41 C 93/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Martikánovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecnou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 75 090,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 75.090,80 Kč s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 115.591,51 Kč od 29. 12. 2018 do 24. 1. 2019, 9,9 % ročně z částky 115.590,80 Kč od 25. 1. 2019 do 21. 2. 2019, 9,9 % ročně z částky 112.090,80 Kč od 22. 2. 2019 do 25. 3. 2019, 9,9 % ročně z částky 108.590,80 Kč od 26. 3. 2019 do 24. 4. 2019, 9,9 % ročně z částky 105.090,80 Kč od 25. 4. 2019 do 24. 5. 2019, 9,9 % ročně z částky 101.590,80 Kč od 25. 5. 2019 do 24. 6. 2019, 9,9 % ročně z částky 98.090,80 Kč od 25. 6. 2019 do 24. 7. 2019, 9,9 % ročně z částky 94.590,80 Kč od 25. 7. 2019 do 23. 8. 2019, 9,9 % ročně z částky 91.090,80 Kč od 24. 8. 2019 do 3. 10. 2019, 9,9 % ročně z částky 87.590,80 Kč od 4. 10. 2019 do 12. 11. 2019, 9,9 % ročně z částky 84.090,80 Kč od 13. 11. 2019 do 20. 12. 2019, 9,9 % ročně z částky 79.590,80 Kč od 21. 12. 2019 do 10. 2. 2020, 9,9 % ročně z částky 75.090,80 Kč od 11. 2. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 115.941,51 Kč od 29. 12. 2018 do 24. 1. 2019, 9% ročně z částky 115.590,80 Kč od 25. 1. 2019 do 21. 2. 2019, 9% ročně z částky 112.090,80 Kč od 22. 2. 2019 do 25. 3. 2019, 9% ročně z částky 108.590,80 Kč od 26. 3. 2019 do 24. 4. 2019, 9% ročně z částky 105.090,80 Kč od 25. 4. 2019 do 24. 5. 2019, 9% ročně z částky 101.590,80 Kč od 25. 5. 2019 do 24. 6. 2019, 9% ročně z částky 98.090,80 Kč od 25. 6. 2019 do 24. 7. 2019, 9% ročně z částky 94.590,80 Kč od 25. 7. 2019 do 23. 8. 2019, 9% ročně z částky 91.090,80 Kč od 24. 8. 2019 do 3. 10. 2019, 9% ročně z částky 87.590,80 Kč od 4. 10. 2019 do 12. 11. 2019, 9% ročně z částky 84.090,80 Kč od 13. 11. 2019 do 20. 12. 2019, 9% ročně z částky 79.590,80 Kč od 21. 12. 2019 do 10. 2. 2020, 9% ročně z částky 75.090,80 Kč od 11. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 19.121,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky. Tento návrh odůvodnila tím, že dne 16. 6.2016 byla mezi žalovanou a žalobkyní elektronicky uzavřena Smlouva o hotovostním úvěru [název] [anonymizováno] č. [číslo] (dále Smlouva), jejíž nedílnou součástí jsou Podmínky úvěru (dále Podmínky). Žalovaná stvrdila svým podpisem, že záležitosti výslovně ve Smlouvě neupravené, se řídí Podmínkami a Sazebníkem bankovních poplatků mBank (dále jen Sazebník). Podpisem Smlouvy žalovaná potvrdila, že byla s Podmínkami a Sazebníkem seznámena, souhlasí s nimi a zavazuje se je dodržovat (Smlouva § 5). Před uzavřením samotné Smlouvy žalobkyně zkoumala úvěrovou schopnost žalované. Žalovaná byla řádným klientem žalobkyně už od roku 2013. Žalobkyně po celou dobu vedla žalované běžný účet, který vykazoval pravidelné přípisy od plátců [právnická osoba] a také od [právnická osoba] Žalobkyně tedy posuzovala výši pravidelného příjmu žalované oproti výši úvěrové splátky a nákladů žalované na život, které vyčíslila částkou 3.000 Kč s tím, že je svobodná a bezdětná. Lustrace žalované skončila s pozitivním výsledkem, dále pak ještě žalobkyně ověřovala, zda žalovaná prochází evidencí dlužníků (bankovní registr dlužníků) a lustrovala Insolvenční rejstřík, to vše s negativním výsledkem. Žalobkyně pak dále posuzovala případné náklady žalované na běžný život, pokud je žalovaná poctivě do své žádosti uvedla. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně vynaložila maximální úsilí pro ověření, zda bude žalovaná schopna úvěr plnit. Ze zjištěného dospěla k závěru, že je v možnostech žalované úvěr splatit, a proto byla žádost žalované o poskytnutí úvěru schválena. Dle §1 odst.

1. Smlouvy, byl žalobkyní žalované poskytnut úvěr ve výši 150.000 Kč a ten byl poukázán žalované na její [název produktu] (Smlouva § 1 odst.1, 2.). Žalovaná se v souladu s § 1 odst. 4. a 5. Smlouvy zavázala dlužnou částku splácet formou 84ti měsíčních anuitních splátek po 2.482,43 Kč, jejichž časové rozvržení je uvedeno v Harmonogramu splátek, který měla žalovaná k dispozici ve svém elektronickém bankovnictví. Žalovaná se dále se v § 3 odst.

1. Smlouvy zavázala zaplatit poplatky v souladu se Smlouvou (ust. § 3 odst. 1. a) a Sazebníkem. Dle §1 čl. 5 se žalovaná zavázala úvěr splatit nejpozději do 84 měsíců ode dne poskytnutí úvěru. Dle § 5 odst.

1. Smlouvy byla sjednána úroková sazba za poskytnutí úvěru 9,9% p.a. a dle § 5 odst.

3. Smlouvy úroková sazba ze zadlužení po splatnosti (z prodlení) v zákonné sazbě. Žalovaná se dostávala do prodlení s plněním splátek opakovaně, naposledy s více něž dvěma splátkami splatnými do dne odstoupení od Smlouvy. Vzhledem k opakovanému porušování smlouvy žalovanou, zejména z důvodu opakovaného prodlení s plněním smluvených splátek dle Smlouvy čl. ust. § 1 odst. 4. a 5., žalobkyně vyzvala doporučeným dopisem žalovanou k doplacení smluvených splátek po splatnosti. Žalovaná dlužné splátky neuhradila a žalobkyně v souladu s ust. § 13 odst.

10. Podmínek odstoupila od Smlouvy ke dni 28. 12. 2018. K témuž dni se celý dluh ve výši 119.090,80 Kč stal splatným. Předmětnými dopisy žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení aktuální dlužné částky na jejím úvěrovém účtu. Na toto sdělení žalovaná adekvátně nereagovala a celý svůj dluh neuhradila. Žalobkyně žalované z důvodu její platební pasivity zaslala dne 4. 11. 2020 doporučenou poštou předžalobní pokus o smír, kterým ji vyzvala k zaplacení celé aktuální dlužné částky včetně příslušenství, nebo jí navrhla uzavření splátkové dohody tak, aby byl dluh uhrazen v pravidelných měsíčních splátkách. Podmínkou pro uzavření splátkové dohody bylo okamžité zaplacení první splátky do tří dnů od obdržení dopisu, a podání žádosti o uzavření splátkové dohody s tím, že bez zaplacení první splátky v určené výši, nebude brán zřetel na případnou žádost o splátkový režim. Předžalobní pokus o smír byl žalované zaslán poštou a současně e-mailem na smluvené adresy. Žalovaná na předžalobní pokus o smír nereagovala. Za této situace nezbylo žalobkyni jiné řešení, než se svého nároku domáhat soudní cestou. Specifikace dlužné částky ke dni odstoupení od Smlouvy 28. 12. 2018: nesplacená jistina 115.591,51 Kč, smluvní úrok za poskytnutí úvěru (Smlouva § 5 odst. 1.) 3.149,29 Kč (= dlužný smluvní úrok z poskytnutého úvěru dle harmonogramu splátek z neuhrazených splátek splatných ke dni odstoupení od Smlouvy), dlužné poplatky (Smlouva § 3 odst.1.) 350 Kč (1x upomínka á 50 Kč, 1x poslední výzva k zaplacení 150 Kč, 1x odstoupení od Smlouvy 150 Kč, Sazebník), dluh ke dni odstoupení od Smlouvy celkem 119.090,80 Kč. Po odstoupení od Smlouvy žalovaná zaplatila tyto úhrady: dne 24.1.2019 - 3.500 Kč, dne 21.2.2019 3.500 Kč, dne 25.3.2019 3.500 Kč, dne 24.4.2019 3.500 Kč, dne 24.5.2019 3.500 Kč, dne 24.6.2019 3.500 Kč, dne 24.7.2019 3.500 Kč, dne 23.8.20193.500 Kč, dne 3.10.2019 3.500 Kč, dne 12.11.2019 3.500 Kč, dne 20.12.2019 4.500 Kč, dne 10.2.2020 4.500 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. K projednání věci nemusel soud nařizovat jednání, neboť účastníci souhlasili s projednáním věci bez jednání jen na základě listinných důkazů ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř.

3. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území [země] [zěmě], jedná se o věc s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém), je proto třeba zabývat se nejprve tím, zda ve věci je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudu České republiky, a pokud ano podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Obecně lze říci, že mezinárodní pravomoc soud zkoumá podle jurisdikčních ustanovení příslušné mezinárodní smlouvy nebo podle právních předpisů Evropské unie a není-li jich, podle příslušných ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém, která upravují pravomoc justičních orgánu České republiky. Se zřetelem k tomu, že jak Česká republika, tak [země] [země] jsou členy Evropské unie, je třeba při určení mezinárodní příslušnosti soudu postupovat podle právních předpisů Evropského společenství, konkrétně (s ohledem na datum a podání žaloby) podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (se zřetelem k článku 66 bod 1 tohoto nařízení). Předmětem řízení v dané věci je nárok ze smlouvy uzavřené žalovanou jako spotřebitelem pro účel, který se netýkal jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, s právním předchůdcem žalobkyně jako osobou, která provozovala profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště (článek 17 bod 1 písm. c) citovaného Nařízení). Podle článku 18 bod 2 smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. V daném případě má žalovaná bydliště na území České republiky, to znamená, že ve věci je dána mezinárodní příslušnost soudu České republiky. Vzhledem k tomu, že podle obsahu spisu byla smlouva o půjčce účastníky uzavřena na území České republiky, řídí se předmětný právní vztah se zřetelem k ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, právním řádem České republiky.

4. Soud provedl důkaz listinami předloženými mu žalobkyní. Z žádosti o poskytnutí úvěru, ze smlouvy a její akceptace a ze smlouvy o zřízení běžného účtu [název účtu] a elektronického bankovnictví bylo zjištěno, že žalovaná byla klientem žalobkyně, kde měla veden běžný účet, a strany se prostředky komunikace na dálku dohodly, že žalobkyně jako banka a úvěrující poskytne žalované úvěr ve výši 150.000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet bance včetně úrokového navýšení v 84 měsíčních splátkách po 2.482,43 Kč. Úvěrovými podmínkami a sazebníkem žalobkyně prokázala, že součástí smluvního ujednání byly i poplatky za služby a úkony související s úvěrem, a že pro případ překročení povoleného přečerpání dochází k přirůstání úroku k jistině, dochází k úročení sankčním úrokem a úvěrující má právo odstoupit od smlouvy. Výpisem z běžného účtu žalobkyně prokázala, že zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Výpisem z účtu a odstoupením od smlouvy bylo prokázáno, že žalovaná nesplácela řádně a včas dlužnou částku, žalobkyně tak využila svého práva od smlouvy odstoupit, přičemž k účinnosti odstoupení od smlouvy došlo dne 28. 12. 2018. Ke dni odstoupení dlužila žalovaná žalobkyni částku 119.090,80 Kč. Po odstoupení od smlouvy ještě žalovaná provedla nějaké platby specifikované shora a ke dni podání žaloby dluží částku 75.090,80 Kč. Předžalobní upomínkou a poštovním podacím archem bylo v řízení dále prokázáno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky s tím, že v případě, že tuto částku žalovaná neuhradí, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou.

5. Všechny shora uvedené a provedené důkazy soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto prokazují nárok žalobce.

6. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že mezi bankou a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na podkladě které banka poskytla žalované úvěr ve výši 150.000 Kč, který žalovaná čerpala a zavázala se jej splácet včetně úrokového navýšení. Jelikož svůj závazek nesplnila a nesplácela řádně to, k čemu se zavázala, prohlásila banka v souladu se smlouvou úvěr za splatný a vyzvala žalovanou k jeho úhradě včetně poplatků a úvěrového navýšení. Žalovaná však až dosud žalobkyni neuhradila z titulu této smlouvy částku specifikovanou shora.

7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Dle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru platném v době uzavření smlouvy je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

10. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná a lze ji proto v celém rozsahu vyhovět. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Před uzavřením smlouvy úvěrující řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, když žalovaná byla několik let klientem žalobkyně, měla zde veden běžný účet a žalobkyni tak byl znám její příjem i její výdaje. Úvěrová smlouva měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Nedílnou součástí smlouvy se pak v souladu s dohodou stran staly i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, na které bylo výslovně odkázáno ve smlouvě ve smyslu § 1799 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a soud má za to, že v tomto směru je možno vyhodnotit tuto doložku odkazující na obchodní podmínky jako platnou, byť se v daném konkrétním případě jedná o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

11. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná řádně a včas svůj dluh nesplnila, dostala se tak s úhradou popsaného dluhu ve smyslu ust. § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, do prodlení. Žalobkyni tak proto vznikl vůči žalované též nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši, která ve smyslu ust. nař. vl. [číslo] 2013 Sb., odpovídá výši repo sazby stanovené ČNB pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

12. Vzhledem k výše uvedenému proto soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl.

13. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku.

14. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 4.140 Kč (vznikl nárok na odměnu za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis kvalifikované výzvy k plnění). Dále mu byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 300 Kč) a 21% DPH. Dále tvoří náklady řízení žalobkyně i zaplacený soudní poplatek ve výši 3.004 Kč Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).