemohla tomuto nároku vyhovět, a to ani částečně.

4. Soud ve věci nařídil ústní jednání, při němž ve smyslu § 118a o.s.ř. vyzval žalující stranu, nechť doplní tvrzení a nabídne důkazy k těmto skutečnostem:  Je třeba tvrdit a prokázat, že byla žalobkyně vlastníkem ložisek, která byla zlikvidována, tzn. uvést, kdy a jakým způsobem na ni bylo převedeno vlastnické právo k předmětným věcem a tuto skutečnost prokázat, když z obsahu podezřelý výraz spisu je zřejmé, že jednatel žalobkyně opakovaně v podezřelý výraz věci uváděl, že většina zabavených ložisek je ve vlastnictví společnosti LSA a.s.  Je třeba tvrdit a prokázat, jaké porušení právní povinnosti způsobila žalovaná, tedy, zda jde o nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup. jméno FO třeba konkrétně uvést, v čem spatřuje porušení zákonné povinnosti, označit toto nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup  Je třeba popsat příčinnou souvislost mezi tvrzeným nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody. K tomuto je třeba nabídnout důkazy.  Je třeba prokázat, jaká škoda žalobkyni vznikla, když škoda uvedená v podané žalobě je vyčíslena pouze na základě faktur, které ještě neprokazují výši vzniklé škody, nadto nebylo prokázáno, že by zlikvidována ložiska byla vlastnictvím žalobkyně a ani hodnota těchto věcí nemůže být prokázána samotnou fakturou.

5. K uvedeným tvrzením byla žalobkyně povinna doplnit konkrétní důkazy. Pro případ, že uvedené skutečnosti nebudou dotvrzeny a prokázány, byla žalobkyně poučena, že nebude ve sporu úspěšná.

6. Při ústním jednání vznesla žalovaná strana námitku promlčení uplatněného nároku.

7. Po shora uvedeném poučení uvedl právní zástupce žalobkyně v poskytnuté koncentrační lhůtě, že tvrzení jednatele žalobkyně o vlastnictví ložisek třetí osoby bylo mylné vyjádření v rámci obhajoby. Skutková tvrzení k nabytí ložisek nenabídl, pouze uvedl, že u některých faktur je uvedeno datum úhrady kupní ceny za tyto faktury. V koncentrační lhůtě žalobkyně neuvedla, zda se domáhá náhrady škody z důvodu nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, uvedla pouze, že škoda byla způsobena chybným a předčasným zlikvidováním ložisek, aniž by stát vyčkal rozhodnutí v dovolacím řízení. K prokázání výše vniklé škody navrhnula vypracování znaleckého posudku. K vznesené námitce promlčení uvedla, že tuto považuje za vznesenou v rozporu s dobrými mravy, protože žalobkyně je v tomto řízení slabší stranou poškozenou jednáním žalované.

8. Žalovaná strana učinila nesporný průběh trestního řízení tak, jak byl v žalobě popsán, i skutečnost, že žalobkyně uplatnila žalovaný nárok u Ministerstva spravedlnosti ČR dne 27.4.2023.

9. Soud provedl důkazy navržené mu stranami sporu.  Z trestního spisu Okresního soudu ve adresa sp. zn. spisová značka byla zjištěna chronologie podezřelý výraz řízení tak, jak byla popsána v žalobě a je uvedena shora. Průběh trestního řízení byl mezi stranami nesporný. Podstatnými důkazy jsou z tohoto spisu tato rozhodnutí a podání:  Rozsudek Okresního soudu ve adresa ze dne 14.8.20215 č.j. spisová značka, jímž byl vysloven trest propadnutí věci – ložisek, jejichž odškodnění je touto žalobou požadováno.  Rozsudek Krajského soudu v adresa čj. spisová značka, jímž byl rozsudek okresního soudu zrušen a nově uložen trest propadnutí věci – ložisek, jejichž odškodnění je touto žalobou požadováno.  Likvidační protokol ze dne 26.10.2026, jímž byla prokázána likvidace předmětných ložisek státem  Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.8.2017 čj. spisová značka, jímž byl zrušen citovaný rozsudek Krajského soudu v adresa a soudům bylo uloženo, aby zadaly znalecké zkoumání ložisek znalcem, který provede jejich hodnocení na základě zkoumání ložisek, nikoli pouze krabiček. Dále soud namítal, že nebylo najisto postaveno, zda vlastníkem předmětných ložisek je obžalovaný jméno FO či právnická osoba – žalobce, kdy posouzení této otázky je stěžejní pro uložení trestu propadnutí věci, který lze uložit pouze vlastníku věci.  Rozsudek Okresního soudu ve adresa č.j. spisová značka z 21.2.2020, jímž byl obžalovaný jednatel žalobkyně zproštěn obžaloby.  Doručenka o převzetí tohoto rozhodnutí jednatelem žalobce dnem 17.4.2020.  Podání obhájce obžalovaného jméno FO do trestního spisu ze dne 26.4.2010, 23.4.2010 a 15.4.2010 z nichž bylo soudem zjištěno, že obžalovaný v řízení opakovaně namítal, že část zabavených ložisek není ve vlastnictví obžalovaného, ale společnosti právnická osoba  Z protokolu o výslechu obviněného jméno FO ze dne 25.8.2010 bylo zjištěno, že mu bylo divné, proč po něm společnost LSA nepožaduje platbu za tato ložiska ve výši 290 000 Kč, kterou jim dosud nezaplatili.  Dopisem ze dne 27.4.2023 prokázala žalobkyně skutečnost, že žalobkyně uplatnila nárok, který je předmětem tohoto sporu u Ministerstva spravedlnosti se shodným odůvodněním, které obsahuje žaloba podaná v tomto řízení. Dopisem ze dne 27.10.2023 adresovaným žalobkyni bylo prokázáno, že Ministerstvo spravedlnosti konstatovalo, že nemá prokázán nárok žalobkyně na náhradu škody, proto odmítá cokoliv vyplatit.  Fakturami založenými v trestním spise na čl. číslo nebyla prokázána žádná zásadní skutečnost, protože faktura je jednostranným úkonem, jímž samo o sobě nelze prokázat vlastnictví, neboť tuto listinu vystavuje pouze jedna strana smluvního vztahu bez potvrzení druhé strany. Provedení tohoto důkazu navíc nepředcházela řádná žalobní tvrzení o uzavření kupní smlouvy mezi žalobkyní a třetí osobou, soud sám nemůže tyto skutečnosti z listinných důkazů zjišťovat, porušil by tak princip rovnosti stran.  Soud pro nadbytečnost zamítnul důkazní návrh žalobkyně na vypracování znaleckého posudku k ocenění hodnoty zlikvidovaných ložisek, neboť tato skutečnost není v tomto řízení s ohledem na promlčení nároku a neprokázání aktivní legitimace žalobce ve sporu relevantní. Zákonná ustanovení:

10. Dle § 7 zákona č. 82/1998 Sb. mají účastníci řízení právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo. Podle § 8 téhož zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

11. Dle ustanovení § 13 odst. 1 Zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené 8a) lhůtě. Dle druhého odstavce téhož zákonného ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Dle ustanovení § 10 citovaného zákona má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu ten, na němž byl zcela nebo zčásti vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn nebo bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno ze stejných důvodů, pro které soud v hlavním líčení rozhodne zprošťujícím rozsudkem.

12. Dle ustanovení § 32 tohoto zákona se nárok na náhradu škody promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

13. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

14. Dle ustanovení § 33 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření se promlčí za dva roky ode dne, kdy nabylo právní moci zprošťující rozhodnutí, rozhodnutí, jímž bylo trestní řízení zastaveno, zrušující rozhodnutí, rozhodnutí, jímž byla věc postoupena jinému orgánu, nebo rozhodnutí odsuzující k mírnějšímu trestu. Skutkový stav:

15. Na základě shora uvedených důkazů a na základě nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že jednatel žalobkyně jméno FO byl nezákonně trestně stíhán po dobu 9 let a 8 měsíců v podezřelý výraz věci vedené u Okresního soudu ve adresa pod sp. zn. spisová značka. V průběhu tohoto podezřelý výraz řízení byl vysloven trest propadnutí věci rozhodnutím Krajského soudu v adresa, které nabylo právní moci dne 3.5.2016. Na základě pravomocného rozhodnutí došlo k likvidaci ložisek státem, který se stal jejich vlastníkem okamžikem právní moci rozhodnutí o propadnutí majetku jméno FO. Rozsudek krajského soudu v adresa však byl zrušen rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne číslo. Trestní stíhání obžalovaného jméno FO skončilo pravomocným zproštěním obžaloby dne 28.4.2020.

16. Žalobkyně se cítí být poškozena úkonem státu – likvidací ložisek, o nichž tvrdí, že je jejich vlastníkem. Přestože byla žalobkyně poučena o povinnosti prokázat vlastnictví k těmto ložiskům, popsat na základě čeho dovozuje své vlastnictví k nim, této povinnosti nedostála. Pouhé předložení faktur bez doplnění skutkových tvrzení a předložení dalších důkazů, neprokazuje, že byla žalobkyně vlastníkem předmětných ložisek, zejména za situace, kdy jednatel žalobkyně v trestním řízení opakovaně tvrdil, že vlastníkem většiny ložisek je společnost LSA a.s. Také skutečnost, že byl v trestním řízení vysloven trest propadnutí věcí obžalovaného, napovídá, že zlikvidovaná ložiska byla ve vlastnictví obžalovaného jméno FO, nikoli žalobkyně, i když tato skutečnost nebyla v trestním řízení řádně objasněna. Žalobkyně neunesla břemeno důkazní ani břemeno tvrzení ve vztahu ke své aktivní legitimaci ve sporu, a to přesto, že k tomu byla vyzvána a poučena o důsledcích v případě, kdy uvedené skutečnosti nedotvrdí a neprokáže.

17. Žalobkyně namítala, že vzniklá škoda byla v důsledku nezákonného postupu žalované, která neměla právo zlikvidovat ložiska. V tomto směru nelze s žalobkyní souhlasit. Žalovaná se stala vlastníkem věcí – ložisek v okamžiku nabytí právní moci rozsudku krajského soudu, jímž byl trest propadnutí věci vysloven, a byla tak oprávněna s těmito jako vlastník nakládat, tedy je i zlikvidovat. Nejednalo se tak o nesprávný úřední postup. Jelikož rozhodnutí krajského soudu o propadnutí věci bylo následně zrušeno, jednalo by se o nárok vzniklý na základě nezákonného rozhodnutí (tedy rozhodnutí, které bylo následně zrušeno), a to rozhodnutím o trestu (trest propadnutí majetku). Vzhledem k tomu, že žalovaná vznesla námitku promlčení uplatněného nároku, musel se soud promlčením nároku zabývat. Zákon č. 82/1998 Sb. stanoví speciální ustanovení o promlčení v § 33, který uvádí, že nárok na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření se promlčí za dva roky ode dne, kdy nabylo právní moci zprošťující rozhodnutí, rozhodnutí, jímž bylo trestní řízení zastaveno, zrušující rozhodnutí, rozhodnutí, jímž byla věc postoupena jinému orgánu, nebo rozhodnutí odsuzující k mírnějšímu trestu. V daném případě nabylo rozhodnutí o zproštění obžaloby jméno FO právní moci dne 28.4.2020, nárok byl žalobkyní uplatněn u žalované až dne 27.4.2023, tedy v době, kdy již uplynula zákonná dvouletá promlčecí lhůta. Tato skutečnost je dalším důvodem, pro který nelze nárok žalobkyni přiznat. I kdyby soud posuzoval promlčení nároku žalobkyně dle ustanovení § 32 zákona č. 82/1998 Sb., který stanoví tříletou promlčecí dobu, i v takovém případě by byl nárok žalobkyně promlčen. Ustanovení § 32 totiž stanoví, že se nárok na náhradu škody promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. V daném případě převzal jednatel žalobkyně zrušovací rozhodnutí (konkrétně rozsudek o zproštění jméno FO obžaloby) dne 17.4.2020, nárok byl u žalobkyně uplatněn až dne 27.4.2023, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. A pokud by žalobkyně odvíjela svůj nárok na náhradu škody od skutečnosti, že je žalobkyně vlastníkem věcí, které nemohly být předmětem trestu propadnutí majetku obžalovaného, protože nebyly v jeho vlastnictví, počala promlčecí lhůta běžet dnem 26.10.2016 – tedy okamžikem, kdy byla ložiska zlikvidována a žalobkyni vznikla škoda, přičemž bylo jasné, že za tuto škodu odpovídá stát. Tříletá promlčecí lhůta dle zákona č. 82/1998 Sb. i dle občanského zákoníku v době podání žaloby také dávno uplynula. Námitka promlčení byla žalovanou vznesena, nárok je zcela jistě promlčen a soud tak nemůže promlčený nárok žalobkyni přiznat.

18. K tvrzenému rozporu uplatněné námitky promlčení s dobrými mravy s odůvodněním, že žalobkyně je ve sporu tou slabší stranou postiženou nezákonným jednáním žalované, lze uvést, že samotná skutečnost, že námitku promlčení vznesl stát, nelze považovat za námitku vznesenou v rozporu s dobrými mravy, jak konstatoval i Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí 30Cdo 4112/2010. Ustálená judikatura naopak konstatuje, že uplatnění promlčecí námitky se příčí dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy je výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby ničím nezavinil a vůči němuž by uplatnění námitky promlčení bylo nepřiměřeně tvrdým postihem. Žádnou takovou skutečnost žalobce netvrdil a ani neprokazoval.

19. Dle ustanovení § 101 odst. 1 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Řízení o náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci je řízením sporným, pánem sporu je žalobkyně a stíhá ji tak povinnost tvrzení i povinnost důkazní. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ke své aktivní legitimaci ve sporu, z toho důvodu soud žalobu zamítnul v celém rozsahu. Nadto se jedná o nárok promlčený, jak soud odůvodnil výše, což je dalším důvodem, pro který nelze žalobě vyhovět. Z těchto důvodů se soud nezaobíral výší vzniklé škody a příčinnou souvislostí mezi ní a postupem státu v trestním řízení, tedy zda byl důvod k likvidaci ložisek či nikoli. Náklady řízení:

20. Při rozhodování o nákladech řízení aplikoval soud ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalované, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 1 530 Kč. Tyto náklady jsou tvořeny 3 režijními paušály nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč za vyjádření k žalobě a účast u 2 jednání soudu) a cestovními náklady žalované k jednání soudu ve výši 630 Kč za cestu motorovým vozem Škoda Octavia při spotřebě 4,9 l nafty na 100 km a ujetých 84 Km (2 x 42 km), cena 38,70 Kč za 1 l motorové nafty a náhrada za použití vozidla při sazbě 5,60 Kč za km.

21. Výrokem III. soud uložil žalobkyni povinnost uhradit soudní poplatek za žalobu dle položky 8a Sazebníku soudních poplatků, když tento poplatek nebyl žalobkyní uhrazen současně s podáním žaloby. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.