41 C 330/2021
č. j. 41 C 330/2021-22
V PLATNOSTIOkresní soud ve Frýdku-Místku zrušil vyživovací povinnost otce k zletilé dceři, která ukončila přípravu na budoucí povolání. Soud se opřel o § 911 a § 922 občanského zákoníku, podle nichž se vyživovací povinnost zaniká, když dítě získá schopnost se sama živit. Povinnost platit výživné vzniklou v minulosti nebyla zrušena, nárok na její vyúčtování zůstává. Soud rozhodl o odmítnutí náhrady nákladů řízení, protože žalobce nevznikly žádné náklady.
Plný text
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Martikánovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o zrušení vyživovací povinnosti
I. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalované naposledy upravená rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod č.j. číslo jednací se počínaje dnem 1. 1. 2022 zrušuje.
II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal rozhodnutí soudu, jímž by byla zrušena jeho vyživovací povinnost k dnes již zletilé dceři - žalované. Ve svém podání uvedl, že povinnost platit žalované výživné mu byla stanovena rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku č.j. číslo jednací, kterým soud schválil dohodu rodičů tehdy nezletilé dcery celé jméno žalované, podle níž byla vyživovací povinnost zvýšena na 1.000 Kč. V současné době již žalovaná ukončila přípravu na budoucí povolání a je schopna se sama živit. Vzhledem k tomu, že je dcera již zletilá a ukončila studium na střední škole, domáhá se rozhodnutí, jímž by byla stanovená vyživovací povinnost k žalované zrušena.
2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že žalovaný výživné nikdy neplatil pravidelně, zanedbával svou vyživovací povinnost a výživné tak bylo strháváno exekučně. Žalovaná neuspěla u maturitní zkoušky a vznikly jí tak náklady související se studiem na soukromé škole. Studium nakonec ukončila úspěšnou maturitní zkouškou v červnu 2021 a od té doby je vedena na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Dělala si rekvalifikační kurz. Navrhuje, aby soud uložil žalovanému zaplatit dlužné výživné vymáhané soudním exekutorem a pak je ochotna souhlasit se zrušením vyživovací povinnosti.
3. K projednání věci nemusel soud nařizovat jednání, neboť účastníci souhlasili s projednáním věci bez jednání na základě listinných důkazů ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř.
4. Z nesporných tvrzení účastníků dospěl soud k závěru, že žalobce je otcem žalované, k níž má ze zákona vyživovací povinnost naposledy upravenou shora citovaným rozsudkem na částku 1.000 Kč. Z přehledu vymáhaného výživného soudním exekutorem Mgr. příjmení bylo zjištěno, že žalobce neplatil výživné řádně a včas a je tak vymáháno soudním exekutorem. Potvrzením z Úřadu práce v obec bylo prokázáno, že ke dni 23. 9. 2019 nebyla žalovaná zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání. Dle tvrzení žalované ukončila přípravu na budoucí povolání v červnu 2021 a od té doby je vedena na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání.
5. Dle ustanovení § 910 občanského zákoníku mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Dle § 911 lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (§ 913 odst. 1 o.z.) Dle § 922 o.z. lze výživné přiznat jen ode dne soudního řízení, u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpětně.
6. V daném případě je na základě nesporných tvrzení žalobce a žalované zřejmé, že zletilá žalovaná ukončila v červnu 2021 soustavnou přípravu na budoucí zaměstnání a je tak schopna si vydělávat vlastní prací. Za takové situace již nemá žalobce povinnost žalovanou živit, a proto bylo rozhodnuto o zrušení jeho vyživovací povinnosti k žalované stanovené, a to s účinností od 1. 1. 2022, jak požadoval žalobce.
7. Souhlasu žalované k tomuto postupu nebylo třeba, neboť vyživovací povinnost rodičů k dětem zaniká ze zákona okamžikem, kdy ukončí přípravu na budoucí povolání bez ohledu na jejich stanovisko nebo jejich faktické možnosti výdělku. Za situace, kdy žalovaná nepracuje a je vedena na úřadu práce, nemá již žalobce vyživovací povinnost k ní, neboť se žalovaná již nepřipravuje studiem na budoucí povolání. Nárok na dlužné výživné vymáhané soudním exekutorem však nezaniká.
8. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy ve věci úspěšnému žalobci žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto tak, že na jejich náhradu nemá právo. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke zdejšímu soudu ve 3 stejnopisech, přičemž o odvolání by rozhodoval Krajský soud v Ostravě.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.