42 C 104/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 525 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 525 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1 520 Kč od 8. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 1 525 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1 525 Kč od 8. 10. 2021 do zaplacení, když tuto částku měl žalovaný žalobkyni dlužit na základě toho, že během trvání své přepravy dne 22. 9. 2021 v 18:46 hodin na tramvajové lince č. 8 se žalovaný při přepravní kontrole nemohl prokázat platným jízdním dokladem. Mezi žalovaným a žalobkyní byla pak uzavřena Dohoda s cestujícím číslo v níž se žalovaný zavázal uhradit uvedené společnosti jízdné ve výši 25 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Tuto svoji povinnost k úhradě částky však žalovaný nesplnil, ačkoli svůj dluh z výše popsaného důvodu vůči žalobkyni co do důvodu a výše uznal.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 22. 4. 2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 9. 5. 2022 náhradním doručením - formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě.

4. Z žalobkyní předložených listin dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalovaný se v Ostravě dne 22. 9. 2021 v 18:46 hodin na tramvajové lince č. 8 přepravoval dopravním prostředkem žalobkyně bez platného jízdního dokladu, jímž se nemohl na výzvu osoby pověřené dopravcem - žalobkyní, při kontrole prokázat, tedy aniž by měl zaplaceno jízdné ve výši 25 Kč, s ohledem na uvedené proto žalobkyni vznikl i nárok na úhradu částky 1 500 Kč, coby uložené přirážky s tím, že obě tyto částky měl žalovaný uhradit nejpozději do 15-ti dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Současně žalovaný tento dluh vůči uvedené společnosti písemně dne 22. 9. 2021 co do důvodu a výše uznal v rámci Dohody sepsané s cestujícím č. 2182664.

5. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

6. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.

7. S ohledem na zjištěný skutkový závěr soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný. Mezi žalobkyní a žalovaným byla okamžikem, kdy žalovaný nastoupil do dopravního prostředku provozovaného žalobkyní – tramvaje, uzavřena přepravní smlouva, na základě níž vznikl mezi cestujícím a přepravcem, tedy mezi žalovaným a žalobkyní, právní vztah, v němž je obsažena řada vzájemných práv a jim odpovídajících povinností obou smluvních stran, které jsou na základě zmocnění daného ustanovením § 2 553 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podrobně upraveny v tzv. přepravních řádech. Pro oblast veřejné drážní a silniční osobní dopravy je pak obecná právní úprava provedená v občanském zákoníku doplněna zákonem č. 266/1994 Sb., o drahách a vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na jejichž podkladě pak žalobkyně jako dopravce vyhlásila smluvní přepravní podmínky. Na základě takto mezi žalovaným a žalobkyní uzavřené přepravní smlouvy bylo jednou z povinností žalovaného zaplatit před nástupem do dopravního prostředku provozovaného žalobkyní za přepravu jízdné podle příslušného tarifu (přepravních podmínek) žalobkyně, jako dopravce. Tuto povinnost však žalovaný dobrovolně nesplnil a jízdné před nástupem do dopravního prostředku nezaplatil, neboť v době, kdy byl kontrolován pověřeným pracovníkem žalobkyně, jako přepravce, se neprokázal platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomuto porušení povinností žalovaného vyplývajícímu z přepravní smlouvy a citovaného zákonného ustanovení, pak žalobkyně v souladu s ust. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách a smluvními přepravními podmínkami žalobkyně po žalovaném oprávněně požaduje jednak nezaplacené jízdné ve výši 25 Kč dle tarifu žalobkyně a jednak přirážku, jejíž výše dle smluvních přepravních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, jako dopravce, činila 1 500 Kč, když tuto žalovaný doposud žalobkyni rovněž neuhradil. Žalovaný přitom ve vztahu k žalobkyni takto vzniklý dluh v celkové výši 1 525 Kč písemně co do důvodu i výše uznal, čímž došlo ve smyslu § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, k založení vyvratitelné právní domněnky trvání uznaného dluhu v okamžiku jeho uznání. Uznáním dluhu tak došlo k přesunu důkazního břemene na žalovaného, který by musel v řízení prokázat, že dluh, jehož splnění se věřitel na dlužníkovi domáhá, neexistuje. Vzhledem k tomu, že žalovaný v tomto řízení ani netvrdil, tím méně prokázal, že by dluh neexistoval, vyšel soud z toho, že platí skutečnost, které svědčí vyvratitelná domněnka založená utvrzením dluhu. Žalovaný byl přitom k úhradě uvedené částky nejpozději do 15-dnů ode dne zjištění jízdy bez dokladu vyzván v dohodě ze dne 22. 9. 2021, avšak přes uznání dluhu a tuto výzvu dlužnou částku až doposud neuhradil.

8. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni jí požadovanou částku v celkové výši 1 525 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to včetně žalobou požadovaných úroků z prodlení v zákonné výši tak, jak tato výše byla specifikována ve výroku rozsudku shora, když tato výše úroků z prodlení odpovídá ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

9. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už dlouhou dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

10. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a proto je žalovaný ve smyslu shora citovaného ustanovení povinen nahradit jí všechny účelně vynaložené náklady celého řízení, pročež tak soud zavázal žalovaného nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 600 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a částku 200 Kč za dva režijní paušály dle § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. za zaslání předžalobní upomínky a podání žaloby. I v této části byl pak žalovaný soudem zavázán plnit žalobkyni a tedy zaplatit jí na nákladech řízení celkovou částku 600 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud ani zde žádné důvody neshledal, resp. tyto nebyly účastníky ani tvrzeny. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.