42 C 25/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o neplatnost výpovědi z nájmu

I. Žaloba, aby bylo určeno, že výpověď z nájmu bytu [číslo] nacházejícího se v domě [adresa] na ul. [ulice] ve [obec] [anonymizována dvě slova], kterou dal žalovaný žalobci dne 11. 8. 2020 a která byla žalobci doručena dne 24. 8. 2020, je neoprávněná, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16. 10. 2020 domáhal, aby bylo určeno, že výpověď z nájmu bytu [číslo] nacházejícího se v domě [adresa] na ul. [ulice] ve [obec] [anonymizována dvě slova], kterou dal žalovaný žalobci dne 11. 8. 2020 a která byla žalobci doručena dne 24. 8. 2020, je neoprávněná. Žalobu přitom označil jako„ námitky proti výpovědi z nájmu ve smyslu § 2290 občanského zákoníku“, tuto odůvodnil tím, že se stal nájemcem předmětného bytu v r. 2002, když tehdy jednak s žalobcem uzavřel smlouvu o uzavření budoucí kupní smlouvy na předmětný byt a jednak nájemní smlouvu. Při výstavbě bytového domu si vzal hypoteční úvěr na financování výstavby, přitom si k bytu„ přikoupil“ i podkroví o velikosti 107 m2. V roce 2017 se však dostal do tíživých finančních poměrů a rozhodl se požádat žalobce o rozdělení předmětného bytu na dvě samostatné bytové jednotky, kdy pro oddělení podkroví by stačilo prodloužit stávající společné schodiště a doplnit napojení sociálních služeb v podkroví na společný rozvod. Prodejem podkrovního bytu by získal potřebné finanční prostředky na úhradu svých dluhů. Žalovaný však rozhodnutí o jeho žádosti o souhlas se záměrem o rozdělení bytové jednotky neustále odkládal, přitom sám žalobce měl několik zájemců o koupi podkrovního bytu, které žalovaný od koupě svým jednáním v podstatě odrazoval. Dne 11. 8. 2020 žalovaný dal žalobci výpověď z nájmu předmětného bytu pro nezaplacené dluhy, přitom však majetek žalobce, platby uhrazené hypotékou a hodnota podkroví vysoce jeho dluhy převyšuje. Navíc má žalobce za to, že žalovaný mu ani nebyl oprávněn dát předmětnou výpověď, když převedl veškerá práva a povinnosti od 1. 1. 2020 na právnickou osobu [označení právnické osoby] [ulice a číslo], [IČO]. Ve svých následných podáních učiněných jako reakce na výzvu soudu k odstranění vad žaloby žalobce upřesnil, že výpověď z nájmu předmětného bytu obdržel dne 24. 8. 2020, předmětný byt přitom užívá na základě nájemní smlouvy ze dne 18. 2. 2002, podle čl. V. odst. 2 této smlouvy může být výpověď z nájmu toliko s přivolením soudu z důvodů stanovených zákonem. Žalovaný tedy výpověď učinil v rozporu se smlouvou a tato je neoprávněná a tudíž neplatná. U jednání konaného dne 12. 5. 2021 žalobce dále doplnil, že nezpochybňuje skutečnost, že dluh na nájemném mu skutečně vznikl ve výši, jak tvrdí žalovaný, nicméně snažil se celou záležitost řešit tím, že by se jeho byt rozdělil na dva samostatné byty a jeden z těchto bytů by byl odkoupen jinou osobou, čímž by se smazala část jeho dluhů na nájemném. Měl takto zajištěny původně dva kupce, avšak rada města s tímto nesouhlasila, neměla zájem o rozdělení bytu a výsledkem toho bylo, že žalobce, který neměl dostatečné množství finančních prostředků, nadále neplnil své povinnost z nájemní smlouvy a jeho dluh dále narůstal. Žalobce rovněž nezpochybňuje to, že byl ze strany žalovaného vyzván k odstranění závadného stavu s upozorněním, že jinak mu bude dána výpověď z nájmu, opět se snažil celou záležitost řešit stejným způsobem, kdy měl opět zájem o rozdělení předmětného bytu, našel si i zájemce o nově vzniklý byt, dokonce v daném případě s tímto souhlasili i právníci žalovaného, nakonec si to však zájemce rozmyslel a od záměru koupit nově vzniklý byt ustoupil. Žalobce následně oslovil ještě své dvě dcery, když původně byl celý byt kupován právě pro ně, jedna z nich měla zájem pomoci žalobci ve svízelné situaci, ovšem vzhledem k tomu, že dluh na nájemném byl vyšší, než by jí banka poskytla úvěr bez zajištění, musela se obrátit na žalovaného, zda by jí na půlku současného bytu, která není zatížena hypotékou, poskytla zástavu ve prospěch banky, nicméně žalovaný toto odmítl a tudíž dcera neměla dostatečné množství prostředků na to, aby zaplatila dluhy žalobce a stala se novým nájemcem předmětného bytu. Žalobce má rovněž za to, že žalovaný již měl dávno povinnost uzavřít s ním kupní smlouvu, jak to vyplývá ze smlouvy o smlouvě budoucí, kterou strany uzavřely již v roce 2002, je pravdou, že žalobce sám nepodával žádnou žalobu o plnění povinnosti z této smlouvy o smlouvě budoucí, má však za to, že je částečným vlastníkem předmětného bytu a že vlastnictví žalovaného, které vyplývá z výpisu katastru z nemovitostí, není správné.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, když uvedl, že na podané výpovědi z nájmu ze dne 11. 8. 2020 trvá, neboť tato byla dána důvodně. Předně žalovaný uvedl, že dle jeho názoru byla žaloba podána opožděně, když původní podání žalobce ze dne 19. 10. 2020 s názvem„ Námitky proti výpovědi z nájmu z bytu [číslo] n ul. [ulice a číslo], [obec] ze dne 11. 8. 2020“ bylo vedeno pod č.j. [spisová značka]; spis byl bez uvedení důvodu přečíslován na [spisová značka], ačkoliv je zjevné, že žalobce dokládal další podání do spisu [spisová značka], přičemž žalobce svá další podání označil: Návrh na přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu“; soud zaslal žalovanému na základě jeho písemné žádosti podání žalobce ze dne 16. 12. 2020 a ze dne 14. 1. 2021 zapsaná do sp. zn. [spisová značka]; zároveň žalovaný od soudu obdržel dne 9. 10. 2020 informaci, že k podání žalobce ve věci sp.zn. [spisová značka] nebylo přihlíženo, ve svém přípisu ze dne 26. 2. 2021 se spisovou značkou [spisová značka] soud uvedl, že se jedná o doplnění žaloby, ačkoliv zjevně se o doplnění nejedná, a to co do identifikace podání včetně označení spisů. Ze strany soudu tak šlo o procesně velmi neobvyklý postup. Žalovaný dále připustil, že s žalobcem uzavřel dne 18. 2. 2002 nájemné smlouvu na bytovou jednotku [číslo] ve 4. nadzemním podlaží domu [adresa], nacházejícího se na pozemcích parc. [číslo] v k.ú. [obec], na ul. [ulice], s povinností žalobce jako nájemce platit včas žalovanému nájem a služby s tím související. Žalovaný přitom vlastnil a doposud vlastní předmětný byt a není pravou, že by k 1. 1. 2020 byla převedena veškerá práva a povinnosti na právnickou osobu [právnická osoba] [ulice a číslo]. Tato osoba je korporací, která vznikla za účelem správy nemovitých věcí v souladu s § 9 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., v žádném případě se však nestala vlastníkem předmětného bytu. Rada města žalovaného byla nejen oprávněna, ale i povinna v souladu s § 38 odst. 7 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, trvale sledovat, zda dlužníci (v daném případě žalobce) včas a řádně platí své závazky a zabezpečit, aby nedošlo k promlčení nebo zániku z nich vyplývajících práv. Z důvodu dlouhodobých a vysokých dluhů žalobce za nájem a porušení povinností nájemce proto žalovaná žalobci dala výpověď z nájmu bytu a následně podala žalobu o vyklizení předmětného bytu žalobcem, který byt užívá bez hrazení nájmu od r. 2013. Jeho dluh ke dni 30. 6. 2020 činil 1 126 983,43 Kč. U jednání konaného dne 12. 5. 2021 pak žalovaný doplnil, že podal výzvu k odstranění závadného stavu, žalobce na tuto nereagoval, a tudíž má žalovaný za to, že výpovědní důvod byl dán a výpověď byla oprávněna, když sice nájemní smlouva jako taková byla uzavíraná za účinnosti starého občanského zákoníku, ale ve smyslu přechodných ustanovení občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, se pro ukončení nájemního stavu použije již nový právní předpis. Je sice pravdou, že vzniklo společenství bytových jednotek, v němž má žalovaný 88 % podíl, toto společenství zatím spravuje cizí majetek, nevlastní žádný majetek a jeho zřízení bylo z důvodu přípravy na převod jednotlivých bytových jednotek na jednotlivé nájemníky v roce 2022. Předmětné byty, celkem 26 bytových jednotek, bylo postaveno z dotačních prostředků a udržitelnost byla dána na 20 let. Všechny tyto byty se tedy mohou převádět až v roce 2022 a není možno souhlasit s tvrzeními žalobce, že klientské změny, které byly vyžádány z jeho strany, byly důvodem pro změnu vlastnických práv a že se tak stal žalobce částečným vlastníkem předmětného bytu. Ve skutečnosti žádný titul k jeho vlastnickému právu k bytu v současné době neexistuje. Dluh žalobce na nájemném nadále narůstá, v prosinci 2020 činil již 1 400 000 Kč, přitom jeho investice do části kupní ceny za byt a klientských změn činí jen o něco málo více, než je tento dluh na nájemném.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav: Částečným výpisem z [list vlastnictví] pro obce a [katastrální uzemí], vedeným u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], Notářským zápisem sp.zn. NZ [číslo] sepsaným dne 23. 9. 2019 notářem [titul] [jméno] [příjmení], jakož i Zápisem ze dne 9. 12. 2019 ze zasedání shromáždění [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [adresa] ul. [ulice], včetně připojených Stanov tohoto společenství jsou v řízení prokázána tvrzení žalovaného o tom, že ke dni uzavření nájemní smlouvy, jakož i ke dni rozhodování soudu o podané žalobě je vlastníkem předmětného bytu, když sice bylo založeno [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [ulice a číslo], jako právnická osoba za účelem zajišťování správy nemovité věci – domů [adresa] na ul. [ulice] ve [obec] a pozemků parc. [číslo] členství ve společenství je neoddělitelně spjato s existencí a vlastnictvím jednotlivých bytových jednotek 4. Listinami označenými jako smlouva o uzavření budoucí kupní smlouvy ze dne 18. 2. 2002, nájemní smlouva ze dne 18. 2. 2002, Žádost o udělení souhlasu se záměrem rozdělení bytové jednotky, Výzva k zaplacení dluhu ze dne 5. 2. 2020, Výzva k odstranění zvlášť závažného způsobu porušení povinnosti nájemce ze dne 10. 7. 2020, Výpověď z nájmu bytu [číslo] na ulici [ulice] ve [obec] [anonymizována dvě slova] bez výpovědní doby ze dne 11. 8. 2020, včetně dokladu o převzetí ze dne 24. 8. 2020, odstoupení od smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy ze dne 10. 11. 2020, evidenční list ze dne 30. 9. 2020, jakož i elektronickými platebními rozkazy zdejšího soudu [číslo jednací] a [číslo jednací], je dále v řízení prokázáno, že předmětný bytový dům s jednotlivými bytovými jednotkami byl postaven žalovanou, přitom financování jeho výstavby bylo provedeno jednak z„ programu podpory výstavby nájemních bytů a technické infrastruktury, dále z investičních dotací ze státního rozpočtu, jednak byla financována i budoucími nájemníky a budoucími kupujícími jednotlivých bytových jednotek, mimo jiné také žalobcem, s tím, že s ohledem na dotační programy žalovaný není oprávněn po dobu 20 let od kolaudace stavby bytového domu převést vlastnictví domu nebo bytu na jinou osobu a do uplynutí této doby se zavázal zajistit užívání domu a jednotlivých bytů formou nájemních smluv, přičemž ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena dne 18. 2. 2002 smlouva o smlouvě budoucí kupní, podle níž se žalovaný zavázal jako vlastník bytové jednotky [číslo] v bytovém domě [adresa] a pozemků parc. [číslo] budoucí prodávající převést bytovou jednotku [číslo] podíl ve výši [číslo] [anonymizována dvě slova] na společných částech budovy a vyjmenovaných pozemků, na žalobce za kupní cenu ve výši 2 436 352 Kč, kdy část kupní ceny ve výši 824 483 Kč již byla žalovaným jako kupujícím zaplacena ke dni sepisu smlouvy o smlouvě budoucí kupní, a zbývající část kupní ceny zaplatí a již zaplatil kupující formou splátek nájemného a příspěvku na provozní náklady podle ust. čl. III odst. 2 nájemní smlouvy, která byla uzavřena téhož dne, a pokud nebude k úhradě kupní ceny dostatečná zaplacená záloha a jednotlivé splátky nájemného a příspěvku na provozní náklady, zaplatí kupující doplatek kupní ceny při podpisu kupní smlouvy; podle smlouvy o smlouvě budoucí pak výše nákladů na realizaci„ klientské změny“ v podobě rozšíření půdorysné výměry bytu o původně půdní prostory byla stanovena na částku 994 848 Kč, přitom cena za tuto klientskou změnu měla být podle smlouvy uhrazena žalobcem nejpozději do 3. 10. 2003; strany si dále ve smlouvě o smlouvě budoucí ujednaly; vedle toho byla dne 18. 2. 2002 mezi stranami uzavřena nájemní smlouva, kdy předmětem nájmu byla bytová jednotka [číslo] nacházející se ve 4. nadzemním podlaží domu [adresa], I. kategorie, mezonetový o velikosti 5 + 1 a výměře 221,51 m2 a užívání společných prostor v domě [adresa], zejména přístupové chodby, schodiště, výtahu, společné televizní a rozhlasové antény, kočárkárny, garážového stání [číslo] v podzemní garáži, jakož i vybavení bytové jednotky, s ve smlouvě určeným nájemným, včetně příspěvku na provozní náklady, a zálohami na služby spojené s užíváním bytu, s tím, že dle ujednání stran rozdíl mezi nájemným a výši příspěvku do fondu oprav a údržby použije pronajímatel k zaplacení splátky na jistinu a jejich úroků dosud nezaplacené části kupní ceny bytové jednotky podle smlouvy o smlouvě budoucí kupní ze dne 18. 2. 2002, přitom nájem bytu zaniká písemnou dohodou, smrtí nájemce, pokud nedojde k přechodu nájmu, a dále písemnou výpovědí z důvodů uvedených v zákoně; žalobce dne 3. 7. 2017 požádal písemně žalovaného o udělení souhlasu se záměrem rozdělení bytové jednotky [číslo] na ul. [ulice] ve [obec] [anonymizována dvě slova] na dva samostatné byty z důvodu jeho narůstajícího dluhu na nájemném, kdy prodejem podkrovního bytu by chtěl vyrovnat závazky vůči žalovanému s tím, že předložil rovněž návrh postupu realizace rozdělení předmětného bytu; výzvami ze dne 5. 2. 2020 a 10. 7. 2020 (včetně dodejky ze dne 16. 7. 2020) byl žalobce žalovaným upozorněn na stále narůstající dluh na nájemném, příspěvcích na provozní náklady, služby v souvislosti s užíváním předmětného bytu, byla mu stanovena opakovaně lhůta k jeho úhradě, přitom ve výzvě ze dne 10. 7. 2020 byl upozorněn, že neuhradí-li celkovou dlužnou částku nejpozději do 27. 7. 2020, v důsledku jednoznačného porušení jeho povinností nájemce zvláště závažným způsobem dle § 2991 občanského zákoníku, žalovaný přistoupí k okamžitému vypovězení nájmu s povinností následného vystěhování z bytu bez zbytečného odkladu; žalovanému pak byla dne 24. 8. 2020 doručena výpověď z nájmu předmětného bytu, kterou mu dal žalovaný s tím, že se jedná o výpověď z nájemní smlouvy ze dne 18. 2. 2002 s přesnou specifikací předmětného bytu, přičemž podle této nájemní smlouvy měl žalobce povinnost včas a řádně hradit nájem a služby, což však nečinil, neboť za období od 16. 6. 2013 do 30. 6. 2020 dle rekapitulace, která byla přílohou výpovědi, činila 1 126 982,43 Kč včetně poplatků a úroků z prodlení, na předchozí opakované výzvy k úhradě dluhu žalobce nereagoval, ačkoli výzvou ze dne 10. 7. 2020 byl upozorněn, že neuhradí-li dlužnou částku do 27. 7. 2020, přistoupí žalovaný k okamžitému vypovězení nájemní smlouvy z důvodu zvláště závažného porušení povinností nájemce, žalovaný proto ke dni doručení předmětné výpovědi žalobci vypověděl nájem bytu [číslo] bez výpovědní doby v souladu s ust. § 2291 občanského zákoníku, když tato výpověď byla schválena usnesením rady města ze dne 10. 8. 2020 č. 47/2, součástí výpovědi pak byla i rekapitulace dluhu žalobce; žalovaný dne 10. 11. 2020 písemně odstoupil na základě rozhodnutí rady města ze dne 29. 10. 2020 od smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 18. 2. 2020 po předchozí výzvě k poskytnutí jistoty ve smyslu § 2002 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., z důvodu podstatného porušení smluvních ujednání (tj. trvalého nehrazení nájemného, jež mělo ve splátkách hradit kupní cenu bytu a také užívání bytu), když žalobce i přes tuto výzvu neuhradil dlužnou částku ve výši 1 130 000 Kč; podle evidenčního listu pro výpočet úhrad za užívání bytu pak měl žalobce hradit měsíčně s účinností od 1. 10. 2020 celkem částku 19 719 Kč; žalobci také bylo uloženo platebními rozkazy zdejšího soudu k návrhu žalovaného zaplatit tomuto částky 334 920 Kč a 152 043 Kč vždy s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení a poplatků z prodlení.

5. Všechny provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, všechny provedené a shora popsané důkazy soud následně vyhodnotil jako věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky a potřeba provedení dalších důkazů v řízení ani nevyšla najevo.

6. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud následující skutkový závěr: Žalobce byl na základě nájemní smlouvy ze dne 18. 2. 2002 nájemcem bytu ve vlastnictví žalovaného [číslo] nacházejícího se v domě [adresa] na ul. [ulice] ve [obec] [anonymizována dvě slova]. Žalobce však dlouhodobě porušoval své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, když nehradil stanovené nájemné a za období od 16. 6. 2013 do 30. 6. 2020 na těchto platbách dlužil částku 1 126 982,43 Kč včetně poplatků a úroků z prodlení, pročež jej žalovaný písemně dne 16. 7. 2020 upozornil, aby v přiměřené době, tj. do 27. 7. 2020, odstranil své závadné chování a dluh uhradil a zároveň jej poučil, že pokud dlužná částka nebude v uvedeném termínu uhrazena a žalobce tak neodstraní své závadné chování, žalovaný přistoupí k okamžitému vypovězení nájmu. Následně pak žalovaný dal žalobci dne 24. 8. 2020 písemnou výpověď z nájmu předmětného bytu s jednoznačným vymezením, že jde o výpověď bez výpovědní doby dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a specifikací, že zvlášť závažné porušení povinností ze strany žalobce je spatřováno v dlouhodobém a soustavném neplacení nájemného a úhrad spojených s užíváním bytu, kdy ke dni 30. 6. 2020 dluží žalovanému na těchto platbách celkem částku 1 126 982,43 Kč, současně jej poučil, že žalobce má právo vznést proti této výpovědi námitky a navrhnout do dvou měsíců ode dne doručení výpovědi přezkoumání její oprávněnosti soudem. Žalobce následně dne 16. 10. 2020 podal k soudu návrh na přezkoumání oprávněnosti této výpovědi ze strany žalovaného.

7. Podle § 2291 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení nájemce porušuje svou povinnost zvlášť závažným způsobem, zejména nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců, poškozuje-li byt nebo dům závažným nebo nenapravitelným způsobem, způsobuje-li jinak závažné škody nebo obtíže pronajímateli nebo osobám, které v domě bydlí nebo užívá-li neoprávněně byt jiným způsobem nebo k jinému účelu, než bylo ujednáno. Podle odst. 3 daného ustanovení neuvede-li pronajímatel ve výpovědi, v čem spatřuje zvlášť závažné porušení nájemcovy povinnosti, nebo nevyzve-li před doručením výpovědi nájemce, aby v přiměřené době odstranil své závadné chování, popřípadě odstranil protiprávní stav, k výpovědi se nepřihlíží.

8. Podle § 2290 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

9. Po právní stránce soud posoudil žalobu ve smyslu shora citovaných ustanovení, když sice nájemní smlouva mezi účastníky byla uzavřena dne 18. 2. 2002, tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, který obsahoval jinou právní úpravu ukončení nájmu bytu výpovědí s přivolením soudu, nicméně s ohledem na znění ustanovení § 3074 odstavce 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle něhož nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů, má soud za to, že je na místě postupovat právě podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když k porušení práva nájemce po období rozhodně delší než tři měsíce došlo již za účinnosti tohoto právního předpisu. Předmětem řízení pak bylo ve smyslu § 2290 tohoto právní předpisu přezkoumání oprávněnosti výpověď, kterou doručil žalovaný žalobci dne 24. 8. 2020. Právo nájemci přitom svědčí ve lhůtě dvou měsíců od okamžiku, kdy mu výpověď došla, není rozhodné, zda byla dána výpověď s výpovědní dobou, či bez ní. Marným uplynutím lhůty právo na přezkum výpovědi nájmu zaniká (hmotněprávní prekluzivní lhůta). Soud se nejprve zabýval s ohledem na námitky žalovaného otázkou včasnosti žaloby, nicméně má za to, že žaloba byla podána u soudu včas. Je pravdou, že žalobce přitom podal své původní podání, kterým se domáhal přezkoumání oprávněnosti výpovědi již dne 3. 9. 2020 formou mailové korespondence, které bylo zapsáno jako nejasné podání pod sp.zn. [spisová značka], k tomuto podání však soud nemohl přihlížet, neboť jako podání ve věci samé nebylo ve lhůtě 3 dnů doplněno předložením originálu nebo písemného podání shodného znění, tj. doplněno v listinné podobě podepsané vlastnoručním podpisem, anebo doručení originálu nebo písemného podání shodného znění v elektronické podobě s uznávaným elektronickým podpisem nebo prostřednictvím ISDS. O tomto byl žalobce vyrozuměn, následně pak podal stejně podání právě dne 16. 10. 2020 s tím, že toto již obsahovalo jeho vlastnoruční podpis a bylo na něj ze strany soudu pohlíženo jako na nové podání žalobce a byť vykazovalo jisté vady, které byly následně žalobcem na pokyn soudu odstraněny, zahájení řízení o tomto podání bylo učiněno dne 16. 10. 2020 (a dle soudu je naprosto nerozhodné, jakou spisovou značkou žalobce toto podání označil, když vedení rejstříku je věcí soudu a řízení ve věci sp.zn. [spisová značka] bylo již v té době skončeno, když původní podání v něm učiněné dne 3. 9. 2020 nebylo ve lhůtě 3 dnů doplněno, jak se vysvětluje shora).

10. S ohledem na provedené důkazy pak soud rovněž dospěl k závěru, že v dané věci je dána aktivní i pasivní věcná legitimace účastníků, tj. žalobce jako nájemce předmětného bytu a žalovaný jako vlastník a pronajímatel předmětného bytu.

11. V § 2291 citovaného předpisu je mezi demonstrativně uvedená porušení povinností nájemce zvlášť závažným způsobem zařazen také případ, kdy nájemce nezaplatí nájemné a náklady na služby alespoň za dobu tří měsíců, přitom nemusí být v prodlení s úhradou za tři po sobě jdoucí měsíce, může jít pouze o neplnění občasná. S ohledem na zjištěný skutkový stav, kdy v řízení v podstatě nebylo sporu o tom, že žalobce jakožto nájemce dlouhodobě a soustavně porušoval svoje povinnosti vyplývající z nájemní smlouvy, když nehradil nájemné a úhrady spojené s užíváním bytu po dobu daleko delší než tři měsíce, žalovaný využil jako pronajímatel svého práva daného zákonem a dal žalobci výpověď z nájmu bez výpovědní doby pro zvlášť závažné porušení povinnosti nájemce a současně požadoval, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději do jednoho měsíce od skončení nájmu. Soud má přitom za to, že předmětná výpověď měla všechny náležitosti dané zákonem, když měla písemnou formu, žalovaný v ní jednoznačně specifikoval, v čem spatřuje zvlášť závažné porušení žalobcovy povinnosti – v neplacení nájemného, toto jeho opomenutí dostatečně skutkově vylíčil a popsal tak, že je nezaměnitelné s jiným jednáním, a z tohoto popisu pak jednoznačně vyplývá naplnění zákonných znaků porušení povinnosti ze strany žalobce zvlášť závažným způsobem. Ještě před podáním výpovědi přitom žalovaný splnil svoji povinnost a žalobce písemně upozornil, že jeho chování v podobě neplacení nájemného za vymezené období posuzuje jako porušení povinností zvlášť závažným způsobem, současně jej vyzval, aby odstranil závadný stav a vzniklý dluh na nájemném ve stanovené lhůtě uhradil a zároveň jej poučil, že v případě, že se tak nestane ve stanovené době, přikročí k podání výpovědi. Soudu se přitom lhůta stanovená ve výzvě doručené žalobci dne 16. 7. 2020 jeví jako zcela přiměřená okolnostem daného případu, neboť dluh žalobce vznikl již v r. 2013 a postupem doby toliko narůstal, žalobce byl žalovanou opakovaně žalován o dlužné nájemné a věděl moc dobře o porušení svých povinností, které se snažil i řešit svými návrhy na rozdělení nájemního bytu. V tomto směru nelze na straně žalovaného spatřovat zneužití svých práv v tom směru, že pohotově nepřijal návrhy žalovaného, že jednal tak, aby nabyl jistotu vyřešení dané situace s ohledem na výši dluhu žalovaného. V předmětné písemné výpovědi bylo ze strany žalovaného dáno ve smyslu § 2286 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, i poučení žalobce o jeho právu navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem. Výpověď pak byla v souladu se zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích, schválena radou města žalovaného, což ani v řízení nebylo zpochybňováno, a i v tomto směru je nutno na předmětnou výpověď pohlížet jako na platnou ve smyslu ust. § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Veden všemi těmito důvody soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

12. Výrok o nákladech řízení pak má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, jenž měl ve věci plný úspěch, přizná soud právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci přitom byl žalovaný plně úspěšný a vzniklo mu tak dle citovaného zákonného ustanovení právo na přiznání náhrady jím účelně vynaložených nákladů řízení ze strany žalobce. Žalovaný se však práva na náhradu nákladů řízení vzdal, proto bylo soudem rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.