42 C 107/2020

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 14 287 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům a), b) částku 4 445 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 4 445 Kč od 22. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobcům a), b) částku 9 842 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 9 842 Kč od 22. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobci se žalobou podanou dne 2. 3. 2020 domáhali po žalovaném zaplacení částky 14 287 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % za dobu od 22. 2. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnili tím, že jsou podílovými spoluvlastníky (každý z jedné ideální poloviny) pozemku parc. [číslo] orná půda o výměře 6 832 m2, zapsaného na [list vlastnictví] vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce], pro [územní celek], [katastrální uzemí]. Dotčený pozemek se nachází v honitbě [obec] [část obce] [část obce], [číslo] jejíž správu má na starosti žalovaný. Dne 5. 10. 2019 žalobci při obhlídce dotčeného pozemku zjistili škody spočívající v nepravidelném rozrytí povrchu půdy způsobené divokými prasaty. Téhož dne, tj. dne 5. 10. 2019, o této skutečnosti žalobkyně informovala pana [jméno] [příjmení], předsedu výboru žalovaného, a osobně jej vyzvala k zaplacení způsobené škody, kterou vyčíslila na odhadovanou částku 20 000 Kč. Následně dne 18. 10. 2019 žalobkyně, v zájmu smírného vyřešení věci, požadovala k úhradě vzniklé škody alespoň částku ve výši 7 000 Kč. I přes příslib pana [příjmení] ze dne 21. 10. 2019, že se návrhem částky bude zabývat, a urgenci žalobkyně ze dne 24. 11. 2019 k žádné dohodě ohledně náhrady škody ani k dalšímu jednání nedošlo. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nezaujal k výzvě a požadavkům žalobců žádný postoj, nechali si žalobci zpracovat znalecký posudek pod č. 2/ 2020 znalkyní, [titul] [jméno] [příjmení], která vyčíslila rozsah škod způsobených zvěří na dotčeném pozemku na částku 14 287 Kč. Žalovaný však ani přes předžalobní výzvu k plnění ze dne 12. 2. 2020 tuto škodu žalobcům neuhradil. Dále žalobci doplnili, že není pravdou, že by byl žalovaný kontaktován telefonicky již dne 20. 9. 2019, neboť žalobci sami zjistili škodu teprve 5. 10. 2019 a téhož dne byl také učiněn první telefonický kontakt s žalovaným v této věci. Učinili rovněž sporným, že by žalobcům žalovaný nabídl uvedení půdy do původního stavu, či finanční kompenzaci či dokonce nějakou zvěř. Skutečností je, že zástupce žalovaného při osobní schůzce uskutečněné v období 5. 10. 2019 - 18. 10. 2019 poškození pozemku zlehčoval, žádnou kompenzaci nenavrhl a toliko požadoval finální sdělení požadované částky stran žalobců tak, ať tuto může u žalovaného referovat. Není rovněž pravdou, že by mezi žalobci a žalovaným byly vedeny toliko telefonické komunikace, že by žalobkyně měnila požadované částky a že žalovaný byl nakloněn k smírnému řešení věci. Pokud jde o námitku žalovaného, že škoda byla uplatněna pouze žalovanou b), žalobce a) sám naposledy požadoval škodu skrze právního zástupce dne 12. 2. 2020.

2. V rámci přípravného jednání pak žalobci dále uvedli, že pokud jde o okamžik vzniku škody, pak vzhledem k tomu, že žalobci a), b) bydlí v blízkém sousedství předmětného pozemku a na pozemek docházejí v podstatě skoro denně, mají za to, že ke škodě došlo někdy den či dva dny před okamžikem, kdy vznik škody zjistili, tj. někdy 3. 10. 2019 nebo 4. 10. 2019. Žalobci poprvé napsali žalovanému dne 5. 10. 2019, jakož i následující dny, ze strany žalovaného však nějakou dobu vůbec nepřicházely žádné reakce. Ve znaleckém posudku znalkyně [titul] [příjmení] pracuje s fotografiemi z místa samého, které pořídila žalobkyně b) na místě samém buď 5. 10. 2019 nebo 6. 10. 2019, následně znalkyně byla na místě samém nejen dne 9. 12. 2019, jak se uvádí ve znaleckém posudku, ale neoficiálně již o něco dříve, ke dni, kdy bylo podle znalkyně provedeno místní šetření, byl stav škody stejný, jako ke dni 5. 10. 2019, tzn. v mezidobí nedošlo k žádnému dalšímu poškození předmětného pozemku divokou zvěří. Žalovaný se prostřednictvím svého předsedy a p. [příjmení] byl podívat na místě samém v blíže neurčený den, rozhodně před 9. 12. 2019, na pozemek však jeho zástupci ani nevkročili a tento si neprošli, stáli u jeho okraje a nemohli tak vidět rozsah vzniklých škod. Do dnešního dne žalobci a), b) svépomocí částečně srovnali pozemek z důvodu vzniklého poškození tak, aby jej mohli dále užívat, avšak doposud neprovedli zabezpečení přístupu divoké zvěře, když toto s sebou nese určité náklady. V žádném případě ze strany žalovaného nezazněly nabídky na uvedení v předešlý stav, až na posledním jednání dne 6. 12. 2019 zástupci žalovaného nabídli žalobcům částku 500 Kč, toto jednání proběhlo skutečně u žalobců doma, ze strany žalovaného se dostavil předseda spolku a pan [příjmení], žalobkyně b) těmto přednesla svůj návrh na zaplacení částky 7 000 Kč, kdy tuto částku zjistila na základě nezávislého ohledání právě [titul] [příjmení] ještě před tím, než tuto pověřila vypracováním znaleckého posudku.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, uvedl, že byl žalobkyní b) kontaktován již dne 20. 9. 2020 telefonicky s upozorněním, že na jejím pozemku vznikla škoda pravděpodobně činností černé zvěře a škodu žalobkyně b) měla vyčíslit na částku 20 000 Kč. Statutární zástupce žalovaného spolu s hospodářem se poté dostavili ke kontrole stavu pozemku a skutečně zjistili na velmi malé části pozemku v rozsahu několika m2 povrchové narušení (tzv. buchtování) vrchní vrstvy ornice. Jednalo se o klasický projev činnosti černé zvěře, která rypákem dobývá potravu z půdy. Hloubka rozrytí byla v řádech několika málo centimetrů (cca 5) a téhož dne nabídli žalobkyni b) uvedení půdy do původního stavu. Navrhli, že členové spolku žalovaného vlastními silami provedou uhrabání a následné osetí půdy a jako projev dobré vůle nabídli finanční kompenzaci v rozsahu cca 1 000 Kč, když vycházeli zejména ze zjištění, že orná půda nebyla obdělávána a nebyla na poškozeném pozemku zasetá žádná plodina. Ze strany žalobců však byl návrh striktně odmítnut, další komunikace mezi stranami pak probíhala telefonicky, kdy žalobkyně b) postupně požadovala částku 40 000 Kč, pak 20 000 Kč a při jednání dne 6. 12. 2019 částku 7 000 Kč, když při tomto jednání argumentovala znaleckým posudkem, který však nepředložila. Žalobce a) pak sám nikdy s žalovaným nejednal a žádnou škodu u něj neuplatnil.

4. U přípravného jednání pak žalovaný doplnil, že je možno připustit nejen plnění náhrady škody v podobě finančního vyrovnání škody, ale také formou naturální instituce, jak vyplývá z komentáře k zákonu o myslivosti. Žalovaný připouští, že koncem září 2019 zřejmě došlo k nějakému poškození pozemku žalobců a rovněž připouští, že kolem 5. 10. 2019 byla zahájena jednání mezi žalobci a žalovaným. Nicméně žalobci si nechali posudek vypracovat až v lednu 2020, podle posudku byla znalkyně na místě samém až dne 9. 12. 2019 a rovněž v posudku uvedla, že docházelo zřejmě k opakovanému poškozování pozemku zvěří. Rozsah škody ke dni 5. 10. 2019 tak není z posudku vůbec zřejmý, přitom dle zjištění žalovaného se jednalo ke dni 5. 10. 2019 o poškození cca 150- 200 m2 pozemku žalobců a toto poškození šlo napravit uvedením v předešlý stav, kdy práce na tom by trvala podle odhadu cca 20 minut. S ohledem na to má žalovaný za adekvátní poskytnout finanční náhradu ve výši 1 500 Kč. Je přitom pravdou, že dne 8. 10. 2019 p. [příjmení] a předseda spolku neprocházeli celý pozemek, a to z toho důvodu, že poškození bylo patrné již při pohledu z kraje pozemku, kdy stáli asi 10 metrů od místa, kde k poškození došlo a ani jim nebylo žalobci tvrzeno, že by poškození bylo i v jiných místech předmětného pozemku. Proto nebyl důvod celý pozemek procházet. Ihned ten den nabídli žalobcům uvedení pozemku do původního stavu s tím, že srovnají drny a případně zasejí novou trávu a rovněž tak se zmínili o částečné možné kompenzaci formou zvěřiny. Žalobkyně b) však toto odmítla s tím, že chce finanční náhradu, že má znalkyni, která jí tuto vyčíslí a že žalovanému částku oznámí. Z jejího vyjádření navíc vyplynulo, že by si chtěla pozemek oplotit a po žalovaném by žádala úhradu tohoto oplocení. Přitom pozemek má 6 832 m2 a poškození prasaty bylo pouze v rovné části nahoře, předseda spolku s panem [příjmení] se skutečně ptali žalobců, zda je poškození ještě někde jinde, na což bylo odpovězeno negativně. Žalovaný následně pověřil jednoho ze svých členů, aby chodil kontrolovat, zda na předmětný pozemek dále dochází divoká zvěř, tento tam pak chodil skoro denně a dne 28. 10. 2019 se podařilo ulovit divoké prase. Právě tento člen informoval pana [příjmení], že mluvil s žalobkyní b), která se před ním měla vyjádřit, že bude chtít po žalovaném cca 40 000 Kč. Dne 6. 12. 2019 se pan [příjmení] dozvěděl, že žalobci požadují částku 7 000 Kč, nicméně k tomuto nároku nepodložili žádný posudek. Žalovaný ve vztahu k fotografiím pozemku, jakož i k rozsahu poškození zjištěného znaleckým posudkem, vznáší výhrady, neboť má za to, že jak fotografie, tak znalkyně konstatuje v posudku daleko rozsáhlejší poškození, než žalovaný zjistil dne 8. 10. 2019.

5. Po provedeném řízení a dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Výpisem z katastru nemovitostí pro [list vlastnictví], včetně katastrální mapy zachycující tento pozemek, je v řízení postaveno na jisto, že žalobci jsou mimo jiné ideálními podílovými spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] – orná půda o výměře 6 832 m2, nacházejícího se v obci [obec], [katastrální uzemí]. Mezi účastníky pak v řízení nebylo sporu o tom, že předmětný pozemek je součástí honitby [obec] [část obce] [část obce] [číslo] kdy správu této honitby vykonává žalovaný jako myslivecký spolek, stejně tak nebylo sporu o tom, že na tomto pozemku došlo krátce přede dnem 5. 10. 2019 k nepravidelnému rozrytí povrchu půdy divokými prasaty.

6. Pokud jde o rozsah tohoto rozrytí, pak v tomto směru soud vycházel zejména z barevných fotografií pořízených na pozemku samotnou žalobkyní b), které byly konstatovány k důkazu, když, byť žalovaný s tímto rozsahem poškození nesouhlasil, soud v tomto směru vyšel zejména ze svědecké výpovědi svědka [jméno] [příjmení], který jako člen žalovaného byl tímto pověřen krátce poté, co ke škodě došlo, k namontování fotopasti na předmětném pozemku a odchytu divoké zvěře. Svědek přitom potvrdil, že 9. 10. 2019 (pozn. soudu: tj. den poté, co byl dne 8. 10. 2019 osloven p. [příjmení]), byl na místě samém, setkal se s žalobkyní b), která jej provedla po celém pozemku a rovněž tak potvrdil, že barevné fotografie pořízené žalobkyní b) zachycují stav pozemku, který viděl na místě samém (byť k části těchto fotografií měl výhrady v tom směru, že tyto nezachycují poškození pozemku divokými prasaty, nýbrž spíše rozšlápnuté krtince nebo suchou trávu). K charakteru toho, co fotografie zachycují, se však jednoznačně vyjádřil v řízení slyšený znalec [celé jméno znalce]. Svědek [příjmení] pak dále potvrdil, že v době od 9. do 28. 10. 2019, kdy na pozemek pravidelně asi 2x týdně docházel, k žádnému zhoršení rozrytí nedošlo. Rozsah poškození pozemku pak potvrdili ve svých výpovědích i samotní žalobci s tím, že největší poškození bylo u brambořiště, figuríny a vozíčku, nicméně na zbytku pozemku byly další menší ohniska poškození. Pokud byl v řízení k rozsahu poškození slyšen dále předseda spolku žalovaného [jméno] [příjmení], pak jeho výpověď soud v tomto směru nevzal jako průkaznou, neboť tento uvedl, že byl pouze na okraji pozemku, odtud sice měl vidět do střední části pozemku, ale rozsah poškození viděl v daleko menším rozsahu, než uvádějí žalobci, kteří před ním ani netvrdili, že škoda je i na jiných místech pozemku, než bylo předsedovi spolku ukázáno, přitom mu nebránili vstupovat na jiné části pozemku; plochu poškození nijak neměřil, pouze odhadoval, že se jednalo o plochu v rozsahu 30 x 15 metrů; sám přitom žádné barevné fotografie nepořizoval; pokud mu pak bylo umožněno nahlédnout do barevných fotografií, založených ve spise, nebyl schopen se vyjádřit k tomu, které poškození z těchto fotografií daný den skutečně viděl.

7. Znaleckým posudkem č. 2320/3/2022 vypracovaným dne 25. 2. 2022 znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady lesních a zemědělských porostů, škody na lesích a zemědělských porostech, [celé jméno znalce] pak vzal soud za prokázanou výši vzniklé škody v částce 4 445 Kč. Znalec přitom při zjišťování rozsahu poškození vycházel z obsahu spisu, resp. zejména právě z fotodokumentace, pořízené ihned po zjištění škody žalobkyní, rovněž tak v tomto směru zohlednil i zjištění znalkyně [titul] [příjmení] vyplývající z ohledání místě samém krátce po zjištění poškození, dále pak provedl i místní šetření dne 23. 2. 2022. Dospěl k závěru, že porytím černou zvěří byla zasažena téměř celá část pozemku, která je zemědělský obhospodařována, v jižní části pozemku je škoda téměř souvislá. Ve zbývajících částech došlo jen k pomístnému poškození trávního porostu. Výpočet výše škody byl znalcem proveden nákladovým způsobem, který vychází z použití mechanizace, kterou však nelze opravit jen pomístné poškození. Z toho důvodu pak znalec vyšel z toho, že rozsah poškození je 2 335 m2. Výpočet výše škody pak vychází z Katalogu popisu a směrných cen prací a rozsah prací je dán úplnou biologickou rekultivací. Pro obnovení trvalého trávního porostu do původního stavu a k zajištění dalšího řádného hospodaření je nutné pozemek povláčet, zasít a zaválcovat, za tím účelem je na místě zakoupit osivo (u trvalého trávního porostu 10 kg), pokud by toto nebylo použito, došlo by k výraznému snížení výnosu z trávních porostů v dalších letech. Vzhledem k tomu, že se jedná o obnovu malého pozemku, nelze počítat pouze s cenou za práce podle ceníků zemědělských prací, ve kterých jsou ceny stanoveny na údržbu větších pozemků v řádech desítek ha, pročež je nutno navýšit cenu o manipulaci s jednotlivými stroji, kterou lze vyjádřit v hodinové sazbě, kdy podle znalce by k manipulaci ze stroji (tj. k výměně strojů za traktor a k dopravě na pozemek by bylo zapotřebí minimálně 3 hodiny při hodinové sazbě 700 Kč/hod). Znalec pak při zohlednění 2 335 m2 pozemku, kterou je s ohledem na shora uvedené závěry nutno rekultivovat, vyčíslil částku za smykování a vláčení na 128,43 Kč, za setí na 303,55 Kč, za válcování na 81,73 Kč, za potřebné osivo na 1 060 Kč a za dopravu strojů a manipulaci s nimi na 2 100 Kč, tj. celkem 4 445,18 Kč včetně DPH. V rámci své výpovědi pak znalec doplnil, že pokud žalovaný namítal, že na některých pořízených fotografií žalobkyní b) nejde o poškození pozemků divokým prasetem, ale o krtince, znalec dospěl k závěru, že tomu tak není a jde skutečně o poškození divokým prasetem, konkrétně na fotografiích krtince ani nezaznamenal, nicméně i kdyby se na některém místě nacházely, jedno souvisí s druhým, protože divoká prasata krtky vyhledávají a navíc zemědělská mechanizace při opravě pozemku má rozsah cca 3 m, takže by v podstatě nešlo přesně vymezit místo, kde je ještě poškození prasetem anebo již poškození krtkem. Tento znalecký posudek i přes námitky strany žalovaného soud vyhodnotil jako úplný, objektivní a správný, když má za to, že znalec dostatečně zdůvodnil použitou metodu zjištění výše škody, jakož i dostatečně a smysluplně zdůvodnil, proč vycházel z výměry poškození 2 335 m2, proč je zapotřebí zrekultivovat nejen konkrétní poškozená místa, nýbrž větší část pozemku, rovněž tak vysvětlil, jak dospěl k výpočtu výše škody, jaké parametry zohlednil a proč. Jeho závěry soud tedy považuje za správné a při svém rozhodování z těchto vycházel.

8. Pokud byl žalobci v řízení předložen znalecký posudek vypracovaný znalkyní z oboru zemědělství, zemědělská odvětví různá, specializace ochrana zemědělského půdního fondu, [titul] [jméno] [příjmení] pod č. 02/ 2020 dne 27. 1. 2020, pak k závěrům této znalkyně nebylo možno přihlédnou ve vztahu k tomu, jaká konkrétní výše škody na předmětných pozemcích vznikla v důsledku působení divoké zvěře, když daná znalkyně nebyla znalkyní z oboru, který měl být pro zjištění rozsahu škody způsobené zvěří zvolen a stejně tak i zadání předmětného posudku nebylo zcela v souladu s § 52 a násl. zákona o myslivosti. Nicméně i tato znalkyně potvrdila, že sama se na pozemek byla podívat dne 13. nebo 14. 10. 2019, tehdy si jej prošla, další oficiální schůzka pak proběhla dne 9. 12. 2019 za přítomnosti žalobkyně b), přičemž při těchto dvou návštěvách pozemku znalkyně nezjistila žádný významný rozdíl v rozsahu poškození pozemku; pozemek nebyl podle ní poškozen ve všech jeho částech stejným způsobem, na některých místech bylo poškození větší, někde menší, na některých místech byly vrypy po zvěři až do hloubky 25 cm, jinde 15 až 20 cm.

9. SMS komunikací ze dnů 5. 10. 2019, 8. 10. 2019, 21. 10. 2019, 4. 12. 2019 a 6. 12. 2019 a e-mailovou komunikací ze dnů 18. 10. 2019, 21. 10. 2019 a 24. 11. 2019 vedenou mezi žalobkyní b) a [jméno] [příjmení], předsedou spolku žalovaného, je pak prokázáno, že žalobkyně b) nejprve dne 5. 10. 2019 uplatnila u předsedy spolku žalovaného náhradu škody způsobené zvěří, dne 18. 10. 2019 uplatnila emailem za oba žalobce k náhradě škody částku 7 000 Kč, bylo jí sděleno, že žalovaný se tímto návrhem bude zabývat, dne 4. 12. 2019 předseda spolu žalovaného potvrdil, že dne 6. 12. 2019 proběhne schůzka účastníků v bydlišti žalobců. Tvrzení strany žalobců a), b) o tom, že nárok na náhradu škody byl z jejich strany poprvé uplatněn vůči žalovanému dne 5. 10. 2019 formou SMS zprávy potvrdil v rámci své výpovědi i předseda spolku žalované [jméno] [příjmení] s tím, že jediná částka, kterou uplatnili, byla 7 000 Kč, o tom, že žalobci požadují zaplacení částky přes 14 000 Kč se žalovaný dozvěděl až z dopisu právního zástupce žalobců, který přišel někdy v únoru 2020.

10. Předžalobní výzvou ze dne 12. 2. 2020 včetně poštovního podacího lístku ze dne 13. 2. 2020 je pak v řízení prokázáno, že právní zástupce žalobců vyzval žalovaného k úhradě částky ve výši 14 287 Kč na náhradě škody a částky 2 000 Kč na náhradě za náklady vypracovaného znaleckého posudku, a to nejpozději ve lhůtě do 21. 2. 2020 s tím, že v opačném případě se žalobci budou svého nároku domáhat soudní cestou.

11. Z dopisu právního zástupce žalovaného ze dne 27. 2. 2020 pak vyplývá, že tento reagoval na předžalobní výzvu ze strany žalobců a), b) s tím, že nelze vyloučit, že v blíže neurčený den a měsíc r. 2019 došlo na malé ploše pozemku žalobců a), b) k jeho rozrytí divokými prasaty, žalovaný byl o této skutečnosti informován, projevil opakovaně snahu celou záležitost vyřešit uvedením pozemku v předešlý stav, když požadavek žalobců a), b) na finanční odškodnění považuje za nepřiměřený.

12. Všechny zmíněné provedené důkazy soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k výše vysloveným (ve vztahu k jednotlivým sporným skutkovým tvrzením) závěrům o jejich věrohodnosti a pravdivosti, přitom měl za to, že provedené dokazování bylo v dostatečném rozsahu pro zjištění skutkového stavu tak, aby z něj mohly být vyvozeny potřebné právní závěry pro posouzení daného sporu a potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo.

13. Na základě těchto zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr spočívající v tom, že žalobci a), b) jsou podílovými vlastníky zemědělského pozemku, který je součástí honitby, kterou užívá žalovaný, přitom na počátku měsíce října 2019 byla část tohoto pozemku, užívána jako trávní plocha, poškozená divokými prasaty. Žalobkyně b) pak u žalovaného za oba žalobce uplatnila nárok na náhradu škody nejprve dne 5. 10. 2019, dne 18. 10. 2019 pak vyčíslila výši škody na částku 7 000 Kč. Výše škody pak byla objektivně zjištěna znalcem v částce 4 445 Kč. Žaloba ve věci byla podána dne 2. 3. 2020.

14. Podle § 52 písm. b) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti ve znění účinném do 27. 11. 2021, uživatel honitby je povinen hradit škodu, kterou v honitbě na honebních pozemcích nebo na polních plodinách dosud nesklizených, vinné révě, ovocných kulturách nebo na lesních porostech způsobila zvěř.

15. Podle § 55 odst. 1 písm. a) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti ve znění účinném do 27. 11. 2021, nárok na náhradu škody způsobené zvěří musí poškozený u uživatele honitby uplatnit u škody na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech do 20 dnů ode dne, kdy škoda vznikla. Podle odst. 2 věta prvá tohoto zákonného ustanovení současně s uplatněním nároku na náhradu škody způsobené zvěří vyčíslí poškozený výši škody. Podle odst. 3 tohoto zákonného ustanovení pak poškozený a uživatel honitby se mají o náhradě škody způsobené zvěří dohodnout. Pokud uživatel honitby nenahradí škodu do 60 dnů ode dne, kdy poškozený uplatnil svůj nárok a vyčíslil výši škody nebo ve stejné lhůtě neuzavřel s poškozeným písemnou dohodu o náhradě této škody, může poškozený ve lhůtě 3 měsíců uplatnit svůj nárok na náhradu škody u soudu. Podle odst. 4 nárok na náhradu škody způsobené zvěří zaniká, nebyl-li poškozeným uplatněn ve lhůtách uvedených v odstavcích 1 až 3. Spory z dohody uzavřené podle odstavce 3 rozhoduje soud.

16. Po právní stránce posoudil soud nárok žalobců ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že tento nárok je důvodný toliko zčásti. Předně soud aplikoval ve vztahu k náhradě vzniklé škody tato ustanovení zvláštního předpisu, nikoli ustanovení § 2894 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který je předpisem generálním a aplikuje se subsidiárně tehdy, pokud zvláštní předpis (zde zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti) nestanoví jinak. Soud má předně s ohledem na nesporná skutková tvrzení za to, že žalovaný jakožto myslivecký spolek provozuje v honitbě, jejíž součástí je i zemědělský pozemek parc. [číslo] orná půda o výměře 6 832 m2, v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví žalobců, myslivost, tedy činnost související s výkonem myslivosti (jako je např. přikrmování zvěře, pohyb motorových vozidel v honitbě za účelem lovu, střelba, výstavba mysliveckých zařízení apod.) Zákon přitom stanoví v případě, že škodu na honebních pozemcích způsobila zvěř, odpovědnost uživatele honitby za škodlivé chování zvěře jako objektivní. S ohledem na výsledky provedeného dokazování a zjištěný skutkový závěr soudu právě na části předmětného pozemku žalobců a), b) došlo na počátku října 2019 k jeho rozrytí divokými prasaty, žalobci pak dne 5. 10. 2019 u žalovaného uplatnili nárok na náhradu škody, kterou pak dne 18. 10. 2019 vyčíslili na částku 7 000 Kč. Zákon přitom stanoví k uplatnění nároku relativně velmi krátkou lhůtu, přitom pokud poškozený chce být s uplatněním svého nároku úspěšný, musí ve stanovených lhůtách dodržet předepsaný postup. V první řadě je poškozený v předepsané lhůtě nucen uplatnit u uživatele honitby požadavek na nahrazení škody. Tato fáze má tzv. notifikační charakter, neboť slouží zejména k ověření mechanismu vzniku škody a k závěru, zda je vůbec dán základ odpovědnosti. Proto je nutno tento úkon doplnit o vyčíslení náhrady, v němž poškozený sděluje charakter utrpěné újmy a její výši. Jak přitom konstatoval Krajský soud v Hradci Králové ve svém rozsudku ze dne 11. 10. 2010, sp.zn. 17 Co 170/2010, ve lhůtách stanovených zákonem o myslivosti musí být nárok na náhradu škody uplatněn pod sankcí jeho zániku; vyšší náhradu po jejich uplynutí již přiznat nelze; přičemž pak podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 8. 2014, sp.zn. 25 Cdo 972/2012, má prekluzivní doba, v níž musí poškozený u uživatele honitby uplatnit nárok na náhradu škody způsobené zvěří na zemědělských pozemcích, objektivní charakter, neboť počátek jejího běhu se odvíjí od objektivně dané okolnosti, jíž je zaznamenatelné škodlivé působení zvěře na pozemky, nikoli od okamžiku, kdy poškozený skutečně nepříznivý následek zjistil a tedy pro prekluzi relevantní okamžik může nastat dříve, než škodná událost z pohledu poškozeného vyjde najevo. Dle názoru soudu pak žalobci v daném konkrétním případě uplatnili nárok na náhradu škody včas, tedy ve lhůtě 20 dnů od okamžiku, kdy k poškození pozemku došlo, a včas také vyčíslili škodu na částku 7 000 Kč. S ohledem na znění daného zákonného ustanovení, jakož i s ním související výše citovanou judikaturu vyšších soudů, však již není možno přihlížet k následnému rozšíření jejich nároku na výši požadované škody na částku 14 287 Kč, jak byla uplatněna žalobou, tzn. v části, co do částky 7 287 Kč, jejich nárok neuplatněním v zákonem stanovené lhůtě zanikl a právě z tohoto důvodu byla žaloba v této části zamítnuta jako nedůvodná.

17. Ve vztahu k včas uplatněné částce 7 000 Kč pak byl ohledně rozsahu škody v řízení vypracován znalecký posudek, kdy tato škoda byla znalcem zjištěna na částku 4 445 Kč. Veden těmito důvody tedy soud právě v části týkající se zaplacení částky 4 445 Kč žalobě jako důvodné vyhověl. Soud má přitom za to, že není důvodná ani námitka žalovaného v tom směru, že nárok na náhradu škody v zákonem stanovené lhůtě u něj uplatnila toliko žalobkyně b), neboť ve smyslu § 1127 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, z právního jednání týkajícího se společné věci jsou všichni spoluvlastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně, navíc i z mailové komunikace ze strany žalobkyně b) ze dne 18. 10. 2019 je zřejmé, že tato jednala za oba podílové spoluvlastníky, kteří jsou navíc manželi žijícími ve společné domácnosti. Rovněž tak má soud za to, že nemůže obstát ani námitka žalovaného, uplatněná až v rámci závěrečné řeči, v tom směru, že nárok na náhradu škody byl ze strany žalobců uplatněn na soukromou emailovou adresu statutárního zástupce žalovaného. Tento statuární zástupce je osobou oprávněnou za žalovaného jednat navenek, žalobci s ním již od 5. 10. 2019 takto jednali jak osobně, tak telefonicky, on sám v nich při těchto jednáních nikdy nevznesl pochybnost o tom, že není oprávněn za spolek jednat, přitom jako statutární orgán může dle zákona zastupovat spolek jako právnickou osobu ve všech záležitostech a soud má za to, že žádné zákonné ustanovení nevylučuje, aby takto za spolek jednal i prostřednictvím svého soukromého emailu, když navíc obsah jeho reakce („ návrhem se budeme zabývat“) byl takový, že i z něj je zřejmé, že jedná jako statutární orgán za spolek jako takový. Vzhledem ke všem takto uvedeným důvodům tedy soud co do částky 4 445 Kč žalobě vyhověl jako důvodné, přičemž současně žalobcům přiznal i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z této částky od 22. 2. 2020 do zaplacení, když žalovaný tím, že na výzvu žalobců ze dne 12. 2. 2020, která byla odeslána následujícího dne (kdy v souladu s názorem vysloveným např. Krajským soudem v Ostravě ve svém rozhodnutí ze dne 15. 7. 2019, č.j. 15 Co 128/2019 -109, je nutno považovat za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání) ve lhůtě stanovené v této výzvě, tedy do 21. 2. 2020, svůj dluh neuhradil a dostal se tak dnem následujícím do prodlení. Soud má přitom za to, že i lhůta určená žalobci v této výzvě je s ohledem na charakter a výši dluhu zcela přiměřená a dá se považovat ze onu lhůtu„ bez zbytečného odkladu“ k splnění dluhu stanovenou v § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Výše úroku je pak v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

18. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny.

19. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, a to ve spojení s odst. 3 tohoto zákonného ustanovení, podle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V daném případě byli žalobci úspěšní sice toliko do částky 4 445 Kč, nicméně soud vycházel z toho, že co do částky 7 000 Kč, jako škody, kterou řádně uplatnili v zákonné lhůtě, závisela v dané věci výše plnění toliko na úvaze znalce a v této části je na místě aplikovat odst. 3 výše citovaného zákonného ustanovení a tedy by v této části bylo možno žalobcům i přes částečný neúspěch přiznat plnou náhradu nákladů řízení. Co do částky 7 287 Kč pak byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná, když žalobci v tomto rozsahu ani v zákonné lhůtě neuplatnili nárok na náhradu škody, tudíž v této části byl plně úspěšný žalovaný. Z tohoto pohledu se pak vychází, že úspěch každé z procesních stran byl ve své podstatě v rozsahu jedné poloviny předmětu řízení a proto bylo na místě rozhodnout tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

20. Vzhledem k tomu, že náklady na znalečné byly hrazeny plně ze zálohy složené účastníky, státu žádné náklady řízení nevznikly. Zbývající část složené zálohy bude vrácena ze strany soudu po pravomocném skončení věci.