42 C 270/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Martikánovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A ., IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B 3. Jméno žalované C , narozená Datum narození žalované C bytem Adresa žalované C 4. Jméno žalované D , narozený Datum narození žalované D bytem Adresa žalované D 5. Jméno žalované E , narozená Datum narození žalované E bytem Adresa žalované D 6. Jméno žalované F , narozený Datum narození žalované F bytem Adresa žalované D 7. Jméno žalované G , narozená Datum narození žalované G bytem Adresa žalované D všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnického práva I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá určení, že je výlučným vlastníkem komunikace nacházející se na pozemku parc. č. st. 1179 v k. ú. , adresa, zapsané u , právnická osoba, pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště , adresa, , se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na nákladech řízení částku 84 402 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá určení, že je výlučným vlastníkem komunikace nacházející se na pozemku parc. č. st. , číslo, v k. ú. , adresa, zapsaného u , právnická osoba, pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště , adresa, . Tento návrh odůvodnila tím, že se žalobkyně v řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, domáhala určení vlastnického práva k pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 1570 m2 v k. ú. , adresa, vymezeného dle geometrického plánu, když v tomto řízení žalobkyně tvrdila, že po prodeji a zápisu do katastru nemovitostí bylo zjištěno, že došlo k chybě v rámci provedeného vyčlenění pozemku parc. č. st. , číslo, , který je pod budovou č.p. , číslo, , když nedošlo k oddělení pozemku pod budovou s výměrou 218 m2, ale pozemek byl v rámci zápisu ponechán jako celek s výměrou 1790 m2. Žalovaní se tak stali spoluvlastníky pozemku parc. č. st. , číslo, s výměrou 1790 m2, přestože část o výměře 1572 m2 (po provedení GP část o výměře 1570 m2) nebyla předmětem prodeje ze strany žalobkyně, o čemž byli žalovaní informováni. Žalobkyně nechala vyhotovit geometrický plán č. , hodnota, -18/2020 ze dne 10. 2. 2020, kterým došlo k rozdělení pozemku parc. č. st. , číslo, , dle něhož budova č.p. , číslo, je součástí pozemku o výměře 220 m2. Žalobkyně podává tuto žalobu, která je sice obsahově částečně odlišná od žaloby projednávané ve věci vedené u Okresního soudu ve , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , avšak žalobkyně uvádí, že podáním této nové žaloby v této věci ničeho nemění na svých původních tvrzeních a žalobních nárocích učiněných ve věci , spisová značka, . Tato nově podávaná žaloba souvisí s řízením , spisová značka, , kdy žalobkyně se rovněž domáhá určení vlastnického práva k věci, která je v jejím vlastnictví a která se nachází na pozemku parc. č. st. , číslo, , katastrální území , adresa, . Právní základ tvrzení žalobkyně je tedy shodný s tím, co je obsaženo v žalobě ve věci , spisová značka, , tj. že žalobkyně jako původní vlastník budovy č. p. , číslo, , která je součástí pozemku parc. č. st. , číslo, v k. ú. , adresa, , vyhotovila dne 12. 6. 2019 prohlášení o vymezení jednotek podle § 1166 občanského zákoníku, v němž došlo k vymezení jednotek a plocha stavební parcely pod předmětnou budovou byla specifikována v rozloze 218 m2. V části C prohlášení byla dále vymezeny společné části movité věci a pod bodem 1 byl uveden pozemek parc. č. st. , číslo, . Výměra předmětného pozemku o velikosti 218 m2 byla stanovena s odkazem na § 4 nařízení vlády č. 366/2013 Sb. Záměrem žalobkyně bylo vymezení jednotek v rámci budovy č.p. , číslo, a jejich následný prodej s podílem na pozemku nacházejícím se pod budovou s výměrou 218 m2. Žalobkyně postupně jednotlivými kupními smlouvami prodala žalovaným všechny jednotky vymezené v domě č.p. 892 s podíly na společných částech nemovité věci, když nemovitou věcí je pozemek parc. č. st. , číslo, v k. ú. , adresa, . Žalobkyně byla přesvědčena a jejím úmyslem bylo prodat pozemek parc. č. st. , číslo, v k. ú. , adresa, pod budovou č.p. , číslo, o velikosti 218 m2 (resp. po zaměření dle GP o velikosti 220 m2), nikoliv celý pozemek s výměrou 1790 m2. Dne 24. 10. 2019 uzavřela žalobkyně kupní smlouvu s žalovaným 1., jejímž předmětem byl prodej jednotek č. , číslo, . Dne 4. 12. 2019 uzavřela smlouvu s žalovaným 2., jejímž předmětem byla jednotka č. 892/4. Dne 27. 11. 2019 uzavřela kupní smlouvu s žalovanými 3. a 4., jejímž předmětem byla jednotka č. 892/6. Dne 7. 11. 2019 uzavřela kupní smlouvu s žalovaným 5., jejímž předmětem byla jednotka č. 892/7. Dne 12. 11. 2019 uzavřela kupní smlouvu s žalovaným 6., jejímž předmětem byla jednotka č. 892/8 a 15. 11. 2019 uzavřela kupní smlouvu s žalovanými 7. a 8. s předmětem prodeje jednotky č. 892/9 a s žalovaným 7., jejímž předmětem byl prodej jednotky č. 892/10 a 892/11. Předmětem všech kupních smluv byl rovněž spoluvlastnický podíl na společných částech nemovité věci. V souladu s uzavřenými kupními smlouvami došlo k zápisu žalovaných do katastru nemovitostí jako vlastníků jednotlivých bytových jednotek a spoluvlastníků společných částí nemovité věci s konkrétními podíly na pozemku parc. č. st. , číslo, . Celý pozemek parc. č. st. , číslo, v k. ú. , adresa, je tak zapsaný jako společná nemovitá věc žalovaných s výměrou 1790 m2. Na tomto pozemku mají žalovaní spoluvlastnické podíly. Tento stav odpovídá stavu zápisů v katastru nemovitostí. Žalobkyně však tvrdí, že na pozemku parc. č. st. , číslo, , katastrální území , adresa, , , právnická osoba, pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , se nachází komunikace, která je samostatnou stavbou v právním smyslu. Žalobkyně tvrdí, tato komunikace je ve výlučném vlastnictví žalobkyně a že tato komunikace jakožto samostatná věc v právním smyslu nebyla převedena žalobkyní na žalované spolu s nemovitostmi, které žalobkyně převáděla na žalované jednotlivými kupními smlouvami uvedenými v čl. II odst. 1 této žaloby. Právní oporu pro tvrzení, že komunikace nacházející se na pozemku parc. č. st. , číslo, , katastrální území , adresa, , je samostatnou právní věcí, vyplývá z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 25.6. 2019, III. ÚS 2280/18. Žalobkyně tvrdí, že komunikace nacházející se na pozemku parc. č. st. , číslo, , katastrální území , adresa, , splňuje předpoklady pro závěr, aby byla označena za samostatnou věc v právním smyslu, jelikož představuje tzv. vymezitelný kus vnějšího světa ve smyslu označeného ústavního nálezu, a jedná se o jednotný funkční celek využitelný zejména pro dopravování se a k zásobování dalších nemovitostí žalobkyně, a to zejména pozemek parc. č. st. , číslo, , katastrální území , adresa, , jehož součástí je budova č. ev. 41, pozemek parc. č. st. , číslo, , katastrální území , adresa, , jehož součástí je budova č. ev.

34. Předmětná komunikace nepředstavuje pouhé zpevnění pozemku parc. č. st. , číslo, , ale je věcí v právním smyslu, která se nezapisuje do katastru nemovitostí a není o ní vedena evidence obdobného charakteru, prostřednictvím které by bylo možné například náhledem do evidence zjisti, kdo je vlastníkem této samostatné věci. Žalovaní, jelikož se předmětná komunikace jakožto samostatná věc nachází na pozemku parc. č. st. , číslo, , katastrální území , adresa, , k němuž jsou žalovaní zapsaní jako spoluvlastníci, umístili na uvedený pozemek parc. č. st. , číslo, ceduli s nápisem soukromý pozemek, což samozřejmě evokuje, že na tento pozemek nemá vstupovat osoba bez oprávnění. V dané situaci je tedy nutné podat žalobu o určení vlastnického práva, aby bylo postaveno najisto, že předmětná komunikace nacházející se na pozemku parc. č. st. , číslo, nepředstavuje pouhé zpevnění pozemku, ale je samostatnou věcí v právním smyslu, a že jejím vlastníkem je žalobkyně. Tvrdí-li žalobkyně, že je vlastníkem předmětné věci, pak jí také svědčí právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva, když toto právo se nikde neeviduje a pro užívání komunikace je nutné jasně deklarovat, že uživatelem je oprávněně její vlastník, tj. žalobkyně, které jí v jejím právu může být bráněno zejména žalovanými s tvrzením, že komunikace je součástí jejich pozemku parc. č. st. , číslo, . Žalobkyni tak svědčí právní zájem na podání této žaloby a požadovaném určení.

2. Žalovaní s podanou žalobou nesouhlasili, uvedli, že v žalobě chybí zásadní skutková tvrzení o tom, proč by se mělo jednat o samostatnou stavbu, proč by vlastníkem této stavby měla být žalobkyně. K těmto tvrzením také žalobkyně nenabízí žádné důkazy. Pozemek, o který se jedná, nabyla žalobkyně v rámci insolvenčního řízení, nikde nebyla zmínka o komunikaci jako samostatné stavbě, stejně tak ve smlouvách, jimiž převáděla část tohoto pozemku na žalované, nebylo zmíněno, že by byl pozemek zatížen právní vadou v podobě komunikace jako samostatné stavby.

3. Jelikož skutková tvrzení žalobkyně nebyla dle názoru soudu dostatečná, zaslal soud žalobkyni dne 27. 3. 2024 usnesení obsahující poučení dle § 118a o.s.ř. a vyzval žalobkyni k doplnění těchto skutkových tvrzení:Doplnit tvrzení, zda má žalobkyně na podání určovací žaloby naléhavý právní zájem a v čem tento spočívá. K prokázání tohoto tvrzení označit důkazy.Doplnit tvrzení, že se na pozemku parc. č. st. , číslo, nachází komunikace, která je samostatnou stavbou v právním slova smyslu, zda tato komunikace vede po celé ploše tohoto pozemku, či po její části, z jakého důvodu se žalobkyně domnívá, že jde o věc v právním slova smyslu, k takto doplněným žalobním označit důkazy.Doplnit žalobní tvrzení, proč se jedná o jednotný funkční celek s ostatními pozemky žalobkyně – tyto pozemky specifikovat a uvést, v čem je spatřována funkčnost těchto pozemků jako celku, k takto doplněným tvrzením navrhnout důkazy.

4. Po shora uvedené výzvě žalobkyně doplnila skutková tvrzení tak, že žalobkyně měla právní spor u zdejšího soudu, kde se marně domáhala určení vlastnického práva k nemovitosti, kterou nikdy neměla záměr prodat a pochybením tehdejšího právního zástupce žalobkyně došlo k převodu pozemků, které měly vždy zajistit přístup k nemovitosti žalobkyně tak, aby ji mohla řádně užívat. Soudní spor byl veden před soudy všech stupňů, před dovolacím soudem, a i byla podána žaloba i k soudu Ústavnímu. Žalobkyně neuspěla, neboť neprokázala to, že její vůle nesměřovala k prodeji nejen k nemovitosti s bytovými jednotkami, ale i k pozemkům přilehlým. Definitivně pak přišla žalobkyně o možnost se logicky a fakticky jedinou možnou cestou dostat ke své nemovitosti, k jejímu hlavnímu vchodu a užívat tak tuto nemovitost. Žalobkyně má naléhavý právní zájem na tom, aby bylo určeno, že na pozemku parc. č. st. , číslo, , katastrální území , adresa, , , právnická osoba, pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , se nachází komunikace, která je svým charakterem samostatnou stavbou v právním slova smyslu a nemohla být dotčena smlouvou o převodu nemovitostí ostatních, jak vyplývá z důkazů výše označených. Žalobkyně má naléhavý právní zájem na tom, aby bylo určeno právo ke komunikaci, neboť tato komunikace představuje jednotný funkční a samostatný celek využitelný zejména pro dopravování se a k zajištění zásobování ostatních nemovitostí žalobkyně, tj. pozemek parc. č.st. , číslo, , katastrální území , adresa, , jehož součástí je budova č. ev. , číslo, , pozemek parc. č.st. , číslo, , katastrální území , adresa, , jehož součástí je budova č. ev. , číslo, . V daném případě slouží žaloba k potřebě praktického života, a nikoliv ke zbytečnému rozmnožování sporů. Určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, se vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu a předejde se tak žalobě na plnění, která by jinak měla své opodstatnění. S ohledem na skutečnost, že žádná z osob, které se účastní sporu, stejně tak ani soud, bez odborného znaleckého posouzení, nejsou s to kvalifikovaně vyhodnotit stav na místě samém, posoudit charakter komunikace, která je fakticky jedinou zásadní přístupovou cestou k nemovitosti žalobkyně, pak důkazem může být jen znalecký posudek. Ten má vyhodnotit z hlediska stavebního sporné záležitosti, které se týkají samotné komunikace, zda jde o samostatnou věc, která pokud nebyla součástí převodu vlastnického práva obstojí sama o sobě a zda má opodstatnění požadavek určení samostatného vlastnictví tak, aby bylo možno posoudit právo žalobkyně i na užívání svého majetku.

5. Při ústním jednání soud žalobkyni znovu vyzval a poučil ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř., nechť doplní a prokáže naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby, když skutková tvrzení obsažená v doplnění žaloby nepovažuje za dostatečná. Znovu také žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení, z jakého důvodu by se mělo jednat o samostatnou stavbu, v jakém rozmezí se na pozemku nachází, kdy a kým byla vybudována, z jakého důvodu se žalobkyně domnívá, že je vlastníkem této stavby, tedy jaký je právní důvod nabytí této nemovitosti. Dále soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení, z jakého důvodu nemohla být předmětem převodu na žalované. Žalobkyně byla poučena o neúspěchu ve sporu za situace, že uvedené skutečnosti nedoplní a neprokáže.

6. K otázce naléhavého právního zájmu žalobkyně znovu zopakovala, že naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby shledává ve skutečnosti, že předmětná cesta slouží jako příjezdová k budovám ve vlastnictví žalobkyně, příjezd přes pozemky z opačné strany, které jsou ve vlastnictví žalobkyně, je nelogický a komplikovaný. K dalším bodům poučení pak právní zástupce žalobkyně uvedl, že mu není známo kdy a kým byla komunikace vybudována a požádal o poskytnutí lhůty k doplnění těchto skutkových tvrzení a označení důkazů.

7. Soud návrhu žalobkyně na poskytnutí lhůty nevyhověl a tento zamítnul, a to ze dvou důvodů. Předně soud neshledává naléhavý právní zájem žalobkyně na podání určovací žaloby, tudíž provádění důkazů a doplňování ostatních tvrzení by bylo nadbytečné a prodlužovalo by to soudní řízení. Druhým důvodem je pak skutečnost, že byl právní zástupce žalobkyně vyzván k doplnění skutkových tvrzení již písemně před jednáním, aby jednání nemuselo být odročováno. Občanský soudní řád stanoví, že má soud připravit jednání tak, aby věc mohla být skončena na první jednání, k tomuto soud učinil veškerá opatření. U žaloby na určení vlastnického práva je zcela zásadní tvrzení, od čeho žalobkyně odvozuje tvrzené vlastnické právo, a je tak nepochopitelné, že žalobkyně není schopen po poučení soudu a více než dvou letech od podání žaloby na tuto otázku odpovědět.

8. Soud provedl pouze některé důkazy navržené mu účastníky řízení. Z katastrální mapy soud zjistil, kde je umístěn pozemek, na němž má být umístěna stavba komunikace. Rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v , adresa, , rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu byla prokázána skutková tvrzení žalobce o tom, že se neúspěšně domáhal určení, že je vlastníkem části pozemku, na němž je umístěna stavba komunikace. Další důkazy soud neprováděl z důvodu absence naléhavého právního zájmu žalobce na podání určovací žaloby.

9. Soud dříve, než se začal zaobírat věcí samou po stránce skutkové, zkoumal dostatek věcné legitimace účastníků a existenci naléhavého právního zájmu na straně žalobce. Věcnou legitimaci v řízení o určení má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká.

10. Ze skutkových tvrzení žalovaného i z výpisu z katastru nemovitostí je zřejmé, že žalovaný není ve sporu pasivně legitimován, když v katastru nemovitostí je jako vlastník sporné nemovitosti zapsán Statutární město , adresa, .

11. Podle ust. § 80 o.s.ř. se lze žalobou (návrhem na zahájení řízení) domáhat určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

12. Žalobkyně k naléhavému právnímu zájmu po poučení soudu ve smyslu § 118a o.s.ř. uvedla, že tento spatřuje ve skutečnosti, že komunikace byla vybudována k příjezdu k budovám ve vlastnictví žalobkyně, přístup z opačné strany je nelogický a technicky obtížný. Pozemek byl na žalované převeden omylem, tuto skutečnost se žalobkyni nepodařilo v řízení prokázat a proto se domáhá určení vlastnictví ke komunikaci touto žalobou.

13. V žalobě o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, musí žalobkyně vždy tvrdit a prokazovat skutečnosti, z nichž vyplývá, že má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Není-li dán naléhavý právní zájem na určovací žalobě, je vyloučeno, aby se soud zabýval věcí samou, tedy aby posuzoval, zda tu tvrzený právní vztah nebo právo je či není.

14. Naléhavý právní zájem na určení právního vztahu je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobkyně, nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. Žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na plnění povinnosti. Určovací žaloba má preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobkyně dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva. Dojde-li již k porušení právního vztahu nebo práva, je právním prostředkem ochrany žaloba na plnění. V případě, kdy lze žalovat na splnění povinnosti, může být naléhavý právní zájem na určení dán tehdy, jestliže se určovací žalobou vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu a předejde se tak případným dalším žalobám na plnění, nebo jestliže žaloba na plnění nemůže řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva. Naléhavý právní zájem na určení je dán jen tehdy, jestliže je toto určení objektivně vzato způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. Žalobce nebude mít naléhavý právní zájem na požadovaném určení zpravidla tam, kde lze žalovat na plnění (R 88/68; R 17/72; SoJ 81/2011, NS 21 Cdo 2553/2009; dříve již Vážný 6015). Určovací žaloba totiž představuje jistý doplněk soudní ochrany; přichází na řadu v případech, kdy sice již objektivně došlo ke vzniku právní nejistoty, kdy ovšem ještě není možné žalovat na splnění povinnosti. V takto vymezených hranicích je třeba zkoumat žalobcův naléhavý právní zájem na požadovaném určení15. Ve světle uvedených východisek soud dospěl k závěru, že není dán naléhavý právní zájem žalobkyně na určení dle žaloby. Žalobkyně tvrdí, že pozemek, na kterém je vybudována komunikace, byl na žalované převeden omylem, žalobkyně tak ztratila možnost příjezdu ke svým budovám komfortním způsobem. Situaci se snaží zachránit podáním určovací žaloby s tvrzením, že je vlastníkem stavby komunikace na předmětném pozemku, aniž by tvrdila kdy a na základě čeho se vlastníkem stala a z jakého důvodu tato komunikace nebyla převedena na žalované kupní smlouvou. Skutečnost, že se žalobkyně nedostane ke svým budovám hlavní příjezdovou komunikací, kterou nedopatřením převedla na žalované, nemůže založit její naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby. Žalobkyni nic nebrání v tom, aby komunikaci užívala na základě souhlasu /výprosy/ žalovaných, na základě nájemní smlouvy či věcného břemene, které může smluvně za úplatu zřídit. Žalobkyně se však ani nepokusila s žalovanými jednat a podala nejprve žalobu na určení vlastnického práva k části pozemku a následně ke stavbě komunikace. Na takovém určení však žalobkyně nemá naléhavý právní zájem, protože nekomfortní příjezd nezakládá naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby. V daném případě lze situaci řešit smluvně či podáním žaloby na plnění. Současný stav nezakládá právní nejistotu mezi účastníky, faktický stav odpovídá stavu zapsanému v katastru nemovitostí. Dále lze uvést, že naopak v případě, kdy by bylo žalobě o určení vlastnictví ke stavbě komunikace vyhověno, založilo by to další spory o vydání bezdůvodného obohacení a podobně. Za situace, kdy však žalobkyně není schopna po dvou letech trvajícím řízení uvést, na základě čeho, a kdy se měla stát vlastníkem předmětné stavby, nelze předpokládat její úspěch ve sporu.

16. Naléhavý právní zájem žalobkyně proto není dán a soud podanou žalobu zamítl, aniž by se zabýval věcí samou po skutkové stránce.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci úspěšným žalovaným přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 84 402 Kč. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou advokáta za 4,5 úkonu právní služby (příprava a převzetí věci, vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu dne 24. 3. 2023, účast u jednání soudu dne 8. 1. 2025 a účast u vyhlášení rozsudku dne 16. 1. 2025. Jelikož jeden zástupce zastupuje více účastníků, je namístě, aby byl úkon za druhého a dalšího žalovaného snížen o hodnotu 20 % v souladu s AT ve znění do 31. 12. 2024. Jeden úkon právní služby před snížením činí 3 100 Kč a po snížení 2 480 Kč, tj. za 3 úkony právní služby ve znění do 31. 12. 2024 (3 x 3 100) + (18 x 2 480) = 53 940 Kč a 1,5 úkonů právní služby za každého žalovaného dle znění AT od 1. 1. 2025, kde dochází ke snížení hodnoty úkonu za každého žalovaného jiným způsobem a primární částka vychází z jiné částky tak, že jeden úkon právní služby za všechny žalované činí 19 108 Kč (tj. postupně za žalované: 5 620 + 4 496 + 3 372 + 2 248 + 1 124 + 1 124 + 1 124), kdy při 1,5 úkonu činí částka za všechny žalované 28 662 Kč. Za úkony právní služby celkem 82 602 Kč. Ke každému úkonu právní služby je nutno přičíst RP á 300 Kč v době platnosti AT do 31. 12. 2024 a od 1. 1. 2025 á 450 Kč, tj. celkem 1 800 Kč (3 x 300) + (2 x 450). Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna zaplatit tyto náklady k rukám právního zástupce žalovaných.