42 C 69/2023

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 71 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 71 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % částky 71 000 Kč od 19. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč do tří od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 3 550 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 71 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrokové části rozsudku s odůvodněním, že usnesením [název soudu] ze dne 12. 9. 2019, č.j. [insolvenční spisová značka], byl ustanoven insolvenčním správcem insolvenčního dlužníka [jméno] [příjmení], RČ: [číslo], trvale bytem [adresa]. Insolvenční dlužník přitom s žalovanou uzavřel smlouvu o zápůjčce, označenou jako "Směnka", na základě které jí dne 28. 6. 2018 půjčil částku 80 000 Kč Smluvní strany se v této smlouvě dohodly, že žalovaná bude tento svůj dluh splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 602 Kč vždy k 15. dni v daném měsíci, splatnost první splátky měla nastat 15. 7. 2018. Do dne podání žaloby však bylo žalovanou na předmětný závazek uhrazeno pouhých 9 000 Kč, žalovaná se tak dostala do prodlení trvajícího déle než 3 měsíce. Žalobce se z výše uvedených důvodů rozhodl využít svého práva na odstoupení od smlouvy dle § 2394 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a od předmětné smlouvy odstoupil, o čemž žalovanou náležitě informoval dopisem označeným jako Odstoupení od smlouvy o zápůjčce ze dne 26. 1. 2022, spojeným s výzvou k úhradě dluhu před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 2. 3. 223 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o. s. ř.), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dnem 20. 3. 2023, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotný žalobce, který s tímto postupem vyslovil souhlas již v samotné žalobě.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázány následující skutečnosti: Listinou označenou jako„ Směnka“ ze dne 28. 6. 2018 je v řízení prokázáno, že insolvenční dlužník [jméno] [příjmení] na této potvrdil, že dne 28. 6. 2018 půjčil žalované částku 80 000 Kč a tato se zavázala tuto částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 602 Kč vždy k 15. dni daného kalendářního měsíce; žalovaná tuto listinu stvrdila téhož dne svým úředně ověřeným podpisem. Usneseními [název soudu] ze dne 12. 9. 2019, č.j. [insolvenční spisová značka], a ze dne 21. 8. 2020, č.j. [insolvenční spisová značka], jakož i výpisem insolvenčního řízení vedeného na majetek insolvenčního dlužníka jako úpadce u [název soudu] pod sp.zn. [insolvenční spisová značka], je v řízení prokázáno, že usnesením insolvenčního soudu ze dne 12. 9. 2019 byl zjištěn úpadek insolvenčního dlužníka, současně bylo povoleno jeho oddlužení, přičemž insolvenčním správcem byl dlužníkovi ustanoven žalobce; dne 21. 8. 2020 bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty a současně bylo rozhodnuto, že do majetkové podstaty dlužníka náleží majetek, který je dlužník povinen vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení, mimo jiné i pohledávka vůči paní [celé jméno žalované], narozené dne 8. 11. 1996, bytem [adresa]. Listinou označenou jako Odstoupení od smlouvy o zápůjčce a výzva k úhradě dluhu před podáním žaloby ze dne 26. 1. 2022, včetně dodejky ze dne 2. 2. 2022, je dále v řízení prokázáno, že žalobce jako insolvenční správce odstoupil vůči žalované od výše uvedené smlouvy o zápůjčce částky 80 000 Kč, když ke dni odstoupení již mělo být uhrazeno 43 splátek v souhrnné výši 68 886 Kč, přitom však žalovaný vrátila insolvenčnímu dlužníkovi toliko částku 9 000 Kč a zbývající část dluhu zůstává neuhrazena; toto sdělení bylo žalované doručeno na adresu vyplývající z údajů o ověření jejího podpisu na listině ze dne 27. 9. 2019, výzva k vyzvednutí zásilky byla na adrese žalované uložena dne 2. 2. 2022.

5. Všechny provedené a výše rozvedené důkazy soud vyhodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech, přitom dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě, navzájem se doplňují a podporují. Soud tyto listiny vyhodnotil jako věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, když potřeba dalšího dokazování, i s ohledem na zcela nulovou obranu žalované, pro zjištění skutkového závěru ani v řízení nevyšla najevo.

6. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že dne 28. 6. 2018 předal insolvenční dlužník [jméno] [příjmení] žalované částku 80 000 Kč a tato se zavázala vrátit mu ji v pravidelných měsíčních splátkách po 1 602 Kč, tuto svoji povinnost však dlouhodobě porušovala, když ke dni 26. 1. 2022 vrátila pouze částku 9 000 Kč; následně bylo rozhodnuto o úpadku [jméno] [příjmení] a usnesením [název soudu] ze dne 12. 9. 2019, č.j. [insolvenční spisová značka], mu byl ustanoven jako insolvenční správce právě žalobce, přičemž bylo insolvenčním soudem v rámci insolvenčního řízení rozhodnuto o tom, že do majetkové podstaty dlužníka náleží i pohledávka dlužníka vůči žalované; následně žalobce dopisem ze dne 26. 1. 2022 uvědomil žalovanou, že pro její prodlení se splácením předmětného dluhu odstupuje za insolvenčního dlužníka od předmětné smlouvy.

7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2394 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

9. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobce na zaplacení dlužné částky ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a lze jí v celém rozsahu vyhovět. Žalobce svůj nárok opíral o smlouvu o zápůjčce, která byla uzavřena dne 28. 6. 2018 a jejíž existence jednak nebyla v řízení nijak zpochybňována, jednak byla prokázána žalovanou podepsanou listinou z tohoto data, v níž žalovaná jednoznačně předání peněz stvrdila a potvrdila rovněž obsah smlouvy o zápůjčce v tom směru, že se zavázala danou dlužnou částku splácet v pravidelných splátkách po 1 602 Kč počínaje měsícem následujícím od uzavření smlouvy. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobce v daném řízení, tato vychází z § 408 odst. 1 věta prvá zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, podle něhož platí, že o účincích schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty platí ohledně majetku náležícího do majetkové podstaty v době schválení oddlužení obdobně ustanovení tohoto zákona o účincích prohlášení konkursu, včetně zániku společného jmění dlužníka a jeho manžela. Vzhledem k tomu, že předmětná pohledávka insolvenčního dlužníka za žalovanou, která vznikla předtím, než nastaly účinky schválení oddlužení, byla zařazena do majetkové podstaty insolvenčního dlužníka, a právo nakládat s ní, včetně oprávnění vymáhat a přijmout plnění, má při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty právě insolvenční správce, tedy žalobce. Žalobce pak v souladu s ust. § 2394 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, platně projevil na místo insolvenčního dlužníka vůli odstoupit od předmětné smlouvy, když žalovaná se dostala do prodlení se splácením sjednaných splátek, a to v počtu více jak dvou, přičemž toto odstoupení bylo žalované řádně doručeno, čímž se stalo účinným. Předmětná výzva byla na adrese žalované uložena dne 2. 2. 2022, přitom, jak již vyslovil např. Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí ze dne 15. 7. 2019, č.j. 15 Co 128/2019-109, je nutno považovat za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 7. 2. 2022. Od této chvíle běžela ve smyslu § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, žalované lhůta„ bez zbytečného odkladu“ k splnění svého dluhu. Jde o lhůtu v obecné rovině nutně neurčitou, která v každém konkrétním případě může nabývat jiného rozměru. Rozhodující jsou okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Poměrně výstižně se k povaze lhůty vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp.zn. 32 Cdo 2484/2012, kdy je třeba z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ dovodit, že jde o„ velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“ Jak dále vyplývá z komentáře k § 1958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, strana 998 – 1014) běžně, zejména u platebních závazků obvyklé výše (nepřesahující částky standardní pro pravidelný provoz daných subjektů), půjde o lhůtu v řádu dní. Půjde v podstatě pouze o lhůtu nutnou k dostavení se k věřiteli a předání příslušné hotovosti, případně k dostavení se na místo, odkud lze zadat platební příkaz, a k realizaci tohoto převodu. Bezodkladné splnění bude tedy v těchto případech otázkou maximálně několika jednotlivých dní, a to zásadně dní pracovních. V případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení výzvy. V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že jako dostačující, za situace, že nebylo tvrzeno ani prokázáno ze strany žalované ničeho jiného, se soudu jeví lhůtě lhůta 7 pracovních dnů a s ohledem na tuto skutečnost měla žalovaná splnit svůj dluh nejpozději dne 16. 2. 2022. Protože tak žalovaná neučinila, dostala se ode dne 17. 2. 2022 podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, do prodlení a žalobce má právo i na úrok z prodlení od tohoto data. Vzhledem k vázanosti soudu rozsahem podané žaloby a tedy i okamžikem, od kdy žalobce požaduje úrok z prodlení, soud určil, že tento úrok z prodlení je žalovaná povinna platit od 19. 2. 2022, a to v žalobou požadované výši 11,75 % ročně, která odpovídá zákonné výši úroku z prodlení ve smyslu vládního nařízení č. 351/2013 Sb. k prvnímu dni prodlení.

10. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání 3 dnů od právní moci rozsudku pak má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když v daném případě soud, zejména vzhledem k delší době trvání dluhu, jakož i s přihlédnutím k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalované k tomuto dluhu, žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, respektive tyto důvody nebyly rovněž ani žádným z účastníků tvrzeny.

11. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. S ohledem na skutečnost, že žaloba žalobce byla v celém rozsahu úspěšná, je žalovaná ve smyslu shora citovaného ustanovení povinna nahradit žalobci všechny jeho účelně vynaložené náklady celého řízení v celkové výši Tyto celkové náklady řízení tak činí 600 Kč za náklady nezastoupeného účastníka ve smyslu § 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhl.č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu (za dva úkony v podobě sepisu předžalobní výzvy a sepisu žaloby po 300 Kč). Žalovaná proto byla zavázána zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal.

12. Výrok o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek vychází z ust. § 2 odst. 3 ve spojení s § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobce byl od soudního poplatku osvobozen ve smyslu ust. 11 odst. 2 písm. n) tohoto zákona, v řízení byl úspěšný, pročež povinnost zaplatit soudní poplatek přešla na žalovanou, která od povinnosti platit soudního poplatek osvobozena nebyla. Výše poplatku pak vychází z položky č. 1 písm. b sazebníku soudních poplatků.