42 C 258/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Vlčkovou ve věci žalobkyní: a) Jméno žalobkyně A, narozená Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně A b) Jméno žalobkyně B, narozená Datum narození žalobkyně B bytem Adresa žalobkyně B obě zastoupeny advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Jméno žalované, narozený Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupený advokátem jméno FO adresa 2. Jméno advokáta, narozený Datum narození advokáta bytem Adresa advokáta o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a), žalobkyně b), žalovaného 1) a žalovaného 2) k nemovitostem, a to k pozemku parc. č. St číslo - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. číslo, pozemku parc. č. číslo – zahrada, jak jsou tyto nemovitosti zapsány na listu vlastnictví č. číslo pro katastrální území adresa, obec adresa, vedeném Katastrálním úřadem pro název katastrálního úřadu, Katastrálním pracovištěm adresa, se zrušuje. II. Nařizuje se prodej nemovitostí specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku ve veřejné dražbě s tím, že jeho výtěžek bude rozdělen mezi účastníky v poměru podle jejich spoluvlastnických podílů, tj. žalobkyni a) v podílu 7/20, žalobkyni b) v podílu 7/20, žalovanému 1) v podílu 1/100 a žalovanému 2) v podílu 29/100. III. Žalobkyně a), žalobkyně b), žalovaný 1) a žalovaný 2) jsou povinni zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku – Místku náklady řízení s tím, že žalobkyně a) je povinna zaplatit 25 % z celkově vzniklých nákladů, tj. 1 492,50 Kč, žalobkyně b) je povinna zaplatit 25 % z celkově vzniklých nákladů, tj. 1 492,50 Kč, žalovaný 1) je povinen zaplatit 25 % z celkově vzniklých nákladů, tj. 1 492,50 Kč a žalovaný 2) je povinen zaplatit 25 % z celkově vzniklých nákladů, tj. 1 492,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 23. 9. 2022 se žalobkyně a) a žalobkyně b) domáhaly zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví původně se žalovaným a) Jméno žalované k nemovitostem evidovaným na listu vlastnictví č. číslo v obci a katastrálním území adresa, katastrální území adresa, a to parc. č. St. číslo, jejíž součástí je stavba č.p. číslo – rodinný dům, parc. č. číslo s odůvodněním, že tyto nemovitosti jsou v podílovém spoluvlastnictví, když žalobkyni a) náleží podíl o velikosti id 7/20, žalobkyni b) podíl o velikosti id. 7/20 a žalovanému a) podíl o velikost id. 3/10. V průběhu řízení s ohledem na prodej části spoluvlastnického podílu soud připustil účast žalovaného 2) jméno FO s tím, že spoluvlastnický podíl obou žalobkyní zůstal nezměněn, žalovaný 1) Jméno žalované disponuje s podílem 1/100 k předmětným nemovitostem a žalovaný 2) podílem o velikosti 29/100. Žalobkyně a), b) dále nemají zájem setrvat ve spoluvlastnickém vztahu s žalovanými 1), 2) a navrhují, aby podílové spoluvlastnictví k výše uvedeným nemovitostem bylo zrušeno a nemovitosti přikázány do vlastnictví žalovaných 1), 2) nebo nemovitosti prodány a výtěžek rozdělen mezi účastníky řízení.

2. Žalovaný 1) a 2) se vyjádřili k podané žalobě tak, že souhlasí se zrušením podílového spoluvlastnictví a mají zájem o přikázání předmětných nemovitostí do jejich vlastnictví dle výše spoluvlastnických podílů, když mezi účastníky byl spor ohledně výše vypořádacího podílu i s ohledem na možnou příjezdovou cestou k předmětným nemovitostem.

3. Soud provedl dokazování a vzal za prokázané: - Listem vlastnictví č. číslo pro obec adresa a katastrální území adresa ze dne 18. 11. 2024, že žalobkyně a) je spoluvlastníkem v podílu 7/20, žalobkyně b) je spoluvlastníkem v podílu 7/20, žalovaný 1) je spoluvlastníkem v podílu 1/100 a žalovaný 2) je spoluvlastníkem v podílu 29/100 nemovitostí, a to parcely parc. č. St. číslo o výměře 150 m², jejíž součástí je stavba rodinného domu č.p. číslo a dále pozemku parc. č. číslo o výměře 656 m² – zahrada. - V průběhu řízení byl soudem ustanoven znalec z oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí tituly před jménem jméno FO, který prostřednictvím znaleckého posudku č. č. účtu ze dne 12. 9. 2023 (č. l. 80) určil obvyklou cenu předmětných nemovitostí v daném místě a čase s přihlédnutím k charakteru předmětných pozemků a jejich zařazení do územního plánu obce, ve dvou variantách, a to v případě, že přístup k předmětným nemovitostem je právně zajištěn, na částku 3 970 000 Kč a v případě, že přístup k předmětným nemovitostem není právně zajištěn na částku 3 100 000 Kč.

4. Pokud byly za řízení provedeny další důkazy, a to sdělením Obce adresa ze dne 9. 5. 2022 a 7. 6. 2023 a 22. 1. 2024 Notářský zápisem číslo ze dne 30. 1. 1956 spolu s geometrickým plánem, sdělením název katastrálního úřadu, Katastrální pracoviště adresa ze dne 4. 7. 2023 a 18. 6. 2010, pak z těchto soud nevyvodil žádné potřebně závěry pro posouzení dané věci, když se buď týkaly otázky zajištění právního přístupu k předmětným nemovitostem nebo pak otázkou mimosoudního vyjednávání mezi účastníky řízení stran prodeje předmětných nemovitostí.

5. Z výše uvedených zjištění dospěl soud ke skutkovému závěru, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku, žalobkyně a), b) každá ve výši 7/20 k předmětným nemovitostem, žalovaný 1) ve výši 1/100 a žalovaný 2) 29/100. Tyto nemovitosti mají hodnotu v případě, že přístup k těmto je právně zajištěn 3 970 000 Kč, pokud pak není zajištěn ve výši 3 100 000 Kč. Účastníci nechtějí nadále ve spoluvlastnickém vztahu setrvat, avšak na zrušení a vypořádání tohoto podílového spoluvlastnictví se dosud nedohodli, zejména ve vztahu k výši vypořádacího podílu. O nemovitosti mají oba žalovaní 1), 2) zájem. Dotazem soudu stran zajištění finančních prostředků k zaplacení vypořádacího podílu žalobkyním a), b), pak žalovaný 1) podáním ze dne 11. 11. 2024 sdělil, že nedisponuje finančními prostředky k zaplacení vypořádacího podílu pro žalobkyně a), b). Dotazem na žalovaného 2) u jednání dne 18. 11. 2024 pak soud zjistil, že ani žalovaný 2) rovněž nedisponuje finančními prostředky k zaplacení vypořádacího podílu pro žalobkyně a), b).

6. Podle § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

7. Podle § 1144 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

8. Podle § 1147 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

9. Po právní stránce posoudil soud část žaloby týkající se zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ve smyslu shora citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že je na místě podílové spoluvlastnictví účastníků zrušit a vypořádat. Zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, stanoví zásadu, že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat, proto soud dospěl k závěru, že je na místě podílové spoluvlastnictví účastníků zrušit a vypořádat. Způsob vypořádání spoluvlastníků, pokud mezi nimi nedošlo k dohodě, pak upravuje ustanovení § 1143 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Především má soud rozdělit věc mezi spoluvlastníky podle výše jejich podílů, a pouze jestliže rozdělení věci není dobře možné, může soud přikázat věc za přiměřenou náhradu jednomu nebo více ze spoluvlastníků. Třetí způsob zrušení a vypořádání, totiž nařízení prodeje s rozdělením výtěžku podle podílů, je až poslední možností, ke které smí soud přistoupit pouze v tom případě, že žádný ze spoluvlastníků věc nechce. Pořadí a podmínky použití jednotlivých způsobů zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jsou pro soud závazné, přitom však platí zásada charakterizující řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví spočívající v tom, že v řízení není soud vázán návrhem účastníka na způsob vypořádání a může rozhodnout, že zrušené spoluvlastnictví bude vypořádáno i jiným způsobem než navrhovaným. Prvním ze způsobů vypořádání je tedy rozdělení věci, přičemž podmínkou pro tento způsob vypořádání je, že se jedná o rozdělení „dobře možné“. Tato podmínka není naplněna pouhou faktickou možností a technickou proveditelností, ale také funkčním opodstatněním rozdělení, je tím sledován zejména ten cíl, aby i po rozdělení mohly nemovitosti bez závad sloužit k uspokojování těch potřeb, k nimž jsou účelově určeny. Před případným rozdělením věci je navíc soud povinen zabývat se i tím, zda jsou dosavadní spoluvlastníci ochotni hradit náklady na rozdělení věci. Jestliže žádný ze spoluvlastníků není ochoten vynaložit nic na provedení nezbytných stavebních úprav, je nutno stavbu považovat z tohoto hlediska za nedělitelnou. V dané věci přitom s ohledem na povahu nemovitosti a počet 4 spoluvlastníků vyplývá, že reálné rozdělení nemovitostí zahrnujících stavbu rodinného domu a pozemky, není možné. Pokud pak jde o v pořadí druhý z možných způsobů vypořádání podílového spoluvlastnictví, tedy přikázání věci za přiměřenou náhradu jednomu ze spoluvlastníků, podmínkou uplatnění tohoto způsobu je, že jednak spoluvlastník (spoluvlastníci), kterému (kterým) se má věc přikázat, s tímto přikázáním souhlasí, a jednak, že má (mají) prostředky na včasné zaplacení přiměřené náhrady a věc chce sám užívat. Pokud se jedná o žalobkyně a), b), tyto již v podané žalobě, jakož i v průběhu dosavadního řízení tvrdily, že o nemovitosti zájem nemají a navrhovaly, aby nemovitosti byly přikázány žalovaným nebo aby byl nařízen soudní prodej. Žalovaní 1), 2) projevili o přikázání nemovitosti do svého vlastnictví zájem, když tento zájem přetrval po celou dobu řízení, avšak v řízení vyšlo najevo, že ani jeden z žalovaných 1), 2) nedisponuje dostatečným množstvím finančních prostředků k vyplacení vypořádacího podílu pro žalobkyně a), b) a ani nejsou schopni tyto finanční prostředky zajistit, např. prostřednictvím úvěrového financování. Soudu tedy nezbylo nic jiného než přistoupit k třetí zákonné variantě vypořádání podílového spoluvlastnictví ve formě prodeje nemovitostí ve veřejné dražbě.

10. Ze všech výše popsaných důvodů proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. rozsudku, tedy nejprve o zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětným a shora popsaným nemovitostem za současného nařízení prodeje předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi účastníky v poměru dle jejich spoluvlastnických podílů.

11. Výrok III. o nákladech řízení státu má oporu v ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., podle něhož stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k povaze projednávaného sporu (iudicii duplicis) pak nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, tudíž je nutné rozhodnout o povinnosti platit náklady řízení státu všemi účastníky řízení, když každý z nich má pak povinnost zaplatit 25 % těchto vzniklých nákladů.

12. Náklady řízení státu pak činí částku 15 970 Kč za podaný znalecký posudek proplacenou znalci tituly před jménem jméno FO.

13. Výrokem III. rozsudku pak soud zavázal žalobkyni a) povinností zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku částku 1 492, 50 Kč. Žalobkyně a) (stejně tak jako žalobkyně b) a žalovaný 1) a žalovaný 2)) by měla zaplatit ¼ nákladů řízení státu, tj. 3 992,50 Kč. V průběhu řízení však žalobkyně a) a b) složily na účet soudu zálohu na provedení důkazu ve výši 5 000 Kč, stejně tak jako žalovaní 1), 2), kteří rovněž na účet soudu složili zálohu na provedení důkazu ve výši 5 000 Kč. Od částky 3 992,50 Kč je pak třeba odečíst polovinu ze složené zálohy, tj. 2 500 Kč, když výslednou částkou, kterou je žalobkyně a) povinna zaplatit státu je pak částka 1 492,50 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Stejný závěr pak soud učinil i u žalobkyně b), která byla zavázána zaplatit stejnou částku ve výši 1 492,50 Kč, stejně jako žalovaný 1) a žalovaný 2). Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku pak vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

14. Výrok IV. rozsudku o nákladech řízení pak má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. V souladu s výše uvedeným zákonným zněním ve spojení s rozhodnutím IV. ÚS 404/22 pak soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve trojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.