42 C 124/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 3 048 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 048 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč od 27. 8. 2020 do zaplacení a z částky 1 524 Kč od 5. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 3 048 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou tyto specifikovány ve výrokové části rozsudku, když tuto částku měla žalovaná žalobkyni dlužit na základě toho, že během trvání svých přeprav dopravními prostředky provozovanými žalobkyní, a to dne 26. 8. 2020 autobusem – linkou 136 a dne 4. 8. 2020 metrem – linkou C se žalovaná při přepravních kontrolách nemohla prokázat platnými jízdními doklady. Žalovaná tak v obou případech porušila smluvní přepravní podmínky, čímž žalované vznikla povinnost uhradit jednak dlužné jízdné ve výši vždy 24 Kč, jednak přirážku k jízdnému ve výši vždy 1 500 Kč. Na základě těchto skutečností byly vyhotoveny zápisy o provedení přepravní kontroly [číslo] [číslo]. Žalovaná však až dosud neuhradila ani uložené jízdné v celkové výši 48 Kč (tj. 2 x 24 Kč), ani uloženou přirážku v celkové výši 3 000 Kč (tj. 2 x 1 500 Kč), ačkoliv tyto částky měla uhradit nejpozději do 15-ti dnů od provedení kontrol.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 24. 3. 2021 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne 26. 4. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě.

4. Z žalobkyní předložených listin dospěl soud ke skutkovému závěru, že se žalovaná dne 26. 8. 2020 přepravovala prostředky veřejné hromadné dopravy provozovanými žalovanou, a to autobusem – linkou 136 a dne 4. 8. 2020 metrem – linkou C, vždy bez platného jízdního dokladu, jímž se nemohla na výzvu osoby pověřené dopravcem při kontrole prokázat, tedy aniž by měla zaplaceno jízdné a až doposud žalobkyni dluží jednak jízdné ve výši 2 x 24 Kč, jednak přirážku k jízdnému ve výši 2 x 1 500 Kč.

5. Podle § 2 550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.

6. Podle § 37 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, podmínky, za nichž se přepravují osoby a jejich zavazadla ve veřejné drážní osobní dopravě a věci ve veřejné drážní nákladní dopravě, stanoví přepravní řády.

7. Podle § 37 odst. 5 věta druhá písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách je cestující dále povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému.

8. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 000 Kč.

9. Podle § 3 odst. 1, odst. 2 vyhl.č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, uzavřením přepravní smlouvy o přepravě osob vzniká mezi dopravcem a cestujícím na základě přepravního řádu, tarifu a vyhlášených smluvních přepravních podmínek závazkový právní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové spoji uvedenými v jízdním řádu řádně a včas a závazek cestujícího dodržovat přepravní řád a smluvní přepravní podmínky a zaplatit cenu za přepravu podle tarifu. Přepravní smlouva je uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem.

10. Podle § 4 odst. 1 vyhl.č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, cestující se pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy po dobu jejího plnění prokazuje platným jízdním dokladem, není-li dále stanoveno jinak.

11. S ohledem na zjištěný skutkový závěr soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný. Mezi žalobkyní a žalovanou byla vždy okamžikem, kdy žalovaná nastoupila do dopravního prostředku provozovaného žalobkyní – metra, uzavřena přepravní smlouva, na základě níž vznikl mezi cestujícím a přepravcem, tedy mezi žalovanou a žalobkyní, právní vztah, v němž je obsažena řada vzájemných práv a jim odpovídajících povinností obou smluvních stran, které jsou podrobně upraveny v tzv. přepravních řádech. Pro oblast veřejné drážní a silniční osobní dopravy je pak obecná právní úprava provedená v občanském zákoníku doplněna zákonem č. 266/1994 Sb., o drahách a vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na jejichž podkladě pak žalobkyně jako dopravce vyhlásila smluvní přepravní podmínky. Na základě takto mezi žalovanou a žalobkyní uzavřených přepravních smluv bylo jednou z povinností žalované v obou případech zaplatit před nástupem do dopravního prostředku provozovaného žalobkyní za přepravu jízdné podle příslušného tarifu (přepravních podmínek) žalobkyně, jako dopravce. Tuto povinnost však žalovaná ani v jednom případě dobrovolně nesplnila a jízdné před nástupem do dopravního prostředku nezaplatila, neboť v době, kdy byla kontrolována pověřeným pracovníkem žalobkyně, jako přepravce, se neprokázala platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomuto porušení povinností žalované vyplývajícímu z přepravní smlouvy a citovaného zákonného ustanovení, pak žalobkyně v souladu s ust. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách a smluvními přepravními podmínkami žalobkyně po žalované oprávněně požaduje jak dlužné jízdné ve výši 2 x 24 Kč, tak přirážku, jejíž výše dle smluvních přepravních podmínek žalobkyně, jako dopravce, činila 2 x 1 500 Kč, když tyto částky žalovaná doposud žalobkyni neuhradila.

12. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni jí požadovanou částku v celkové výši 3 048 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to včetně žalobou požadovaných úroků z prodlení v zákonné výši tak, jak tato výše byla specifikována ve výroku rozsudku shora, když tato výše úroků z prodlení odpovídá ust. § 1 970 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb.

13. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už dlouhou dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalované k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

14. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a proto jí dle citovaného ustanovení vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů celého řízení. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. 120/2014 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 17. 11. 2020, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné bankovní činnost, přičemž z úřední činnosti soudu je známo, že žalobkyně s ohledem na předmět svého podnikání podává stovky žalob ve skutkově a právně obdobných věcech (kdy vymáhá pohledávky ze smluv o úvěru), a je tedy naplněn předpoklad § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., tedy, že řízení je zahájeno na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech. Pokud jde o ustálenost vzoru, jde o strukturované vylíčení nároků ze smlouvy o úvěru uvedením věřitele, data uzavření smlouvy (případně jejího čísla), výše pohledávky, výše úroků z úvěru a poplatků odkazem na smlouvu, poukazem na splátkovou povinnost dlužníka (často bez uvedení výše splátek), která byla porušena s následkem zesplatnění úvěru k určitému datu a vyčíslení požadované částky v jejich jednotlivých součástech s případným odkazem na listiny. Individualizace pohledávky je pak pouze doplněním konkrétních údajů, jako data, jména a částky (blíž. srovnej usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.09.2014, č.j. 51 Co 263/2014 – 12). Základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je tak v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je pak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Navíc v dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50 000 Kč ve smyslu § 14b odst. 1 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. a v daném řízení byla žalobkyni přiznána náhradu nákladů řízení ve smyslu § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. S ohledem na uvedené proto soud dospěl k závěru, že je na místě žalobkyni za její první tři úkony právní pomoci (tzn. za zaslání předžalobní upomínky, za přípravu a převzetí zastoupení a za sepis žaloby) přiznat odměnu a režijní paušály dle vyhl. č. 120/2014 Sb. účinné od 1. 7. 2014.

15. Tyto celkové náklady řízení tak činí 1 489 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a částku 1 089 Kč za náklady právního zastoupení žalobkyně mající oporu ve vyhl. č. 177/1996 Sb. (tvořené částkou 600 Kč jako odměnou dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři žalobkyní účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě sepisu předžalobní výzvy, přípravy a převzetí zastoupení, sepisu žaloby po 200 Kč a 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč za tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše pak včetně 21% DPH, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalobkyně jako advokát, jež v řízení osvědčil, že je registrovaným plátcem DPH). Žalovaná proto byla zavázána zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.