42 C 229/2019

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro: vypořádání společného jmění manželů

I. Řízení v části, aby v rámci vypořádání zaniklého společného jmění účastníků byla vypořádána částka 331 925 Kč jako vnos žalobce, se zastavuje.

II. Určuje se, že z věcí, které měli žalobce a žalovaná ve společném jmění manželů, které zaniklo rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 24.8.2016, o rozvodu jejich manželství, připadají do výlučného vlastnictví <b>žalobce</b> nemovitosti zapsané na listu vlastnictví [číslo] u [stát. instituce], [katastrální pracoviště], pro [územní celek], [katastrální uzemí], a to parcela [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba rodinného domu [adresa], parcela [číslo] zahrada, a parcela [číslo] orná půda, v celkové částce 4 800 000 Kč, <b>tedy majetek v hodnotě celkem 4 800 000 Kč.</b>

III. Žalované se přikazuje pohledávka společného jmění účastníků vůči [právnická osoba], [IČO], z titulu smlouvy o stavebním spoření [číslo] ke dni 3.1.2020 ve výši 67 590,08 Kč s příslušenstvím a se všemi právy a závazky z této smlouvy vyplývajícími.

IV. Žalované se přikazuje pohledávka společného jmění účastníků vůči [právnická osoba], [IČO], z titulu smlouvy o investičním účtu [číslo] ke dni 22.9.2020 ve výši 1 472,97 Kč s příslušenstvím a se všemi právy a závazky z této smlouvy vyplývajícími.

V. Žalobci se přikazuje závazek společného jmění účastníků vůči [označení instituce] [anonymizována tři slova], [IČO], z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 16.5.2008, ke dni 8.9.2020 v hodnotě 118 426,40 Kč s příslušenstvím a se všemi právy a závazky z této smlouvy vyplývajícími.

VI. Žaloba v části, aby bylo určeno, že součástí společného jmění účastníků byla pohledávka za [právnická osoba], [IČO], z titulu smlouvy [číslo] se zamítá.

VII. Žalobce je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu částku 1 059 271,50 Kč do tří měsíců po právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou došlou soudu dne 13. 8. 2019 domáhal vypořádání společného jmění manželů (dále i jen SJM) – účastníků, s tím, že jejich manželství, které bylo uzavřeno dne [datum], bylo rozvedeno rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j.10 [spisová značka], který nabyl právní moci dne 24. 8. 2016. Předmětem vypořádání SJM účastníků učinil jednak nemovitosti zapsané na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, [katastrální pracoviště], pro [územní celek], [katastrální uzemí], a to parcelu [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba rodinného domu [adresa], parcelu [číslo] zahrada, a parcelu [číslo] orná půda, s tím, že tato by měla být přikázána do jeho výlučného vlastnictví, když od rozpadu společné domácnosti je to právě on, kdo předmětnou nemovitost užívá a hradí veškeré náklady spojené s ní, včetně nákladů na opravy, zatímco žalovaná s dětmi účastníků nemovitost od svého odchodu ze společné domácnosti neužívá, navíc má zájem o to, aby nemovitost připadla do jeho vlastnictví a díky vnosům pocházejícím z darů jeho rodičů a z jeho výlučného majetku to byl právě on, kdo se převážně zasloužil o výstavbu předmětného domu. Dále předmětem vypořádání žalobce učinil vnosy ze svého výlučného majetku, konkrétně na stavu rodinného domu, a to jednak částku 89 000 Kč, kterou žalobce nabyl z prodeje garáže, jenž byla v jeho výlučném vlastnictví (když byla nabyta na základě kupní smlouvy ze dne 3. 6. 1996), částku 1 350 000 Kč, která byla výlučně žalobci darována na výstavbu rodinného domu rodiči žalobce darovací smlouvou ze dne 6. 8. 2007, přičemž danou částku rodiče žalobce získali z kupní ceny, kterou utržili za prodej jejich bytu, a konečně částku 120 000 Kč, která byla opět výlučně žalobci darována jeho rodiči a kterou tito získali z kupní ceny ve výši 180 000 Kč z prodeje svých pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí] na základě kupní smlouvy ze dne 26. 2. 2007. Celková hodnota vnosů ze strany žalobce tak činila 1 559 000 Kč, tato částka byla vynaložena do stavby rodinného domu účastníků a žalobce současně uplatnil navýšení vynaložených vnosů podle toho, jak se zvýšila od r. 2007 do r. 2016 cena předmětných nemovitostí, kdy má za to, že hodnota vnosů činila ke dni právní moci rozvodu manželství účastníků částku 2 238 882 Kč. Dále žalobce učinil předmětem vypořádání [značka automobilu] [anonymizována tři slova], [VIN kód], který žalobce dne 23. 10. 2017 prodal na základě kupní smlouvy za částku 9 000 Kč, nicméně na nabytí tohoto osobního vozidla rovněž vynaložil peněžní prostředky ze svého výlučného majetku v celkové výši 284 581 Kč, kdy tuto částku původně v žalobě uplatnil rovněž jako jeho vnos do společného jmění manželů. Předmětem vypořádání SJM účastníků pak podle žalobce dále byla pohledávka vůči [právnická osoba] z titulu smlouvy o životním pojištění, kterou uzavřela žalovaná za trvání manželství, dále pohledávka vůči [právnická osoba] z titulu smlouvy o stavebním spoření, kterou rovněž za trvání manželství účastníků uzavřela žalovaná, pohledávka u [právnická osoba] nebo [právnická osoba], když u některých z těchto společností žalovaná měla určitý finanční produkt. Podle žalobce pak součástí společného jmění jsou i závazky, a to závazek z titulu úvěrové smlouvy [číslo] u [označení instituce] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] u [právnická osoba]

2. V podání ze dne 6. 11. 2019 dále žalobce doplnil, že nadále trvá, i přes stanovisko žalované, že nemovitosti by měly být přikázány do jeho výlučného vlastnictví, když kromě důvodů uvedených v žalobě je to výlučně žalobce, kdo od rozpadu společné domácnosti v předmětné nemovitosti bydlí a fakticky ji užívá, z tohoto důvodu také výlučně žalobce hradí náklady spojené s tímto domem a jeho nutné opravy. Žalovaná s dětmi účastníků neužívá předmětnou nemovitost již od 1.5.2015, pokud žalovaná argumentuje tím, že ji měl žalobce fyzicky napadat, pak žalobce toto popírá a naopak tvrdí, že to byla právě žalovaná, která zapříčinila rozvrat a následný rozvod manželství, když navázala během trvání manželství vztah s jiným mužem. Dále poukázal na to, že jeho zájem o nabytí nemovitosti je na rozdíl od zájmu žalobkyně trvalý, kdy žalovaná zpočátku navrhovala, aby nemovitost připadla právě žalobci, a až v průběhu jednání o vypořádání majetku své stanovisko změnila. Pokud jde o tvrzení žalované, že s bratrem žalované byla fakticky uzavřena darovací smlouva, pak toto žalobce rozporuje, kupní cena plynoucí z kupní smlouvy ze dne 21. 2. 2007 byla mezi účastníky řádně sjednána v souladu s vůlí stran a námitka žalované tak nemá žádnou relevanci. Žalobce rovněž popřel existenci vnosů tvrzených žalovanou i tvrzení žalované ohledně vnosů žalobce, navíc poukázal na to, že v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1671/2014, lze investici z výlučného majetku do majetku společného v řízení o vypořádání společného jmění manželů vypořádat jen tehdy, učinil-li ji některý z účastníků řízení předmětem řízení ve lhůtě tří let od zániku společného jmění manželů. Totéž platí i ve vztahu k žalovanou tvrzeným investičním produktům a smlouvám uzavřeným na jméno žalobce. Lhůta k učinění vnosů předmětem řízení v daném konkrétním případě uplynula dnem 24. 8. 2019, avšak žalobkyně učinila vnosy předmětem vypořádání až vyjádřením ze dne 14. 10. 2019. I pokud žalobce užíval vozidlo [typ vozidla] [jméno] mimo jiné k podnikání, uvedené tvrzení nic nemění na tom, že toto vozidlo bylo součástí SJM a tudíž má dojít k jeho vypořádání v tomto řízení.

3. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k žalobě ze dne 14. 10. 2019 uvedla, že pokud jde o rozsah majetku, který byl vymezen k vypořádání žalobcem, pak předmětné nemovitosti navrhuje přikázat do svého výlučného vlastnictví, a to zejména z toho důvodu, že společnou domácnost účastníků byla nucena opustit pro opakované slovní a fyzické napadení její osoby ze strany žalobce v závěru společného soužití účastníků, navíc žalobkyně má k předmětnému místu citovou vazbu, když žalovaná zde vyrůstala a v okolí bydlí nadále její příbuzní; předmětný pozemek pro stavu rodinného domu přitom účastníci nabyli kupní smlouvou ze dne 21. 2. 2007 od bratra žalované za částku 39 000 Kč, která však jako kupní cena nebyla ve skutečnosti nikdy uhrazena a ani neodpovídala tržní ceně, když ve skutečnosti se jednalo o vypořádání majetkových záležitostí mezi ní a bratrem, který do svého výlučného vlastnictví obdržel nemalý nemovitý majetek coby dědictví po babičce. Fakticky tak šlo o darovací smlouvu ze strany bratra žalované, kdy obdarovanou byla osobně žalovaná, což lze vyhodnotit i z obsahu současně uzavírané„ Dohody o vzniku závazku k nemovitostem ze dne 21. 2. 2007“. Navíc žalovaná v průběhu výstavby rodinného domu účastníků obdržela od svého bratra [jméno] [příjmení] v hotovosti celkem částku 250 000 Kč, kterou investovala do stavby. K tvrzeným vnosům do nemovitosti ze strany žalobce pak žalovaná uvedla, že s jistotou ví, že žalobce od svých rodičů obdržel částku 1 050 000 Kč, nicméně jen z jeho vnosů nemohla být stavba realizována, když do července 2008 bylo proinvestováno celkem 3 150 000 Kč a tato částka nebyla zdaleka konečná. Žalovaná je přitom přesvědčena, že zbylou část prostředků na stavbu domu zajistila ona, a to částečně z prostředků, které ušetřila před trvání manželství (částka 280 000 Kč), částečně z daru od svého bratra (výše zmíněných 250 000 Kč) a dále z daru ve výši 400 000 Kč, který postupně obdržela od svých rodičů. Pokud jde o vnos žalobce na pořízení osobního vozidla [typ vozidla] [jméno], s tímto žalovaná vůbec nesouhlasila, když předmětné vozidlo po značnou část trvání manželství žalobce užíval pro potřebu svého podnikání, až v r. 2008, kdy žalobce získal služební vozidlo, zůstal [označení vozidla] pro potřeby rodiny. Žalobcem tvrzená smlouva o životním pojištění byla ukončena již v r. 2014, pokud jde o další finanční produkty, jejichž vypořádání žalobce navrhoval, pak zcela identické produkty byly uzavírány i ve prospěch žalobce a rovněž ony by měly být vypořádány. Dále žalovaná navrhla k vypořádání blíže neoznačené investiční produkty pořízené na jméno žalobce, když tento byl dlouhodobě spolupracujícím subjektem ve finanční [právnická osoba] [anonymizováno].

4. U přípravného jednání konaného dne 16. 12. 2019 vzal žalobce žalobu zpět v části týkající se částky 284 581 Kč jako vnosu ze svého výlučného majetku, který investoval do nabytí osobního vozidla [označení vozidla] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova], [VIN kód], dále pak v podání ze dne 14. 1. 2020 omezil svůj žalobní návrh o dalších 47 344 Kč představujících jeho vnos do stavby rodinného domu účastníků. Veden těmito důvody proto soud ve výroku I. rozsudku zastavil řízení ve smyslu § 96 odst. 1, 2, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), když žalovaná s tímto částečným zpětvzetím žaloby souhlasila.

5. Po provedeném řízení a dokazování, s přihlédnutím k do jisté míry nesporným tvrzením účastníků, má soud za prokázány následující skutečnosti, které následně právně vyhodnotil: Rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 24. 8. 2016, bylo v řízení prokázáno, že manželství účastníků, uzavřené dne [datum] před [označení úřadu] [anonymizováno] ve [obec], bylo pravomocně rozvedeno dne 24. 8. 2016, přičemž příčiny rozvratu jejich manželství byly shledány na straně obou manželů v jejich rozdílných postojích a názorech na životní styl, trávení volného času a vedení domácnosti, které se projevily až v manželství.

6. Účastníci učinili nesporným, že v průběhu manželství nabyli nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí] u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, [katastrální pracoviště] [obec]. Podle žalobce přitom pozemky byly nabyty kupní smlouvou ze dne 21. 2. 2007 a kupní cena za tyto pozemky byla uhrazena ze společných prostředků účastníků v hotovosti při podpisu kupní smlouvy, jak vyplývá i z jejího samotného textu; nerozporoval, že téhož dne byla mezi účastníky a p. [příjmení], bratrem žalované, uzavřena Dohoda o vzniku závazku k nemovitostem, jejím smyslem bylo zřízení předkupního práva k předmětným nemovitostem ve prospěch p. [jméno] [příjmení], přičemž i z této dohody jednoznačně vyplývá, že nemovitosti byly převedeny kupní smlouvou. Výše kupní ceny byla stanovena zcela v rámci svobodné vůle stran, když navíc se jednalo o převod v rámci rodiny. Pozemky byly jako součást SJM účastníků evidovány i v katastru nemovitostí a je tedy zřejmé, že vůle obou účastníků byla nabýt tyto pozemky právě do jejich SJM. Žalovaná pak namítala, že pozemky byly nabyty kupní smlouvou uzavřenou mezi účastníky jako manželi a p. [jméno] [příjmení] jen formálně, ve skutečnosti tato smlouva byla jen fiktivním úkonem a šlo o formu vypořádání mezi sourozenci, tj. žalovanou a jejím bratrem a tudíž má žalovaná za to, že předmětné nemovitosti nejsou součástí společného jmění účastníků, ale jsou výlučným vlastnictvím žalované, která je obdržela od svého bratra darem, když navíc ani k uhrazení kupní ceny podle smlouvy ze dne 21. 2. 2007 ve výši 39 000 Kč nikdy nedošlo. V tomto směru soud doplnil dokazování jednak výpisem z listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí], z něhož vyplynulo, že jak pozemky parc. [číslo] tak rodinný dům [adresa], který je součástí pozemku parc. [číslo] jsou vedeny jako součástí společného jmění účastníku, přitom pozemky byly do společného jmění nabyty na základě kupní smlouvy ze dne 21. 2. 2007 s právními účinky vkladu práva ke dni 21. 2. 2007 a rodinný dům prohlášením vlastníka pozemku – stavby ze dne 2. 1. 2008, jednak listinami označenými jako kupní smlouva o převodu nemovitostí ze dne 21. 2. 2007 a Dohoda o vzniku závazku k nemovitostem ze dne 21. 2. 2007, z nichž vyplývá, že byly uzavřeny mezi účastníky jako manželi, kupujícími a povinnými, a [jméno] [příjmení], bratrem žalované, jako prodávajícím a oprávněným, kdy nejprve prodávající převedl danou kupní smlouvou pozemky parc. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí], na kupující za dohodnutou celkovou kupní cenu ve výši 36 000 Kč, která měla být podle listiny zaplacena kupujícími v hotovosti při podpisu předmětné smlouvy, následně se kupující jako noví nabyvatelé předmětných pozemků měli zavázat, že tyto pozemky neprodají třetí osobě a pro případ prodeje měli zřídit oprávněnému [jméno] [příjmení] na dobu určitou, tj. do 31. 12. 2057, předkupní právo na koupi dotčených pozemků s tím, že tento závazek účastníků nemá charakter věcného práva, jde toliko o jejich osobní závazek. Dále soud v tomto směru doplnil dokazování výslechem svědka [jméno] [příjmení], který mimo jiné uvedl, že když se účastníci rozhodli spolu žít, oslovili jej, jestli by jim nedaroval nemovitosti, které dostal od své babičky, s tímto nesouhlasil, ale řekl jim, že babičce slíbil, že pokud se žalovaná rozhodne stavět dům, daruje jí kus pozemku na výstavbu; následně se účastníci rozhodli stavět, svědek chtěl žalované darovat kus pozemku, ale ze strany žalobce tehdy vyvstal problém, proč by měl být pozemek darován jen žalované; řešilo se to i s rodiči žalobce, nakonec žalobce přišel s tím, že by byl problém se získáním úvěru, pokud by pozemky byly ve vlastnictví jen žalované, proto ze strany svědka došlo k ústupku tak, že pozemky fiktivně prodal oběma účastníkům formou kupní smlouvy, ale současně měla platit jejich ústní dohoda o tom, že ve skutečnosti pozemky budou ve výlučném vlastnictví žalované; svědek dále uvedl, že si byl vědom toho, jakým způsobem se v té době nabývaly nemovitosti, a že jako vlastníci v katastru nemovitostí byli vedeni oba účastníci; konečně připustil, že žalovaná kupní smlouvu podepsala, byla si všeho vědoma, nezbývalo jí nic jiného než s tímto souhlasit, protože chtěla s žalovaným stavět dům; podle svědka přitom k úhradě kupní ceny nikdy nedošlo, protože měl od počátku v úmyslu nemovitosti darovat své sestře. Všechny tyto důkazy přitom soud vyhodnotil jako věrohodné, nicméně bez významného vlivu na právní posouzení, zda předmětné nemovitosti skutečně patří do společného jmění účastníků či nikoliv. Na základě výsledků provedeného dokazování pak soud dospěl k závěru, že předmětné pozemky se staly součástí společného jmění manželů na základě písemně uzavřené kupní smlouvy ze dne 21. 2. 2007, vzhledem k tomu, že se jednalo o nabytí nemovitostí, nebylo možno platně nabýt pozemky na základě jakéhokoli jiného právního jednání uzavřeného toliko v ústní formě. V tomto směru tedy není možno aplikovat § 41a odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, o zastřeném právním jednání, neboť nebyly naplněny náležitosti tohoto zákonného ustanovení. Předpokladem platnosti zastřeného právního jednání totiž bylo splnění všech jeho náležitostí, které zákon vyžaduje, a bylo platné jen za kumulativního splnění dvou podmínek: tedy, že vyjadřovalo pravou vůli jednotlivých jednajících (kdy ve vztahu k žalobci je v řízení dána absence existence právě takové vůle) a byly splněny všechny zákonem vyžadované předpoklady jeho platnosti, tedy musela být naplněna i forma, pakliže ji právní předpis pro právní jednání požaduje. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 4. 9. 2002, sp.zn. 22 Cdo 101/200, přitom jednoznačně dovodil, že v případě, kdy strany uzavřely simulovanou písemnou kupní smlouvu ohledně nemovitosti, kterou chtěly zastřít darování této nemovitosti, není darovací smlouva platná, pokud nebyla uzavřena písemně a z jejího znění není zřejmé, že šlo o darování. Účastníci dále učinili nesporným, že stavba domu [adresa] probíhala v letech 2007 - 2008, účastníci se do domu stěhovali v zimě 2008, předmětné nemovitosti se ke dni právní moci rozvodu nacházely v takovém stavu, jak byl zjištěn znalcem [jméno] [příjmení] v posudku předloženém žalobcem a vyhotoveném dne 9. 11. 2015, když od tohoto data ke dni právní moci rozvodu na nemovitostech nedošlo k žádné zásadní změně. Spornou mezi stranami zůstala cena předmětných nemovitostí, pročež soud nechal ke zjištění tzv. obvyklé ceny vypracovat znalecký posudek z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, [číslo] ze dne 19. 6. 2020, znalkyní [titul] [celé jméno znalkyně], z jehož obsahu vzal za své, že pro stanovení tržní ceny nemovitostí byla v daném případě použita metoda srovnávací na základě podlahové plochy, kdy byly z užitné plochy vyjmuta plocha garáže a vliv garáže na cenu byl zohledněn koeficientem; tato metoda byla použita i proto, že stanovení obvyklé ceny porovnáním je v definici obvyklé ceny podle zákona; znalkyně přitom vycházela z toho, že daná nemovitost se nachází v místní části [část obce] v obci [obec], je přístupná po silnici [obec] – [obec], přitom z této silnici vede účelová komunikace, která vede částečně po pozemku parc. [číslo] v soukromém vlastnictví a přístup přes tento pozemek není ošetřen věcným břemenem; autobusová zastávka se nachází ve vzdálenosti cca 200 m, střed [územní celek] leží ve vzdálenosti cca 3,5 km, občanská vybavenost je dostupnější v obci [obec] ve vzdálenosti cca 2,4 km, v obci se nachází mateřská i základní škola, jedná se o turistickou obec; negativem je u umístění nemovitosti hluk z komunikace D 48, která je ve vzdálenosti 175 m vzdušnou čarou; rodinný dům je přitom tvořen jednou bytovou jednotkou, je typu bungalov, je nepodsklepený, přízemní se sedlovou střechou, bez podkroví, obsahuje dvojgaráž, technickou místnost, chodbu, WC, koupelnu, obývací pokoj s kuchyní a jídelnou, pracovnu, komoru, spíž a 3 pokoje, příslušenství tvoří zastřešená terasa, zpevněné plochy, přípojka vody, elektro, plynu, kanalizace, ČOV, vsak dešťové vody; základy jsou z betonových pásů s hydroizolacemi, konstrukce je zděná, obvodový plášť je zateplen deskami z pěnového polystyrenu, zastřešení je sedlovým krovem s valbami a taškovou krytinou, klempířské prvky jsou úplné, nadstandardní – měděné, vnitřní omítky jsou vápenné štukové, hladké, vnější povrchy jsou z hladké stěrky, keramické obklady jsou v kuchyni, koupelně a na WC, dveře jsou hladké plné laminované s obložkovými zárubněmi, vrata garáže jsou sekční na dálkové ovládání, okna jsou plastová s dvojsklem a žaluziemi, podlahy jsou s keramickou dlažbou a laminátové skládané, stropy jsou s rovným podhledem, v kuchyni je digestoř a plynový sporák s troubou, koupelna je vybavena sprchovým koutem, rohovou vanou a umývadlem, vytápění je ústřední s plynovým kotlem, plechovými radiátory, částečně podlahové (v koupelně), stavba byla dokončena v r. 2008, nevykazuje žádné zjevné závady a její stav je výborný; porovnávací metodou s jinými obdobnými nemovitostmi pak znalkyně dospěla k závěru, že obvyklá cena těchto nemovitostí činí 4 800 000 Kč, kdy jako silné stránky nemovitosti zohlednila, že jde o větší rodinný dům 5+kk s dvojgaráží a zastřešenou terasou s dispozicí vhodnou pro větší rodinu, který je v dobrém technickém stavu a z pozemků je hezký výhled, mezi slabé stránky patří to, že nemovitosti nejsou napojeny na kanalizaci, ale vlastní ČOV, je vykazován hluk od dálnice, část přístupového pozemku k nemovitosti z obecní komunikace je v soukromém vlastnictví a přístup po tomto pozemku není ošetřen věcným břemenem, přitom ve směru výhledu v sousedství je podle územního plánu možná průmyslová výstavba. Se závěry tohoto posudku přitom strany sporu souhlasily a netrvaly na osobním výslechu znalkyně u jednání soudu. Pokud soud v rámci obvyklé ceny nemovitostí nezohlednil žalobcem tvrzené zatížení nemovitosti osobním závazkem účastníků vůči bratrovi žalované, jak bylo v řízení žalobcem namítáno, pak takto postupoval zejména z toho důvodu, že jde právě toliko o osobní závazek účastníků, který nemůže zavazovat žádné pozdější nabyvatele předmětné nemovitosti, pročež tak nemůže mít žádný vliv na cenu nemovitosti, za jakou by byla nemovitost případně prodána. Veden všemi těmito důvody pak soud v daném řízení vycházel z toho, že všechny nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] pro [územní celek], k.ú. [část obce] byly ke dni právní moci rozvodu součástí společného jmění účastníků a jejich zůstatková cena činila 4 800 000 Kč.

7. Pokud jde o další položku k vypořádání, a to vnosy žalobce do SJM v celkové výši 1 559 000 Kč do stavby rodinného domu [adresa], pak podle žalobce byl tento dům vybudován jednak z těchto vnosů, jednak z úvěru ze stavebního spoření a překlenovacího úvěru ze stavebního spoření vedeného na žalovanou u [právnická osoba] a dále z úvěru ze [označení instituce] [anonymizována tři slova]. Existenci vnosů žalobce doložil listinou označenou jako Darovací smlouva ze dne 6. 8. 2007, která byla uzavřena mezi rodiči žalobce [jméno] a [jméno] [příjmení] jako dárci a žalobcem jako obdarovaným, na jejímž základě byla výlučně žalobci darována částka 1 350 000 Kč, kdy částka 300 000 Kč mu byla rodiči předána v hotovosti v den podpisu smlouvy a částka 1 050 000 Kč byla převedena na účet žalobce. Dalších 120 000 Kč pak bylo opět výlučně žalobci darováno jeho rodiči bez uzavření písemné darovací smlouvy, když se jednalo o finanční prostředky, které tito získali z kupní ceny v původní výši 180 000 Kč z prodeje svých pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí] na základě kupní smlouvy ze dne 26. 2. 2007, kterou žalobce rovněž v řízení předložil k důkazu. Konečně částka 89 000 Kč byla podle žalobce použita na stavbu domu z jeho výlučných prostředků, které získal z prodeje garáže, nabyté do jeho výlučného vlastnictví kupní smlouvou ze dne 3. 6. 1996, a kterou prodal kupní smlouvou ze dne 21. 3. 2007, kdy tato byla v řízení čtena k důkazu. Žalovaná k tomuto toliko namítla, že netušila, že mezi žalobcem a jeho rodiči byla uzavírána jakákoliv darovací smlouva, avšak tvrzení žalobce není schopna jakkoli vyvrátit, byť ústně bylo mezi účastníky a rodiči žalobce deklarováno něco úplně jiného. Účastníci tak učinili v řízení nesporným, že částka 1 050 000 Kč byla vnosem žalobce do stavby rodinného domu účastníků, že dalším jeho vnosem byla částka 120 000 Kč, které obdržel opět darem od svých rodičů, a dále, že žalobce použil na stavbu domu částku 89 000 Kč, kterou získal z prodeje garáže ve svém výlučném vlastnictví. Sporným zůstala toliko částka 300 000 Kč, která měla být žalobci darována jeho rodiči, jak je popsáno shora, k tomuto žalobce doplnil, že z této částky dne 13. 8. 2007 použil částku 62 672 Kč v hotovosti na úhradu daňového dokladu [číslo] [právnická osoba], za "Výrobu, dopravu automixem, uložení betonové směsi automixem", dne 24. 8. 2007 použil částku 93 329 Kč v hotovosti na úhradu daňového dokladu [číslo] [právnická osoba], za "Výrobu, dopravu automixem, uložení betonové směsi automixem", dne 29. 8. 2007 použil částku 8 371 Kč v hotovosti na úhradu daňového dokladu [číslo] podnikateli [jméno] [příjmení], za„ Unimalt, tř. 14 pojivo pro omítání, zdění 40 kg, 35 ks/pal, červený“, dne 1. 9. 2007 použil částku 9 726 Kč v hotovosti na úhradu daňového dokladu [číslo] podnikateli [jméno] [příjmení], za„ Lepenka BITAGIT V60 S35 10m2, 15 ks/pal, Cement 32,5 R, 25 kg, 56 ks/pal (Hranice), Penetral ALP 9 kg“, dne 1. 9. 2007 použil částku 1 524 Kč v hotovosti na úhradu daňového dokladu [číslo] podnikateli [jméno] [příjmení], za„ Penetral ALP 9 kg, Paleta EUR, Paleta obyčejná 120x80, Naběračka s dřev. rukojetí prům. 185, Naběračka tulej prům .210, Násada na lopatu vidle 130cm, Vědro plast 20l, Nádoba obdélníková 65l plast“, dne 13. 9. 2007 použil částku 5 117 Kč v hotovosti na úhradu daňového dokladu [číslo] [právnická osoba], za [webová adresa] I160 S235JRG2“, dne 21. 9. 2007 použil částku 1 440 Kč v hotovosti na úhradu daňového dokladu [číslo] podnikateli [jméno] [příjmení], za„ Cement 32,5 R 25 kg 56 ks/pal (Hranice)“, dne 21. 9. 2007 použil částku 1 012 Kč v hotovosti na úhradu daňového dokladu [číslo] [právnická osoba], za„ Ocel kruh. pr.10, 10505 žebr.“, dne 22. 10. 2007 použil částku 2 975 Kč v hotovosti na úhradu faktury [číslo] 2007 podnikatelky [jméno] [příjmení], za„ Geometrický plán na vyznačení budovy – k.ú. [část obce]“, dne 14. 11. 2007 použil částku 40 000 Kč v hotovosti na úhradu zálohy dle Objednávky garážových vrat – Smlouvy o dílo a faktury [číslo] podnikateli [jméno] [příjmení], dne 28. 1. 2008 použil částku 26 490 Kč v hotovosti na úhradu daňového dokladu [číslo] podnikateli [jméno] [příjmení], za„ Doplatek dle Smlouvy o dílo – dodávka garážových vrat včetně montáže. K těmto svým tvrzením pak v řízení doložil jednotlivé listinné důkazy v podobě výše specifikovaných dokladů v celkové částce 252 656 Kč, k jejichž pravosti a věrohodnosti žádná z procesních stran nevznesla žádné námitky, pročež je soud považoval za věrohodné, přičemž s ohledem na to, že tyto doklady nepokryly celou tvrzenou částku 300 000 Kč, nadále se žalobce rozhodl uplatňovat pouze skutečně prokázané vnosy ve výši 252 656 Kč, takže celková částka jeho vnosů do nemovitostí ve společném jmění účastníků činila 1 511 656 Kč. Žalobce pak přitom v souladu s § s ustanovením § 742 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občasného zákoníku, uplatnil tzv. amortizaci takto vynaložených výlučných peněžních prostředků na společný majetek, kdy mezi stranami došlo ke shodě, že tyto vnosy mají být navýšeny způsobem, jak učinil žalobce v rámci svých žalobních tvrzení že tedy ve vztahu k vnosům ve výši 1 511 656 Kč došlo k navýšení těchto vnosů na částku 2 170 891 Kč (když původně žalobce z vnosů ve výši 1 559 000 Kč požadoval navýšení na částku 2 238 882 Kč, tedy o 43,61%, pak z částky 1 511 656 Kč činí navýšení při stejném způsobu výpočtu právě 2 170 891 Kč).

8. Další položkou k vypořádání pak byl dle žaloby [značka automobilu] [anonymizována tři slova], [VIN kód], přitom strany sporu učinily u přípravného jednání konaného dne 16. 12. 2019 nesporným, že předmětné vozidlo bylo ke dni právní moci rozvodu součástí SJM účastníků, vozidlo již bylo značně opotřebované s ohledem na dobu jeho pořízení, pročež jeho zůstatková hodnota podle jeho stavu ke dni právní moci rozvodu manželství účastníků činila 15 000 Kč, kterou je nutno zohlednit při celkovém vypořádání SJM účastníků. Žalobce pak v řízení prokázal kupní smlouvou ze dne 23. 10. 2017, že předmětné vozidlo po rozvodu manželství účastníků prodal [jméno] [příjmení] za částku 9 000 Kč, takže ke dni rozhodování soudu již toto vozidlo nepatří do zaniklého SJM účastníků a nelze o něm rozhodovat ve výrokové části tohoto rozsudku.

9. Předmětem projednání se pak dle žaloby stala i pohledávka SJM vyplývající ze smlouvy o životním pojištění [název pojištění] [číslo] která byla uzavřena s počátkem pojištění ode dne 1. 12. 2003 mezi žalovanou a [právnická osoba]. V řízení přitom bylo jednoznačně prokázáno zprávou [právnická osoba] ze dne 6. 1. 2020, že předmětná smlouva byla ukončena k datu 1. 9. 2014 a odbytné ve výši 32 171 Kč bylo vyplacena na bankovní účet č. [bankovní účet]. Z tohoto pohledu je tedy zřejmé, že předmětná pohledávka sice byla původně součástí SJM účastníků, nicméně byla účastníkům vyplacena ještě za trvání manželství, resp. ještě dokonce v době, kdy účastníci žili ve společné domácnosti, takže ke dni právní moci rozvodu již neexistovala, soud proto o ní nerozhodoval a ani ji nezohlednil při celkové vypořádání, neboť vycházel z premise, že tato již byla spotřebována oběma účastníky, když v tomto směru nebylo ani ničeho jiného tvrzeno.

10. Dalším žalobcem uplatněným nárokem pak byly pohledávky SJM vyplývající ze smluv o stavebním spoření, které měly být za trvání manželství uzavřeny mezi [právnická osoba] a žalovanou. Žalovaná připustila, že postupem doby uzavřela více smluv o stavebním spoření, nic bližšího k tomuto neuvedla. S ohledem na tzv. informační deficit žalobce jako strany zatížené břemenem důkazním (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 883/2010, 22 Cdo 2851/2013) si soud vyžádal k návrhu žalobce zprávu u této stavební spořitelny, z níž vyplynulo, že žalovaná uzavřela s touto stavební spořitelnou jednak Smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření reg. [číslo] [rok] (číslo účtu [číslo]) s datem účinnosti smlouvy od 14. 1. 2008 ke smlouvě o stavebním spoření [číslo] uzavřené dne 11. 12. 2003; dne 30. 4. 2008 došlo u této smlouvy k přidělení úvěru ze stavebního spoření a zůstatek stavebního spoření byl převeden ve prospěch úvěrového účtu; k datu 24. 8. 2016 činil zůstatek úvěru ze stavebního spoření 45 235,98 Kč, ke dni podání zprávy činil zůstatek úvěru ze stavebního spoření 4 326,89 Kč; pravidelné měsíční splátky úvěru byly hrazeny do dubna 2015 z účtu č. [bankovní účet] vedeného na pana [celé jméno žalobce] a od května 2015 z účtu č. [bankovní účet] vedeného na pana [celé jméno žalobce]. Dále žalovaná uzavřela s touto bankou Smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření reg. [číslo] [rok] (číslo účtu [číslo]) s datem účinnosti smlouvy ode dne 14. 1. 2008 ke smlouvě o stavebním spoření [číslo] uzavřené dne 14. 1. 2008; pravidelné měsíční splátky úvěru byly hrazeny z účtu č. [bankovní účet] vedeného na pana [celé jméno žalobce] a dne 6. 2. 2012 byl mimořádnou splátkou úvěru z účtu č. [bankovní účet] vedeného na pana [celé jméno žalobce] úvěrový účet doplacen a následně dne 13. 2. 2012 ukončen; smlouva o stavebním spoření [číslo] byla ukončena k datu 30. 9. 2014 na základě Výpovědi smlouvy o stavebním spoření ze dne 30. 6. 2014 a uspořená částka ve výši 65 616,64 Kč byla vyplacena na účet č. [bankovní účet]. Následně pak žalovaná uzavřela s touto stavební spořitelnou dne 19. 4. 2000 Smlouvu o stavebním spoření [číslo]; dne 5. 1. 2007 byla smlouva o stavebním spoření [číslo] ukončena na základě Návrhu dohody na ukončení smlouvy ze dne 27. 11. 2006 a uspořená částka 134 911,20 Kč byla vyplacena na účet č. [bankovní účet]. Konečně dne 22. 11. 2014 uzavřela žalovaná s touto spořitelnou Smlouvu o stavebním spoření [číslo]; k datu 24. 8. 2016 činila uspořená částka včetně úroků a připsané státní podpory 11 103,34 Kč; ke dni podání zprávy činí uspořená částka včetně úroků a připsané státní podpory 67 590,08 Kč; vklady na účet stavebního spoření byly zasílány z účtu [číslo] vedeného na paní [celé jméno žalované]. S ohledem na tento provedený důkaz pak soud vyhodnotil, že jedinou pohledávkou SJM účastníků vůči [právnická osoba] z titulu smluv o stavebním spoření uzavřených za trvání manželství na jméno žalované, byla pohledávka z posledně citované smlouvy o stavebním spoření ve výši 11 103,34 Kč ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků a právě tuto částku je nutno při vypořádání SJM účastníků zohlednit, když peněžní prostředky ze smlouvy č. smlouvy [číslo] byly převedeny ve prospěch čerpaného úvěru, prostředky ze smluv [číslo] [číslo] byly převedeny na účet některého z účastníků a smlouvy ukončeny ještě za trvání manželství účastníků, resp. v době jejich společného soužití, pročež soud o těchto pohledávkách ani nerozhodoval a ani je nezohlednil při celkovém vypořádání, neboť opět vycházel z premise, že tyto již byly spotřebovány oběma účastníky za trvání manželství, když v tomto směru nebylo ani ničeho jiného tvrzeno.

11. Předmětem projednání se podle návrhu žalobce staly i pohledávky SJM vyplývající ze smluv uzavřených mezi žalovanou a společností„ [název společnosti]“ o různých finančních produktech, které měly být uzavřeny za trvání manželství účastníků, žalovaná sama pouze připustila, že nějaké finanční produkty v tomto směru měla. Přitom i zde s ohledem na tzv. informační deficit žalobce jako strany zatížené břemenem důkazním si soud vyžádal k návrhu žalobce zprávu u této společnosti, přičemž zjistil, že mezi žalovanou a [právnická osoba] byla uzavřena smlouva [číslo] která se stala účinnou od 1. 11. 2018, tedy až po právní moci rozvodu manželství účastníků, takže tuto nelze v rámci vypořádání vůbec zohlednit; kromě toho žalovaná uzavřela smlouvu se [právnická osoba] o obstarání [číslo] jejímž předmětem byl investiční nástroj označený jako [název] [anonymizována dvě slova], přičemž ke dni 24. 6. 2016 byla hodnota pohledávky z tohoto titulu ve výši 14 200,35 Kč, ke dni 22. 9. 2020, tj. ke dni podání zprávy o tomto produktu, pak ve výši 1 472,97 Kč. Žádný další finanční produkt pak zjištěn nebyl, pročež soud s ohledem na tyto důkazy dospěl k závěru, že jedinou pohledávkou SJM účastníků vůči [právnická osoba] z titulu smlouvy o obstarání uzavřené za trvání manželství na jméno žalované, byla pohledávka ze smlouvy [číslo] ve výši 14 200,35 Kč ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků a právě tuto částku je nutno při vypořádání SJM účastníků zohlednit.

12. Vedle toho pak žalobce učinil předmětem vypořádání SJM účastníků závazek účastníků u [oznčení instituce] [anonymizována tři slova] (dříve [označení ] [anonymizována tři slova]) z titulu úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené dne 16. 5. 2008 mezi tímto fondem a žalovanou, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru na stavbu rodinného domu účastníků ve výši 300 000 Kč; v tomto směru mezi účastníky nebylo sporu. Soud k důkazu použil zprávu tohoto fondu, včetně přehledu splácení, z níž vyplynulo, úvěr byl v průběhu splácení splácen převážně pravidelně a to v době od 9. 7. 2008 do 6. 4. 2009 z účtu [číslo] v době od 5. 5. 2009 do 17. 4. 2015 z účtu [číslo] v době od 19. 5. 2015 do 24. 8. 2020 z účtu č. [bankovní účet]; po datu 24. 8. 2016 je úvěr splácen z účtu č. [bankovní účet] na jméno [celé jméno žalobce]; k datu 24. 8. 2016 činila výše úvěru celkem 173 181,90 Kč; aktuální výše závazku z úvěrové smlouvy [číslo] ke dni 8. 9. 2020 činila celkem 118 426,40 Kč. Soud má tedy s ohledem na provedené důkazy za to, že tento závazek je součástí společného jmění manželů, je jej nutno vypořádat, přitom ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků činila výše tohoto závazku 173 181,90 Kč, po rozvodu splátky úvěru hradil toliko žalobce, což strany učinily v řízení nesporným, který tak s ohledem na přehled splátek zaplatil ke dni rozhodování soudu částku 76 188 Kč, kterou je nutno při vypořádání SJM účastníků zohlednit.

13. Konečně pak žalobce navrhl vypořádat závazek účastníků z úvěrové smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou pod reg. [číslo] [rok] (číslo účtu [číslo]) s datem účinnosti smlouvy od 14. 1. 2008 (vztahující se ke smlouvě o stavebním spoření [číslo] specifikované v bodě 10. odůvodnění rozsudku), kdy dne 30. 4. 2008 došlo na místo původního překlenovacího úvěru k přidělení úvěru ze stavebního spoření; k datu 24. 8. 2016 činil zůstatek úvěru ze stavebního spoření 45 235,98 Kč, ke dni 21. 4. 2020 byl pak úvěr splacen a závazek ukončen, přitom k jeho úhradě došlo pravidelnými splátkami z běžného účtu č. [bankovní účet] na jméno [celé jméno žalobce], což mezi stranami rovněž nebylo sporným. V době od právní moci rozvodu manželství účastníků do splacení úvěru tak žalobce uhradil na tento úvěr celkem částku 50 665 Kč, jak má soud prokázáno zprávou spořitelny ze dne 15. 10. 2020, a kterou je nutno při vypořádání SJM účastníků zohlednit. Ke dni rozhodování soudu již tento závazek nepatří do zaniklého SJM účastníků a nelze o něm rozhodovat ve výrokové části tohoto rozsudku.

14. Soud v řízení přitom provedl všechny účastníky navrhované důkazy, kdy tyto hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech, přičemž ve vztahu k některým jednotlivým důkazům již svoje hodnocení pro přehlednost uvedl výše u jednotlivých položek, ve zbytku pak u ostatních důkazů má za to, že tyto jsou ve vzájemné shodě a navzájem se doplňují a podporují a poskytují ucelený obraz skutkového děje, pročež je soud vyhodnotil jako pravdivé.

15. Na základě z velké části nesporných tvrzení obou účastníků a provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Účastníci žili v době od [datum] do [datum] v manželství, nedohodli se na vypořádání společného jmění, pročež o vypořádání musel rozhodnut soud na základě včas podané žaloby. Za trvání manželství účastníků pak byly z jejich společných prostředků pořízeny věci, jakož i nabyty práva a závazky specifikované výše.

16. Podle § 736 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

17. Podle § 740 o.z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

18. Podle § 741 o.z. nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

19. Podle § 742 odst. 1, 2 o.z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

20. S ohledem na zjištěný a shora popsaný skutkový závěr soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení, když společné jmění žalobkyně a žalovaného zaniklo dnem 24. 8. 2016. Soud pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a lze jí vyhovět a zaniklé společné jmění účastníků vypořádat. Pokud pak jde o samotné právní posouzení dané věci, má soud za to, že předmětem SJM účastníků ve smyslu ust. § 709 o.z. byly s ohledem na výše uvedený zjištěný skutkový stav spojený i s právními důvody zařazení jednotlivých položek do SJM účastníků jednak nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí] v celkové hodnotě 4 800 000 Kč; dále vnosy žalobce do SJM v celkové původní výši 1 511 656 Kč do stavby rodinného domu, které je nutno navýšit s ohledem na růst ceny nemovitostí, do nichž byly investovány, na částku 2 170 891 Kč; zůstatková cena [značka automobilu] [anonymizována tři slova], [VIN kód] v částce 15 000 Kč; pohledávka vyplývající ze Smlouvy o stavebním spoření [číslo] která k datu 24. 8. 2016 činila 11 103,34 Kč; pohledávka za [právnická osoba] na základě smlouvy o obstarání [číslo] ke dni 24. 6. 2016 ve výši 14 200,35 Kč; závazek u [oznčení instituce] [anonymizována tři slova] z titulu úvěrové smlouvy [číslo] ke dni 24. 8. 2016 ve výši 173 181,90 Kč a ke dni rozhodování soudu ve výši 118 426,40 Kč s tím, že v době po rozvodu žalobce zaplatil na tento závazek ke dni rozhodování soudu částku 76 188 Kč; konečně pak závazek u [právnická osoba] ze smlouvy reg. [číslo] 2007, kdy k datu 24. 8. 2016 činil zůstatek úvěru ze stavebního spoření 45 235,98 Kč, ke dni 21. 4. 2020 byl pak úvěr splacen a závazek ukončen, přitom od právní moci rozvodu manželství účastníků do splacení úvěru žalobce uhradil na tento úvěr celkem částku 50 665 Kč. Pokud žalobkyně v rámci svého vyjádření k žalobě ze dne 14. 10. 2019, došlého k soudu dne 18. 10. 2019, uplatnila k vypořádání jakékoliv další věci, práva a závazky, pak vzhledem k tomu, že právní moc rozvodu manželství účastníků nastala ke dni 24. 8. 2016, s ohledem na znění § 741 o.z., podpořeného např. usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1671/2014, tyto nelze v rámci soudního řízení již zohlednit, když byly předmětem vypořádání učiněny až po uplynutí tříleté lhůty po právní moci rozvodu manželství. Proto k těmto věcem právům a závazkům sod při vypořádání vůbec nepřihlížel.

21. Při rozhodování o tom, které z věcí, pohledávek a závazků připadnou jednotlivým účastníkům, vycházel soud z úvahy, že podíly obou manželů na majetku spadajícího do SJM by měly být zásadně stejné. Soud neshledal důvod zvýhodnit výši podílu ve prospěch některého z účastníků, když má s ohledem na výsledky provedeného dokazování za to, že každý z nich v podstatě stejnou měrou přispěl k nabytí společného majetku, neboť žalovaná prostřednictvím svých příbuzných se sice zasloužila o nabytí pozemků za nízkou cenu, žalobce zase přispěl daleko větší měrou svými vnosy na stavbu rodinného domu účastníků. Stejně tak dle zjištěných příčin rozvratu manželství v rozvodovém rozsudku měli oba účastníci stejný podíl na rozpadu jejich manželství. Při samotném rozdělení věcí, pohledávek a závazků mezi účastníky pak soud vycházel zejména z toho, jak kterou věc po rozvodu manželství který z účastníků užíval či užívá, jak kterou z těchto věcí který z účastníků potřebuje, jak jsou tyto věci svázány s jednotlivými právy a pohledávkami, o něž v řízení jde.

22. Na základě těchto kritérií v podstatě žalobci přikázal jednak nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí] v celkové hodnotě 4 800 000 Kč, když zde zohlednil jednak skutečnost, že je to právě žalobce, který od odchodu žalované ze spolčné domácnosti tyto nemovitosti užívá, stará se o ně a je to rovněž on, který platil po rozvodu manželství veškeré dluhy spojené s nemovitostmi, jakož i náklady na opravy a údržbu nemovitostí; stejně tak soud vycházel z toho, že žalobce po rozvodu disponoval s [značka automobilu] [anonymizována tři slova], který následně prodal, pročež na jeho straně je nutno zohlednit jako aktivum částku 15 000 Kč představující zůstatkovou cenu vozidla. Na straně žalované pak soud zohlednil jednak pohledávku vyplývající ze Smlouvy o stavebním spoření [číslo] ve výši 11 103,34 Kč a pohledávku za [právnická osoba] ve výši 14 200,35 Kč, když obě předmětné smlouvy vyly vedeny na jméno žalované, která s nimi v době po rozvodu rovněž nakládala.

23. Pokud pak jde o pasiva SJM, soud rozhodl tak, že jak závazek SJM vůči [označení instituce] [anonymizována tři slova] z titulu úvěrové smlouvy [číslo] ve výši 173 181,90 Kč (ke dni rozhodování soudu ve výši 118 426,40 Kč), tak závazek u [právnická osoba] ze smlouvy reg. [číslo] 2007, ve výši 45 235,98 Kč (ke dni rozhodování soudu pak ve výši 0 Kč) přikázal žalobci, když jde o úvěry související s pořízením rodinného domu, které žalobce osobně po právní moci rozvodu manželství také splácel tak, že uhradil celkem 126 853 Kč (50 665 Kč + 76 188 Kč) jako rozdíl mezi stavem dluhu ke dni zániku SJM a stavem dluhu ke dni rozhodování soudu. Kromě toho pak jako pasivum SJM soud zařadil vnosy žalobce v celkové výši 2 170 891 Kč na nemovitosti v SJM.

24. Výše celkového majetku (hodnot, věcí a aktiv – dále jen„ výchozí částka“) pro zjištění výše vypořádacího podílu je 4 840 303,69 Kč. Od této výchozí částky je nutno odečíst výši vnosů účastníků, resp. žalobce, tedy částku 2 234 317,50 Kč. Tzv.„ čistý majetek“ tedy představuje částku 2 605 986,19 Kč a při rovnosti podílů účastníků tak výše podílu každého z účastníků činí 1 302 993, 095 Kč (2 605 986,19 Kč: 2). K podílu každého z účastníků je pak nutno přičíst výši jím provedeného vnosu (včetně poloviny částky, kterou některý z účastníků plnil z výlučných prostředků po zániku SJM na společný dluh), tedy u žalobce se jedná o částku 3 537 310, 595 Kč (1 302 993, 095 Kč + 2 234 317,50 Kč), podíl žalobkyně činí 1 302 993, 095 Kč. Součet obou uvedených částek musí dát ve svém souhrnu celkovou hodnotu aktiv (společného majetku), tj. v daném případě 4 840 303,69 Kč. Žalobce v důsledku vypořádání nabyl majetek za 4 815 000 Kč, žalovaná za 25 303,69 Kč. Protože žalovaný dostal majetek ve výši převyšující jeho vypořádací podíl na majetku (i po započtení vnosu), musel by rozdíl zaplatit žalované; ten činí -1 277 689, 405 Kč (3 537 310, 595 Kč - 4 815 000 Kč); protože žalovaná dostala věci za 25 303,69 Kč, je tuto částku nutno odečíst od jejího vypořádacího podílu, na který má nárok a vychází částka třeba připočíst k uvedenému rozdílu, a vychází částka 1 277 689, 405 Kč, odpovídající podílu žalované na celém SJM. V řízení však byly žalovanému přikázány k úhradě ještě společné dluhy ve výši 218 417,78 Kč. Protože i na úhradě dluhu se účastníci podílejí stejný dílem, je třeba na straně žalobce zohlednit, že má právo po žalované na náhradu částky odpovídající polovině tohoto dluhu, tj. částky 109 208,94 Kč; tuto je třeba přičíst k - 1 277 689, 405 Kč (které by na základě dosavadního výpočtu měl žalobce žalované uhradit), a vychází částka - 1 168 480, 465 Kč ve prospěch žalované. Je třeba přičíst dále pohledávku žalobce – polovinu částky, kterou žalobce zaplatil na společný dluh již po zániku manželství a společného jmění, tedy 63 426,50 Kč a vychází částka -1 105 053, 965 Kč, kterou by měl žalovaný zaplatit na vyrovnání podílu žalované.

25. Ke stejnému výsledku dojde i výpočet, vycházející z postavení žalované. Žalovaná dostala majetek za 25 303,69 Kč, její podíl však činí 1 302 993, 095 Kč; takto ze společného majetku dostává o 1 277 689, 405 Kč méně, než činí její podíl. Nicméně žalobce má nárok na zaplacení poloviny částky, kterou zaplatil na společný dluh již po zániku manželství a společného jmění, tedy 63 426,50 Kč (126 853 Kč: 2), a poloviny společného dluhu, který mu byl přikázán, tedy 109 208,94 Kč; vychází tak, že žalované se dostává o 1 105 053, 965 Kč méně, než by měla dostat.

26. S ohledem na uvedené proto soud zavázal žalobce uhradit žalované na její vypořádací podíl částku 1 105 054 Kč (po zaokrouhlení) s tím, že tato je splatná do tří měsíců od právní moci rozsudku. Pokud pak při vyhlášení rozsudku byla ve výroku VII. uvedena částka 1 059 271,50 Kč, tato byla způsobena chybným výpočtem soudu při vyhlašování rozsudku, aniž by tato částka měla oporu v provedeném dokazování. Proto i v tomto směru soud přistoupil k vydání opravného usnesení k tomuto výroku rozsudku.

27. Takto stanovená lhůta k plnění má přitom oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., když soud rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni předmětnou částku ve lhůtě delší, než zákonné, neboť má za to, že se jedná o hotovost poměrně vysokou a byť řízení trvalo 2 roky, žádný z účastníků nemohl jednoznačně vědět, jak bude ve věci rozhodnuto a lze tak předpokládat, že ani žádný z nich nedisponuje takovou volnou finanční hotovostí, kterou by mohl vyplatit druhému z účastníků. Navíc soud v tomto směru i vyhověl požadavkům žalobce vzneseným v rámci jeho závěrečného návrhu. Soud má přitom za to, že takto stanovená lhůta k plnění ještě nepovede k neúměrnému znevýhodnění žalované na úkor žalobce.

28. Výrok o nákladech řízení pak má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při rozhodování o náhradě nákladů tohoto řízení přitom soud vycházel z povahy dané věci, jakož i závěrů vyslovených v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 10. 11. 2020, sp.zn. I ÚS 262/20, podle něhož v řízeních s povahou iudicii duplicis, v nichž je totožné postavení žalobce i žalovaného, je třeba ustanovení § 142 o.s.ř. interpretovat tak, že plný úspěch a neúspěch procesních stran ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud žalobu, jinak, vyhoví-li návrhu a rozhoduje-li dále o způsobu vypořádání majetku, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o. s. ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Daný nález se přitom týká podílového spoluvlastnictví, nicméně soud je přesvědčen, že je možno jej vztáhnout i na řízení o vypořádání společného jmění manželů, neboť toto má v zásadě stejnou povahu. Procesní úspěch žalobce, a odpovídající procesní neúspěch žalované nelze odvozovat od skutečnosti, že bylo vyhověno samotnému návrhu na vypořádání SJM, neboť soud mu vyhoví téměř vždy, podání návrhu je projevem výkonu ústavně chráněného vlastnického práva, který může kdykoli uskutečnit kterýkoli z rozvedených manželů, aniž by bylo spravedlivé jej za takový projev sankcionovat; podle Ústavního soudu však„ nelze procesní úspěch účastníka odvíjet ani od výsledného způsobu vypořádání spoluvlastnictví, neboť právě v této fázi rozhodování se naplno projeví charakter řízení iudicii duplicis, jehož specifika nekorespondují charakteristickým znakům civilního sporu v režimu občanského soudního řádu, a v důsledku toho je stanovování úspěchu jednotlivých účastníků ve věci pro účely rozhodnutí o nákladech řízení velmi obtížné; soud musí účastníky v dané fázi řízení přestat nadále vnímat jako žalobce a žalovanou stricto sensu, přestože je tak zákon označuje. V první řadě chybí původce, který by zapříčinil zahájení řízení svým protiprávním jednáním; z povahy věci neexistuje účastník, který by bezdůvodně zasahoval do právní sféry druhého účastníka. Zároveň nelze říci, že by se strany navzájem snažily dosáhnout vlastního vítězství a prohry protistrany (odhlédneme-li od případných osobních antipatií spoluvlastníků). Pro nalezení "oběti a viníka" či "vítěze a poraženého" (čili pro konstatování plného úspěchu jedné ze zúčastněných stran na vrub druhé) zde chybí klíčový pojmový znak - nebylo porušeno subjektivní právo, které by byl žalobce proti žalované nucen před soudem hájit. Vyvolání řízení je svobodnou volbou navrhovatele ("žalobce"), do jehož majetkové sféry nemusel nikdo zasáhnout, a ani jej k podání žaloby přimět. Stejně tak je svobodnou volbou jiného spoluvlastníka ("žalovaného") neuzavřít navrženou mimosoudní dohodu a požadovat určitý způsob vypořádání, neboť i na jeho straně jde o výkon ústavně zaručeného vlastnického práva. Žádná z procesních stran navíc výsledkem řízení po finanční stránce neztrácí, obě odcházejí od soudu s majetkovou hodnotou, se kterou do něj vstoupily. Způsob vypořádání společného jmění nemusí být účastníky navržen a může být jimi dobrovolně ponechán na úvaze soudu“. V daném případě pak soud neshledal žádné konkrétní důvody pro výjimečný postup podle § 142 odst. 3 o.s.ř.