41 C 96/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Martikánovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 26 441,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 26.441,02 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 949,90 Kč, s úrokem ve výši 24,7% p.a. z částky 22.662,52 Kč od 13. 2. 2020 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 35,90 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.510 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky. Tento návrh odůvodnil tím, že žalovaný jako fyzická osoba – podnikatel uzavřel dne [datum] se žalobcem, společností [právnická osoba], [obec a číslo], [ulice a číslo], PSČ [PSČ], [IČO], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo] (dále jen„ žalobce“ a spolu se žalovaným také "strany") Smlouvu o kontokorentním úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Součástí této Smlouvy jsou též Všeobecné obchodní podmínky [obec] spořitelny (dále jen„ [ulice] podmínky“). Na základě Smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr (kontokorent), přičemž limit kontokorentu byl sjednán ve výši 20.000 Kč (dále jen„ kontokorentní úvěr“ nebo„ Kontokorent“). Kontokorent byl poskytován k firemnímu účtu dlužníka č. [bankovní účet], jenž byl zřízen na základě Smlouvy o podnikatelském kontu Klasik [obec] spořitelny ze dne 3. 4. 2017. Žalovaný se v čl. II. bodu 1. Smlouvy zavázal hradit úroky z kontokorentního úvěru ve výši 16,90 % p.a. s tím, že výše úrokové sazby se mohla měnit, a to v závislosti na její výši zveřejněné v Oznámení [obec] spořitelny o úrokových sazbách. Dlužník se též zavázal, že uhradí veškeré náklady a výdaje, které vzniknou v souvislosti se Smlouvou, a to jednak ceny sjednané ve Smlouvě samotné, a dále ceny stanovené v Sazebníku. V souladu s bodem 9.1 Obchodních podmínek se dlužník zavázal nepřekročit limit čerpání kontokorentního úvěru, přičemž dle čl. II. bodu 3. Smlouvy jsou všechny pohledávky ze Smlouvy přesahující rámec limitu čerpání považovány za splatné. Žalovaný se zároveň v čl. IV. bodu 4. Smlouvy zavázal, že bude po celou dobu trvání úvěrového vztahu zajišťovat, aby celková výše kreditního (kladného) obratu na účtu vypočtená za období jakýchkoliv 3 bezprostředně po sobě následujících kalendářních měsíců dosáhla alespoň 150 % limitu kontokorentu. Pro případ prodlení se splácením jistiny Kontokorentu, a to včetně prodlení s vyrovnáním překročeného limitu Kontokorentu (čl. 9 Obchodních podmínek), si dále strany v čl. V. bodě 4. Smlouvy sjednaly úrok z prodlení ve výši úrokové sazby podle Smlouvy zvýšené o 10% p.a. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smlouvy a Obchodních podmínek neplnil, když jednak překročil rámec limitu Kontokorentu (jak plyne z Oznámení o ukončení čerpání kontokorentního úvěru, byl žalovaný ke dni 3. 11. 2019 v konečném zůstatku až - 22.662,52 Kč, tj. 2.662,52 Kč nad limitem kontokorentu), a takto splatné pohledávky převyšující tento limit nevyrovnal, a dále zároveň žalovaný neudržoval na účtu dostatečný kreditní obrat stanovený dle čl. IV. bodu 4. Smlouvy, když za období 6 měsíců sledovaných zpětně před datem 3. 11. 2019 nebyl na účtu zaznamenán žádný kreditní obrat. Jelikož žalovaný porušil povinnost dodržování minimálního kreditního obratu, a zároveň byl v prodlení se splatností pohledávek z nadlimitní části kontokorentu, žalobce proto využil svého práva uvedeného v čl. V. bodu 5. Smlouvy, ukončil možnost čerpání kontokorentu a prohlásil dlužnou pohledávku z kontokorentu v celkové výši 22.662,52 Kč (bez běžících úroků) za splatnou v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 400 Kč, počínaje dnem 30. 11. 2019. Zároveň došlo k převedení pohledávky na úvěrový účet č. [bankovní účet] O všech těchto skutečnostech byl žalovaný informován dopisem ze dne 3. 11. 2019. V důsledku převedení úvěru z kontokorentního úvěru na splátkový úvěr zároveň došlo v souladu s Oznámením [obec] spořitelny o úrokových sazbách účinným ode dne 17. 8. 2018 ke změně sazby obchodního úroku na 14,70 % p.a. V důsledku této změny tak i smluvní úrok z prodlení nově činil 24,70 % p.a. Žalovaný však povinnosti v předmětném splátkovém kalendáři nedodržoval, když neuhradil byť jedinou splátku. Žalobce proto využil svého oprávnění dle čl. V. bodu 2. Smlouvy a dle čl. 9 Obchodních podmínek a prohlásil celý zůstatek úvěru za okamžitě splatný ke dni 12. 2. 2020, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 12. 2. 2020. Ke dni zesplatnění Úvěru (12. 2. 2020) tak [obec] spořitelně vznikla pohledávka celkem ve výši 27.426,82 Kč. Tato částka sestává z dlužné jistiny kontokorentu ve výši 22.662,52 Kč, dlužných obchodních úroků ve výši 949,90 Kč, dlužného úroku z prodlení ve výši 35,90 Kč a dlužných poplatků ve výši 3.778,50 Kč. Příslušenství jistiny pak představuje smluvní úrok z prodlení ve výši 24,70 % p.a. z jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění, tedy od 13. 2. 2020 do zaplacení. Úrok z prodlení v smluvní výši pak žalobce požaduje na základě ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to s ohledem na skutečnost, že žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako fyzická osoba - podnikatel, což je zřejmé ze samotné Smlouvy a rovněž z celého čl. IV. Smlouvy, který upravuje práva a povinnosti žalovaného v souvislosti s jeho podnikatelskou činností. Po zesplatnění žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce za žalovaným ke dni podání žaloby eviduje a touto žalobou nárokuje pohledávku sestávající z jistiny ve výši 22.662,52 Kč a příslušenství tvořeného: obchodním úrokem z úvěru ke dni zesplatnění ve výši 949,90 Kč, úrokem z prodlení ke dni zesplatnění ve výši 35,90 Kč, smluvním úrokem z prodlení ve výši 24,70 % z částky 27.426,82 Kč ode dne 13. 2. 2020 až do zaplacení, neuhrazenými poplatky ve výši 3.778,50 Kč. Žalobce zaslal žalovanému dne 20. 10. 2020 předžalobní výzvu k úhradě dluhu, jak žalobce dokládá předložením této výzvy společně s dokladem o jejím odeslání. Žalobce tím splnil povinnost dle ust. § 142a občanského soudního řádu.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K projednání věci nemusel soud nařizovat jednání, neboť účastníci souhlasili s projednáním věci bez jednání jen na základě listinných důkazů ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř.

3. Soud provedl důkaz listinami předloženými mu žalobcem. Smlouvou o kontokorentním úvěru spolu s rámcovou smlouvou žalobce prokázal, že s žalovaným uzavřel dne 4. 4. 2017 smlouvou o kontokorentním úvěru s limitem 20.000 Kč. Podrobnosti smlouvy byly zjištěny z Všeobecných obchodních podmínek. Výši smluvených poplatků a úvěrových sazeb prokázal žalobce Sazebníkem. Historickým výpisem pak bylo prokázáno, že žalovaný nesplácel řádně a včas to, k čemu se ve smlouvě zavázal, a je do současné doby v prodlení s částkou 22.662,52 Kč na jistině a s příslušenstvím specifikovaným shora. Oznámením o zesplatnění úvěru žalobce prokázal, že žalovaný přestal splácet dlužnou částku a žalobce tak v souladu se smlouvou a VOP zesplatnil celý úvěr ke dni 12. 2. 2020. Předžalobní upomínkou a poštovním podacím archem bylo v řízení dále prokázáno, že právní zástupce žalobce touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky s tím, že v případě, že tuto částku žalovaný neuhradí, bude se žalobce splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou.

4. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto prokazují nárok žalobce.

5. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že mezi bankou a žalovaným jako podnikající fyzickou osobou byla uzavřena smlouva o úvěru, na podkladě které banka poskytla žalovanému kontokorentní úvěr s rámcem 20.000 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal a zavázal se jej splácet včetně úrokového navýšení. Jelikož svůj závazek nesplnil a nesplácel řádně to, k čemu se zavázal, prohlásila banka v souladu se smlouvou úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k jeho úhradě včetně poplatků a úvěrového navýšení. Žalovaný však až dosud žalobci neuhradil z titulu této smlouvy částku specifikovanou shora 6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ust. § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobce ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná a lze ji proto v celém rozsahu vyhovět. Soud má za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Úvěrová smlouva měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Nedílnou součástí smlouvy se pak v souladu s dohodou stran staly i všeobecné obchodní podmínky žalobce, na které bylo výslovně odkázáno ve smlouvě ve smyslu § 1799 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a soud má za to, že v tomto směru je možno vyhodnotit tuto doložku odkazující na obchodní podmínky jako platnou, byť se v daném konkrétním případě jedná o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

9. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný řádně a včas svůj dluh nesplnil, dostal se tak s úhradou popsaného dluhu ve smyslu ust. § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, do prodlení. Žalobci tak proto vznikl vůči žalovanému též nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši, která ve smyslu ust. nař. vl. č. 351/2013 Sb., odpovídá výši repo sazby stanovené ČNB pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

10. Vzhledem k výše uvedenému proto soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl.

11. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku.

12. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal procesně zcela úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 300 Kč (vznikl nárok na odměnu za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobce do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis kvalifikované výzvy k plnění). Dále mu byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 100 Kč). Dále tvoří náklady řízení žalobce i zaplacený soudní poplatek ve výši 1.058 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).