41 C 92/2023

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Martikánovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhá vůči žalované zaplacení částky 300.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně od 9. 3. 2022 do zaplacení, se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Podanou žalobou se žalobce vůči žalované domáhal zaplacení částky 300.000 Kč. Tento návrh odůvodnil tím, že žalobce žalované půjčil částku 300.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala dne 8. 3. 2014 splácet po dobu osmi let. Žalovaná do data 8. 3. 2022 částku neuhradila, a proto jí byla dne 4. 4. 2022 zaslána předžalobní výzva na zaplacení částky 300.000 Kč. Předžalobní výzva byla žalované doručena dne 11. 4. 2022. Žalovaná na předžalobní výzvu reagovala podáním ze dne 20. 4. 2022 sdělením, že den 20. 4. 2022 je poslední den, který jí umožňuje zaplatit částku sepsanou v listině, kterou žalovaná a žalobce podepsali dne 8. 3. 2014. Dále uvedla, že je schopná doložit správnou výši dluhu, avšak doposud tak neučinila. V přípise žalobce ze dne 25. 4. 2022, který byl odeslán dne 26. 4. 2022, žalobce navrhl, aby žalovaná sama vypracovala pro obě strany přijatelný návrh na uzavření mimosoudní dohody. Následně žalobce dne 30. 5. 2022 vyhotovil druhý přípis, ve kterém žádal po žalované doložení vkladových lístků k určení správné výše dluhu. Dále žádal o zaplacení dlužné částky jednorázově ve lhůtě 1 měsíce. Přípis byl žalované odeslán 31. 5. 2022. Žalovaná reagovala přípisem ze dne 7. 6. 2022, v něm uvedla, že vkladové lístky je ochotna předložit jedině u soudu, přestože dříve tvrdila opak. Žalované byla dne 4. 4. 2022 zaslána předžalobní výzva k úhradě částky 300.000 Kč. Tato výzva byla žalované doručena dne 11. 4. 2022.

2. Při ústním jednání doplnila právní zástupkyně žalobce, že částka 300.000 Kč poskytnutá žalované byla získána žalobcem z úvěru a z těchto prostředků byly hrazeny výlučné závazky žalované. Mezi účastníky nedošlo k vypořádání SJM, po zániku SJM žalovaný dluh uhradil ze svých výlučných prostředků.

3. V koncentrační lhůtě doplnil žalobce svá skutková tvrzení tak, že žalovaná za dobu trvání manželství účastníků řízení podnikala v oborech výroba textilií, textilních výrobků, oděvů a oděvních doplňků, návrhářská, designérská, aranžérská činnost a modeling, výroba a opravy čalounických výrobků, zprostředkování obchodu a služeb, velkoobchod a maloobchod. Tyto skutečnosti nejsou mezi účastníky řízení sporné. Žalobci se podařilo dohledat smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (expres půjčka), kterou uzavřel dne 11. 3. 2014 s [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO]. Žalobci není známo, z jakého důvodu [právnická osoba] soudu informace o úvěru nezaslala, jakož ani informaci o tom, jaká částka měla být ze strany účastníků řízení vrácena. Je skutečností, že tento bankovní ústav poskytl jistinu ve výši 330.000 Kč. Měsíčná splátka jistiny a úroků činila 6.153,37 Kč, úhrada pojištění 394 Kč, celkem řádná měsíční splátka 6.547,37 Kč. Roční úroková sazba: 16,2 % p.a., RPSN 15,64 %, celková částka splatná spotřebitelem, vypočtená k datu uzavření smlouvy činila 552.508,55 Kč. Půjčka byla řádně placena žalobcem 12 měsíců ve splátkách po 6.547,37 Kč měsíčně a 12 měsíců ve splátkách po 6.389,42 Kč měsíčně z účtu klienta, vedeného u [právnická osoba], tzn. zaplaceno po tuto dobu bylo 155.241,48 Kč. Tato skutečnost rovněž vyplývá z bankou zaslaných výpisů z bankovního účtu žalobce, č. ú. [bankovní účet]. Jak vyplývá z článku I. odst. 9, byla dána možnost předčasného splacení úvěru s tím, že klient není povinen bance zaplatit za předčasné splacení poplatek dle aktuálního sazebníku. Úvěr byl splácen z běžného účtu žalobce, č.ú. [bankovní účet]. Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet podepsala rovněž dne 11. 3. 2014 žalovaná. K uzavření předmětné smlouvy o úvěru byl nucen žalobce přistoupit poté, kdy jejich bydliště s žalovanou navštívil exekutor, který byl pověřen k vymáhání dluhu žalované. Žalovaná již v průběhu manželství vytvářela dluhy, zejména ze svého podnikání. Žalobce o těchto dluzích nevěděl nebo žalovaná vždy přiznala jen takové dluhy, na které se přišlo v důsledku vykonatelných exekučních titulů nebo v důsledku prováděných exekucí. Žalobce, i když již probíhalo rozvodové řízení, chtěl jako již dříve ušetřit svou rodinu dalších návštěv exekutorů. Poté, co však z převzatých závazků z titulu uzavřené smlouvy o úvěru byly uhrazeny další dluhy žalované, žalovaná opustila společnou domácnost, jelikož navázala známost s jiným mužem. Závazky vůči [právnická osoba] zanikly tím, že žalobce uzavřel smlouvu o půjčce [číslo] s [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], kdy byla žalobci poskytnuta půjčka ve výši 246.700 Kč, ze které doplatil závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 11. 3. 2014, poskytnuté [právnická osoba] Jak vyplývá z potvrzení o uzavření úvěrového účtu, půjčka byla poskytnuta ze strany [právnická osoba] dne 23. 11. 2017, původní výše půjčky činila 246.700 Kč, přičemž ke splacení půjčky došlo dne 23. 5. 2019. Z původně poskytnutého úvěru ve výši 330.000 Kč dne 11. 3. 2014 ze strany [právnická osoba] byly žalobcem uhrazeny níže specifikované položky: 1) 78.436 Kč dne 26. 3. 2014 z účtu žalobce - Okresní správa sociálního zabezpečení Frýdek [město] - dluh žalované z podnikání - na účet [číslo] 2) 31.265 Kč dne 26. 3. 2014 z účtu žalobce - [právnická osoba] - výlučný dluh žalované - na účet [číslo] u stejné banky. 3) 42.439 Kč dne 14. 3. 2014 z účtu žalobce - Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR - výlučný dluh žalované - na účet č. [bankovní účet], s poznámkou,,exekuce VZP“ 4) 12.894 Kč dne 10. 4. 2014 z účtu žalobce [právnická osoba] - na účet [číslo] s poznámkou,,elektrárna - doplatek dluhu“. Jednalo se o úhradu v provozovně žalované. 5) 17.500 Kč (debet) dne 11. 3. 2014 - z titulu výpovědi smlouvy o revolvingovém úvěru/smlouvy o revolingovém úvěru u [právnická osoba], o vydání a užívání kreditní karty, [číslo]. 6) 13.020 Kč (debet) dne 11. 3. 2014 - z titulu výpovědi smlouvy o revolvingovém úvěru/smlouvy o revolingovém úvěru u [právnická osoba], o vydání a užívání kreditní karty, [číslo]. 7) 10.000 Kč - doplatek na úhradu kupní ceny [značka automobilu], výlučně v užívání žalované. K tomu dokládá žalobce také potvrzení o úhradě dlužné finanční částky v hotovosti, ze dne 1. 7. 2023, vydané panem [jméno] [příjmení]. 8) 18.000 Kč - dne 11. 3. 2014 z účtu žalobce - zápůjčka sestře žalované, J. [příjmení]. K tomu dokládá žalobce také potvrzení o úhradě dlužné finanční částky v hotovosti ze dne 1. 7. 2023, vydané paní [jméno] [příjmení]. 9) 38.695 Kč - pohledávka [právnická osoba] - opětovně hrazena za nárok dodavatele v provozovně žalované. 10) 3.000 Kč - zápůjčka matce žalované, paní [jméno] [příjmení]. 11) 19.000 Kč - úhrada dluhu žalované ve prospěch společnosti [právnická osoba] - placeno v hotovosti. 12) 14.469 Kč - dne 17. 3. 2014 z účtu žalobce - doplatek dluhu žalované na nájemném v provozovně žalované. Z výše uvedeného žalobce vyvozuje, že žalovaná nedosahovala dostatečné příjmy ze své podnikatelské činnosti, nebyla schopna ze svých příjmů splácet své závazky, což vedlo k tomu, že si dále půjčovala, a to bez vědomí žalobce. Jednalo se toliko o výlučné závazky žalované, a proto tyto nemohou spadat do společného jmění manželů. Žalobce o dluzích žalované neměl žádné povědomí. Jednalo se tedy o závazky převzaté jedním z manželů bez souhlasu druhého. Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet uzavřená mezi účastníky řízení a [právnická osoba], byla podepsána dne 11. 3. 2014, to je bezprostředně před rozvodem manželství účastníků řízení a jak vyplývá z doložených důkazů a dále navrhovaných důkazů, žalobce zaplatil minimálně částku 155.241,08 Kč ([právnická osoba]) vypočtenou k datu uzavření smlouvy, a 246.700 Kč ([právnická osoba]). Žalovaná si byla vědoma skutečnosti, že toliko jejím zaviněním vznikly závazky u GE [příjmení] [příjmení], a.s, proto podepsala dne 8. 3. 2014 listinu, ze které vyplývá její dluh vůči žalobci pro částku 300.000 Kč, se dnem splatnosti 8. 3. 2022. Ve svém přípise nazvaném,,Reakce na výzvu před podáním soudní žaloby a návrh na mimosoudní smír“ ze dne 20. 4. 2022 žalovaná poukazuje na to, že den 20. 4. 2022 je tímto okamžikem poslední den, který jí umožňuje zaplatit částku v listině, kterou ona a žalobce podepsali dne 8. 3. 2014. Dále uvádí, že v žádném případě nehodlá z celé věci utéct a neřešit jí, ale místo toho soudu navrhnout a zavázat se k nápravě v rozumných splatitelných částkách. Při správném výpočtu jistiny a inflace za uplynulé roky s předpokladem budoucího vývoje inflace. Žalobce se nedomáhá výpočtu inflace a nepožaduje další nároky, má zájem jen na tom, aby žalovaná uhradila to, k čemu se zavázala. I z časové souvislosti (9 dnů před rozvodem manželství) zjevně vyplývá vůle účastníků částečně vypořádat společné jmění manželů co do předmětného závazku. Je zcela zřejmé, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o částečném vypořádání společné jmění manželů co do předmětného závazku, která byla mezi účastníky mnohokrát potvrzena ve smyslu § 739 odst. 2 OZ, a která rovněž byla uzavřena ve formě předvídané § 739 odst. 1 OZ. Žalobce tak má zato, že mezi účastníky byla platně uzavřena dohoda o částečném vypořádání SJM, jejímž obsahem bylo ujednání o tom, že předmětný závazek připadá do výlučného vlastnictví žalované, která se k jeho úhradě žalobci zavázala. Dokladem této skutečnosti je mimo jiné dokument nazvaný účastníky "dohoda o uznání dluhu". Žalovaná u ústního jednání konaného 2. 6. 2023 u nadepsaného soudu uvedla, že mezi účastníky řízení se neuskutečnilo vypořádání společného jmění manželů. Z jejích dalších podání však jednoznačně vyplývá, že k tomuto vypořádání ve skutečnosti došlo, když následně nejméně dne 19. 5. 2022 uznala svůj závazek vůči žalobci. Ohledně dalšího majetku vypořádáno společné jmění manželů bylo uskutečněno tak, že žalovaná si převzala veškerý majetek, který jí sloužil k podnikání a žalobce neuplatňoval ničeho.

4. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Uvedla, že v době, kdy došlo k podpisu uznání dluhu byli s žalobcem manželé. Manželství zaniklo rozvodem dne 18. 3. 2014. Rozporovala též výši dlužné částky, má zato, že splatila částku 68.000 Kč. Prostředky byly použity na úhradu jejího dlužného sociálního a zdravotního pojištění z podnikání, dále na dluh na nájemném a energie v provozovně. Tyto skutečnosti učinila nespornými. To uznání dluhu podepsala proto, aby měla klid, žalobce na ni stále vyvíjel psychický nátlak. Potvrdila, že k vypořádání SJM mezi účastníky nedošlo.

5. Soud provedl důkazy navržené mu stranami sporu. Listinou datovanou dnem 8. 3. 2014 žalobce prokázal, že žalovaná uznala svůj dluh ve výši 300.000 Kč vůči žalobci a zavázala se jej splácet po dobu 8 let. Z dopisu právní zástupkyni žalobce psaným žalovanou soud zjistil, že žalovaná rozporovala výši požadované částky 300.000 Kč. Dopisem ze dne 19. 5. 2022 bylo prokázáno, že žalovaná uznávala svůj dluh vůči žalobci a navrhovala způsob jeho splácení. Z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku č.j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že manželství účastníků zaniklo rozvodem dne 17. 3. 2014 z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] bylo prokázáno, že žalovaná je vlastníkem pozemkové parcely [číslo] tato nemovitost je zatížena zástavním právem smluvním k zajištění dvou smluv o zápůjčce, byl vydán i příkaz k prodeji této nemovitosti soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení]. Smlouvou o úvěru ze dne 11. 3. 2014 bylo prokázáno, že žalobce uzavřel s bankou [právnická osoba] smlouvu o úvěru na částku 330.000 Kč, tuto smlouvu podepsala i žalovaná jako manželka dlužníka. Zprávami a smlouvami [právnická osoba] žalobce prokázal, že dne 23. 5. 2019 splatil půjčku ze dne 23. 11. 2017 ve výši 246.700 Kč. Potvrzením ze dne 1. 7. 2023 žalobce prokázal, že [jméno] [příjmení] vrátil částku 10.000 Kč jako úhradu dlužné částky z prodeje vozu [značka auta] za kupující [celé jméno žalované]. Potvrzením ze dne 1. 7. 2023 žalobce prokázal, že předal [jméno] [příjmení] částku 18.000 Kč jako splátku zápůjčky poskytnuté žalované. Příkazy k úhradě pak bylo prokázáno, že žalobce zadal platby k úhradě dluhu na sociálním a zdravotním pojištění dne 26. 3. 2014.

6. Soud další důkazy neprováděl, neboť již na základě skutkových tvrzení a důkazů shora uvedených má dostatek podkladů pro rozhodnutí v této věci. Současně má soud zato, že nebylo třeba žádnou ze stran poučovat ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř., když právní hodnocení lze provést již na základě takto zjištěného skutkového stavu.

7. Na základě shora uvedených důkazů má soud za prokázané, že účastníci byli manželé až do 17. 3. 2014, kdy došlo k ukončení manželství právní mocí rozsudku o rozvodu manželství. V průběhu manželství žalovaná podnikala a v souvislosti s podnikáním jí vznikly dluhy na sociálním a zdravotním pojištění, na nájemném a energiích v provozovně. Tyto skutečnosti byly učiněny nespornými a nebylo třeba je prokazovat. Ze strachu před exekučním vymáháním těchto dluhů uzavřel žalobce ještě za trvání manželství dne 11. 3. 2014 úvěrovou smlouvu se společností [právnická osoba], na jejímž základě obdržel od banky úvěr ve výši 330.000 Kč, přičemž z těchto peněz uhradil dluhy vzniklé z podnikání žalované. Dne 8. 3. 2014 podepsala žalovaná prohlášení, že žalobci dluží částku 300.000 Kč a zavazuje se ji splatit do 8 let. Po zániku manželství rozvodem dne 17. 3. 2014 žalobce splatil úvěr ze svých výlučných prostředků.

8. Ustanovení § 708 občanského zákoníku stanoví, že to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů. Dle ustanovení § 709 občanského zákoníku je součástí společného jmění manželů to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou taxativně stanovených případů. Dle § 710 o.z. jsou součástí SJM dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů nebo je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

9. Dle ustanovení § 738 o.z. má dohoda o vypořádání SJM účinky ke dni, kdy SJM zaniklo, bez ohledu na to, zda dohoda byla uzavřena před nebo po zániku SJM. Platnosti dohody o vypořádání nebrání, týká-li se jen části společných majetkových povinností a práv. Dle § 739 o.z. dohoda o vypřádání vyžaduje písemnou formu, pokud byla uzavřena za trváni manželství. Dle ustanovení § 741 písm. c) o.z. nedojde-li do tří let od zániku SJM k jeho vypořádání, platí, že ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma, jejich podíly jsou stejné.

10. Ustanovení § 2053 o.z stanoví, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Uznání dluhu není právním titulem vzniku dalšího závazku vedle závazku původního. Existující dluh se jím utvrzuje, nemění se právní důvod dluhu.

11. Dle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je jeho jednání neplatné (§ 583 o.z.) Ustanovení § 588 o.z. ukládá soudu, aby i bez návrhu přihlédl k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu.

12. Při aplikaci shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V době trvání manželství nebylo možné uzavřít půjčku mezi manžely, neboť všechny finanční prostředky, jimiž v té době manželé disponovali, tvořily součást společného jmění manželů. Pokud žalobce použil prostředky z úvěru, které mu byly vyplaceny v době trvání manželství, jednalo se o společné prostředky a společný dluh, o čemž svědčí i podpis žalované na úvěrové smlouvě. Skutečnost, že po rozvodu manželství žalobce sám tento dluh splácel, nepodporuje jeho žalobní tvrzení, že byla dne 8. 3. 2014 uzavřena mezi ním a žalovanou platná smlouva o půjčce. Pokud tedy žalovaná učinila dne 8. 3. 2014 prohlášení, které lze dle svého obsahu posuzovat jako uznání dluhu, jedná se o zcela neplatný právní úkon ve smyslu § 580 o.z. pro rozpor s hmotným právem, když v době podpisu uznání dluhu žalovaná žalobci žádné peníze nedlužila. K neplatnosti právního úkonu musí soud přihlédnout i bez námitek stran dle § 588 o.z. Soud se tak ani podrobně nezaobíral otázkou, zda dluhy, na něž byly peníze z úvěru použity, byly výlučnými dluhy žalované či nikoli, když na úhradu těchto dluhů byly použity prostředky spadající do SJM a tvrzená půjčka mezi manžely nebyla možná. S ohledem na skutečnost, že do společného jmění manželů spadají zisky z podnikání, lze uvést, že stejně tak tvoří součást SJM i pasiva z podnikání, tedy dluhy vzniklé v souvislosti s neúspěšným podnikáním žalované. Po právní stránce tak soud uzavírá, že v době trvání manželství byly uhrazeny dluhy spadající do SJM prostředky spadajícími do SJM a žalovanou bylo učiněno neplatné uznání dluhu z důvodu domnělé půjčky.

13. K tvrzení právní zástupkyně žalobce učiněné v koncentrační lhůtě, že citované uznání dluhu je svým obsahem dohodou o částečném vypřádání SJM, lze uvést, že takové tvrzení je ryze účelové a soud se jím nezaobíral s ohledem na skutečnost, že tomuto tvrzení předcházelo shodné tvrzení obou stran, že k vypořádání SJM mezi nimi nikdy nedošlo. Z těchto důvodů lze uzavřít, že právní důvod tvrzený žalobcem – smlouva o půjčce, nebyl v řízení prokázán, proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. V tomto řízení nebyl prostor pro vypořádání SJM účastníků, které bylo vypořádáno uplynutím 3 let od zániku manželství zákonnou fikcí.

14. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy ve věci úspěšné žalované nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, neboť jí žádné náklady nevznikly.