42 C 258/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Vlčkovou ve věci žalobkyní: a) Jméno žalobkyně A , narozená Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně A b) Jméno žalobkyně B , narozená Datum narození žalobkyně B bytem Adresa žalobkyně B obě zastoupeny advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozený Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupený advokátem jméno FO adresa 2. Jméno advokáta , narozený Datum narození advokáta bytem Adresa advokáta o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a), žalobkyně b), žalovaného 1) a žalovaného 2) k nemovitostem, a to k pozemku parc. č. St , číslo, - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. , číslo, , pozemku parc. č. , číslo, – zahrada, jak jsou tyto nemovitosti zapsány na listu vlastnictví č. , číslo, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , vedeném Katastrálním úřadem pro , název katastrálního úřadu, , Katastrálním pracovištěm , adresa, , se zrušuje.II. Nařizuje se prodej nemovitostí specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku ve veřejné dražbě s tím, že jeho výtěžek bude rozdělen mezi účastníky v poměru podle jejich spoluvlastnických podílů, tj. žalobkyni a) v podílu 7/20, žalobkyni b) v podílu 7/20, žalovanému 1) v podílu 1/100 a žalovanému 2) v podílu 29/100.III. Žalobkyně a), žalobkyně b), žalovaný 1) a žalovaný 2) jsou povinni zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku – Místku náklady řízení s tím, že žalobkyně a) je povinna zaplatit 25 % z celkově vzniklých nákladů, tj. 1 492,50 Kč, žalobkyně b) je povinna zaplatit 25 % z celkově vzniklých nákladů, tj. 1 492,50 Kč, žalovaný 1) je povinen zaplatit 25 % z celkově vzniklých nákladů, tj. 1 492,50 Kč a žalovaný 2) je povinen zaplatit 25 % z celkově vzniklých nákladů, tj. 1 492,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 23. 9. 2022 se žalobkyně a) a žalobkyně b) domáhaly zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví původně se žalovaným a) , Jméno žalované, k nemovitostem evidovaným na listu vlastnictví č. , číslo, v obci a katastrálním území , adresa, , katastrální území , adresa, , a to parc. č. St. , číslo, , jejíž součástí je stavba č.p. , číslo, – rodinný dům, parc. č. , číslo, s odůvodněním, že tyto nemovitosti jsou v podílovém spoluvlastnictví, když žalobkyni a) náleží podíl o velikosti id 7/20, žalobkyni b) podíl o velikosti id. 7/20 a žalovanému a) podíl o velikost id. 3/10. V průběhu řízení s ohledem na prodej části spoluvlastnického podílu soud připustil účast žalovaného 2) , jméno FO, s tím, že spoluvlastnický podíl obou žalobkyní zůstal nezměněn, žalovaný 1) , Jméno žalované, disponuje s podílem 1/100 k předmětným nemovitostem a žalovaný 2) podílem o velikosti 29/100. Žalobkyně a), b) dále nemají zájem setrvat ve spoluvlastnickém vztahu s žalovanými 1), 2) a navrhují, aby podílové spoluvlastnictví k výše uvedeným nemovitostem bylo zrušeno a nemovitosti přikázány do vlastnictví žalovaných 1), 2) nebo nemovitosti prodány a výtěžek rozdělen mezi účastníky řízení.

2. Žalovaný 1) a 2) se vyjádřili k podané žalobě tak, že souhlasí se zrušením podílového spoluvlastnictví a mají zájem o přikázání předmětných nemovitostí do jejich vlastnictví dle výše spoluvlastnických podílů, když mezi účastníky byl spor ohledně výše vypořádacího podílu i s ohledem na možnou příjezdovou cestou k předmětným nemovitostem.

3. Soud provedl dokazování a vzal za prokázané:- Listem vlastnictví č. , číslo, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, ze dne 18. 11. 2024, že žalobkyně a) je spoluvlastníkem v podílu 7/20, žalobkyně b) je spoluvlastníkem v podílu 7/20, žalovaný 1) je spoluvlastníkem v podílu 1/100 a žalovaný 2) je spoluvlastníkem v podílu 29/100 nemovitostí, a to parcely parc. č. St. , číslo, o výměře 150 m², jejíž součástí je stavba rodinného domu č.p. , číslo, a dále pozemku parc. č. , číslo, o výměře 656 m² – zahrada.- V průběhu řízení byl soudem ustanoven znalec z oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí , tituly před jménem, , jméno FO, , který prostřednictvím znaleckého posudku č. , č. účtu, ze dne 12. 9. 2023 (č. l. 80) určil obvyklou cenu předmětných nemovitostí v daném místě a čase s přihlédnutím k charakteru předmětných pozemků a jejich zařazení do územního plánu obce, ve dvou variantách, a to v případě, že přístup k předmětným nemovitostem je právně zajištěn, na částku 3 970 000 Kč a v případě, že přístup k předmětným nemovitostem není právně zajištěn na částku 3 100 000 Kč.

4. Pokud byly za řízení provedeny další důkazy, a to sdělením Obce , adresa, ze dne 9. 5. 2022 a 7. 6. 2023 a 22. 1. 2024 Notářský zápisem , číslo, ze dne 30. 1. 1956 spolu s geometrickým plánem, sdělením , název katastrálního úřadu, , Katastrální pracoviště , adresa, ze dne 4. 7. 2023 a 18. 6. 2010, pak z těchto soud nevyvodil žádné potřebně závěry pro posouzení dané věci, když se buď týkaly otázky zajištění právního přístupu k předmětným nemovitostem nebo pak otázkou mimosoudního vyjednávání mezi účastníky řízení stran prodeje předmětných nemovitostí.

5. Z výše uvedených zjištění dospěl soud ke skutkovému závěru, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku, žalobkyně a), b) každá ve výši 7/20 k předmětným nemovitostem, žalovaný 1) ve výši 1/100 a žalovaný 2) 29/100. Tyto nemovitosti mají hodnotu v případě, že přístup k těmto je právně zajištěn 3 970 000 Kč, pokud pak není zajištěn ve výši 3 100 000 Kč. Účastníci nechtějí nadále ve spoluvlastnickém vztahu setrvat, avšak na zrušení a vypořádání tohoto podílového spoluvlastnictví se dosud nedohodli, zejména ve vztahu k výši vypořádacího podílu. O nemovitosti mají oba žalovaní 1), 2) zájem. Dotazem soudu stran zajištění finančních prostředků k zaplacení vypořádacího podílu žalobkyním a), b), pak žalovaný 1) podáním ze dne 11. 11. 2024 sdělil, že nedisponuje finančními prostředky k zaplacení vypořádacího podílu pro žalobkyně a), b). Dotazem na žalovaného 2) u jednání dne 18. 11. 2024 pak soud zjistil, že ani žalovaný 2) rovněž nedisponuje finančními prostředky k zaplacení vypořádacího podílu pro žalobkyně a), b).

6. Podle § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

7. Podle § 1144 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

8. Podle § 1147 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

9. Po právní stránce posoudil soud část žaloby týkající se zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ve smyslu shora citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že je na místě podílové spoluvlastnictví účastníků zrušit a vypořádat. Zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, stanoví zásadu, že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat, proto soud dospěl k závěru, že je na místě podílové spoluvlastnictví účastníků zrušit a vypořádat. Způsob vypořádání spoluvlastníků, pokud mezi nimi nedošlo k dohodě, pak upravuje ustanovení § 1143 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Především má soud rozdělit věc mezi spoluvlastníky podle výše jejich podílů, a pouze jestliže rozdělení věci není dobře možné, může soud přikázat věc za přiměřenou náhradu jednomu nebo více ze spoluvlastníků. Třetí způsob zrušení a vypořádání, totiž nařízení prodeje s rozdělením výtěžku podle podílů, je až poslední možností, ke které smí soud přistoupit pouze v tom případě, že žádný ze spoluvlastníků věc nechce. Pořadí a podmínky použití jednotlivých způsobů zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jsou pro soud závazné, přitom však platí zásada charakterizující řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví spočívající v tom, že v řízení není soud vázán návrhem účastníka na způsob vypořádání a může rozhodnout, že zrušené spoluvlastnictví bude vypořádáno i jiným způsobem než navrhovaným. Prvním ze způsobů vypořádání je tedy rozdělení věci, přičemž podmínkou pro tento způsob vypořádání je, že se jedná o rozdělení „dobře možné“. Tato podmínka není naplněna pouhou faktickou možností a technickou proveditelností, ale také funkčním opodstatněním rozdělení, je tím sledován zejména ten cíl, aby i po rozdělení mohly nemovitosti bez závad sloužit k uspokojování těch potřeb, k nimž jsou účelově určeny. Před případným rozdělením věci je navíc soud povinen zabývat se i tím, zda jsou dosavadní spoluvlastníci ochotni hradit náklady na rozdělení věci. Jestliže žádný ze spoluvlastníků není ochoten vynaložit nic na provedení nezbytných stavebních úprav, je nutno stavbu považovat z tohoto hlediska za nedělitelnou. V dané věci přitom s ohledem na povahu nemovitosti a počet 4 spoluvlastníků vyplývá, že reálné rozdělení nemovitostí zahrnujících stavbu rodinného domu a pozemky, není možné. Pokud pak jde o v pořadí druhý z možných způsobů vypořádání podílového spoluvlastnictví, tedy přikázání věci za přiměřenou náhradu jednomu ze spoluvlastníků, podmínkou uplatnění tohoto způsobu je, že jednak spoluvlastník (spoluvlastníci), kterému (kterým) se má věc přikázat, s tímto přikázáním souhlasí, a jednak, že má (mají) prostředky na včasné zaplacení přiměřené náhrady a věc chce sám užívat. Pokud se jedná o žalobkyně a), b), tyto již v podané žalobě, jakož i v průběhu dosavadního řízení tvrdily, že o nemovitosti zájem nemají a navrhovaly, aby nemovitosti byly přikázány žalovaným nebo aby byl nařízen soudní prodej. Žalovaní 1), 2) projevili o přikázání nemovitosti do svého vlastnictví zájem, když tento zájem přetrval po celou dobu řízení, avšak v řízení vyšlo najevo, že ani jeden z žalovaných 1), 2) nedisponuje dostatečným množstvím finančních prostředků k vyplacení vypořádacího podílu pro žalobkyně a), b) a ani nejsou schopni tyto finanční prostředky zajistit, např. prostřednictvím úvěrového financování. Soudu tedy nezbylo nic jiného než přistoupit k třetí zákonné variantě vypořádání podílového spoluvlastnictví ve formě prodeje nemovitostí ve veřejné dražbě.

10. Ze všech výše popsaných důvodů proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. rozsudku, tedy nejprve o zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětným a shora popsaným nemovitostem za současného nařízení prodeje předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi účastníky v poměru dle jejich spoluvlastnických podílů.

11. Výrok III. o nákladech řízení státu má oporu v ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., podle něhož stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k povaze projednávaného sporu (iudicii duplicis) pak nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, tudíž je nutné rozhodnout o povinnosti platit náklady řízení státu všemi účastníky řízení, když každý z nich má pak povinnost zaplatit 25 % těchto vzniklých nákladů.

12. Náklady řízení státu pak činí částku 15 970 Kč za podaný znalecký posudek proplacenou znalci , tituly před jménem, , jméno FO, .

13. Výrokem III. rozsudku pak soud zavázal žalobkyni a) povinností zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku částku 1 492, 50 Kč. Žalobkyně a) (stejně tak jako žalobkyně b) a žalovaný 1) a žalovaný 2)) by měla zaplatit ¼ nákladů řízení státu, tj. 3 992,50 Kč. V průběhu řízení však žalobkyně a) a b) složily na účet soudu zálohu na provedení důkazu ve výši 5 000 Kč, stejně tak jako žalovaní 1), 2), kteří rovněž na účet soudu složili zálohu na provedení důkazu ve výši 5 000 Kč. Od částky 3 992,50 Kč je pak třeba odečíst polovinu ze složené zálohy, tj. 2 500 Kč, když výslednou částkou, kterou je žalobkyně a) povinna zaplatit státu je pak částka 1 492,50 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Stejný závěr pak soud učinil i u žalobkyně b), která byla zavázána zaplatit stejnou částku ve výši 1 492,50 Kč, stejně jako žalovaný 1) a žalovaný 2). Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku pak vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

14. Výrok IV. rozsudku o nákladech řízení pak má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. V souladu s výše uvedeným zákonným zněním ve spojení s rozhodnutím IV. ÚS 404/22 pak soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.