42 C 225/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Solanskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka o zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 49 500 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky ve výši 2 530,41 Kč a úroku ve výši 18,90 % ročně z částky 50 000 Kč od , datum, do , datum, , úroku ve výši 8,50 % ročně z částky 50 000 Kč od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 50 000 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 176,36 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Stát nemá nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému.

1. Předmětem řízení je žalobou uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení částky ve výši 50 000 Kč spolu s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovaným dne , datum, Rámcovou smlouvu č. , hodnota, v souladu s Obchodními podmínkami , právnická osoba, . Na základě Rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne , datum, uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 50 000 Kč. Žalovanému bylo poskytnutí kontokorentu dne , datum, schváleno a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. , č. účtu, . Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti klienta jako spotřebitele.

2. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností ze strany žalovaného přistoupila žalobkyně následně dne , datum, k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 50 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu do zesplatnění ve výši 2 030,41 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne , datum, do dne , datum, . Následně žalovaný neuhradil žádnou další platbu. Zesplatněním se stal závazek splatným v plné výši spolu s příslušenstvím ke dni , datum, . Celkový dluh vyplývající ze smlouvy o poskytnutí kontokorentu ke dni podání žaloby činil na jistině částku 50 000 Kč spolu se smluvním úrokem 18,9 % ročně z částky 50 000 Kč od , datum, do , datum, spolu se smluvním úrokem 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od , datum, do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení z částky 50 000 Kč od , datum, do zaplacení a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 030,41 Kč. Žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu.

3. Opatrovník žalovaného navrhl zamítnutí žaloby s tím, že není tvrzeno, kdy konkrétně byl předmětný úvěr žalovanému poskytnut a na jaký účet, dále nebyla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, když se jedná o polského státního příslušníka, a tudíž bylo na žalobkyni, aby s ohledem na to přikročila k posouzení úvěruschopnosti daleko zodpovědněji. Opatrovník namítal, že doklady žalovaného mohly být zneužity a úvěr čerpán jinou osobou než žalovaným, což dovozoval z rozdílnosti podpisů na dokladech žalovaného a na smlouvách uzavřených s žalobkyní.

4. Jelikož žalovaný je občanem Polské republiky hodnotil soud nejprve otázku mezinárodní příslušnosti soudů České republiky k zahájení řízení ve smyslu Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, (dále jen „nařízení“). Podle čl. 7 odst. 1 písm. a) osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; Podle čl. 7 odst. 1 písm. b)druhá odrážka nařízení pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Jelikož poskytnutí úvěru je službou ve smyslu výše uvedeného ustanovení a úvěr byl žalovanému poskytnut v České republice ve , adresa, , na český bankovní účet a v českých korunách, je tak v souladu s nařízením dána příslušnost, respektive pravomoc soudů České republiky, kdy věcně a místně příslušným je Okresní soud ve , adresa, .

5. Podle čl. 4 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, ze dne 17. června 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) se smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Žalobkyně je českou právnickou osobou se sídlem v České republice, proto na danou věc dopadá české hmotné právo, resp. občanský zákoník.

6. U jednání dne , datum, žalobkyně doplnila tvrzení týkající se zkoumání úvěruhodnosti žalovaného tak, že posouzení provedla na základě informací, které jí žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr. Osobní údaje ověřila žalobkyně proti informacím z dokladů žalovaného. Údaje o žalovaného finanční situaci žalobkyni poskytl sám žalovaný. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výši svého průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 32 000 Kč. Žalobkyně při posuzování příjmu vycházela z tvrzení žalovaného, a to vzhledem k nízké výši poskytovaného úvěru. Žalobkyně posuzovala také informace z interních a externích databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně konkrétně používá úvěrovou zprávu z bankovního registru klientských informací, jenž zahrnuje i údaje z nebankovního registru klientských informací, která odráží nejpřesněji možný obraz úvěrové historie klienta, a to včetně úvěrů již ukončených. V případě žádosti žalovaného o kontokorent si žalobkyně tuto úvěrovou zprávu vyžádala dne , datum, , přičemž žalovaný v bankovním registru klientských informací nebyl nalezen. Žalobkyně dále posuzuje informace z některých společností patřících do skupiny PPF, při každé žádosti provádí dotaz do insolvenčního rejstříku a provádí interní posuzování případné exekuční minulosti žadatele, kdy osobní údaje žadatele porovnává s historickými dotazy soudních exekutorů vznesených v rámci součinnosti dle exekučního řádu. Žalobkyně neměla důvodné pochybnosti schopnosti žalovaného úvěr splácet, a proto mu jej poskytla.

7. U jednání dne , datum, žalobkyně doplnila, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem 500 Kč.

8. Ve věci byly provedeny tyto důkazy:Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, písemnou rámcovou smlouvu č. , hodnota, . Na základě této smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Téhož dne uzavřela žalobkyně s žalovaným dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě – Smlouva o poskytnutí kontokorentu. Nedílnou součástí smlouvy o poskytnutí kontokorentu jsou Podmínky pro poskytnutí kontokorentu. V této smlouvě se úvěrující zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 50 000 Kč. Oproti tomu se žalovaný zavázal splácet úvěr průběžně nejpozději do jednoho ruku od data prvního čerpání. Současně účastníci dohodli úrok ve výši 18,90 % ročně.Žalobkyně seznámila žalovaného s informacemi o spotřebitelském úvěru Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.Žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 50 000 Kč jednorázově dne , datum, výběrem hotovosti z účtu č. , č. účtu, na základě výběrového kódu (přehled čerpání a splácení kontokorentu, výpis z běžného účtu žalovaného, dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě).Žalovaný uhradil žalobkyni dne , datum, 154,05 Kč a dne , datum, 345,95 Kč, kdy tyto platby byly započteny na obchodní úrok, což vyplývá z přehledu čerpání a splácení kontokorentu.Žalobkyně zesplatnila úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě částky ve výši 52 030,41 Kč předžalobní upomínkou ze dne , datum, odeslanou dne , datum, (poštovní podací arch). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do , datum, .Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky také prostřednictví internetového bankovnictví, SMS a emailem, jak vyplývá z přehledů o odeslaných zprávách (č.l. 11-13).Z úvěrové zprávy ze dne , datum, (č.l. 62, 63) soud zjistil, že žalovaný sdělil žalobkyni své identifikační údaje, adresu trvalého pobytu v Polské republice, korespondenční adresu v České republice, tel. č. , tel. číslo, , email a skutečnost, že je zaměstnán s příjmem 32 000 Kč.Z dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě ze dne , datum, soud zjistil, že žalovanému byl k účtu č. , č. účtu, poskytnut kód pro vklad a výběr z bankomatu.Z Návštěv klienta na bankomatech a pobočkách (č.l. 65) soud zjistil, že žalovaný se dne , datum, na pobočce , adresa, dvakrát setkal s bankovní asistentkou a v 15:44 hod. vybral z účtu č. , hodnota, hotovost ve výši 50 000 Kč.Žalovaný při sjednávání úvěru předložil občanský průkaz č. , číslo, a řidičský průkaz č. , číslo, vydaný Polskou republikou (č.l. 66-67).Ze sdělení policejního komisařství v Ustroni ze dne , datum, a ze dne , datum, soud zjistil, že dne , datum, kolem 23:46 hod. v Ustroni spáchali dva obvinění krádež kožené peněženky žalovaného spolu s doklady v podobně občanského průkazu a řidičského průkazu. Peněženka s doklady byla získána zpět. Dne , datum, v 06:21 hod. byla provedena registrace občanského průkazu č. , číslo, a řidičského průkazu č. , hodnota, jako ztracených v důsledku loupežného přepadení. Ke dni , datum, ve 21:34 hod. byl občanský průkaz s ohledem na jeho nalezení vymazán z registru jako hledaný. Řidičský průkaz byl vymazán registru s ohledem na jeho nalezení dne , datum, ve 21: 33 hod. Policejní komisařství není schopno uvést přesné datum, kdy byly uvedené doklady vráceny žalovanému, ale na základě záznamů v policejní informační databázi se domnívají, že tak došlo ke dni , datum, ve večerních hodinách, a to v souladu s datem jejich vymazání z registru v policejních systémech jako dokladů ztracených.Ze sdělení města , adresa, ze dne , datum, a ze dne , datum, bylo zjištěno, že občanský průkaz č. , číslo, byl zneplatněn z důvodu ukončení termínu platnosti ke dni , datum, . Žalovaný nenahlásil ztrátu občanského průkazu.Ze sdělení referátu řidičských průkazů , adresa, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný nikdy na Oboru komunikace nenahlásil ztrátu nebo krádež řidičského průkazu č. , číslo, .Sdělením T-Mobile ČR a.s. ze dne , datum, bylo prokázáno, že tel. č. , tel. číslo, vždy evidováno jako anonymní předplacená SIM karta.

9. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, písemnou rámcovou smlouvu, ve znění dodatků, na základě, které žalobkyně zřídila pro žalovaného běžný účet a poskytla žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 50 000 Kč. Tato částka byla převedena na účet žalovaného dne , datum, a téhož dne žalovaným v hotovosti vybrána z bankomatu žalobkyně. Totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem č. , číslo, a řidičským průkazem č. , číslo, . Žalobkyně měla před poskytnutím úvěru k dispozici identifikační údaje žalovaného, polského státního příslušníka, s trvalým pobytem v Polsku a tvrzení žalovaného, že je zaměstnancem s příjmem 32 000 Kč. Občanský a řidičský průkaz žalovaného byly odcizeny dne , datum, ve 23:46 hodin v Ustroni. Doklady byly získány zpět. Dne , datum, v 06:21 hod. byly občanský průkaz a řidičský průkaz žalovaného registrovány jako ztracené, avšak s ohledem na jejich nalezení byly vymazány z registru dokumentů jako ztracených ke dni , datum, ve 21:33 hod., resp ve 21:34 hod. Žalovaný příslušným státním orgánům nenahlásil ztrátu nebo krádež občanského průkazu ani řidičského průkazu. Žalovaný uhradil žalobkyni dne , datum, částku 154,05 Kč a dne , datum, částku 345,95 Kč.

10. Po právní stránce, soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalovaného podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ,,ZoSÚ“).

11. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

16. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když údaje, sdělené žalovaným, stran jeho příjmů ničím neověřila a výdaje nezkoumala vůbec. Žalobkyně neměla k dispozici ani platební historii žalovaného, neboť běžný účet mu zřídila téhož dne, kdy poskytla úvěr. Lze souhlasit s opatrovníkem žalovaného, že vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je polským státním příslušníkem a nemusí tedy být evidován v žalobkyní zmiňovaných databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta v České republice, měla žalobkyně postupovat daleko pečlivěji, než učinila. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného proto nebylo dle závěru soudu dostatečné a správné a žalobkyně nemohla nedostála svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

17. Soud tedy posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ust. § 87 ZoSÚ, ve spojení s § 580 a § 588 občanského zákoníku. Soud přihlédl k absolutní neplatnosti tohoto právního jednání, aniž by se ho žalovaný dovolal, neboť stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, a to při vědomí smyslu právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru z hlediska ekonomické síly. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

18. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku má žalobkyně s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru právo na vrácení toho, co plnila, tedy vrácení poskytnuté jistiny ve výši 50 000 Kč ponížené o žalovaným provedenou úhradu. Jelikož žalovaný zaplatil žalobkyni celkem 500 Kč, zavázal jej soud k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 49 500 Kč, a to dle ust. § 2993 občanského zákoníku bez potřeby formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

19. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení a dalšího příslušenství, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSoÚ, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 160. Jelikož žalovaný dle tvrzení žalobkyně a předloženého přehledu čerpání a splácení kontokorentu uhradil jen částku 154,05 Kč dne , datum, a 345,95 Kč dne , datum, a dosud nic dalšího neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru, nevznikl žalobkyni ani nárok na úhradu smluveného úroku. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

20. K námitce opatrovníka žalovaného, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalovanému byly osobní doklady po odcizení dne , datum, vráceny, a že na úvěrové smlouvě a osobních dokladech žalovaného jsou rozdílné podpisy, soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že doklady, odcizené žalovanému dne , datum, ve večerních hodinách, byly žalovanému vráceny zpět. Ve sdělení policejního komisařství v Ustroni (č.l. 95) je uvedeno, že peněženka s doklady byly získána zpět a následně, s ohledem na jejich nalezení, byly doklady žalovaného byly vyřazeny z evidence jako hledané ke dni , datum, . Z logiky věci nelze přijmout jiný závěr, než že doklady byly žalovanému vráceny dne , datum, . Nelze přehlédnout, že k uzavření smlouvy o úvěru došlo až téměř tři roky po incidentu s doklady a žalovaný v době od , datum, nenahlásil ztrátu, ani krádež osobních dokladů, nepožádal o nové. Okresní soud nemá pochybnosti o tom, že úvěrovou smlouvu uzavřel s žalobkyní právě žalovaný, když jeho totožnost byla ověřena dvěma doklady totožnosti. Stejně tak bylo prokázáno, že úvěr ve výši 50 000 Kč byl poskytnut na běžný účet žalovaného č. , č. účtu, a vybrán žalovaným pomocí kódu pro vklad a výběr z bankomatu žalobkyně dne , datum, .

21. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Z požadovaných částek a obsahu výroků I. a II. vyplývá, že žalobkyně byla ve sporu úspěšná z 95 % a žalovaný z 5 %. Žalovaný je tak povinen hradit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 90 %. Jedná se o zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, částku 2 297,40 Kč jako náhradu cestovného zmocněnkyně žalobkyně k jednání na cestě z , adresa, a zpět při ujetí celkem 332 km osobním motorovým vozidlem zn. Škoda Octavia, RZ , SPZ, , při kombinované spotřebě 3,9 l motorové nafty na 100 km dle technického průkazu vozidla, a vyhláškové ceně nafty 44,10 Kč/1 litr, a při sazbě základní náhrady 5,20 Kč za 1 km jízdy dle vyhl. č. 467/2022 Sb., a částku 343 Kč jako náhradu cestovného zástupce žalobkyně k jednání soudu na cestě z , adresa, a zpět při ujetí celkem 46 km osobním motorovým vozidlem zn. Mercedes Benz M1, RZ , SPZ, , při kombinované spotřebě 4,8 l motorové nafty na 100 km dle technického průkazu vozidla, a vyhláškové ceně nafty 38,70 Kč/1 litr, a při sazbě základní náhrady 5,60 Kč za 1 km jízdy dle vyhl. č. 398/2023. Celkem činí náklady řízení 4 640,40 Kč z toho 90 % představuje 4 176,36 Kč.

22. Státu nebyla vůči procesně neúspěšnému žalovanému náhrada nákladů přiznána podle ust. § 149 odst. 2 o.s.ř., neboť jde o náklady opatrovníka, který byl žalovanému ustanoven jako osobě neznámého pobytu podle ust. § 29 odst. 3 o.s.ř. a o náklady na překlad listin, navržených k důkazu právě ustanoveným opatrovníkem žalovaného, přičemž žalovaný má podle ust. § 18 o.s.ř. právo jednat ve své mateřštině.