41 C 83/2020

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Martikánovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 12.000 Kč a zákonný úrok z prodlení jdoucí z částky 12.000 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu, jímž se žalobce domáhal zaplacení částky 1.824 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 2.071 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 12.000 Kč s příslušenstvím. Tento návrh odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne 5. 3. 2009 s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o půjčce [číslo] dále jen " Smlouva. Na základě této Smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 20.832 Kč (půjčka ve výši 12.000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 8.832 Kč). Půjčka měla být splácena v hotovosti v 55-pravidelných týdenních splátkách po 384 Kč. Úhrady měly být spláceny do rukou osoby uvedené v čl. 13 Smluvních podmínek. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Při nesplnění povinnosti uhrazení splátky měl dle čl. 8 Smluvních podmínek původní věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 55 týdnů od data podpisu, t.j 25. 3. 2010. Žalobce od právního předchůdce neobdržel informace o datech a výši jednotlivých úhrad žalovaného na jeho dluh, pouze o celkové výši úhrad tj. 7.008 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [právnická osoba], došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 13.824 Kč. V souladu s ustanovením čl. 5 Smlouvy bylo plnění žalovaného alokováno nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Postoupená pohledávka se proto skládá z jistiny ve výši 12.000 Kč, souhrnného poplatku (kapitalizovaný úrok) ve výši 1.824 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem spol. [právnická osoba] [právnická osoba] a žalobcem [název žalobkyně] došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24. 8. 2018, čl. XV. odst. [číslo] in fine smlouvy. Postoupení pohledávek bylo na základě ujednání smluvních stran účinné k témuž dni, tj. ke dni nabytí účinnosti smlouvy, čl. II. odst. 2.1. a 2.2. smlouvy. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne 11. 9. 2018. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho.

2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, ve sporu zůstal nečinný. Za situace, kdy jak žalobce, tak žalovaný v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. souhlasili s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, soud postupoval v souladu s tímto zákonným ustanovením a rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání.

3. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu vyplývá, že žalobce je právnickou osobou se sídlem na území [název státu] republiky, jedná se o věc s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém), je proto třeba zabývat se nejprve tím, zda ve věci je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudu České republiky, a pokud ano podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Obecně lze říci, že mezinárodní pravomoc soud zkoumá podle jurisdikčních ustanovení příslušné mezinárodní smlouvy nebo podle právních předpisů Evropské unie a není-li jich, podle příslušných ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém, která upravují pravomoc justičních orgánu České republiky. Se zřetelem k tomu, že jak Česká republika, tak [název státu] republika jsou členy Evropské unie, je třeba při určení mezinárodní příslušnosti soudu postupovat podle právních předpisů Evropského společenství, konkrétně (s ohledem na datum a podání žaloby) podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (se zřetelem k článku 66 bod 1 tohoto nařízení). Předmětem řízení v dané věci je nárok ze smlouvy uzavřené žalovaným jako spotřebitelem pro účel, který se netýkal jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, s právním předchůdcem žalobce jako osobou, která provozovala profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště (článek 17 bod 1 písm. c) citovaného Nařízení). Podle článku 18 bod 2 smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. V daném případě má žalovaný bydliště na území České republiky, to znamená, že ve věci je dána mezinárodní příslušnost soudu České republiky. Vzhledem k tomu, že podle obsahu spisu byla smlouva o půjčce účastníky uzavřena na území České republiky, řídí se předmětný právní vztah se zřetelem k ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, právním řádem České republiky.

4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobcem a to: smlouvou o půjčce ze dne 5. 3. 2009, z níž zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 5. 3. 2009 uzavřena smlouva o půjčce, na základě které žalobce půjčil žalovanému částku 12.000 Kč. Převzetí uvedené částky žalovaným vyplývá z obsahu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s půjčkou souhrnný poplatek ve výši 8.832 Kč. Splatnost půjčky a poplatku byla sjednána v 55 týdenních splátkách po 384 Kč. Ze smluvních podmínek soud zjistil podrobnosti uzavřené smlouvy. Aktivní legitimace žalobce pak byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání. Skutečnost, že žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky, byla prokázána poštovním podacím archem.

5. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o půjčce. Žalovaný na svůj dluh, dle tvrzení žalobce, částečně plnil. Uhradil celkem 7.008 Kč před postoupením pohledávky, přičemž tyto platby byly použity na úhradu souhrnného poplatku.

6. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. (nový občanský zákoník) se v tomto řízení použije zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník), neboť právní poměry ze závazkových právních vztahů vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku se řídí, dosavadními právními předpisy.

7. Podle ust. § 657 občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Podle ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

9. Podle ust. § 39 občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

10. Podle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

11. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobce je částečně důvodný. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce a půjčku mu také poskytl. Smlouva o půjčce je reálným kontraktem a nevzniká dohodou stran, nýbrž až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníkovi. Ze smlouvy o půjčce vyplývala právnímu předchůdci žalobce jakožto věřiteli povinnost přenechat žalovanému v pozici dlužníka peníze, konkrétně 12.000 Kč. Žalovaný se pak v této smlouvě zavázal vrátit peníze ve splátkách. Žalobce prokázal, že právní předchůdce žalobce žalovanému částku 12.000 Kč poskytl dne 5. 3. 2009. Splatnost půjčky byla sjednána v 55 týdenních splátkách. Splatnost půjčky resp. všech 55 dohodnutých splátek nastala dne 25. 3. 2010.

12. Vzhledem ke skutečnosti, že částečné plnění žalovaného bylo v souladu se smlouvou započteno věřitelem na sjednaný poplatek, na jistině zbývá uhradit 12.000 Kč. Žalovaný tuto částku žalobci nezaplatil, soud jej proto zavázal k její úhradě. Jelikož je žalovaný s úhradou tohoto dluhu prokazatelně v prodlení, vznikla mu dle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku, povinnost zaplatit žalobci i úroky z prodlení dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., v tehdy platném znění, z částky 12.000 ode dne prodlení do zaplacení. Lhůta k plnění činí 3 dny od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

13. Žalobce se vedle dlužné jistiny domáhal zaplacení částky ve výši 1.824 Kč jakožto doposud nezaplacené části souhrnného poplatku. Souhrnný poplatek, sjednaný ve výši 8.832 Kč představuje jednorázovou cenu za poskytnutí půjčky, která sice nebyla ve smlouvě sjednána výslovně ve formě úroků, avšak s ohledem na obsah smlouvy má v daném případě funkci úroku ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku Okresní soud má za to, že úrok ve výši 8.832 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky ve výši 12.000 Kč na dobu 55 týdnů, který tak představuje 73,6 % celé jistiny půjčky, je odměnou nepřiměřeně vysokou, několikanásobně přesahující průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok ujednaný v rozporu s dobrými mravy, tedy úrok ujednaný neplatně, přičemž se jedná o neplatnost absolutní ve smyslu ust. § 39 občanského zákoníku.

14. Podle ust. § 41 občanského zákoníku, vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatná jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

15. Je-li neplatné ujednání o výši úroků obsažené ve smlouvě o půjčce, z povahy věci ani z jejího obsahu neplyne, že by tuto část nebylo možné oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Smlouva o půjčce je však neplatná pouze v ujednání o výši úroků jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004). Žalobce ani žalovaný, žádné okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo, netvrdili, nevyplynuly ani z provedeného dokazování, přičemž smlouvu o půjčce lze uzavřít i jako smlouvu bezúročnou. Okresní soud proto posoudil jako neplatné pouze ujednání o souhrnném poplatku, když ve zbytku má smlouvu o půjčce za platně uzavřenou.

16. S ohledem na výše uvedené soud žalobu ve výroku II. částečně zamítl co do částky 1.824 Kč.

17. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobce byl ve sporu neúspěšný pouze v rozsahu příslušenství a byl to žalovaný, který neplněním své smluvně převzaté povinnosti způsobil náklady řízení žalobce, proto soud přiznal žalobci náklady řízení v plném rozsahu.

18. V projednávané věci soud v souladu s vyhl. č. 120/2014 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014 hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení. Žalobce je právnickou osobou a s ohledem na předmět svého podnikání podává stovky žalob ve skutkově a právně obdobných věcech, je tedy naplněn předpoklad § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., tedy, že řízení je zahájeno na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně tímž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech. Základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je tak v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je pak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Navíc v dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50.000 Kč ve smyslu § 14b odst. 1 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb.

19. Tyto celkové náklady řízení činí 2.071 Kč, představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení žalobce mají oporu ve vyhl. č. 177/1996 Sb. (tvořené částkou 750 Kč jako odměnou dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 2 a půl žalobcem účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky po 300 Kč, 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč za tyto tři žalobcem účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše pak včetně 21% DPH, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalobce jako advokát, jež v řízení osvědčil, že je registrovaným plátcem DPH). 28% těchto nákladů řízení představuje přiznaná částka. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.