41 C 68/2016

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Martikánovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka právnická osoba , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice o zaplacení 2 257 700 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 513.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 318.600 Kč, zamítá.

III. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 181.269 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni zaplatit státu na nákladech řízení částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení.

1. Žalobou podanou dne 6. 6. 2016 Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku se žalobce domáhal vůči původnímu žalovanému [celé jméno původního účastníka] zaplacení částky 2.257.700 Kč z titulu náhrady škody. Žalobu odůvodnil žalobce tím, že dne 1. 9. 2011 kolem 6. hodiny ranní, v obci [obec], na silnici II. třídy 474 došlo k dopravní nehodě, kterou zavinil právní předchůdce žalované [celé jméno původního účastníka] tím, že při řízení svého motorového vozidla tovární značky [příjmení] [jméno], [registrační značka], při odbočování vlevo z ulice [ulice] v křižovatce s ulicí [ulice] nedal přednost v jízdě protijedoucímu motocyklu tovární značky [značka] [anonymizována dvě slova], [registrační značka], který žalobce řídil v přímém směru po ulici Dukelské a kdy při střetu utrpěl zranění spočívající v tržně-zhmožděné ráně nepravidelného tvaru ve vlasaté části hlavy o průměru 15 cm, zlomenině skeletu lbí v týlní kosti a pyramidě levé kosti spánkové s krvácením do měkkým plen mozkových a drobných ložisek zhmoždění v čelním i týlním laloku mozku vlevo, vniknutí vzduchu do dutiny lební, vícečetné zlomenině levé kosti stehenní s lomnými liniemi v krčku a ve střední části, zlomenině kosti levého bérce, kosti holenní a lýtkové. Z hlediska trestně právního posouzení se jednalo o těžké ublížení na zdraví. [celé jméno původního účastníka] jako viník této dopravní nehody se k vytýkané trestné činnosti doznal a Okresní soud ve Frýdku-Místku svým usnesením ze dne 1. 6. 2012, [spisová značka], trestní stíhání podmíněně zastavil. [právnická osoba], u níž měl [celé jméno původního účastníka] uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, zaregistrovala tuto pojistnou událost pod [číslo]. Pasivní legitimace žalovaného je dána ustanovením § 427 občanského zákoníku, kdy jako viník dopravní nehody odpovídá za vzniklou škodu.

2. Na základě žaloby došlé Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku dne 6. 9. 2013 bylo pravomocně rozhodnuto o nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 180.000 Kč, přičemž pojišťovna uhradila žalobci náhradu za ztížení společenského uplatnění vypočtenou na základě doplnění ze dne 14. 5. 2013 znaleckého posudku ze dne 27. 1. 2012 ve výši 360.000 Kč. Žalobci bylo plněno na náhradě za ztížení společenského uplatnění ve výši 540.000 Kč.

3. Předmětem této žaloby činí žalobce nárok na odškodnění ztížení společenského uplatnění, které bylo konstatováno znaleckým posudkem ze dne 26. 5. 2015 vypracovaným znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, specializace traumatologie [celé jméno znalce] a též lékařskou zprávou CNS – [právnická osoba] ze dne 16. 2. 2016 takto: -) vážná duševní porucha po těžkém poranění hlavy a pro trvalé následky po těžkém poranění levé dolní končetiny; -) trvalé poúrazové omezení krevního oběhu a lymfatického systému levé dolní končetiny. Bodově hodnoceno znalcem [číslo] body, zvýšeno tímtéž znalcem o 50 %, což je [číslo] bodů. -) poúrazové změny – afektivní imitace, narušené presexie, přechodné poruchy paměti; -) poruchy přizpůsobení. Bodově ohodnoceno lékařem [číslo] body. Protože škoda na zdraví vedla ke zvlášť těžkým následkům, celkem bodové hodnocení [číslo] bodů odpovídá finanční částce ([číslo] bodů x 120 Kč/bod) = 450.000 Kč Touto žalobou se žalobce domáhá mimořádného zvýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění dle § 7 odst. 3 vyhlášky číslo 440/2001 Sb. ve výši pětinásobku základního bodového hodnocení, což je dalších 2.250.000 Kč, neboť má za to, že základní bodové hodnocení ztížení společenského uplatnění není dostačujícím odškodněním za poúrazové omezení žalobce v životě.

4. Žalobce si je vědom toho, že přiznání základního odškodnění ztížení společenského uplatnění samo o sobě představuje náhradu za prokazatelně nepříznivé důsledky pro jeho životní úkony, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb a pro jeho další osobní život. Přesto v tomto konkrétním případě jde bezesporu o zvlášť výjimečný případ, kdy základní odškodnění ztížení společenského uplatnění nevyjadřuje závažnost následků, kteréžto následky jej trvale omezují či dokonce vylučují ze způsobu jeho dříve vedeného života. Pokud jde o závažnost způsobené újmy na jeho zdraví, tato je patrna z obou znaleckých posudků, ve kterých znalec popsal rozsah a charakter způsobených zranění. Není od věci, když připomene, že jeho zdravotní stav se zhoršil, když soudní znalec při vyšetření v květnu 2015 zjistil další poškození jeho zdraví, které je v příčinné souvislosti s onou dopravní nehodou. Zdůrazňuje, že jde o následky, které jsou rázu trvalého a mají prokazatelně nepříznivý vliv na jeho uplatnění v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu jeho dosavadního povolání, uplatnění v rodinném životě, provozování jeho zájmových činností, a to vše s ohledem na jeho věk v době vzniku dopravní nehody. V důsledku utrpěných zranění je podstatným způsobem omezen či vyloučen téměř ze všech oblastí, které vytvářejí kvalitu lidského života jako takového.

5. Pokud jde o levou dolní končetinu, žalobce poukazuje na to, že tato je stále oteklá a při delší chůzi se tento otok zvětšuje. V práci je nucen chodit o dvou holích, aby zmírnil tlak do této dolní končetiny a usnadnil si chůzi. Po srůstu zlomeniny v kotníku došlo k tomu, že chodidlo je vykřiveno dovnitř a při chůzi tělo nutí uvádět dolní končetinu do původní polohy, což nejde a projevuje se to bolestmi, obtížnou chůzí s otokem. S velkým vypětím a silnou vůlí pak musí zvládat denní dávku chůze v průměru 4 km – 5 km po těžkém terénu v lesích [ulice] správy [obec]. V důsledku přetěžování pravé dolní končetiny ho začíná bolet pravé koleno. Tím, že odlehčuje levou nohu, pak neúměrně zatěžuje nohu pravou. Dále poukazuje na to, že důsledkem oteklé nohy, tedy špatného prokrvení, se mu v poslední době objevil na levém bérci vřed, což má další negativní dopad na kvalitu jeho života vůbec. Musí se v prvé řadě vyvarovat kontaktu s infekčním prostředím, nadměrnému doteku do tohoto místa, koupání v bazénu apod. [příjmení] užívá léky, ale tento vřed se zvětšuje a není zcela jasná perspektiva jeho dalšího vývoje.

6. Koníčkem žalobce byla a je myslivost. Důsledek úrazu, resp. poškození na zdraví, mu jej nedovoluje realizovat v takovém rozsahu, jako předtím. Např. nedokáže vyjít na větší kopec, a tudíž je ochuzen o požitek z rozhledu a vnímat krásy přírody ve kterémkoliv ročním období. Totéž se týká možného lovu a vůbec zacházení s ulovenou zvěří. Tyto činnosti prostě fyzicky nedokáže zvládnout (jde např. o klečení při vyvrhování zvěře, nakládání jí na auto apod.). Nejvíce ho však trápí nejistota z budoucnosti. Bojí se zhoršování svého zdravotního stavu, které bylo znalcem již naznačeno a v současné době se toto zhoršení již projevuje. A proto nebude moci plnohodnotně prožít celý svůj zbytek života.

7. Výzvou ze dne 5. 1. 2016 a výzvou ze dne 16. 2. 2016 žalobce žádal [celé jméno původního účastníka], původního žalovaného, aby mu škodu způsobenou na jeho zdraví nahradil.

8. Původní žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobce neuznává. Předně namítl promlčení uplatněného nároku, když k dopravní nehodě došlo dne 1. 9. 2011 a žaloba byla podána dne 6. 6. 2016, dále namítal, že jde o věc již rozsouzenou, je zde dána překážka řízení a soud by měl toto řízení zastavit. Skutečnosti týkající se dopravní nehody označil žalovaný jako nesporné. Navrhnul vstup pojišťovny do tohoto řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalované.

9. Vedlejší účastník na straně žalované se připojil ke stanovisku žalovaného, rovněž považuje nárok žalobce za nedůvodný a promlčený. Okolnosti dopravní nehody považuje rovněž za nesporné.

10. V průběhu řízení původní žalovaný zemřel, do řízení místo něj vstoupila současná žalovaná [celé jméno žalované] jakožto dědička a právní nástupkyně původního žalovaného, a to na základě pravomocného usnesení soudu č.j. [číslo jednací].

11. Ve věci soud rozhodnul rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 12.4.2019, který však nenabyl právní moci, neboť byl usnesením Krajského soudu v Ostravě č. [číslo jednací] zrušen. Krajský soud uložil okresnímu soudu, aby zjistil, zda omezení hybnosti kyčelního a kolenního kloubu a poúrazová deformita kosti bérce existovaly již při prvním hodnocení ZSÚ v předcházejícím řízení, dále posoudil otázku promlčení nároku a provedl odečet již dříve vyplaceného ZSÚ.

12. Soud tak na pokyn odvolacího soudu doplnil skutková tvrzení žalobce o skutečnosti, kdy se u něj projevily uváděné obtíže a dokazování o znalecké posudky a výslech znalce. Při novém rozhodování věci vyšel z těchto důkazů:

13. Z výpovědi žalobce bylo zjištěno, že žalobce je po úrazu utrpěném při dopravní nehodě nervózní a náladový. Jeho zdravotní stav mu nedovoluje zabezpečit rodinu, je z toho podrážděný a nedovede to ovládnout. Trpí nespavostí, poruchami paměti. Cítí se o 20 let starší, než ve skutečnosti je. Své zaměstnání lesníka už těžko zvládá, asi bude přeložen na kancelářskou práci. Má stále oteklou nohu, musí dávat pozor, aby do něčeho nenarazil, protože má na poškozené noze bércové vředy, tedy mokvající rány. Duševní porucha se u žalobce projevila zhruba v únoru 2016, kdy vyhledal odbornou pomoc, jak je doloženo lékařskými zprávami. Omezení hybnosti kyčelního a kolenního kloubu začal pozorovat v červenci 2018. Skutečnost, že trpí dalším zdravotním problémem v podobě deformity kosti bérce, zjistil až ze znaleckého posudku FN [obec] v říjnu 2018.

14. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku čj. [číslo jednací] bylo prokázáno, že původní žalovaný jako řidič motorového vozidla zavinil dne 1. 9. 2011 dopravní nehodu, když nedal žalobci na motocyklu přednost v jízdě, při níž žalobce utrpěl zranění spočívající v tržně zhmožděné ráně na hlavě, zlomeninu skeletu lbí v týlní kosti a pyramidě levé kosti spánkové s krvácením do měkkých plen mozkových a drobných ložisek zhmoždění v čelním i týlním laloku mozku vlevo, vniknutí vzduchu do dutiny lební, vícečetně zlomenině levé kosti stehenní s lomnými liniemi v krčku a ve střední části, zlomenině kosti levého bérce, kosti holenní a lýtkové.

15. Ze znaleckého posudku MUDr. [celé jméno znalce] [číslo] vypracovaného dne 26. 5. 2015 soud zjistil, že znalec hodnotil ztížení společenského uplatnění žalobce v souvislosti s dopravní nehodou ze dne 1. 9. 2011, jednalo se o doplněk znaleckého posudku č. 2059 ze dne 14. 5. 2013 v němž určil ztížení společenského uplatnění základním bodovým ohodnocením – 2000 body a sám s přihlédnutím k omezeným možnostem uplatnění žalobce v produktivním věku, kdy v budoucnu stále hrozí poúrazová epilepsie a další psychické změny, navýšil základní bodové ohodnocení o 50 % na [číslo] bodů, což odpovídá částce 360.000 Kč. V doplňku znaleckého posudku pak dospěl k závěru, že žalobce utrpěl nad rámec již uvedeného ztížení společenského uplatnění popsaného v posudku z roku 2013 ještě vážné duševní poruchy po jiných těžkých poraněních dle položky 015 v hodnotě 900 bodů a poúrazové omezení krevního oběhu a lymfatického systému LDK dle položky 160 za 600 bodů, přičemž bodové hodnocení doporučuje znalec zvýšit o 50 % z důvodu zvlášť těžkých následků. Vážné duševní poruchy vzniklé působením nepříznivých psychologických činitelů a tísnivých situací dle položky 016 může posoudit psychiatr. Z doplnění znaleckého posudku [číslo] vypracovaného [celé jméno znalce] dne 10. 12. 2018 na žádost žalobce bylo zjištěno, že znalec shledal u žalobce viklavost v levém kolenním kloubu, hypotrofii svalstva LDK, poúrazovou ztrátu čichu a chutí a vážné mozkové nebo duševní poruchy po těžkém poranění hlavy. U žalobce došlo k výraznému zhoršení trvalých následků zejména pro rozvoj trvalého poúrazového omezení krevního oběhu či lymfatického systému, zhoršil se i jeho psychický stav.

16. Výslechem znalce [příjmení] [celé jméno znalce] bylo prokázáno, že setrvává na svých závěrech prezentovaných ve znaleckých posudcích, neboť ty byly vypracovány na základě objektivních vyšetření. Viklavost kolene u žalobce shledal znalec při obou vyšetřeních, shodně tak i hypotrofii svalstva LDK. Upozornil na skutečnost, že součtem poškození [příjmení] bychom se dostali nad 2000 bodů, což neumožňuje předmětná vyhláška, která stanoví 2000 bodů za ztrátu dolní končetiny. K možné posttraumatické poruše utrpěné žalobcem se vyjádřil tak, že to je otázkou na psychiatra, jsou vedeny odborné diskuse, zda toto je vůbec onemocnění či nikoliv.

17. Ze spisu OS FM zn. [spisová značka] soud zjistil, že předmětem tohoto řízení bylo mimo jiné ztížení společenského uplatnění vyčísleného na základě znaleckého posudku MUDr. [jméno] [celé jméno znalce] ze dne 14. 5. 2013, a to vážné mozkové poruchy po těžkém poranění hlavy dle položky č. v hodnotě 500 bodů, poúrazová ztráta čichu a chuti 500 bodů, viklavost levého kolenního kloubu 800 bodů a poúrazová hypotrofie svalstva LDK v hodnotě 200 bodů.

18. Ze zprávy [právnická osoba] bylo zjištěno, že 16. 2. 2016 konstatuje lékař MUDr. [jméno] [příjmení] u žalobce poúrazové změny – afektivní imitace, narušené presese, přechodné poruchy paměti, poruchy přizpůsobení, shledává středně těžkou poruchu – psychickou újmu následkem úrazu, doporučuje ambulantní léčbu. 19. [příjmení] skutečností mezi účastníky bylo, že žalobci bylo na náhradě za ztížení společenského uplatnění vyplaceno 540.000 Kč, jednalo se o plnění na základě shora citovaného znaleckého posudku č. 2059 ze dne 14. 5. 2013, jehož provedené bodové hodnocení navýšil svým rozsudkem Krajský soud v Ostravě čj. [číslo jednací].

20. Postupem dle § 127 odst. 3 o. s. ř. soud ustanovil jako znalce z oboru zdravotnictví znalecký ústav, neboť bylo nutné, aby tým odborníků z různých zdravotnických odvětví posoudil utrpěné ztížení společenského uplatnění u žalobce.

21. Posudkem ústavu, a to Fakultní nemocnice [obec], bylo prokázáno, že žalobce trpí poruchou krevního oběhu a lymfatického systému na LDK, která je v příčinné souvislosti s úrazem ze dne 1. 9. 2011 Zdravotní stav žalobce se jeví znalci jako ustálený, k jeho ustálení došlo až po zhojení zlomenin a po zhojení bércového vředu v roce 2014. Ztížení společenského uplatnění znalec shledal a ohodnotil takto: Ztížení společenského uplatnění podle vyhlášky č. 440/2001 Sb.: 015 Vážné duševní poruchy po jiných těžkých poraněních kromě poranění hlavy 900 bodů 022 Ztráta čichu 450 bodů Vzhledem ke znění odstavce 2 § 6 nemůže poranění levé dolní končetiny přesáhnout bodovou hodnotu 2000 bodů, položka 131 ztráta 1 dolní končetiny v kyčelním kloubu nebo mezi kyčelním a kolenním kloubem s pahýlem nevhodným k protézováním [číslo] Omezení pohyblivosti kyčelního kloubu středního stupně 600 bodů [číslo] Omezení pohyblivosti kolenního kloubu lehkého stupně 400 bodů 146 Poúrazové deformity kosti bérce 700 bodů 160 Trvalé poúrazové omezení krevního oběhu či lymfat. systému dolní končetiny 480 bodů Protože škoda na zdraví vedla ke zvlášť těžkým následkům, zvýšeno podle § 6 odst. 1 písm. c) o 50 %. <b>Celkem i s navýšením činí [číslo] bodů x 120 Kč/bod = 603.000 Kč.</b> 22. Žalobce trpí otokem levé dolní končetiny hlavně v oblasti lýtka a nohy. Pravá dolní končetina při klinickém vyšetření nejevila známky otoku. Otok levé DK je způsoben rozvinutou formou chronické žilní nedostatečnosti (CHVI), kde již je poškozena lymfatická drenáž intersticiální tekutiny, proto je otok tuhý a dále změny kožní ve formě hyperpigmentace a bércového vředu potvrzují žilní a lymfatický původ otoku. Dle vyjádření poškozeného a dostupné zdravotní dokumentace neměl žalobce v minulosti bércové vředy. Bércový vřed na podkladě CHVI může být následkem dopravní nehody ze dne 1. 9. 2011. Úraz a operace jsou rizikovým faktorem vzniku CHVI a bércový vřed představuje nejtěžší formu CHVI. Na vznik CHVI a bércového vředu má vliv i obezita jako nejčastější rizikový faktor. Poškozený před úrazem nebyl sledován, vyšetřen pro varixy, otoky nebo jiné známky CHVI, rovněž není vyznačená CHVI na neporaněné pravé dolní končetině.

23. Došlo k rozvoji depresivní poruchy projevující se zejména ztrátou schopností prožívat radost a nespavostí. Přidružují se obávané úzkostné myšlenky. Nezískal ztracenou stabilitu, premorbidně stenické osobnosti, reaguje podrážděně, hůře snáší stresové zátěžové situace. Tato duševní porucha je v příčinné souvislosti s dopravní nehodou z 1. 9. 2011. Dle názoru odborné komise poškozenému náleží odškodnění podle položky 015 ve výši 900 bodů plus 50% navýšení, kdy jeho duševní obtíže vyplývají z poranění jiných tělesných krajin než hlavy a z fyzické bolesti, které se přidružují další silné emoce (podrážděnost, obavy, strachy apod.). Psychické potíže od té doby neměly významný klinický vývoj, nedošlo k podstatnému zhoršení psychického stavu díky premorbidním stenickým rysům osobnosti. Psychické obtíže mohou mít v budoucnu různý vývoj v závislosti na sociálním stavu poškozeného.

24. K dotazu soudu, v jakých oblastech života je žalobce omezen, se znalec vyjádřil takto: Žalobce pracuje jako lesník, tj. denně chodil několik km po lese (uvádí 4 – 5 km). Pro otok LDK bolesti v oblasti hlezna a kolena není schopen takovou vzdálenost denně projít. Protože otok během stání a chůze se zvětšuje a víc bolí, musí v práci mít delší přestávky, kdy si levou DK vyloží, nebo si musí lehnout, aby se otok zmírnil. V důsledku deformity v oblasti hlezna má narušení stereotyp chůze, kdy zatěžuje hlavně mediální (vnitřní) část plosky nohy, čímž je přetěžována mediální strana hlezna – mediální kotník, deltový vaz, dále mediální část nohy, kde má otlak a hyperkeratózu kůže, v důsledku deformity hlezna má těžké plochonoží levé nohy. Vzhledem k tomu každá denní aktivita, která je spojená s delším stáním nebo chůzí, kdy se zhoršuje otok, bolestivost lýtka, hlezna, výrazně žalobce omezuje. Dále musí pečlivě dbát o hygienu a prevenci jakéhokoliv poranění v oblasti levého bérce, kde již drobná ranka může způsobit rozvoj bércového vředu a infekce. Žalobce nemůže vykonávat svoji původní práci stejným způsobem, jako před úrazem, protože je omezen otokem, bolestí levé DK. Vzhledem k otoku nohy musí nosit o několik čísel větší obuv na levé noze jako na pravé. Vzhledem k riziku poranění na levém bérci v místě původního bércového vředu, musí žalobce stále nosit dlouhé kalhoty jako prevenci jakékoliv ranky, která by mohla způsobit znovuotevření vředu na bérci. Z pohledu komise poškozený nepotřebuje dopomoc druhé osoby v běžném životě. Dle názoru komise se jedná o případ postižení hodný mimořádného zřetele.

25. Shora uvedené závěry prezentované ve znaleckém posudku znalci obhájili i při výslechu před soudem. Z výslechu znalce bylo dále zjištěno, že v komisi posuzující zdravotní stav žalobce byl i neurolog, společně pak komise dospěla k závěru, že u žalobce nebyla žádná residua pro poranění lebky, nevybavují se mu žádná traumata, neboť na samotnou dopravní nehodu je amnézie. Viklavost kolenního kloubu shledána nebyla, pouze omezení hybnosti tohoto kloubu. Rovněž úbytek svalové hmoty nebyl znalci shledán, lze jej však předpokládat, levá dolní končetina byla v době prohlídky znalcem oteklá 26. Dopisem ze dne 5. 1. 2016 žalobce prokázal, že žalovaného vyzval prostřednictvím právního zástupce k úhradě částky 1.350.000 Kč s příslušenstvím z titulu ztížení společenského uplatnění, které je předmětem této žaloby. Dopisem ze dne 16. 2. 2016 požaduje po žalovaném zaplacení částky 2.257.700 Kč z titulu náhrady škody za ztížení společenského uplatnění. K plnění byl vyzván také vedlejší účastník, jak soud zjistil z dopisu právního zástupce žalobce datovaného dnem 31. 3. 2016. Fakturou [variabilní symbol] ve spojení s příjmovým pokladním dokladem žalobce prokázal, že za vypracování znaleckého posudku MUDr. [celé jméno znalce] zaplatil 7.700 Kč.

27. Žalobce předložil soudu doplněk znaleckého posudku MUDr. [jméno] [celé jméno znalce], z něhož soud zjistil, že poúrazová deformita kostí je zjistitelná především paraklinickým vyšetřením, RTG vyšetřením (nebo CT vyšetřením), které bylo provedeno za účelem vyhotovení ústavního znaleckého posudku FNOL EX 206/ 2018 [číslo] dne 19. 9. 2018 a dle citace z ortopedického vyšetření teprve při tomto RTG vyšetření bylo zjištěno ortopédem MUDr. [jméno] [příjmení]„ zlomenina zhojená bez známek pakloubu ale v angulaci“. Ani MUDr. [jméno] [příjmení] ve svém klinickém vyšetření pana [celé jméno žalobce] deformitu kostí bérce nepopisuje, protože při klinickém vyšetření ji většinou ani zjistit nelze, zvláště pak, když na bérci vyšetřované osoby je otok, jak tomu bylo i v daném případě. V ústavním znaleckém posudku FNOL EX 206/ 2018 [číslo] je uvedeno i traumatologické vyšetření pana [celé jméno žalobce] MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 19. 9. 2018, v jeho vyšetření deformita kostí bérce není popsána, respektive objektivní vyšetření není uvedeno vůbec. Omezení pohyblivosti kyčelního kloubu vlevo (položka [číslo] přílohy k vyhlášce) dle znaleckého posudku Fakultní nemocnice [obec] ze dne 24. října 2018, (strana 14) a omezení pohyblivosti kolenního kloubu vlevo (položka [číslo] přílohy k vyhlášce) dle znaleckého posudku Fakultní nemocnice [obec] ze dne 24. října 2018 (strany 14) při klinickém vyšetření [jméno] [příjmení] dne 5. 1. 2012 (viz posudek č. 2059 ze dne 27. 1. 2012, ve kterém je uvedeno u levé dolní končetiny hybnost v kyčelním a kolenním kloubu je bez omezení) ani při vyšetření dne 14. 5. 2013 (viz posudek číslo 2059 – doplnění ze dne 14. 5. 2013, ve kterém je uvedeno u levé dolní končetiny hybnost v kyčelním kloubu je bez omezení a v kolenním kloubu je flexe bez omezení a je nevelká viklavost, která na kontralaterální straně není) a ani při vyšetření dne 26. 5. 2015 (viz posudek [číslo] – ze dne 26. 5. 2015, ve kterém je uvedeno u levé dolní končetiny hybnost v kloubu kyčelním, kolenním i hlezenném je stejná jako vpravo) nezjistil. Ve všech případech hybnost v kyčelním a kolenním kloubu levé dolní končetiny srovnával s hybností v kyčelním a kolenním kloubu pravé dolní končetiny, tyto hybnosti byly ve stejném rozsahu. Kdyby omezení pohyblivosti v kyčelním nebo kolenním kloubu levé dolní končetiny pana [příjmení] při vyšetřeních zjistil, jistě by to v objektivním nálezu dokumentoval a v ohodnocení ztížení společenského uplatnění podle vyhl. č. 440/2001 Sb. uvedl. Pokud by u pana [příjmení] bylo přítomno v době vyšetření 5. 1. 2012, 14. 5. 2013 a 26. 5. 2015 omezení pohyblivosti kyčelního kloubu vlevo středního stupně a omezení pohyblivosti kolenního kloubu vlevo lehkého stupně jak je uvedeno ve znaleckém posudku Fakultní nemocnice [obec] ze dne 24. října 2018 na straně 14, jednalo by se o poruchu tak markantní a nepřehlédnutelnou, kterou by znalec ve svých posudcích uvedl. Omezení pohyblivosti kyčelního kloubu vlevo středního stupně a omezení pohyblivosti kolenního kloubu vlevo lehkého stupně jak je uvedeno ve znaleckém posudku Fakultní nemocnice [obec] ze dne 24. října 2018 na straně 14 představuje tedy další výrazné zhoršení zdravotního stavu žalobce, které vzniklo až po roce 2015. Nedostatečnost žilního systému a bércový vřed se objevil u žalobce až v létě roku 2013 jako nové výrazné zhoršení trvalých následků vzniklých v příčinné souvislosti s předmětnou dopravní nehodou ze dne 1. 9. 2011. Je všeobecně známo, že někdy ke zhojení bércového vředu vůbec nemusí dojít, pak by tedy k ustálení a ohodnocení ZSU nemohlo rovněž dojít. U poškozeného došlo v průběhu let 2013, 2014 a 2015 k výraznému zhoršení trvalých následků, a to zejména pro rozvoj trvalého poúrazového omezení krevního oběhu či lymfatického systému a v souvislosti s trvalými následky pro poranění levé dolní končetiny se zhoršil i jeho psychický stav, došlo k výraznému zhoršení následků. Omezení pohyblivosti kyčelního kloubu vlevo středního stupně a omezení pohyblivosti kolenního kloubu vlevo lehkého stupně jak je uvedeno ve znaleckém posudku Fakultní nemocnice [obec] ze dne 24. října 2018 na straně 14 představuje další nové výrazné zhoršení zdravotního stavu žalobce, které vzniklo až po roce 2015.

28. Soud na pokyn odvolacího soudu zadal vypracování dalšího znaleckého posudku [celé jméno znalce], znalci z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie a stanovení nemateriální újmy na zdraví k posouzení otázky, zda nárok uplatněný touto žalobou mohl být uspokojen již v původním řízení před zdejším soudem, či zda jde o nové ztížení společenského uplatnění. Znalec po osobním vyšetření žalobce a prostudování spisu a v něm obsažených znaleckých posudků dospěl k těmto závěrům: Deformita kostí bérce nebyla a není patrná klinickým vyšetřením, ale jen paraklinickým – tedy rtg vyšetřením ze dne 19. 9. 2018. Zhojená zlomenina holenní kosti a lýtkové kosti v angulaci o 18,5 st do valgosity vůči dl. ose holenní kosti. [příjmení] omezení pohybu levého kyčelního a kolenního kloubu žalobce v r. 2018 při posudku ZÚ FNO souvisí s rozvojem poúrazových změn z opotřebení, které v době vyšetření znalcem v r. 2015 ještě nebyly přítomny. Omezení pohyblivosti kyčelního kloubu vlevo středního stupně a omezení pohyblivosti kolenního kloubu vlevo lehkého stupně jak je uvedeno ve znaleckém posudku Fakultní nemocnice [obec] ze dne 24. 10. 2018 na straně 14 představuje další nové výrazné zhoršení zdravotního stavu žalobce, které vznikalo až po r. 2015. V době vypracování posudku č. 2059, tedy posudku z 27. 1. 2012, omezení hybnosti kyčelního a kolenního kloubu a poúrazová deformita kosti bérce neexistovaly. Jedná se o komplikace vzniklé později. Rozvoj poúrazových změn na kloubech je postupný, přichází omezení hybnosti kloubu, otoky a výpotky (tzv. voda v kloubu), kulhání, v konečných stádiích pak i klidové a noční bolesti. Většinou se artróza rozvíjí nejdříve na tzv. nosných kloubech, tedy na kyčlích a kolenou, event. na kloubech nejvíce zatěžovaných – ramena, hlezna. Její rozvoj je převážně individuální, trvající řádově roky. V případě žalobce dochází k rozvoji poúrazových změn na nosných kloubech cca 7 let po úrazu. Zdravotní omezení ohodnocené znalci na 600, 400 a 700 bodů, nemohlo být odškodněno v době vypracování ZP č. 2059 ze dne 27. 1. 2012 Zdravotní omezení nebylo v té době přítomno. Jedná se jednoznačně o nastalé zhoršení ZSU proti stavu před tímto zhoršením, které při dřívějším hodnocení nebylo předpokládáno. U žalobce došlo v průběhu let 2013, 2014 a 2015 k výraznému zhoršení trvalých následků, a to zejména pro rozvoj trvalého poúrazového omezení krevního oběhu či lymfatického systému a v souvislosti s trvalými následky pro poranění levé dolní končetiny se zhoršil i jeho psychický stav, došlo k výraznému zhoršení následků. Omezení pohyblivosti kyčelního kloubu vlevo středního stupně a omezení pohyblivosti kolenního kloubu vlevo lehkého stupně, jak je uvedeno ve znaleckém posudku Fakultní nemocnice [obec] ze dne 24. 10. 2018 představuje další nové zhoršení zdravotního stavu žalobce, které vzniklo až po roce 2015. Vyšetření žalobce, které znalec provedl dne 24. 11. 2020 na ortopedické ambulanci Krevního centra ve [obec] potvrzuje, že k dalšímu zhoršení stavu nedošlo; subjektivní stesky i objektivní nález odpovídají klinickému nálezu z r. 2018, tedy v době vypracování posudku ZÚ FNO EX 206/ 2018 [číslo]. K Dalšímu zhoršení ztížení společenského uplatnění došlo v červenci 2018 – vznik bolestivosti v nosných kloubech při zátěži. Ustálení celkového zdravotního stavu žalobce natolik, aby bylo patrné, zda a v jakém rozsahu ke zhoršení ztížení jeho uplatnění došlo, tedy aby bylo možné objektivně provést jeho hodnocení, se kryje s provedením posudku ZÚ FNO EX 206/ 2018 [číslo], tedy 24. 10. 2018. Při osobním výslechu u soudu dne 20. 4. 2022 znalec [celé jméno znalce] obhájil své závěry prezentované ve znaleckém posudku. K otázkám vedlejšího účastníka na straně žalované uvedl, že obezita žalobce se mohla podílet na vzniku obtíží s levou dolní končetinou žalobce, primárním důvodem pro vznik těchto zdravotních problémů byl úraz.

29. Podle § 3079 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb. právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, se posuzuje podle těch právních předpisů, které byly účinné v době porušení právní povinnosti. Z důvodové zprávy k § 3079 citovaného zákona vyplývá, že úraz vzniklý za účinnosti občanského zákoníku 40/1964Sb., tedy do 31. 12.2013, se posuzuje podle právní úpravy platné v době porušení právní povinnosti, tj. v daném případě podle zákona č. 40/1964Sb. a vyhlášky č. 440/2001 Sb. Jedinou výjimkou jsou tedy mimořádné případy hodné zvláštního zřetele, čímž se mají na mysli případy, kdy škůdce způsobil škodu úmyslně, z touhy ničit, ublížit, nebo z jiné zavrženíhodné pohnutky (škůdce si počíná v rozporu s dobrými mravy) vedoucí ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. V daném případě se však nejedná o výjimku (škoda byla způsobena porušením povinnosti z nedbalosti) a tudíž právo na náhradu škody soud posuzoval podle právní úpravy platné v době porušení právní povinností, tj. dle zákona č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013) a vyhlášky č. 440/2001 Sb.

30. Podle § 444 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění. Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění a určování výše náhrady v jednotlivých případech.

31. Podle ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb., (o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění), odškodnění ztížení společenského uplatnění se určuje podle sazeb bodového ohodnocení v přílohách č. 2 a 4 této vyhlášky, a to za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví (dále jen "následky“). Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti.

32. Podle § 3 odst. 2 vyhlášky bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění se vymezuje v lékařském posudku.

33. Podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky pokud škoda na zdraví vedla ke zvlášť těžkým následkům, zvýší se bodové ohodnocení škody na zdraví podle příloh [číslo] této vyhlášky nejvýše o 50 % celkové částky bodového ohodnocení; zvlášť těžkými následky škody na zdraví se rozumí takové následky, které podstatně omezují nebo významně mění uplatnění v životě anebo znemožňují další uplatnění v životě, a to s ohledem na věk poškozeného i jeho předpokládané uplatnění v životě.

34. Podle § 6 odst. 2 vyhlášky pokud lze škodu na zdraví hodnotit podle více položek poškození zdraví stanovených v přílohách této vyhlášky, bodové ohodnocení těchto položek se sčítá. Jedná-li se však o poškození téhož orgánu, nesmí součet bodového ohodnocení převýšit bodové ohodnocení za jeho anatomickou nebo funkční ztrátu.

35. Podle § 7 odst. 1 vyhlášky výše odškodnění ztížení společenského uplatnění se stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku. Podle § 7 odst. 3 vyhlášky ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může soud výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit.

36. Při posouzení výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění ve smyslu § 7 odst. 3 vyhlášky je třeba respektovat, že odškodnění již v základní výměře představuje náhradu za prokazatelně nepříznivé následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a objektivně omezují dosavadní možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti. Náhrada je jednorázovým odškodněním za omezení či ztrátu dosavadních možností a schopností poškozeného uplatnit se v různých oblastech jeho dosavadního života a její výše je založena na srovnání způsobu jeho života a aktivit v době před poškozením a poté, přičemž mezi výší náhrady a způsobenou újmou musí být vztah přiměřenosti.

37. Ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, ale závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Toto ustanovení tak přenechává soudu, aby v každém jednotlivém případě sám vymezil hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, tedy aby sám podle svého uvážení posoudil, jaké zvýšení náhrady je v konkrétní posuzované věci "přiměřené“. Úvaha soudu v tomto směru však není zcela neomezená, neboť právní předpis rámcově stanoví předpoklady jak pro vznik nároku na základní výměru odškodnění, tak pro jeho zvýšení a stanoví hlediska, ke kterým je třeba přihlížet při úvaze o míře přiměřeného zvýšení v konkrétních zcela výjimečných případech hodných mimořádného zřetele. Rozhodnutí o výši náhrady ve smyslu ust. § 7 odst. 3 vyhlášky proto musí být založeno na skutkovém zjištění, zda a nakolik jsou v důsledku škody na zdraví omezeny či zcela ztraceny předchozí možnosti poškozeného v různých oblastech jeho společenského uplatnění. Vždy se hodnotí, jak konkrétně se projevily trvalé následky zranění v jednotlivých sférách jeho života a nakolik omezují či vylučují možnost společenského uplatnění v porovnání s předchozím rozsahem a kvalitou jeho uplatnění, přičemž i věk poškozeného v době vzniku škody je jedním z významných faktorů - zejména při úvaze o zvýšení základního hodnocení. (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 350/03). Zákon stojí na vcelku logicky znějícím požadavku, aby újmy na životě a zdraví byly plně vyváženy peněžitou náhradou, proto se u odškodňování těchto újem nehovoří o reparační, nýbrž o kompenzační funkci náhrady, tedy že poškození hodnot nelze napravit a nahradit, nýbrž pouze zmírnit či kompenzovat peněžitým plněním.

38. Dle ustanovení § 106 o. z. se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a tom, kdo za ni odpovídá. Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla, to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Subjektivní promlčecí lhůta začne plynout od okamžiku, kdy se oprávněný dozví o okolnostech rozhodných pro její plynutí, tj. o újmě na zdraví, svobodě nebo životě a o osobě povinné tuto újmu nahradit. Ohledně běhu promlčecí doby zastávala aplikační praxe i právní věda názor, že nestačí pouhá možnost poškozeného se o škodě dozvědět (např. [jméno] a kol., 2008, s. 430).

39. Soud po zhodnocení všech shora uvedených důkazů při aplikaci shora citovaných zákonných ustanovení dospěl k těmto závěrům: Nejprve se soud zaobíral otázkou aktivní i pasivní legitimace stran. Shledal, že je dána aktivní legitimace na straně žalobce, neboť ten jako poškozený nedbalostním trestným činem utrpěl škodu objektivizovanou znaleckými posudky. Rovněž pasivní legitimace žalovaného je dána, neboť v současné době je žalovanou právní nástupkyně [jméno] [příjmení], který porušením zákonné povinnosti způsobil zranění žalobce a tedy vznik škody.

40. K námitce promlčení vznesené žalovaným a vedlejším účastníkem lze uvést, že nárok promlčen není. Pro náhradu škody na zdraví neběží objektivní promlčecí lhůta, jak vyplývá ze shora citovaného ustanovení § 106 o. z., běží pouze subjektivní promlčecí lhůta v trvání 2 let, která počala běžet ode dne následujícího po dni, kdy se žalobce dozvěděl o škodě a kdo za ni odpovídá. V případě nároku na náhradu škody za ztížení společenského uplatnění počne běžet promlčecí doba až po ustálení zdravotního stavu, neboť teprve tehdy lze provést jeho hodnocení. Dle závěru znalců došlo k ustálení zdravotního stavu žalobce až po zhojení bércového vředu, k němuž došlo v nedávné době, v době podání žaloby tento ještě nebyl zhojen, tudíž nárok žalobce nemůže být promlčen. Duševní porucha se u žalobce počala projevovat v únoru 2016, žaloba byla podána 6. 6. 2016, tedy před uplynutím subjektivní promlčecí lhůty. Znaleckými posudky FN [obec], MUDr. [celé jméno znalce] i MUDr. [celé jméno znalce] bylo prokázáno, že k ustálení zdravotního stavu žalobce došlo až v říjnu 2018, tedy až po datu podání žaloby, nárok žalobce tak v době podání žaloby rozhodně promlčen nebyl.

41. Dále se soud zaobíral námitkou žalovaného, že jde o věc již rozsouzenou. Prostudováním spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že předmětem tohoto řízení bylo rovněž ztížení společenského uplatnění v souvislosti s dopravní nehodou ze dne 1. 9. 2011, v tomto řízení však nebyly nárokovány položky ZSU spočívající ve vážných duševních poruchách po jiných těžkých poraněních kromě poranění hlavy, trvalé poúrazové omezení krevního oběhu a lymfatického systému LDK, poúrazové změny a poruchy přizpůsobení s tím, že předmětem tohoto řízení je další újma, která se objevila až v průběhu řízení vedeného pod shora uvedenou spisovou značkou, která nebyla předmětem původního řízení. Jednalo se o nové následky úrazu a zhoršení již dříve relativně ustáleného zdravotního stavu. Z tohoto důvodu soud neshledal nedostatek podmínek řízení a věc projednal. Soud na pokyn odvolacího soudu doplnil dokazování o 2 znalecké posudky MUDr. [celé jméno znalce] a MUDr. [celé jméno znalce], kdy oba znalci shodně zodpověděli otázku, že nárokované ztížení společenského uplatnění nemohlo být odškodněno v původním řízení, neboť se jedná o nové komplikace spojené s utrpěným úrazem, které se u žalobce projevily až po skončení původního řízení, duševní porucha v únoru 2016, omezení hybnosti kloubů pak v červenci 2018. Původní řízení vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. [spisová značka] a skutečnost, že žalovaný již na ztížení společenského uplatnění žalobce plnil, však má v tomto řízení zásadní vliv na výši nároku žalobce, neboť nelze zavázat žalovaného povinností hradit to, co již žalobci uhradil. V původním řízení bylo odškodněno ztížení společenského uplatnění, které představují vážné mozkové poruchy po těžkém poranění hlavy dle položky [číslo] v hodnotě 500 bodů, poúrazová ztráta čichu a chuti v hodnotě 500 bodů, viklavost levého kolenního kloubu v hodnotě 800 bodů a poúrazová hypotrofie svalstva LDK v hodnotě 200 bodů. V tomto řízení soud shledal odůvodněný nárok žalobce na další ztížení společenského uplatnění objektivizovaný ústavním znaleckým posudkem v podobě: – vážné duševní poruchy po jiných těžkých poraněních kromě poranění hlavy dle pol. 015 v hodnotě 900 bodů - omezení hybnosti kyčelního kloubu středního stupně dle pol. 1371 v hodnotě 600 bodů - omezení hybnosti kolenního kloubu lehkého stupně v hodnotě 400 bodů - poúrazové deformity kosti bérce dle pol. 146 v hodnotě 700 bodů - trvalé poúrazové omezení krevního oběhu či lymfatického systému DK v hodnotě 480 bodů. S ohledem na ustanovení § 6 odst. 2 vyhl. 440/2001 Sb. vyhlášky, pokud lze škodu na zdraví hodnotit podle více položek poškození zdraví stanovených v přílohách této vyhlášky, bodové ohodnocení těchto položek se sčítá. Jedná-li se však o poškození téhož orgánu, nesmí součet bodového ohodnocení převýšit bodové ohodnocení za jeho anatomickou nebo funkční ztrátu. Položka 131 stanoví hodnotu [číslo] bodů za ztrátu dolní končetiny, součet bodů za poškození [příjmení] žalobce tak nesmí přesáhnout hranici [číslo] bodů. V předchozím řízení došlo k odškodnění újmy LDK v hodnotě 1.000 bodů, v tomto řízení pak znalci hodnotili poškození LDK na 600, 400, 700 a 480 bodů, celkem tedy 2.180 bodů. Soud vázán citovaným ustanovením § 6 odst. 2 vyhlášky tak může v tomto řízení přiznat žalobci pouze hodnotu 1.000 bodů za další ztížení společenského uplatnění spojeného s úrazem LDK a hodnotu 900 bodů za vážné duševní poruchy, které dosud nebyly v původním řízení odškodněny. Znalec dle § 6 odst. 1 písm. c) vyhl. 440/2001 Sb. navyšuje bodové hodnocení o 50 % z důvodu zvlášť těžkých následků, tedy celkem 2.850 bodů při stanovení hodnoty 120 Kč za bod dle vyhl. 440/2001 Sb. představuje ztížení společenského uplatnění na základě znaleckého posudku částku 342.000 Kč.

42. Jak vyplývá z vyhlášky č. 440/2001 Sb., výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění se odvíjí od bodového ohodnocení škody na zdraví, jež lékař uvede v posudku podle sazeb uvedených v přílohách č. 2 a 4 vyhlášky (přílohy č. 1 a 3 se týkají bolestného). V případě, že z důvodů podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky lékař v posudku zvýší počet bodů (nejvýše o 50 % celkové výše bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění), je toto zvýšení součástí bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku, které je základem pro stanovení výše odškodnění ve smyslu § 7 odst. 1 vyhlášky. Takto stanovenou výši odškodnění pak soud může postupem podle § 7 odst. 3 vyhlášky v odůvodněných případech zvýšit (viz rozhodnutí NS ČR 25 Cdo 2370/2007).

43. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že je zde dán důvod pro mimořádné zvýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění dle § 7 odst. 3 vyhl. 440/2001 ve výši 50% bodového hodnocení provedeného znalcem a zvýšit tak částku, která by měla být žalobci vyplacena na 513.000 Kč. Právo na přiznání mimořádného zvýšení podle § 7 odst. 3 vyhlášky je dáno pouze ve výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, je-li kulturní, sportovní či jiné zapojení poškozeného před úrazem na vysoké úrovni a mimořádné. Bylo prokázáno, že žalobcovo zapojení před úrazem bylo mimořádné oproti obvyklému zapojení osob odpovídajícího věku v oblasti rodinné i ve využití volného času. Žalobce se před úrazem staral o domácnost ve smyslu zabezpečení a údržby rodinného domku a jeho provozu včetně činností spojených s topením, v zimním období s odhazováním sněhu, staral se o domácí hospodářství zahrnující péči o domácí zvířata, práce na pozemku spočívající v péči o stromy a jejich prořezávání. Jedná se o činnosti, které nejsou obvykle vykonávány vedle zajištění běžného provozu každé rodinné domácnosti a vedle výkonu zaměstnání, jsou časově náročné, soustavné, vyžadující dostatečnou fyzickou zdatnost. Okresní soud zastává názor, že spadají do kategorie mimořádných činností srovnatelných v jiných případech s vysokou aktivitou, např. v oblasti sportovní. Dále je žalobce výrazně omezen ve svém koníčku myslivosti, v důsledku utrpěného zranění bude muset zřejmě opustit výkon oblíbeného povolání v lese a pracovat v kanceláři. S přihlédnutím k věku 38 let, kdy žalobce úraz utrpěl, tedy na samém vrcholu pracovního uplatnění, omezením v oblasti rodinné, kdy vážné duševní poruchy žalobce ničí jeho rodinné vazby, a perspektive, že ve všech těchto činnostech a oblastech do budoucna bude omezen případně zcela vyloučen, ve svém souhrnu odůvodňují mimořádné zvýšení ztížení společenského uplatnění. S ohledem na zachování principu proporcionality mezi omezením žalobce a výší odškodnění s přihlédnutím ke stávající judikatuře, kdy pětinásobky náhrady za zvýšení ztížení společenského uplatnění a výše jsou přiznávány osobám invalidním odkázaným zcela či částečně na pomoc jiných osob, jako přiměřené v tomto případě okresní soud shodně jako Krajský soud v Ostravě v rozsudku [spisová značka] považuje zvýšení o polovinu již přiznaného základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění se zohledněnou 50% výší, tedy v rozsahu 171.000 Kč.

44. Soud žalobu částečně zamítnul v rozsahu, jímž se žalobce domáhal zaplacení částky 318.600 Kč, neboť s ohledem na limit stanovený v § 6 odst. 2 vyhl. 440/2001 Sb. nelze přiznat další poškození dolní končetiny žalobce přesahující bodové hodnocení dolní končetiny představující horní limit 2.000 bodů dle položky č. 131.

45. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., dle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V daném případě byl žalobce v řízení částečně neúspěšný, nicméně rozhodnutí soudu záviselo na znaleckém posudku a úvaze soudu. Z tohoto důvodu soud přiznal žalobci i přes jeho částečný neúspěch ve sporu vůči žalované a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované plnou náhradu nákladů řízení. Výše těchto nákladů byla v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 3974/2015 vypočtena z přisouzené částky, nikoli z částky požadované žalobou.

46. Náklady žalobce jsou tvořeny hotovými výdaji za znalecký posudek MUDr. [celé jméno znalce] ve výši 7.700 Kč a jeho 2 doplňků ve výši 2 x 2.000 Kč, které byly doloženy fakturou a příjmovými doklady. Dále jsou náklady žalobce tvořeny odměnou advokáta za 15,5 úkonů právní služby, a to příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby, sepis vyjádření k vyjádření žalovaného, podání soudu ze dne 7. 11. 2016 – polovina úkonu, písemné podání ve věci samé ze dne 1. 2. 2018, písemné podání ve věci samé ze dne 5. 3. 2018, odvolání žalobce, vyjádření k odvolání žalovaného, změna žaloby, reakce na výzvu soudu, účast u 4 jednání před soudem prvního stupně a jedno jednání před odvolacím soudem á 10.352 Kč za úkon dle § 7 bod 6 vyhl. 177/1996 Sb., 16 režijních paušálů á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb. ve výši 4.800 Kč, náhradou za promeškaný čas 22 půlhodin na cestě k jednání a zpět á 100 Kč, tedy 2.200 Kč a cestovným ve výši 2.113 Kč za celkem 4 cesty z Třince do Frýdku-Místku a zpět 58 km osobním vozem AUDI A6 při vyhláškové ceně pohonných hmot a spotřebě paliva dle VTP a jedné cestě ke Krajskému soudu v Ostravě.

47. O nákladech státu bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o. s. ř. dle, něhož má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Pojem výsledku řízení, užitý v § 148 odst. 1 o. s. ř, ovšem není totožný s pojmem úspěchu ve věci. Pojetí ztotožňující výsledek řízení s úspěchem ve věci je příliš zužující, a to i ve sporných věcech. Výsledek řízení totiž ve skutečnosti odkazuje k osobě toho účastníka, který by byl povinen k náhradě nákladů řízení druhé procesní straně. Stát má tedy právo na náhradu nákladů řízení„ podle jeho výsledku“ proti tomu účastníku, který by byl povinen nahradit náklady druhému účastníku. Ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. tak odkazuje nejenom na kritérium úspěchu ve věci, ale též na ostatní ustanovení upravující rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (§ 142 až 146 o. s. ř.) – viz I ÚS 92/08. Z těchto důvodů soud při aplikaci ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. uložil náklady státu zaplatit pouze žalované a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované, když rozhodnutí o nákladech státu by mělo odpovídat výroku o nákladech řízení mezi účastníky (I ÚS 92/08). Náklady státu dosud nebyly konečně vyčísleny, neboť ke dni rozhodnutí nebylo rozhodnuto o nákladech znalce [celé jméno znalce], o jejich výši tak bude rozhodnuto samostatným usnesením.