42 C 223/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 72 390 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 72 390 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 19 105 Kč, úrokem ve výši 11,94 % ročně z částky 71 055 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 800 Kč, a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 72 390 Kč od 22. 6. 2019 do 30. 6. 2019 -) ve výši 9,00 % ročně z částky 72 390 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 -) ve výši 7,25 % ročně z částky 72 390 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021 a dále od 1. 7. 2021 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené k tomuto datu Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, a vždy takto stanovené znovu k 1. dni dalšího každého kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 29 032 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 72 390 Kč se shora specifikovaným příslušenstvím, když žalovanou částku měla žalovaná dlužit na základě smlouvy o o úvěru číslo která byla uzavřena dne 25. 5. 2006 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba (dříve také právnická osoba), IČO a žalovanou. Na podkladě této smlouvy poskytla banka žalované z úvěrového účtu č. bankovní účet na běžný účet sjednaný v čl. III. smlouvy peněžní prostředky ve výši 72 000 Kč, a to neúčelově. Žalovaná se zavázala hradit bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 11,95% ročně, dále se zavázala platit poplatky za poskytnuté bankovní služby. Žalovaná byla povinna splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Vedle těchto splátek úvěru byla povinna hradit měsíčně také sjednané poplatky. Žalovaná však porušila své závazky ze smlouvy zejména tím, že byla opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru, úroků a vyčíslených poplatků. Banka proto využila svého práva sjednaného v čl. 183 písm. c) všeobecných obchodních podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy, ve spojení s čl. I. smlouvy a dopisem ze dne 31. 10. 2006 ukončila poskytování úvěru a úvěr ke dni 31. 10. 2006 zesplatnila. V souladu s ujednáním v čl. III. smlouvy a dle sazebníku banka dále uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dlužná částka sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 71 055 Kč, z dlužných poplatků ve výši 1 335 Kč, z úroků z úvěru ve výši 19 105 Kč kapitalizovaných ke dni 31. 10. 2006 a zákonných úroků z prodlení ve výši 2 800 Kč kapitalizovaných ke dni 31. 10. 2006. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019, uzavřené mezi bankou a žalobkyní došlo s účinností ke dni 21. 6. 2019 k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání nařízenému na 8. 10. 2021 se žalovaná nedostavila, doručení předvolání k tomuto jednání u ní bylo řádně vykázáno dnem 3. 9. 2021 náhradním doručeném – formou uložení u pošty, k okamžiku zahájení jednání soudu nebyla doručena omluva žalované, případně žádost o odročení jednání, pročež soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.).

3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listiny označené jako Smlouva o úvěru číslo ze dne 25. 5. 2006 je v řízení prokázáno, že se společnost právnická osoba jako předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také dne 25. 5. 2006 skutečně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 72 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky bance vrátit formou pravidelných 50-ti měsíčních splátek ve výši 1 904 Kč, v níž byly zahrnuty i náklady na pojištění ve výši 64 Kč, se splatností první splátky ke dni 24. 6. 2006, celková cena úvěru při řádném splácení měla činit 95 200 Kč, RPSN pak měla být ve výši 12,78 %. Nedílnou součástí předmětné smlouvy byly i obchodní podmínky, kdy v č.l. 183 bylo sjednáno, že v případě porušení povinností vyplývajících ze smlouvy ze strany žalované, mimo jiné i pro případ nesplácení úvěru řádně a včas, je banka oprávněná mimo jiné úročit dlužnou částku, ohledně které je klient v prodlení, úrokem z prodlení, a prohlásit úvěr za ihned splatný a požádat klienta o jeho jednorázovou úhradu s tím, že v takovém případě je klient povinen zaplatit do 10-ti dnů po obdržení uvedeného oznámení jednak jistinu úvěru, jednak úroky smluvní a úroky z prodlení narostlé ke dni prohlášení okamžité splatnosti úvěru k jistin úvěru, popřípadě další částky, jež náleží bance podle smlouvy o úvěru a nebyly dosud bance uhrazeny, a dále smluvní pokutu vypočtenou způsobem stanoveným v podmínkách. Listinou označenou jako odstoupení od smlouvy o úvěru ze dne 31. 10. 2006 je dále v řízení prokázáno, že banka sdělila žalované, že ke dni 31. 10. 2006 byla předmětná smlouva v důsledku neplnění sjednaných smluvních podmínek ze strany žalované bankou ukončena, přičemž dlužná částka činí ke dni 31. 10. 2006 90 160 Kč na dlužných splátkách úvěru, 192 Kč na neuhrazených poplatcích, 1 143 Kč na smluvní pokutě a 2 800 Kč na úroku z prodlení, přičemž zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu nejpozději do 11. 11. 2006.

4. Listinou označenou jako postoupení pohledávky ze smlouvy ze dne 18. 6. 2019, seznamem postupovaných pohledávek, dohodou o úplatě ze dne 18. 6. 2019, potvrzením o úplatě ze dne 21. 6. 2019, oznámením o postoupení ze dne 3. 7. 2019, jakož i podacím archem ze dne 16. 7. 2019, je v řízení prokázáno, že společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalované oznámeno původní věřitelkou.

5. Předžalobní upomínkou ze dne 6. 11. 2020 a podacím lístkem ze dne 9. 11. 2020 bylo dále v řízení dále prokázáno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovanou k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 114 842,18 Kč nejpozději ve lhůtě do 21. 11. 2020 s tím, že jde o dluh z pohledávky vzniklé na základě smlouvy číslo který se dále navyšuje o sjednané úroky a o úroky z prodlení v zákonné výši z dlužných neuhrazené půjčky běžícími ode dne následujícího po sepisu této výzvy až do úplného zaplacení. Žalovaná byla zároveň upozorněna, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou; upomínku zástupce žalobkyně doručoval žalované na adresu dle smlouvy.

6. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo.

7. Na základě takto provedeného dokazování pak soud učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako Smlouva o úvěru číslo se dne 25. 5. 2006 společnost právnická osoba jako předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také tohoto dne skutečně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 72 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky bance vrátit formou pravidelných 50-ti měsíčních splátek ve výši 1 904 Kč, v níž byly zahrnuty i náklady na pojištění ve výši 64 Kč, se splatností první splátky ke dni 24. 6. 2006, celková cena úvěru při řádném splácení měla činit 95 200 Kč, RPSN pak měla být ve výši 12,78 %. Nedílnou součástí předmětné smlouvy byly i obchodní podmínky, v nichž byla dohodnuta možno ze strany banky rozhodnout o okamžitém zesplatnění úvěru v případě porušení povinností ze strany žalované, což banka učinila ke dni 31. 10. 2006, následně došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, přitom nadále žalovaná dluží 71 055 Kč na jistině úvěru, 1 335 Kč na neuhrazených poplatcích, 19 105 Kč na smluvních úrocích kapitalizovaných ke dni 31. 10. 2006 a 2 800 Kč na zákonných úrocích z prodlení kapitalizovaných ke dni 31. 10. 2006.

8. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 504 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.

10. Podle § 544 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda; smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty, nebo stanoven způsob jejího určení.

11. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a lze ji vyhovět. Soud má v prvé řadě za to, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba a žalovanou byla dne 25. 5. 2006 platně uzavřena písemná smlouva o úvěru, dle cit. ustanovení § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, na základě níž vznikla bance povinnost poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 72 000 Kč a žalovaná se naopak zavázala v dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit společně se sjednanými úroky a poplatky, jakož i pojištěním formou sjednaných 50-ti měsíčních splátek ve výši 1 904 Kč se splatností první splátky ke dni 24. 6. 2006, celková cena úvěru při řádném splácení měla činit 95 200 Kč, RPSN pak měla být ve výši 12,78 %. Tato smlouva tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Nedílnou součástí této smlouvy se pak v souladu s dohodou stran staly i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Banka přitom svůj závazek ze smlouvy splnila a dohodnuté finanční prostředky (úvěr) žalované skutečně poskytla, avšak žalovaná svůj závazek ze smlouvy poskytnuté finanční prostředky a smluvené náklady spotřebitelského úvěru žalobkyni hradit v dohodnutých splátkách se stanovenou splatností nesplnila a porušila, přičemž banka využila svého práva a úvěr ke dni 31. 10. 2006 zesplatnila.

12. Právní předchůdkyně žalobkyně – právnická osoba (dříve také právnická osoba) přitom následně uzavřela se společností žalobkyně smlouvu o postoupení celé shora specifikované pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Na základě této smlouvy o postoupení pohledávky proto byla pohledávka vůči žalované se vším příslušenstvím a právy s ní spojenými platně ve smyslu ust. § 524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, převedena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni, jež na základě této právní skutečnosti ve sporu aktivně legitimována, přičemž oznámení o postoupení pohledávek učinila ve vztahu k žalované právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel.

13. Na danou úvěrovou smlouvu je přitom za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru vystupovala v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, která nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, nutno pohlížet i jako na spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ust. § 51a a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a v tomto směru aplikovat i ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem, zejména tedy ust. § 55 odst. 1 a 56 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Ve smyslu §§ 55, 56 jsou zakázána taková ujednání smluv, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle § 56 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, se však toto nevztahuje na smluvní ujednání, které vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění. V projednávané věci soud považuje tuto cenu za uzavření smlouvy za přiměřenou okolnostem daného případu, roční úroková sazba (RPSN) nepřevyšuje běžné RPSN poskytované při úvěrech ze strany bank, v tomto směru soud tedy nemá vůči ceně úvěru žádných námitek.

14. Na základě těchto skutečností a vyslovených právních závěrů proto soud podané žalobě, při vázanosti návrhem, vyhověl a žalovanou zavázal, aby žalobkyni uhradila částku 72 390 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku.

15. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze a nemalé výši dluhu, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalované k tomuto dluhu, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly ani žádným z účastníků ani tvrzeny. Žalovaný dluh navíc vychází ze smlouvy o úvěru, podle níž žalovaná již měla poskytnutou ze strany žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, možnost svůj dluh pravidelně splácet, tuto svou možnost, resp. povinnost, však porušila a po žalobkyni nyní nelze spravedlivě požadovat, aby strpěla opětovnou možnost žalované hradit projednávaný dluh ve splátkách či ve lhůtě delší než zákonné, neboť by se jednalo o neúměrné zvýhodnění zájmů žalované na úkor oprávněného zájmu žalobkyně na řádné a včasné uspokojení dluhu.

16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou úspěch v plném rozsahu, pročež soud zavázal žalovanou zaplatit jí i plnou náhradu nákladů řízení. Tyto celkové náklady řízení tak činí 29 032 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 896 Kč a částku 26 136 Kč za náklady právního zastoupení žalobkyně mající oporu ve vyhl. č. 177/1996 Sb. (tvořené částkou 20 100 Kč jako odměnou dle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. za pět žalobkyní účelně poskytnutých úkonů právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu předžalobní výzvy, sepisu žaloby, sepisu písemného podání ze dne 11. 8. 2021 a účasti u jednání soudu dne 8. 10. 2021 po 4 020 Kč, 1 500 Kč jako pět režijních paušálů po 300 Kč za těchto pět žalobkyni účelně poskytnutých úkonů právní pomoci dle § 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše pak včetně 21% DPH, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalobkyně jako advokát, jež v řízení osvědčil, že je registrovaným plátcem DPH). Žalovaná proto byla zavázána zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 29 032 Kč, a to rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně - vychází z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.